Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chceš začínat znovu se třemi dětmi…? Nechceš radši zapracovat na stávajícím vztahu? Navíc, nemyslím si, že ve 35ti letech je pozdě na změnu. Dej tomu čas.
No láskou k němu už nezahoříš, tím, jak se začal snažit, v sobě ubil poslední kousek mužnosti a imponovat ti už nikdy nebude. Moc se nerozmýšlej, nemiluješ ho a milovat nebudeš.
Rozvést se můžete vždycky, ale tvůj muž evidentně stojí o to zkusit hledat novou cestu ke společnému životu.
Imho jste v ideální situaci, kdy by stálo za to vstoupit do párové psychoterapie a spolu s průvodcem zjistit, jestli je ještě někde nějaká jiskřička vzájemného vztahu, který pomalu a opatrně rozfoukáte a začnete tam lehce přikládat, aby to pak zvládlo i pořádná polena a nebo jestli se civilizovaně dohodnete na rozchodu.
Jakkoliv ti může přijít divné jít za někým cizím a rozebírat to, tak to skutečně může pomoci.
Všechna dlouhodobá partnerství se potýkají s velkými krizemi, které se naučí překonat a pak v další fázi fungují jinak a lépe, k větší vzájemné spokojenosti.
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuju se asi spíš jen vypsat, nevím co mám dělat.
Jsem s manželem 11 let, máme spolu 3 děti. Problém je hlavně na mojí straně, přestala jsem ho milovat. Ale ne jako že by se mi přestaly třást kolena a já si myslela, že je to konec. Prostě už pár let k němu nic necítím, nepřitahuje mě, nechci s ním spát, ani mu dát třeba jen pusu. Není mi to příjemné.
On se o nás doteď mic nezajímal, nepomáhal mi, děti pohlídat byl problém, když jsem chtěla večer ke kamarádce byl to problém. Neměli jsme divoké hádky, spíš jen takové tiché naschvály, neměli jsme se proč hádat, už nás ani nezajímalo, co si ten druhý myslí. Byla to hrůza, to jsem byla přesvědčená, že odejdu. Ale když jsem to manželovi řekla, chytil se za nos a začal vyšlapovat. Pomáhá s dětmi, doma, snaží se, nechce abysme odešli. Jenže já ho prostě pořád nemiluju! Ničí mě jak se teď snaží, protože já mám z toho čím dál horší svědomí. Předtím jsem mohla být aspoň spravedlivě naštvaná, teď už nemůžu nic.
Komu se svěřím, řekne mi co bys chtěla, takovej hodnej chlap, nebije tě, peníze nosí atd. No ale co já s tím, když už jsou všechny city pryč? Navíc mám pocit že teď nebo nikdy. Je mi přes 30, ujíždí mi vlak. Ještě bych mohla začít znovu. Ale když se budu rozmýšlet dalších 5 let, už by mohlo být pozdě
Napadá mě, co nechat pohlídat děti a vyrazit někam sami. Třeba jen na jednu noc. Na víkend…
Jinak pokud bys chtěla knihu, tak tahle by mohla být přímo pro tebe
https://obchod.portal.cz/…-se-rozejit/
a tahle by taky mohla být zajímavá
https://obchod.portal.cz/…alem-vztahu/
a tohle je taky fajn
Jak dlouho ted „funguje“? Jak dlouho to vydrzi nez se vrati to starych koleji? ![]()
No, já bych to ještě teda zkusila. On chce, takže je to o tobě. Záleží, co je zatím „už ho nemiluju“. Takže souhlas, je to na párovou terapii.
Rozvedená pětatřicítka s třemi dětmi… nápadníci si budou jistě dveře podávat ![]()
@Russet píše:
Napadá mě, co nechat pohlídat děti a vyrazit někam sami. Třeba jen na jednu noc. Na víkend…
Popravdě mě děsí s ním být sama
Bude chtít sex a já už prostě nemůžu, nemám si s ním už ani o čem povídat
Kde beres tu jistotu, ze si nejak pomuzes kdyz od nej odejdes? Abys pak nelitovala
JInak co si přestavuješ pod začít znov? V čem tu ujíždí vlak?
Děti máš tři, chceš 4? Nebo ti přijde 30 už moc na vztah? Ted jsi v manželství 11 let, takže takových při průměrném dožití žen snad k 80tce stihneš jetě 4… ![]()
Jak jsou velké děti? Hlídání máte? Že byste si udělali jen dovolenou jen vy dva, třeba na místě, kde jste spolu byli poprvé, zkusit tomu dát druhou šanci, rozvést se můžete vždycky.
Nějaký společný koníček, řešit něco, co se netýká rodiny, domácnosti.
@Michal1986 píše:
Rozvedená pětatřicítka s třemi dětmi… nápadníci si budou jistě dveře podávat
Tak on nejspíše ten nápadník už stojí za dveřmi.
Ahoj, potřebuju se asi spíš jen vypsat, nevím co mám dělat.
Jsem s manželem 11 let, máme spolu 3 děti. Problém je hlavně na mojí straně, přestala jsem ho milovat. Ale ne jako že by se mi přestaly třást kolena a já si myslela, že je to konec. Prostě už pár let k němu nic necítím, nepřitahuje mě, nechci s ním spát, ani mu dát třeba jen pusu. Není mi to příjemné.
On se o nás doteď mic nezajímal, nepomáhal mi, děti pohlídat byl problém, když jsem chtěla večer ke kamarádce byl to problém. Neměli jsme divoké hádky, spíš jen takové tiché naschvály, neměli jsme se proč hádat, už nás ani nezajímalo, co si ten druhý myslí. Byla to hrůza, to jsem byla přesvědčená, že odejdu. Ale když jsem to manželovi řekla, chytil se za nos a začal vyšlapovat. Pomáhá s dětmi, doma, snaží se, nechce abysme odešli. Jenže já ho prostě pořád nemiluju! Ničí mě jak se teď snaží, protože já mám z toho čím dál horší svědomí. Předtím jsem mohla být aspoň spravedlivě naštvaná, teď už nemůžu nic.
Komu se svěřím, řekne mi co bys chtěla, takovej hodnej chlap, nebije tě, peníze nosí atd. No ale co já s tím, když už jsou všechny city pryč? Navíc mám pocit že teď nebo nikdy. Je mi přes 30, ujíždí mi vlak. Ještě bych mohla začít znovu. Ale když se budu rozmýšlet dalších 5 let, už by mohlo být pozdě