Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mam skvelyho chlapa, kteryho opravdu miluju (ikdyz to ted tak nebude vypadat).. ale nesnasim svoji tchyni, je strasne zla, manzelovi psychicky ublizuje, nadava mu, ze jsme namysleni, ze jsem tohle a tamhleto, snizuje mu sebevedomi.. ma z neceho radost - zkazi mu to, tesi se na neco - zkazi mu to apod. vzdycky se na ni nastve, ze konci (za jejich chovani- nijak ho neovlivnuju, pouze mu vzdycky reknu nazor na vec - ma svoji hlavu) a pak zase, oni (ona) se mu nikdy neomluvi a my za chvili zase delame, ze se nic nestalo. Kolikrat se sebere a jde za ni, chapu ze to je jeho matka, ale ja tohle proste nezvladam. Je smesny, abych se o tom s nim o tom nejak více bavila.. kazdopadne nesnesu pohled na to, jak ho měni, jak ho kazi, jak mu ubližujou a on furt za nima. Dokonce se furt o nich se mnou bavi (zacina sam, ja tohle tema nesnasim, takze ho ani nezacinam), jaci jsou strasni, ale pak zas za nima jde.. trva to nejaký pul rok a zacinam z toho byt celkem zoufale psychicky na dne, jsem hrozne silna, sebevědomá a trpelivá. Tohle je opravdu jedina vec, ktera me dokaze vykolejit, nastvat a rozhodit. Vzdycky, kdyz je s nima, mam 100 chuti mu az se vrati rict, ze se rozvadime, nebo minimalne na chvili odloucime. Tyhle rodinny afery ja fakt nesnasim
Sedim ted v slzach na gauci a nevim co dal, opravdu ten pocit, kdy on je s nima.. nikdy jsem se hir necitila.. fakt nevim co mam delat
prosim pomocte mi, nechci tohle citit, opravdu ho miluju, on je jinak chlap bez jakéhokoliv problému ![]()
@Agusaguss píše:
Proč nejdeš s ním?
Nekdy i jdu, ale je pro me nekdy dost tezky ji poslouchat. Kazdopadne ost casto se sebere a jde proste beze me.
@Maria37 píše:
Možná by to chtělo méně vína takhle při sobotě
Souhlasim, kdybych ho tu mela, okamzite si nalevam.
Asi by to chtělo někoho nestrannýho. Zkusila bych ho přemluvit na nejakou společnou terapii.
@zuzinka12 píše:
Souhlasim, kdybych ho tu mela, okamzite si nalevam.
Tak jestli takhle hystercis za střízliva, tak si určitě nenalivej, najdi si sirotka, bohužel to tak bývá, že lidé mají s rodiči silný vztah.
Jednou je to jeho matka, a Ty si na to bud zvyknes a prestanes se chovat jako hystericky pazneht, nebo vam znicis manzelstvi.
Nemusis ji mit rada, nemusis ty vztahy chapat, ale vyvadet takove divadlo…
![]()
Ja vim, ja vim
holky rikam, ze se takhle nechci citit, nechci to resit, ale nemuzu si vubec pomoct. S nicim nemam problem, opravdu nejsem jinak vubec hysterická, s jeho kamarady chodi ven, ma ode me spoustu volnosti, tohle je jedine co mi vadi, ja se snazim na sobe hodne pracovat, ale vubec mi to nejde, bojuju sama se sebou.. ![]()
Už jsem to tu jednou psala. Člověk si rodinu nevybírá a rozvádět se kvůli tomu je opravdu nedospělé promiň… jsou to jeho rodiče. Pravděpodobně díky tomu jak se k němu chovají, tak má v sobě hluboko zakořeněnou nedostatečnost a potřebu se jim konečně zalíbit a zavděčit. Měla bys to chápat a citlivě s ním tohle probrat tak, aby zkusila nějakou formu psychologické péče tak, aby se vyrovnal s faktem, že se jim třeba nikdy nezavděčí. Když s ním jezdit nechceš tak nejezdi, ale uvědom si, že jsou věci, které se v člověku budují výchovou léta a on rozhodně jako mávnutím proutku nezačne uvažovat tvou logikou. Když ho miluješ, tak se vším všudy. V klišé „dobrém i zlém“. Je třeba empatie a podpora, ne že se z toho začneš hroutit i ty, zkus méně myslet na sebe.
Takze se radsi rozvedes, nez abys to s manzelem normalne probrala…?
Jo, rozveďte se. Kdybyste jednou měli děti, tak bys už vůbec nedávala, že tam chodí i s dětmi.
Jak já ti rozumím
Žiju v takovémto vztahu manžel-matka-já už téměř 25 let.
Nic mu nepřeje, závidí nám, pomlouvá nás, lže…bylo by to na román. Také jsem ze začátku vůbec nechápala, kde má manžel hrdost, ať mu/nám udělala co udělala, vždycky za ní nakonec přišel a většinou se ještě omlouval.
No poradím ti, co pomohlo mně. Nejdřív jsem se s ním pořád dohadovala, otevírala mu oči, chodila na terapie, nic nepomohlo. Postupem let se na to koukám jako nestranná osoba, netýká se mě to. Miluju ho, máme spolu úžasné děti a rodinu a tím to pro mě končí.
Pochopila jsem, že je to pro něj ( vztah s matkou) tak důležitý, že s tím nic nenadělám. Ubližuje mu to, je jak malé dítě, toužící po matčině náručí a ta ho soustavně ponižuje a odmítá. Je to syndrom. Manžel si to sice uvědomuje, ví, že je to celé špatně, ale neumí a ani nechce si pomoct.
Je to jeho život, jeho matka a tak to prostě je. Nic s tím neuděláš. Je příliš zmanupulovaný a nejde to.
Prosím anonym, citl. obsah. Dejuji.
Pevné nervy ![]()
Vždyť ty jsi úplně stejná jako tvá tchýně. Taky se ho někam snažíš dotlačit, manipuluješ s ním a citově ho vydíráš. Chlap mezi váma lítá jak hadr na holi, každá mu tlačíte do hlavy to, co vyhovuje vám. Co ho takhle nechat, aby si svoje vztahy řídil sám? Ty nejsi ani silná, ani trpělivá. Sorry, ale zrovna teď se jevíš jak solidní hysterka. Místo toho, aby jsi mu byla oporou, tak mu děláš ze života takový malý peklo.
Priteli az psycholozka vysvetlila, ze jeho rodina jsme ted my (ja a deti). A doporucila komunikaci s matkou srazit minimum. A je mu ted lip. U nas se dice resily jine veci, ale tohle hodne pomohlo. Ikdyz tam ted dem tam zajde, tak z toho neni az tak semlety.
Doporucuji nejakou terapii.