Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@renap píše:
@balzac neber to jako rýpání, ptám se vážně-když se nad tím zamyslíš zpětně, stálo to za to? Absolvovat takovou cestu, zažít pobyt v nemocnici, bylo to fakt tak super a úžasný zážitek, že to vyvážilo ta negativa? Myslím tím, v čem to bylo o tolik úžasnější, než letět třeba někam po Evropě?
Hele bát se o dítě budu vždycky když onemocní a je úplně jedno kde - to, že budeš v Evropě ti možná dá nějakej falešnej pocit bezpečí, ale nemysli si, že bys na tom byla nějak extra líp pokud by došlo na věc. Jo, možná až bude v pubertě, tak budu i rád když dostane na pár dní s*ačku a bude od něj pokoj ![]()
Upřímně, byl bych mnohem víc nervózní kdybychom byli třeba na Korfu - tamní nemocnice je šílená, ta na Praslinu je proti ní luxusní hotel. A navíc bychom tam byli všem u pr… Ono prostě ve většině evropskejch zemích, bavíme-li se o destinacích kde se můžeš koupat v moři to není bůhví co, pokud jde o lékařskou péči…
@lucenka nemyslím si, že ostatní nějak zásadně obtěžoval, brečel minimálně a navíc, v letadle to není zase tak daleko slyšet. Víc na obtíž byli někteří další dospělí cestující.
@H83 píše:
@balzac píšete, že malý měl virovou infekci, mohu se zeptat, o co konkrétně šlo? máte představu, kde se malý mohl nakazit?
Bohužel netuším, tipuju, že se nakazil asi z toho jak si kde co strká do pusy. Až bude volná chvilka mrknu na výsledky testů, ale nemyslím si, že tam bylo něco konkrétního, ve smyslu toho o jakej virus se jednalo. Naštěstí bylo za dva dny po všem a už je vpořádku. Měl průjem a horečku.
@balzac no tak v letadle je bohužel dětský pláč slyšet hodně. A ještě horší je to, že před ním není úniku.
No tak pokaždý asi 6 minut brečel, z toho se snad nikdo nepos… To nevadilo ani mně když mi bylo dvacet a malý děti jsem nesnášel.
@balzac píše:
No tak pokaždý asi 6 minut brečel, z toho se snad nikdo nepos… To nevadilo ani mně když mi bylo dvacet a malý děti jsem nesnášel.
tak ono když se postupně střídá víc uřvaných harantů v letadle, tak to pak není 6 minut, ale třeba půl hodina… a to už normální cestující dost štve. A popravdě mně vadí i těch 6 minut, když je to ve chvíli, kdy se mi konečně podaří na chvilinku zavřít oči nebo když mi začne budit moje dítě.
Tak to, že by se děti postupně střidaly ve řvaní během celýho letu jsem snad nikdy nezažil a to jsem několikrát letěl během prázdnin do Řecka, Malorku atd., takže dětí bylo poměrně dost. Co si pamatuju, tak byl nějakej pláč vždycky před startem případně při vzletu a přistání, ale během letu byl klid.
Asi takhle ti to řeknu: cestovat s malýma dětma letadlem žádná aerolinka nezakazuje, tak se s tím musíš prostě smířit, stejně jako s x jinejma problémama který můžou způsobovat ostatní pasažéři jak nastínila H83, není to jen o těch dětech.
Pokud ti to fakt tolik vadí, možnosti jsou: cestovat autem. Nebo dát dohromady skupinu která má v tomhle ohledu stejný požadavky jako ty a pronajmout si private jet - není to zase tak drahý. Pochopitelně je to dražší než běžnej let, ale máš nadstandardní požadavky - musíš počítat s nadstandardní cenou, tak je to se vším.
@balzac no vidíš, já nedávno zažila rodinku, či musela táhnout 3 haranty ve věku 0-cca 3 roky do Dubaje. Let to byl velice „zábavný“, když se v řevu vystřídaly všechny 3 děti zatímco já s klukem se snažila marně spát. Ale tak hlavně, že si kojenec užil moře, co na tom, že otravili cestu spoustě lidí.
Jinak tedy nikdy jsem na delších letech nezažila dospělé, kteří by dělali takový bordel a rušili ostatní cestující tak jako kojenci a batolata.
@H83 píše:
@balzac
Zdravím, musím přiznat, že jsem na začátku měla také určité pochybnosti ohledně bezpečnosti o malého, ale dost jsem si nastudovala, takže obavy nakonec žádné nebyly. Nebyli jsme jen na jednom místě, trochu jsme cestovali, let z Prahy do Chiang Mai trval cca 15h i s mezipřistáním. Měli jsme business class, takže se cestovalo o dost příjemněji a přestup jsme trávili v salonku. Syn zvládal let relativně v pohodě, většinu letu prospal. V Chiang Mai byl ještě dost nastydlý (rýma), tak jsme ani moc daleko necestovali. S sebou jsme měli odsávačku jak manuální (ta je ale na prd) a na vysavač. Uklízečky měly k dispozici vysavače, několikrát denně jsme je poprosili o půjčení, nikdy žádný problém nebyl. Rýma mu zmizela ze dne na den, co jsme přijeli na ostrov Koh Samui - slunce, moře, vlhko, to vše asi pomohlo. Jinak cesta z Chiang Mai na Koh Samui let trval kolem hodiny ( do Sura Thani), pak taxi hodka a pul do přístavu, pak asi hodka lod a pak cesta z přístavu do hotelu. Osmiměsíční mimčo to zvládlo uplně na jedničku, nebrečel, zvídavě se koukal kolem sebe, občas spal, kde to šlo, si hrál.. Většinou jsem na přesuny použila nosítko, ve kterém byl spokojený. Na Koh Samui jsme byli po zbytek pobytu, ale na čtyřech různých místech, takže jsme se dost stěhovali, ale s tím jsme počítali, nemáme rádi, když jsme dlouho na jednom místě.
Toto je pár postřehů, které by vás možná mohly zajímat, jsou to moje zkušenosti s osmiměsíčním mimčem na cestě po Thajsku:Seychely jsme také navštívili, ale před 4 roky (také květen). Byli jsme na všech třeh hlavních ostrovech, krásné místo, nádherná příroda, ale jídlo mě až tolik neoslovilo a lidé jsou uplně jiní než v Thajsku, nejsou tak přátelští a usměvaví.. Byli jsme tehdy ubytovaní v 3* až 4* a nabídka zeleniny a ovoce byla dost tristní, ale asi to záleží na hotelu. Nicméně je to opravdu moc pěkné místo a bezpečnost je zde určitě vysoká.
- velké vlny v moři (na východní části Samui byly velké vlny a malý nechtěl vůbec do vody, bál se toho, v severní části myslím, že Bo Phut nejlepší, bylo moře klidnější a kluk už si vodu užíval)
- pokoj bez schodů (vybírali jsme ubytování podle nejrůznějších kritérií, velikost pokoje, aby byl hezký, aby byl blízko od moře, bazén, snídaně, internet.. neřešili jsme, zda je přístup do pokoje bez schodů, není to nic, co bychom nezvládli, ale pro někoho to může být nekomfortní.
- občas i hotel u pláže může být dost vzdálený od moře:-)..v jednom resortu jsme dostali nejvzdálenější bungalow, který byl od pláže asi 7 min pěšky. Zrejmě nic, co by mohl člověk v high season ovlivnit, ale jen tak pro info.
- zjistit si místní/nejbližší nemocnice ( malému se nic nestalo, ale já i partner jsme museli navštívit místní nemocnici - já podvrknutý kotník z běhu, partner zánět nosohltanu) + mít dobré cestovní pojištění (minulý rok jsem měla v Thajsku nějaký problém a tehdy jsem měla pojištění u Evropské pojišťovny, ta můj problém řešila opravdu bleskově, takže doporučuji). V Thajsku je jinak zdravotnictví na monžná lepší úrovni jak u nás, vše tam naprosto dokonale funguje (mluvím o mezinárodních nemocnicích).
- vezla jsem tašku s hračkami, zdálo se mi, že i to je málo, nakonec se ukázalo, že dvě až tři by mu bohatě stačily
zajímalo ho všechno možné, jen ne hračky
- na každém novém místě jsme museli zjistit nová potenciální nebezpečná místa. Syn v tu dobu již stál a chodil kolem nábytku, takže bylo potřeba dávat pozor na ostré hrany a další rizika.
- pro mimča raději klidnější prosředí (první noci na ostrově jsme strávili na Chawengu, které opravdu není nejvhodnější pro miminka zejména na večerní procházky, ale asi záleží, jak odolné je vaše mimi. Každou chvilku projíždí reklamní auta a zvou na box, masáže, pak hrozný hluk od motorek, z baru..)
- z 99% jsem byla v Thajsku spokojená až na chodníky - Koh Samui není rozhodně stroller friendly, ale také se to dalo a každý večer jsme zvládli večerní procházku
Nejlepší asi Bo Phut.
- mimčo bylo plně kojené + příkrmy, které jsem si na ostrově koupila v supermarketu (masozeleninky), kvůli bezpečnosti jsem mu ani nic nedávala z restaurace ani nevařila. Ovoce jsem kupovala (jen to, co se dalo oloupat - banán, mango, papaya).
- pokoj s více místnostmi není vůbec špatná volba. Na Chawengu nám upgradovali pokoj se dvěma místnosti. Partner si to nemohl vynachválit, je to spáč a mimčo zase vstává relativně brzy
- jet lag u mimča žádný. Do Thajska jsme vyráželi ráno a dorazili jsme druhý den ráno. V noci poté spal jako každé jiné dny (2× za noc se budil na kojení, pak zas spal). Přes den režim 2× spaní – dopol cca 1,5h a odpol cca 2h. Kolem osmé večer usínal. Návrat do ČR také bez problémů.
- tekutiny pro mimčo (před dovolenou se syn ještě nenaučil pít, prostě to odmítal, říkala jsem si, že v Thajsku to přijde samo, až bude teplo, napije se. Měla jsem s sebou lahvičky, zkoušela jsem ze lžičky, injekční stříkačku, dávala jsem mu do vody med a další sladké štávy. Nic z toho nechtěl. Doktor mě uklidnil, že je to v pořádku, že když nechce, at ho nenutím, když je plně kojené, není třeba. Když měl žízen, napij se ode mě. Kojila jsem častěji, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Z lahvičky mi začal pít asi tři týdny po návratu z Thajska
- vezla jsem s sebou pleny a příkrmy (pro jistotu), ale v Chiang Mai i na Samui není vůbec třeba, vše dostupné
- nosítko pro přesuny na cestách určitě velmi vhodné
- pro mimčo sluneční brýle a čepice, plavky (my měli jednorázové i klasické plenky)
- baby momitor dobrá hračka! Když jsme chtěli být oba venku na slunku, použili jsme baby monitor (s videokamerkou)
- Thajsko baby friendly:-) všichni (taxikáři, stewardky, prodavači, čísníci, recepční, uklízečky, lidi v obchodě..) se na malého usmívali, hrali si s ním a on to miloval!
Tak přeji příjemnou a bezproblémovou cestu
Moc dekuji@H83 za tento prispevek my take letime s pulrocnim miminkem a tohle mi moc pomohlo. Myslite teda ze pliny a prikrmy jsou zbytecne brat s sebou?
@S82 plenky bych řekla, že jsou skoro všude, respektive v těch malých obchodech typu 7eleven apod. Cena je vyšší a prodávají jen menší balení. Větší seženete v Tesco Lotus (hypermarket), Big C .. prostě v těch větších obchodech. Příkrmy to bylo horší. Kupovala jsem v Tesco Lotus, ale na můj vkus dost tekuté, ale na těch pár týdnů se to dá zvládnout. Kombinovala jsem to ještě s ovocem - banán, mango, papáya.. Jinak v malých obchodech neseženete.
V lednu znovu jedeme směr Asie, malý bude mít cca 20m, potřebovala bych pro něj příkrmy s většími kousky, jako jsou tady pro 1-3r, ale to tam nikde nemají..
asi jsi jasnovidka, že jsi věděla předem, že se tam dítěti bude líbit a let zvládne bez toho, aby obtěžoval okolí

s kojencem jste nejspíš těžko objevovali krásy thajské přírody, národnostních menšin, památek, takže jste byli nejspíš jen na pláži, takže to s tím opálením je dost relevantní