sama s miminkem

Ahoj Lili, naštěstí nemám problém jako ty, ale znám jiné rodiny, kde to bylo podobné. Neříkám, že je můj muž svatý, to ne, to nejsme nikdo. Naše mimi je plánované, vím, že by můj muž klidně ještě počkal, ale já jsem měla 28 a potřebovala jsem přeléčit endometriózu, tak jsme se společně rozhodli pro miminko. Nebylo to hned, ale nakonec se zadařilo. Už moje těhotenství prožíval s radostí, sice nijak „nevyváděl“, ale těšil se a měl o mě strach. Když se malá narodila, byl z ní nadšený. Vím, že se začátku bál na ní jen sáhnout, ale já jsem ho nenápadně tlačila k tomu, aby se nebál, že není z cukru. Dneska mi s malou pomáhá, jak se dá - pomáhá ji přebalit, vaří (než zase budu mít já více času) a když jde se mnou ven s kočárkem, nepustí ho vůbec z ruky. Dokonce mě překvapilo, jak na ni dělá ťuťu ňuňu a plánuje, jak budeme jezdit s malou na výlety. Nikdy dřív bych to do něj neřekla. Ale něříkám, taky mě někdy štve, ale vždy se snažím o tom s ním mluvit, on třeba ani netuší, že je něco v nepořádku - no je to chlap To všechno však neznamená, že by se nevěnoval svým koníčkům - cyklistický maniak - a já se mu zase snažím vyjít vstříc.
Znám však případy, kdy to v rodině neklapalo a dopadlo to rozvodem. Ono popravdě kdyby mi dělal můj muž to co tvůj, tak bych mu řekla, ať jde. I když by mě to bolelo. Ale je důležité, aby jsi byla v pohodě a netrápila se, ono se to všechno na to miminko totiž přenáší. A pokud ještě není zralý na rodinu, budeš se akorát trápit. On to totiž opravdu není jediný mužský na světě. Můj bratr taky vyženil syna a jsou spolu velcí kamarádi. Švagrová měla předtím dvě nepovedená manželství, kdy ji oba muži podváděli a trápili. Trpěl tím i její syn. Teď je vše v pohodě. Nebo jeden můj kamarád si vzal také ženu se dvěmi dětmi a vychovává je jako jeho vlastní, když jejich vlastní táta se o ně ze začátku nechtěl pořádně postarat, ale jen si užívat s kamarády.
Být tebou určitě bych si o tomto velkém problému nejdříve s manželem promluvila a pokud by vedl stále svou a nedošlo by mu, co dělá a jak tě trápí, dala bych mu najevo, že to budu tedy řešit. Pak by se vidělo, ale na sílu to nemá cenu držet.
Přeji ti pevné nervy a spokojeného mimíska a držím palce, ať to brzy vyřešíš