Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
jsi silná ženská a myslím, že už jsi stejně rozhodnutá. Rozvod po tolika letech je těžký, ale v životě jsou i mnohem horší věci. Jestli se odhodláš k odchodu, tak se ti moc uleví. Budeš konečně volná a nikdo tě nebude kritizovat. Proč bys měla jít do podnájmu? Pokud máte nějaký dům nebo byt, tak se můžete vyplatit nebo prodat a o peníze se rozdělit. Držím palce. ![]()
V nasem veku uz je skoda casu ztracet cas způsobem zivota, kterej cloveku nevyhovuje. Manzel je dle popisu slusnej manipulator. Zbavila bych se ho za kazdou cenu. Vyvolavani pochybnosti o vlastni hodnote v partnerce je znamka nezrale zakomplexovane osobnosti.
To není závislost na tobě, to je docela na pokraji psychického týrání, kdy v tobě buduje pocit viny a méněcenosti, aby si na tobě posléze mohl vylévat vztek a ty si neměla odvahu se mu postavit a nebo dokonce odejít.
Dostala si se do životní fáze, kdy je potřeba proměnit dosavadní život tak, aby si viděla nějaký smysl - ten základní, vychovat děti už si naplnila a pokud se ti nepodaří to volné místo vyplnit něčím, co bude smysluplné, tak ta zbylá třetina až polovina života bude docela těžká a je to docela slušný základ buď pro úzkostně-depresivní poruchy a nebo pro nějaké závislosti, kterými člověk tu nespokojenost bude tlumit.
Stručně řečeno - teď je čas, aby si začala zkoumat to skutečně chceš. Co chceš ty sama pro sebe, ne pro děti, ne pro rodinu. A pak hledala odvahu a cestu, jak se tam dostat.
Pokud by si zjistila, že na to možná nemáš sama, tak jako průvodce je o fous spolehlivější psychoterapeut, než lektor/ka seberovzojového či ezoterického semináře.
A pokud by si nakonec zjistila, že nechceš zbytek života strávit se svým mužem, tak si zajdi za právníkem a prober s ním právní možnosti ohledně domu, společného jmění, péče o syna atp. Ono toho budeš mít v rukách daleko víc, než si představuješ a než co ti vsugerovává tvůj muž.
Příspěvek upraven 19.05.19 v 12:06
Děti máš velké, nemáte dluhy atd. Takže v tvém případě je odchod o mnoho jednodušší. To že ti manžel nebude chtít podepsat rozvod, neznamená že vás nerozvedou, stejně nakonec ano. Stejně tak s tím majetkem, stejně se nakonec budete muset vypořádat. Jdi a podej žádost o rozvod, stejně jsi už asi rozhodnutá, tak proč to prodlužovat. Hodně štěstí ![]()
Určitě to není tak, že v případě rozvodu bude o všem rozhodovat on. Rozhodne soud a on to bude muset pochopit a přijmout. Jestli jsi rozmyslena, tak bych si našla právníka a probrala to s ním, dala návrh jak si to představuješ a šla do toho naplno. Nebude to jednoduché, ale stojí to za to.
@růžový achát píše:
Jo to je takovej ten hysterickej labilní typ co mam doma… jak mi prstem ukazuje ať táhnu a když začínam balit tašku, tak mi zabavuje klíče od auta, bere mi telefon, peneženku a pak mi bere i tu tašku avysypává na zem sbalené věci… takovej… slaboch…
On je slaboch a ty nemas koule na to odejit
ze to mate na h.ovno vime tady vsechny, ale proc setrvavas?
@terien píše:
Určitě to není tak, že v případě rozvodu bude o všem rozhodovat on. Rozhodne soud a on to bude muset pochopit a přijmout. Jestli jsi rozmyslena, tak bych si našla právníka a probrala to s ním, dala návrh jak si to představuješ a šla do toho naplno. Nebude to jednoduché, ale stojí to za to.
Presne tak. Podminky urci soud. Bude to peklo, ale predstav si dalsich 40 let s de. bilem
deti mate odrostle, rozvedou vas v pohode.
@růžový achát píše:
Jo to je takovej ten hysterickej labilní typ co mam doma… jak mi prstem ukazuje ať táhnu a když začínam balit tašku, tak mi zabavuje klíče od auta, bere mi telefon, peneženku a pak mi bere i tu tašku avysypává na zem sbalené věci… takovej… slaboch…
A to s ním pořád jsi? ![]()
No tak ještě že se našel takovej ochotnej, co s tebou vydrží i když si tak hrozná…bože můj, seber v sobě všechnu sílu a odejdi od něj, jinak máš tohle po zbytek života, možná se to bude ještě zhoršovat…souhlasit s rozvodem nemusí, syn si může vybrat, kde chce být a s kým…ať se klidně soudí o majetek, mě by to za ten klid stálo, odejít od něj…ale připrav se na herecké výkony, ten tě jen tak odejít nenechá…
Přesně někdo takový je otec mé dcery. Nedokáži to úplně vysvětlit
, ale tak nějak ho mám pořád ráda. I po těch letech
Ale my spolu nežijeme. On má hodně dobrých vlastností. Ale žít s někým takovým je pro mě peklo.
Strašně moc se mi ulevilo, když jsem prozřelo. A paradoxně jak šel čas máme v rámci možností celkem hezký vztah. Ale mentor a vychovatel je to pořád (telefon - viděl jsem Tě venku chodit bez čepice
), já dělám úplně všechno špatně, on všechno ví, nic neřešící hovory na téma, že ta modrá je spíš červená (moje práce), teď už přejdu s ledovým klidem
, protože vím, že odcamcaď po camcaď
Ten klid, úžasný.
Prosím anonym.
@růžový achát píše:
Jo to je takovej ten hysterickej labilní typ co mam doma… jak mi prstem ukazuje ať táhnu a když začínam balit tašku, tak mi zabavuje klíče od auta, bere mi telefon, peneženku a pak mi bere i tu tašku avysypává na zem sbalené věci… takovej… slaboch…
To je smutné, že to máte se zakladatelkou takhle ![]()
@Ou píše:
To není závislost na tobě, to je docela na pokraji psychického týrání, kdy v tobě buduje pocit viny a méněcenosti, aby si na tobě posléze mohl vylévat vztek a ty si neměla odvahu se mu postavit a nebo dokonce odejít.Dostala si se do životní fáze, kdy je potřeba proměnit dosavadní život tak, aby si viděla nějaký smysl - ten základní, vychovat děti už si naplnila a pokud se ti nepodaří to volné místo vyplnit něčím, co bude smysluplné, tak ta zbylá třetina až polovina života bude docela těžká a je to docela slušný základ buď pro úzkostně-depresivní poruchy a nebo pro nějaké závislosti, kterými člověk tu nespokojenost bude tlumit.
Stručně řečeno - teď je čas, aby si začala zkoumat to skutečně chceš. Co chceš ty sama pro sebe, ne pro děti, ne pro rodinu. A pak hledala odvahu a cestu, jak se tam dostat.
Pokud by si zjistila, že na to možná nemáš sama, tak jako průvodce je o fous spolehlivější psychoterapeut, než lektor/ka seberovzojového či ezoterického semináře.
A pokud by si nakonec zjistila, že nechceš zbytek života strávit se svým mužem, tak si zajdi za právníkem a prober s ním právní možnosti ohledně domu, společného jmění, péče o syna atp. Ono toho budeš mít v rukách daleko víc, než si představuješ a než co ti vsugerovává tvůj muž.
Příspěvek upraven 19.05.19 v 12:06
Velmi dobře a konstruktivně napsáno ![]()
Uf, kolik Vám je a kolik máte dětí?
Držím pěsti, já bych odškrtávala každý den v kalendáři.
Strašně moc se Ti uleví. A třeba tomu teď neuvěříš, Vašemu vztahu to pomůže.
Schválně nepíši partnerskému, protože to se za mě snad ani nedá napsat ![]()
Ale rodiči zůstáváte a my zůstáváme přáteli. Ťukám. Ale stále i po těch letech vnímám ty výkyvy v jeho rozpoložení. Ale jak píši, já se nechtěla určitě střihnout i kvůli potomstvu.
@růžový achát píše:
No teď už 17 let… je to horší a horší… už to ale nechci moc protahovat… musím si našetřit ještě nějaké peníze… chodím do práce teprve půlroku od další mateřské
@Anonymní píše:
Smutný povzdech. Prosím o radu, nějak nevím co dál. Je mi 45, jsem 25 let vdaná (první vztah), jeden syn 16 let ještě doma. S manželem si dlouhodobě nerozumíme, neshodnem se prakticky na většině věcí, nespíme spolu, ani společný čas spolu už moc netrávíme (on by chtěl, já se tomu vyhýbám, protože vždy mentoruje, vychovává mě, necítím se vedle něj dobře atd). Manžel rozvod odmítá, říká, že nic nepodepíše, majetek dělit nebude, syn se nikam stěhovat nebude. Vždycky byl výrazně dominantnější než já a doma rozhodoval on, je také hysterik, labilní a demagog, je schopen popřít, že je tráva zelená. Věkem se tyto vlastnosti bohužel silně umocnily, nebýval v mládí takový. Když není syn doma, křičí na mě, uráží mě…říká např. proč zrovna on má takovou hroznou ženu jako on, že si ho nezasloužím atd. Má samozřejmě i dobré vlastnosti. Já v zájmu klidu roky ustupovala, aby byl klid (asi chyba, nevím). Když byly děti menší měla jsem plno práce kolem dětí, domu, zvířectva, mám také náročnou práci, která v podstatě živí celou rodinu, tak ani nebyl čas přemýšlet jestli jsem štastná či ne. Večer jsem vždycky padla únavou. Ale děti mě naplnovaly, práce také (jsem veterinářka). Většina věcí ležela na mě, manžel si budoval svojí kariéru, která mu ale nevycházela, tak byl vzteklý. Ale nějak už nemůžu, roky ubíhají, děti odrostly (2 jsou dospělé), doma jeden student SŠ, už má svoje zájmy a já se cítím jako v kleci. Na koupi bytu nemám, vše jsem investovala do našeho současného bydlení, doplatila hypotéku. Na podnájem mám, ale v lokalitě kde bydlíme, jsou drahé, tak to nebude jednoduché, už bych si také chtěla užívat a cestovat atd…ale on říká, že s ničím souhlasit nebude a raději prosoudí vše co máme a že bude trvat na tom, aby syn zůstal tam, kde bydlíme nyní…říká, že jednou jsme rodina a tak to bude napořád…nevím, z jakého konce začít, ale už mám i psychosomatické problémy, trvá to dlouho…cítím, že jsem asi hloupá, že si tohle nechám líbit, ale už nemám sílu…vím, že rozvod bude strašnej, potupnej…on je opravdu hádavej, hysterickej a vím, že bude dělat všechno proto, aby k rozvodu nedošlo…tvrdí, že mě má rád, i když jsem taková jaká jsem, což by jiní prý nevydrželi…ale spíš je to taková zvláštní závislost na mně…
Zde pomůže jediné -alibinamiru.cz. Najměte si firmu, ktera Vam pomuze se manžela zbavit. Az se zamiluje, bude o rozvod prosit. Mozná vás to bude neco stát, ale rozhodně ušetříte vzhledem k tomu, že on chce všechno prosoudit.
Smutný povzdech. Prosím o radu, nějak nevím co dál. Je mi 45, jsem 25 let vdaná (první vztah), jeden syn 16 let ještě doma. S manželem si dlouhodobě nerozumíme, neshodnem se prakticky na většině věcí, nespíme spolu, ani společný čas spolu už moc netrávíme (on by chtěl, já se tomu vyhýbám, protože vždy mentoruje, vychovává mě, necítím se vedle něj dobře atd). Manžel rozvod odmítá, říká, že nic nepodepíše, majetek dělit nebude, syn se nikam stěhovat nebude. Vždycky byl výrazně dominantnější než já a doma rozhodoval on, je také hysterik, labilní a demagog, je schopen popřít, že je tráva zelená. Věkem se tyto vlastnosti bohužel silně umocnily, nebýval v mládí takový. Když není syn doma, křičí na mě, uráží mě…říká např. proč zrovna on má takovou hroznou ženu jako on, že si ho nezasloužím atd. Má samozřejmě i dobré vlastnosti. Já v zájmu klidu roky ustupovala, aby byl klid (asi chyba, nevím). Když byly děti menší měla jsem plno práce kolem dětí, domu, zvířectva, mám také náročnou práci, která v podstatě živí celou rodinu, tak ani nebyl čas přemýšlet jestli jsem štastná či ne. Večer jsem vždycky padla únavou. Ale děti mě naplnovaly, práce také (jsem veterinářka). Většina věcí ležela na mě, manžel si budoval svojí kariéru, která mu ale nevycházela, tak byl vzteklý. Ale nějak už nemůžu, roky ubíhají, děti odrostly (2 jsou dospělé), doma jeden student SŠ, už má svoje zájmy a já se cítím jako v kleci. Na koupi bytu nemám, vše jsem investovala do našeho současného bydlení, doplatila hypotéku. Na podnájem mám, ale v lokalitě kde bydlíme, jsou drahé, tak to nebude jednoduché, už bych si také chtěla užívat a cestovat atd…ale on říká, že s ničím souhlasit nebude a raději prosoudí vše co máme a že bude trvat na tom, aby syn zůstal tam, kde bydlíme nyní…říká, že jednou jsme rodina a tak to bude napořád…nevím, z jakého konce začít, ale už mám i psychosomatické problémy, trvá to dlouho…cítím, že jsem asi hloupá, že si tohle nechám líbit, ale už nemám sílu…vím, že rozvod bude strašnej, potupnej…on je opravdu hádavej, hysterickej a vím, že bude dělat všechno proto, aby k rozvodu nedošlo…tvrdí, že mě má rád, i když jsem taková jaká jsem, což by jiní prý nevydrželi…ale spíš je to taková zvláštní závislost na mně…