Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Rozhodnutí rozvod a co dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.6.10 09:43
Ahojky zakladatelko,
měla jsem to doma asi podobné jako ty. Manžel byl neustále v práci, nebo něco dělal u své mamky, v neposlední řadě i s jinými slečnami… No, prostě mu na rodinu nezbýval čas, neuměl se postarat ani o mě, ani o děti. Nikdy si se mnou nechtěl povídat, problémy se mnou neřešil, raději šel ven, když jsem chtěla něco řešit. Milovala jsem ho, ale taky jsem chtěla začít znova žít. První slovo o rozvodu padlo po Vánocích, kdy jsem mu řekla, že už mám všeho plné zuby, že jsem na všechno sama a on je v podstatě jen přítěž. To už jsem byla ve stavu, kdy mi jeho přítomnost lezla na nervy a já ho nemohla vystát. Potom, co jsem mu řekla, že se chci rozvést, tak u nás bylo cca 3 měsíce docela peklo. Ale manžel mě miluje, což byla výhoda - najednou se z ničeho nic úplně změnil. Dokáže se postarat o děti, o domácnost, o mě. Umí si na nás udělat čas, děláme společné výlety, hodně si povídáme, každý problém řešíme společně a doma je klid.
Obrat o 380° a všichni jsme spokojení. Ještě jsem dostala „vynadáno“, že kdybych s tím rozvodem bývala přišla o pár let dříve, tak jsme mohli být nejspokojenější rodinka na světě 
Takže má rada je - pokud manžela miluješ, a on tebe, tak si s ním zkus promluvit, řekni, že se chceš rozvést, a proč… Pokud má rozum a záleží mu na vás, tak tě vyslechne a třeba se v něm něco změní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.10 09:49
Co poradit,já jsem rozvedená tři roky,byl to docela podobný problém,ale ještě s námi manžel moc nebyl,dělal vždycky někde daleko,byla jsem zvyklá sama,děti si na to taky zvykly,pak jsem někoho potkala,zamilovala se,a po třicítce je to jako když chytne stodola,jak vždy říkal můj manžel,kdyby tusil,že se to bude týkat i nás!Už jsem tři roky s tím druhým,máme dva roky chlapečka,ty starší děti to zvládly dobře,ALE,kdybych to měla vrátit,nikdy bych to už neudělala,i když se mám teď dobře,krásný zdravý děti,pohoda,svoje auto,velkej byt, stejně na býv. manžela myslím,jak se mu daří,jestli nestrádá,občas se i vidíme,kafe,pokecáme o dětech,je nám už 40,jsme rozumný,a myslím,že nám je to všechno někdy líto,je to škoda vztahu,a když jsou děti,snažila bych se udělat vše pro záchranu,dneska je rozvedenej pomalu každej,i v televizi v seriálech to vypadá vždycky skoro idylicky,ale není to tak,není to vůbec snadný,a když jsou dvě děti,vždycky budete už v kontaktu,a jestli ho miluješ,bude TI chybět,a pokud ho děti mají rády,věnuje se jim,je to pak smutný,koukat se na ty jejich očička,a to mě to děti schválily,bylo jim 10 a 12,ale neměly o tom vůbec představu,ani já ne,a vidím na nich až teď,když jsou v půbertě,že mi to maj za zlý,oni to totiž pochopí pozdejc,záleží jak máš starý děti,tohle je zas pak lepší,když jsou hodně malinký nebo pak už hodně velký,já to měla v nejhorším věku,zkus od něj třeba odejít,nerozvádějte se hned,myslím,že jsi asi docela mladá,máte spoustu času,nech ho,aby zjistil,jak mu chybíte,nehledej nikoho jinýho,pak se to zamotá,a ženská nechce pak nikomu ublížit,a nakonec ublíží všem,i sobě,dej mu čas,chlapi jsou pomalejší,na rodinu nejsou některý vůbec připravený,ale až zjistí co ztratil,třeba na sobě zapracuje,záleží,jakej je uvnitř,omlouvám se za román,ale ráda bych pomohla,není to sranda,a já si zažila fakt hrozný chvilky,když už to nešlo vzít zpátky,nikomu bych to nepřála,začít novej život s někým jiným,kdo není otec Tvych dětí je hrozně těžký,vždycky je lepší vlastní táta,pokud to teda není alkoholik,gembler,feťák,vrah atd.Tak přeju hodně sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.10 09:57
Jestli o tom nechce mluvit a nic neřeší, tak se zařiď podle sebe. Kolik je dětem let? Když od nás odešel exmanžel, byl syn malý a teď to bere jako samozřejmost, že se s tátou vídá jen 2× do měsíce. My ale měli rozvod v poho. Sepsali jsme dohodu o rozdělení majetku, o úpravě poměrů k synovi i výživném. Ex zaplatil poplatek, podali jsme to u soudu a po dvou stáních byli rozvedení. Problém bude, jestli se nedokážete dohodnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.6.10 10:35
Moc vám děkuji.
Já ho miluji,ale děti jsou pro mě absolutně na prvním místě a nechci aby žili v tomhle napětí a stresu ze všeho. Je jim 5a2. Ponesou to těžce už teď to vím,poslední dobou manžel jezdil pryč i přes týden a ony se stále ptaly kde je táta a kdy přijde ap.z toho mám velké obavy,neboť on když je doma(je to sice velmi málo)tak si s nimi hraje,věnuje se jim,ale na druhou stranu když ho přemlouváme na výlet nebo něco tak hledá výmluvy a nebo radši má hodně práce.
Kvůli školce ap.chci zůstat ve stejném městě,ale ani nevím jestli po rozvodu by zůstal on ve stejném městě,já doufám že bychom vše řešili v klidu a nějak se domluvili,majetek nemáme skoro žádný,jen pár drobností,ale já bych chtěla jen své osobní věci a věci pro děti,jinak ať si vše nechá,stejně na většinu vydělal peníze on.
Ale co dluhy,každý si bude platit své? Nebo napůl?
A jak výživné,jakou výši navrhnout?
Mám pouze rodičák 3800 a ten bych dala za nájem + služby bytu.
Snažím se najít i nějakou brigádu,ale mladší má zdr.problémy a na hlídání můžu taky zapomenout(naši to nerozdejchaj když se rozvedu,podle nich bych za to mohla určitě jen já)a práce na doma se hodně těžko shání.
Bude mi 30 už bych to měla mít v hlavě srovnaný,ale mám tam hodně velkej maglajs,po skoro 7 letech manželství je to moc těžké,ale přijde mi že z toho není jiné východisko.
Jak řikám vážných promluv jsme se snažili mít už hodně,ale on se snaží problémy neřešit jen řešit až když už je hodně pozdě,kde bychom vzali jinak také ty dluhy že a neměli nic svého,ale to je teď vedlejší ty nám zůstanou a ty si musíme zaplatit,ale vztah jde do háje nebo spíš už v háji je a to je hrůza.
Jak jste oznámili okolí rozvod a hlavně dětem?
Stěhování? Asi nejlépe odstěhovat se hned že?
A péče o děti jak to rozdělit? Jak se dohodnout?
Kolik máte výživné na děti?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.6.10 10:39
Zapoměla jsem podotknout výši manželova platu.Je OSVČ a když poplatí sociální,zdravotní a nájem + služby tak mu zbyde cca 10-15tisíc
- Citovat
- Upravit
9.6.10 11:37
No nechci tě strašit,ale myslím,že se neuživíš a nebudeš mít finance na děti.Než uděláš definitivní krok,tak zvaž pro a proti.Za prvé manžela miluješ a neshody máte hlavně kvuli financím.Chceš aby vám bylo lépe ,ale pokud budeš s dětmi sama a vše co máš,dáš za byt......myslím,že na tom budete hůř než jste ted 
Sice dostaneš alimenty na dvě děti,ale prakticky by to byly jediné finance co bys pro vás tři měla na jídlo,školku a další věci Moc držím palce ,aby jste smanželem našli rozumné řešení vašich problémů.Rozvádět se kvuli financím a propadnout se tím ještě do větší finanční tísně,by ti asi moc nepomohlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.10 11:44
Zakladatelko,
tak to máme děti úplně stejně staré. Asi tatínka milují. Zkus mu ještě dát šanci, jestli ho miluješ, tak to pro tebe po rozvodu bude utrpení. Pokus se s ním promluvit a uvidíš - třeba se změní stejně jako ten můj. Je důležité mluvit - on to zjistí také 
. Rozvod je úplně krajní řešení a po tolika letech vztahu - nic ti nevymlouvám, jen nechci abys časem litovala, když ty city tam pořád jsou.
Jinak tedy, když jsem byla na 100 % rozhodnutá, že se rozvedu, tak jsem to říkala staršímu dítku - no, rozdýchával to hodně špatně a i ve školce začal zlobit a byl hodně lítostivý. Zlobení už ho přešlo, ale ta lítostivost - stačí aby na něj někdo zvýšil hlas, nebo když slyší, že se někdo někde dohaduje a hned pláče 
- tak doufám, že ho to také přejde. Rodičům jsem říkala, že máme krizi a nevím, jestli ji překonáme - no, peklo. Mají mého manžela rádi, a nedají na něj dopustit - takže podle mamči jsem za všechno mohla já .
Myslela jsem si, že rozvod proběhne v klidu, protože jsem měla pocit, že manžela nezajímáme. Ale jakmile jsem začala shánět nové bydlení a informace o péči o děti, o rozvodu atd…, tak to bylo šílené období. Kdybych to chtěla dotáhnout do konce, tak bych to psychicky asi nezvládla, protože manžel chtěl bojovat o děti, o dům (který jsem mu chtěla nechat), o kocoura,… úplně o všechno. Prostě i přesto, že jsem si dříve myslela, že je mu všechno úplně jedno, tak teď vím, že by bojoval jako tygr
Kdysi mi jeden starý pán říkal, že když spolu pár přežije prvních sedm let manželství, tak už vydrží všechno. U nás tato krize nastala po sedmi letech manželství (celkem deset let vztahu) a teďka po té krizi máme takový vztah, jaký jsme ještě nikdy neměli. Jasně, že už to není taková ta bláznivá zamilovanost jako na začátku, ale najednou si ve všem rozumíme, máme stejné nebo podobné názory a když ne, tak si je vysvětlíme. Prostě úplně jiný život…
Ale jak říkám, je to tvé rozhodnutí, a já ti budu držet palce ať se rozhodneš tak, nebo tak
A co se týče té práce z domova - jednu dělám cca 2 roky, je na smlouvu, pro českou firmu, která je na trhu skoro deset let. A už teď vydělávám o dost více než manžel. Kdybys měla zájem, tak mi napiš SZ a písnu ti více (případně telefonní číslo, a já ti zavolám )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.10 12:04
Já mám alimenty jen na nejstaršího syna. exmanžel tehdy navrhl, že bude platit 2000,– měsíčně (nevím ale kolik určuje soud, záleží na příjmech) a že se chce vídat se synem jednou za 14 dnů na víkend. Soud to schválil a jedeme si podle svého. Platí pravidelně co slíbil a návštěvy si domlouváme podle okolností. Někdy bere syna výlet na celý víkend, někdy jen na pár hodin, někdy se vidí tři víkendy po sobě, jindy zase měsíc vůbec (pracovní vytížení). Já to měla snadné, on chtěl odejít od nás a tak jsem to i řekla rodině. Dědeček to obrečel, že bude jeho pravnuk vyrůstat bez táty, ale jinak to vzali všichni tak nějak normálně. Ono finančně to nemusí být růžový ani když je po boku partner (vlastní zkušenost bohužel). Jak to zvládnou děti ukáže spíš čas. Ty moje jsou např. hodně přizpůsobivé. Na každou změnu si rychle zvyknou a berou věci tak, jak zrovna jsou. Neříkám, že je někdy něco neštve a neprotestujou nebo nejsou smutné, ale snažím se dělat to nejlepší pro ně a tak jim to i vysvětluju. Jestli myslíš, že bude dětem líp, když budou bydlet s tebou a tátu vídat, když na ně bude mít opravdu čas, tak se odstěhuj. Mám tu smutnou zkušenost, že když chlap od problémů utíká místo aby se je s tebou snažil řešit, tak se ty problémy hromadí a hromadí…a je lepší to skončit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.6.10 12:43
ddinna-jenže ono je to těžké,protože on nás ani manžel neuživí,právě proto že mu to je i tak nějak jedno(nebo spíš věřím že mu to jedno není,ale nemluví o tom a ani se to nesnaží řešit) tak proto to dospělo až k rozhodnutí i přes to že ho opravdu jako člověka miluji,že se chci rozvést.
Vedaniga-přesně jakoby si mluvila za mě neboť mi přijde že jsme problémy řešily tolikrát že se to stejně ale jen zhoršuje a hromadí a hromadí.
Jsem z toho vedle,absolutně nevím co dál…
všem moc děkuji že mi sdělujete názory a zkušenosti,jsem vám moc vděčná.
- Citovat
- Upravit
9.6.10 14:35
Zakladatelko:Jj pochopila jsem,že vás manžel neuživí.Jen jsem psala,že bys na tom sama s dětmi mohla být i hůř.Je potřeba to zvážit.Každopádně pokud manžela miluješ a hlavní problém je ve finanční situaci-myslím,že máte ještě šanci.Měla bys mu říct,co se ti honí hlavou a že uvažuješ o rozchodu.Rozhodně jakmile tuto situaci oznámíš dětem-měla bys mít fakt jasno co chceš.Tedy nejdřív řešit s mužem a třeba na něco přijdete.A pokud to k ničemu nebude a usoudíš,že je fakt lepší zůstat s dětmi sama,tak potom začít s paraktickými otázkami okolo rozvodu a dětem to říct,až když budeš mít tyto věci pořešené.
Já odešla od manžela,až několik měsíců po té co jsem mu jasně řekla,že se rozvedeme.Zkrátka jsem čekali na konec školního roku ,jelikož jsem se musela s dětmi odstěhovat a na uvolnění bytu.Bylo to hodně psycho ,pro mě a manžela,ale děti to díky naší domluvě zvládly, jak nejlépe to za daných okolností bylo možné 
Držím palečky at se rozhodneš ,tak jak pro tebe atvé děti bude nejlepší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.10 14:41
Anonymní, ted to prosím neber jako výčitku, ale po tvém výčtu financí a podnájmu - proč řešíš jak to říct dětem, když nemáš vpodstatě ani na jídlo.
Nenapsala jsi, že hodláš chodit do práce ( brigáda to asi nezachrání) a alimenty vás neuživí.
Navíc dluhy, žádné zázemí a vybavení do bytu…
zabýváš se tím, jak co a komu říci, ale nemáš to z praktického hlediska ( tedy z mého) možnost vůbec realizovat.
Vím, že jsem ti moc nepomohla - tedy asi vůbec. 
Ale mě připadá, že si rozvod bohužel nyní nemůžeš dovolit.
Ostatní s rozvodovou zkušeností radí pořešit ještě možná naposledy krizi - říct manželovi o rozvodu - třeba ho to ani nenapadlo, protože ví, že to není možné, že bys neměla na samostatný život finance.
Třeba se chytne za nos.
Přeji brzské rozhřešení. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.6.10 15:31
Nejdříve se omlouvám za anonym. Není to nic, čím bych se chtěla chlubit.
Jak říká moje babička, ono se všude něco najde. Já se jí totiž jednou ptala na to, jak dokázala s dědou žít přes padesát let, prostě jaký je ten recept. A ona mi říkala, prostě to vydržet. Vydržet chlapa a jeho nedostatky, vydržet všechny příbuzné, vydržet děti. „A až budeš stará jako já a tvůj muž ti umře, pak si budeš říkat, čert vem všechny blbosti, o které jsme se hádali, dala bych vše, jen abych ho měla zpátky a spolu jsme mohli vzpomínat jen na to dobré, co jsme spolu zažili …“
Tohle mi strašně pomohlo, prootže ani u nás doma to není nijak růžové. Když jsem těhotnšěla s druhým dítětem, myslela jsem si, že to prostě nepřežiju. Ne zdravotně, ale psychicky. Taky se to narodilo předčasně - ten stres byl neuvěřitelnej. A taky jsem si říkala, že to prostě vzdám a uteču. S dětma, pochopitelně. Jenže když jsem pak začala reálně uvažovat, docvaklo mi přesně to, o čem píše Lisbeth - to by bylo z bláta do louže.
A až poté, co jsem si několikrát „zabrečela“ na emiminu a dalších stránkách, zanadávala na chlapa, na život i děti, pak jsem dokázala zvednout hlavu a jak říká moje babička, prostě to špatné „přežít“, na plno chlapovi říct, co mi vadí, co mně trápí, po čem toužím (pochopitelně po „chlapsku“, takže nebrečet, jak se šíleně cítím, ale konkrétně klást požadavky a přání a monžá řešení mých problémů) a ono fakt časem na tom sítu zbylo jen to hezký …
- Citovat
- Upravit
9.6.10 16:44
Strašně rozumná slova.Ale v některých případech je odchod žádoucí.Chlap alkoholik a násilník-rozhodně nedoporučuji ,aby se takové manželství za každou cenu drželo pohromadě.
Já možná měla taky zatnout zuby a vydržet.....No nevím…snažila jsem se dva roky ,kdy manžel prakticky měl dvě rodiny,s tím že té druhé dával jednoznačně přednost. Dokud jsem ho milovala,tak jsem věřila,že nepodvádí a to že spí doma jen 2-3× do týdne s jinou ženou nemá nic společného.No ale každému jednou trpělivost dojde…tchyně mi tenkrát taky říkala,že kvuli dětem a jako správná žena,mám zatnout zuby a vydržet všechno Nesouhlasím.
Ale co se týká zakladatelky,myslím,že v jejím případě je rozvod zatím zbytečný.Doufám,že se na mě nerozlobí.je to můj názor.Myslím,že mají šanci ,miluje ho a jiné problémy než peníze nemají a odchodem by na tom stejně nebyla lépe. No tak držím palečky,at se nějak domluví a najdou řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JaSe
9.6.10 18:44
Ahoj zakladatelko,
z vlastní zkušenosti Ti můžu napsat, že je třeba si všechno pořádně rozmyslet. Rozvod není o tom, že za sebou jeden den práskneš dveřma a od dalšího dne žiješ v klidu a v pohodě na růžovém obláčku.
Vím, co čem píšu, protože jsem si tím sama prošla.
Nejdřív si pořádně promysli - kde byste bydleli, jaké bys měla náklady na živobytí, z čeho to všechno zaplatíš. Kdo by Ti mohl pomoci. Zkus navštívit nějakou občansko-právní poradnu a zeptej se na věci okolo rozvodu - co to obnáší, kolik to může stát peněz, jak dlouho se to může táhnout..... Žádost o rozvod něco stojí - poplatek soudu, poplatek za vyhotovení návrhu na svěření dětí do péče, poplatek za vyhotovení návrhu na rozvod. Píšeš,že máte dluhy. Jak si je asi rozdělíte? Z čeho je budeš platit, když máš nejnižší rodičák? Žila jsem skoro rok z 12 tisíc (rodičák + alimenty na dvojčata 4 roky) + menší přivýdělek za účetnictví a řeknu Ti, že život nic moc. A to děti nechodily do školky tak nebyly moc nemocné, finančně mi pomáhali rodiče. Nebydlela jsem v podnájmu, takže jsem si jen platila inkaso (bydlíme v domku mojí mámy, jsme tu s dětmi sami). Jak máš vyřešenou situaci, když Ti nevezmou mladší dítě do školky, máš se kam vrátit do práce po rodičáku? Nechci Ti nijak rozmlouvat Tvoje rozhodnutí, ale snažím se Tě navést na to, že si musíš fakt leccos rozmyslet, co a jak budeš dělat. Teď máš alespoň malou výhodu v tom, že máš manžela, i když Ti nevyhovuje, ale pak budeš na všechno sama.
Všechno si promysli, udělej doma velkou scénu, aby Tě manžel vyslechnul, navrhni svoje řešení s tím, co pro obnovení vztahu uděláš Ty, co bys čekala od něho a řekni, že když to nebude fungovat, tak podáš žádost o rozvod. Třeba si konečně uvědomí,že je něco špatně a začnete spolu komunikovat. Přála bych Ti, abyste krizi vyřešili jinak, než rozvodem.
Věř mi, že to není žádná legrace být sama na dvě dětmi.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Výživné na dítě celiaka
- 05.04.21
- marci adámková
Jak je to s alimenty u střídavé péče?
- 25.03.21
- Anonymní
Ahoj,
omlouvám se hned na začátek za anonym,ale jinak to prostě teď nejde,je to hodně těžké!
Jak začít,dospěla jsem k rozhodnutí že se s manželem chci rozvést,miluju ho ale nedokáže se o mě a naše dvě děti postarat. Řešíme to v podstatě od začátku našeho vztahu,vím že za strašnou spoustu neshod můžu já,ale jeho ani nenapadne dělat si hlavu z toho že nemáme našetřenou ani korunu,ani to nejde neboť splácíme dluhy nás obou a je to velice náročné,bydlíme v podnájmu.Máme dluhy i u svých rodičů.
na to už je ale hodně pozdě!
Téma rozvod u nás ještě nikdy nezaznělo a tak nevím jak mu to říct,pokud chci navázat vážný rozhovor tak přestane mluvit a nevyjádří se k ničemu natož když mu řeknu že se chci rozvést aby děti už konečně netrpěli tím jaké je u nás doma napětí. Bojím se když se vrátí z práce že bude zase nějaký problém.Jsem uzlíček nervů a chci začít s dětmi znovu. Dnes jsem si začala shánět podnájem a asi jsem i sehnala,večer se půjdu s pánem domluvit na nájem ap.
No moje otázka je spíš na maminky se zkušeností-rozvodu,oznámení rozvodu a hlavně jak to říct dětem a jak jim pomoc s tím se srovnat…pochopit?
A dál absolutně nevím kam se obrátit s žádostí o rozvod,co k tomu všechno potřebuji? A co dál,jak nebrečet? Jak to zvládnout?
Moc se omlouvám,ale vždy jsem žila v dojmu že tohle se mě týkat nikdy nebude,měla jsem hodně přemýšlet před svatbou