Rozdílný temperament u dvojčat

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
48
30.9.21 13:41

Rozdílný temperament u dvojčat

Ahoj, chtěla bych se zeptat především maminek dvojčátek, jestli některá z nich pozoruje opravdu výrazné rozdíly v povaze a temperamentu a jak to případně řešíte.
Máme 2-letá dvojvaječná dvojčata narozená přirozeně, téměř v TP. Jedno od narození klidné, do ničeho se nehrne. Nejradši má činnosti vsedě nebo vestoje - knihy, vkládačky, vláčkodráha…Je skvělý jedlík, ve 2 letech má 14 kg a 91cm. Dobře spí v noci i po obědě. Druhé dvojče je opak. Malý diblík, který neposedí. Vývoj probíhal mírně opožděně (sed až ve 13 měsících, chůze až v 19 měsících). Nejraději běhá, tančí, jezdí na odrážedle. Statická zábava mu nic neříká. Nemá trpělivost. Spí špatně, v noci se budí i 5×. Po obědě neusne až na čestné výjimky, kdy se mi povede řádně utahat. A i tak spí v nejlepším 40 minut. Jí všechno, ale ve velmi malém množství. Ve 2 letech 82 cm a 11 kg.
Lámu si hlavu, jak zorganizovat den, aby byli oba spokojeni a já to přežila ve zdraví. Na procházce je spokojen „malý“, doma u pohádek zas „velký“. Ten nespokojený většinou brečí a je hrozně protivný. Nejhorší je spánek po obědě, kdy je nespící diblík hlučný a budí spícího. Ten pak pláče.
Manžel se vrací z práce kolem 18. hodiny a já už bývám vyřízená.
Budu ráda za tipy, co se vám odvděčilo při odlišných potřebách dětí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
26941
30.9.21 13:48

Thle batolecí období přežít a mít možnost vnovat se třeba o víkendu jen jednomu dítěti. Děti si musí zvykat, že nemůže být jen po jejich, že různí členové domácnosti mají různé potřeby a preference. Až budou víc chápat, bude to trochu jednodužší.
To neplatí jen u dvojčat. Když máš dvě děti, tak taky musíš hledat nějaké kompromisy. Nikdy se to nemůže točit jen kolem jednoho. A jo, je to náročné a únávné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.9.21 14:00

My jsme se sestrou dvojcata-dvojvajecna. A krome zivotnich zasad, ktere jsou dane vesmes vychovou rodicu, temperament mame uplne jinej. Sestra je vic racionalni, ja jsem vic emocni+ neposedna, ADHD, intelektove jsme na tom stejne :mrgreen: rozdily byly patrne uz od malicka :lol:

  • Citovat
  • Nahlásit
11883
30.9.21 14:05

Mamka byla z dvojčat, fyzicky se podobaly tak, že když teta přišla na mamčinu svatbu a oslovila mojí babičku z tátovy strany „teto“ ta se skoro urazila, protože si myslela, že je to mamka.
Temperamentem ale byla každá jinde, teta klidná rozvážná, mamka dobrodružka. Ještě mely staršího adhd bratra, takže pro babičku bylo nejdůležitější „ve zdraví přežít“.

Myslím, že stavu, že budou obě děti spokojené současně, nedosáhneš, ale na druhou stranu, se učí od mala nějak existovat ve skupině.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2705
30.9.21 14:11

Chce to dělat kompromisy a vymyslet aktivity tak, aby zabavily oba. A občas i být s každým zvlášť. Nemam sice dvojčata, ale 3 děti do 4 let, takže toto řeším dnes a denně. Ven vem většímu knížku, vkladacku, může si prohrabovat kaštany v kybyliku, kreslit na lavičce nebo kridama na zem, zatímco menší bude okolo pobíhat, lozit po stromech a jezdit na motorce. Doma si zase vyhraje větší a mladšímu dej třeba matraci na skákání, prekazkovou dráhu z židlí, v televizi pusť písničky a tancujte na ně… pokud nemáš hlídání, tak občas jednomu dovol něco zajímavého, co jindy nemůže, tím se zabaví a ty můžeš věnovat plnou pozornost druhému. A hlavně vydrz tak rok, rok a půl a bude to zase úplně jiný. Já mám teď nejmladší dvouletou a predstava, že ji mám dvakrát, mě upřímně děsí :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
535
30.9.21 14:29

My to máme doma na opak - obě děti jsou náramně sesynchronizované ve všem. Oba živí, rozlítaní, nesmírně aktivní, k nezastavení. Nemám jistotu, že jeden zůstane sedět a já doběhnu pro druhého. Jeden někam běží a ten druhý také, většinou každý jinam. Usínají spolu, když se jeden probudí, probudí se i druhý (a to i když spí každý v jiném pokoji). Když se jeden rozeřve, spustí i druhý. Když jeden něco odmítne, nechce to ani ten druhý. Jeden něco vyplivne, druhý - i kdyby mu to jídlo sebevíc chutnalo - to vyplivne také. Když sebou jeden plácne na zem, druhý taktéž. Vrchol teď byl, že jeden měl zácpu a dokázal se vykakat jen při běhání. Druhý to viděl jen jednou a šup, odstrčí nočník, se kterým už půl roku nemá žádný problém a lítá po bytě jak splašený, aby si zvesela nakakal do kalhot. Tím, jak jsou sesynchronizovaní (i když pohybově a rozumově jsou přece jenom každý jinde), tak si náramně konkurují, všechno je soutěž na život a na smrt. Bojují o stejnou pastelku, stejný míč, stejný batůžek. Z každé tragédie je tragédie dvojnásobná, ale je pravda, že každé veselí je rovněž dvojnásobné. A hrají si - honí se spolu, tancují, kočkují se, i když to pak všechno skončí konkurenčním soubojem :-). Nemám ambice dělat všechno tak, aby byli celý den spokojení. To prostě nejde. Když je mezi nimi nesoulad, tak přežívám. A když je zrovna klid, tak si užívám:-). A takhle se dočkám toho, že jednou dostanou rozum.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
112
30.9.21 16:51

Mám sedmileta dvojvajecna dvojčata kluky a jsou úplně rozdilni jak fyzicky, tak i povahou a temperamentem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
48
30.9.21 21:17

Děkuji za komenty, některé mě i pobavily. :D My k dvojčatům máme ještě školáka, ten je temperamentem něco mezi nimi, ale jednoduché to s ním rozhodně není. Často se spolu perou hlava nehlava všichni 3, třeba o pastelku. A do toho máme dost akčního psa, kterého se mi nějak nepodařilo moc dobře vycvičit a ještě se k nám nasáčkoval kocour… A chlupáči se spolu také dost často perou. Prostě… život je boj - aspoň u nás :pankac:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat