Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sebestřednost jedináčků
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.11.21 13:14
To asi není úplně tím, že jsi jedináček - to bude celkovým nastavením rodiny, a nic s tím neuděláš - oni jsou prostě takoví, a jiní nebudou, nesnaž se jim nějak „podlézat“, je to zbytečné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.21 13:14
@Anonymní píše:
Zdravím, asi hloupý dotaz, ale potřebovala bych trochu nestranných názorů, ať už se kloní kamkoliv. Absolvovali jsme návštěvu u tchánovců, kam jezdíme jednou za čtvrt až půl roku s dětmi. Za celou dobu naší návštěvy jsme nebyli nikde, ačkoliv bydlí kousek od rekreační oblasti. Nakonec jsem to nevydržela a vzala děti na procházky sama, ale jinak je scénář pokaždé stejný - tchán sleduje televizi, a sice mě i děti srdečně přivítá, pak ale přestáváme existovat, když si k němu syn přisedl, odešel do sklepa. Tchyně má moc práce, což uznávám, ostatní členové tak nějak přichází a odchází…Cítím se strašně trapně, že se vlastně vnucuju, snažím se třeba pomoct, ale je to takové celé divné.
Já osobně po velkých interakcích až tak nebažím, ale je mi líto, že vnoučata s babičkou a dědou nemají moc zážitků, krom telky. Návštěvy se pro mě stávají čím dál větším utrpením, protože musím vymýšlet dětem aktivity v prostředí, které moc neznám a navíc se cítím jak idiot.
K mé otázce - s manželem se o tom nedá bavit, on má pocit, že je to normální, že je to ve mně, protože jsem jedináček, tak že spolu v rodině řešíme každou blbost, ale velké rodiny prý takto normálně fungují. Po každé návštěvě je mi smutno, přijdu si jako nezvaný host (vezmi si něco z lednice)… Jen mě zajímá, jestli jsem v tomto ohledu opravdu sebestředný jedináček… Budu ráda i za kritiku, opravdu asi potřebuju získat nadhled nad situací
Já asi nejsem ta správná osoba na srovnání, jsem taky jedináček, ale tohle mi nepřijde normální. Chápu, že jste prostě rodina, tak vás nikdo nebude obskakovat se zlatým podnosem a leckdy se řekne, ať si něco vezmete sami, děláte co chcete a tak, chápala bych, že se děda nemůže věnovat vám pořád, protože tam má i jiné lidi, ale to je něco jiného. Když někoho vidím po takové delší době, fakt před ním nebudu utíkat do sklepa, to mi přijde podivné. A co se týče té obsluhy a programu tam, co na to manžel? On tam byl doma, zná co a jak, co kde vzít, co je v té domácnosti v pořádku, kde co je, tak proč se nepostará on, a nevymyslí program pro tebe i děti? Manžel je teda taky jedináček, a u tchánovců je jasné, že se taky necítím tak doma, abych se jim hrabala ve skříni a lednici, a zároveň nechci aby mě obsluhovali, tak prostě tohle řeší manžel, něco chci nebo potřebuju, řeknu mu, on najde a připraví, nebo se přidám třeba k vaření, úklidu. Přijde mi to tak v pohodě.
- Citovat
- Upravit
23.11.21 13:14
Nepřijde mi to zrovna jako vstřícný a inspirativní prostředí pro děti.
My se ségrou řešíme každou blbost. Děti mám malé, ale jeden bez druhého nedají ani ránu.
Když se sejdeme s rodinou, tak prostě kecáme, podnikáme výlety, neumím si představit, že by si tchýně pustila telku a tchán šel dělat dřevo. A to jsou oba celkem zvláštní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.21 13:16
Teda já už jsem slyšela spoustu narážek na sobectví a sebestřednost jedináčků v několika situacích, ale tohle ještě ne
Podle mě to není tím, že jsi jedináček, je to prostě jiným nastavením tvojí rodiny a tvojí výchovy. Úplně stejně to může mít nastavený někdo s pěti dětma. Když už si někoho někam pozvu, tak se o něj přece starám a vymyslím nějaký společný program, ne? Proč bych ho tam jinak zvala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.21 13:17
Mno… můj manžel taky rád střílí do mého jedináčkovství. Je to totiž hrozně snadný, ale tady nic v téhle souvislosti nevidím. Já se u tchýně taky pekelně nudím, ale my tam jezdíme tak jednou měsíčně na hodinu/dvě. A teda nikdy by mě nenapadlo jít k nim kokat do ledničky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.21 13:17
Myslím, že to není tím, že jsi jedinacek, ale tím jak celkové rodina funguje, jak jsou zvykli..U nás na jedné straně pro vnučku vždy zábava a nějaký program, na druhé taky spíš jen TV, nebo si zahrají max pexeso, pak se ještě diví, že se dítě nudilo, cely den zavřené v 1+1. Jedinacek nejsme nikdo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.21 13:18
@Anonymní píše:
Já asi nejsem ta správná osoba na srovnání, jsem taky jedináček, ale tohle mi nepřijde normální. Chápu, že jste prostě rodina, tak vás nikdo nebude obskakovat se zlatým podnosem a leckdy se řekne, ať si něco vezmete sami, děláte co chcete a tak, chápala bych, že se děda nemůže věnovat vám pořád, protože tam má i jiné lidi, ale to je něco jiného. Když někoho vidím po takové delší době, fakt před ním nebudu utíkat do sklepa, to mi přijde podivné. A co se týče té obsluhy a programu tam, co na to manžel? On tam byl doma, zná co a jak, co kde vzít, co je v té domácnosti v pořádku, kde co je, tak proč se nepostará on, a nevymyslí program pro tebe i děti? Manžel je teda taky jedináček, a u tchánovců je jasné, že se taky necítím tak doma, abych se jim hrabala ve skříni a lednici, a zároveň nechci aby mě obsluhovali, tak prostě tohle řeší manžel, něco chci nebo potřebuju, řeknu mu, on najde a připraví, nebo se přidám třeba k vaření, úklidu. Přijde mi to tak v pohodě.
Tak manžel se přepíná do toho módu jeho rodiny, takže si sedne k telce a je spokojený, i když doma je mnohem iniciaivnější…
- Citovat
- Upravit
Silverine247
23.11.21 13:22
@Anonymní píše:
Zdravím, asi hloupý dotaz, ale potřebovala bych trochu nestranných názorů, ať už se kloní kamkoliv. Absolvovali jsme návštěvu u tchánovců, kam jezdíme jednou za čtvrt až půl roku s dětmi. Za celou dobu naší návštěvy jsme nebyli nikde, ačkoliv bydlí kousek od rekreační oblasti. Nakonec jsem to nevydržela a vzala děti na procházky sama, ale jinak je scénář pokaždé stejný - tchán sleduje televizi, a sice mě i děti srdečně přivítá, pak ale přestáváme existovat, když si k němu syn přisedl, odešel do sklepa. Tchyně má moc práce, což uznávám, ostatní členové tak nějak přichází a odchází…Cítím se strašně trapně, že se vlastně vnucuju, snažím se třeba pomoct, ale je to takové celé divné.
Já osobně po velkých interakcích až tak nebažím, ale je mi líto, že vnoučata s babičkou a dědou nemají moc zážitků, krom telky. Návštěvy se pro mě stávají čím dál větším utrpením, protože musím vymýšlet dětem aktivity v prostředí, které moc neznám a navíc se cítím jak idiot.
K mé otázce - s manželem se o tom nedá bavit, on má pocit, že je to normální, že je to ve mně, protože jsem jedináček, tak že spolu v rodině řešíme každou blbost, ale velké rodiny prý takto normálně fungují. Po každé návštěvě je mi smutno, přijdu si jako nezvaný host (vezmi si něco z lednice)… Jen mě zajímá, jestli jsem v tomto ohledu opravdu sebestředný jedináček… Budu ráda i za kritiku, opravdu asi potřebuju získat nadhled nad situací
Jake ostatni cleny mas na mysli a jak to prichazeni a odchazeni vypada?
- Citovat
- Upravit
23.11.21 13:23
Jsem z velké rodiny (je nás 5 sourozenců). U našich doma, když přijedeme, tak to funguje také stylem „vezmi si něco z lednice“. Lidi přichází a odchází, kdo se chce družit, jde do kuchyně, ale také tam často třeba dělá něco na pc… Naši si dělají to svoje, ale na výlety jezdíme. Jsem z větší rodiny. Naši si tedy tv nezapnou, ale dělají jiné věci. Pokud chtějí dělat děti věci s nimi, tak se jim věnují rádi, ale inciativa většinou musí přijít od dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.21 13:26
Kdybych byla na návštěvě sama, neřeším to a zabavím se, přijde mi to blbé kvůli dětem. Ono je to takové chovej se jako doma, ale já se tam prostě jako doma necítím a přijde mi blbé jít si do lednice pro večeři a pak ji sama pojídat… Nebo třeba po slavnostním nedělním obědu se tchán opět zvedl a šel k PC, i když jsme za necelou hodinu odjížděli…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.11.21 13:26
@Anonymní píše:
Tak manžel se přepíná do toho módu jeho rodiny, takže si sedne k telce a je spokojený, i když doma je mnohem iniciaivnější…
No to je teda trochu zvláštní, chápala bych, kdybyste děti neměli a on se choval jak tam byl dřív zvyklý, ale on tam přece s sebou děti má. To kdybys udělala to samé, tak děti, co, budete všichni u telky a ony vám budou skákat po hlavě? Na mě teda manžel u jeho rodičů bere ohled i abych se nenudila, když je zapnutá telka na něco o čem ví že mě fakt nezajímá, tak buď iniciuje povídání, nebo jdem něco spolu dělat, nebo navrhne procházku…nenechá mě tam teda trčet bezprizorní. Je to vzájemné, když jsem u rodičů sama, chovám se trochu jinak než s ním, protože je mi jasné, že co on by tam…Spíš mi to přijde sebestředné od něj.
- Citovat
- Upravit
Svetluska55
23.11.21 13:26
Ne, není to jedinackovstvim, ale nastavením rodiny. Jsem tě 3 děti a když jsme s rodinou u našich, hrajeme hry, chodíme ven a jídlo nám jako návštěvě je chystano.
U tchanovci jim musíme říct - vemte děti ven. Nebo - půjdeme tam a tam, půjdete s námi? Není to tím, že by nechtěli, ale je potřeba jim prostě zavelet..
Nedělala bych si hlavu, jestli mají prarodiče vztah s dětmi, nech to na nich, ne?
A s manzelem se domluv, ať je aspoň aktivní on Pokud se chce válet u tv, nemá smysl, abyste tam všichni jezdili nebo bude stačit přijít jen na kafe.
- Citovat
- Upravit
23.11.21 13:27
Tak zrovna to ze si mas vzit z lednicky/spize co chces je nahodou super. Ja treba nesnasim, kdyz me nekdo z rodiny obsluhuje a radsi si fakt udelam vsechno sama.. tj tenhle styl navstev kyz jste tam delsi dobu tak proste je super kdyz mas hlad a udelas si jidlo sam mi proste vyhovuje. Jasne ze jina situace je, kdyz pridjete na par hodin a hostitel/ka uz ma pohosteni pripraveny.
Ale jinak jo to sezeni u tv, kdyz vas vidi jednou za x je proste pitomy..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, asi hloupý dotaz, ale potřebovala bych trochu nestranných názorů, ať už se kloní kamkoliv. Absolvovali jsme návštěvu u tchánovců, kam jezdíme jednou za čtvrt až půl roku s dětmi. Za celou dobu naší návštěvy jsme nebyli nikde, ačkoliv bydlí kousek od rekreační oblasti. Nakonec jsem to nevydržela a vzala děti na procházky sama, ale jinak je scénář pokaždé stejný - tchán sleduje televizi, a sice mě i děti srdečně přivítá, pak ale přestáváme existovat, když si k němu syn přisedl, odešel do sklepa. Tchyně má moc práce, což uznávám, ostatní členové tak nějak přichází a odchází…Cítím se strašně trapně, že se vlastně vnucuju, snažím se třeba pomoct, ale je to takové celé divné.
Já osobně po velkých interakcích až tak nebažím, ale je mi líto, že vnoučata s babičkou a dědou nemají moc zážitků, krom telky. Návštěvy se pro mě stávají čím dál větším utrpením, protože musím vymýšlet dětem aktivity v prostředí, které moc neznám a navíc se cítím jak idiot.
K mé otázce - s manželem se o tom nedá bavit, on má pocit, že je to normální, že je to ve mně, protože jsem jedináček, tak že spolu v rodině řešíme každou blbost, ale velké rodiny prý takto normálně fungují. Po každé návštěvě je mi smutno, přijdu si jako nezvaný host (vezmi si něco z lednice)… Jen mě zajímá, jestli jsem v tomto ohledu opravdu sebestředný jedináček… Budu ráda i za kritiku, opravdu asi potřebuju získat nadhled nad situací