Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
U nás je to stejně, jen s tím rozdílem, že k taťkovi už zase chodí, ale máma je máma. Malému je 20 měsíců. Ale ještě měsíc zpět k manželovi vůbec nechtěl, vždycky utekl. Myslím, že je to v tomhle období normální a navíc kluci jsou takové maminčiny prdelky. Taky je na mně pořád nalepený a když ho odvedu do jeslí, kam denně chodí na tři hodinky, udělá mi papa a jde si hrát. Pořád mě pusinkuje, hladí, mazlí se… Je to krásné.
![]()
To je taková chvilková potřeba, nejspíš ho to zase přejde. Jedno období je dítě šíleně fixované na maminku, potom zase na tatínka. Neboj, jednou ho to přejde a budeš ještě vzpomínat. ![]()
Je to normální vývoj. Přejde to - dej tomu čas. Je to prostě fixace na toho, s kým je dítě nejčastěji. ![]()
Ahoj oživuji diskusi. Mám taky chlapečka 18m. Do nedávna byl zvyklí usínat sám, bez uspavani. Byl tak naučný od narození. V září byl nemocný a od té doby je to vše na ruby. Nejdříve jsem to prisuzovala nemoci, ale už je to víc jak měsíc a je to čím dál horší. Kolem 8h už je viditelne unavený, tak ho zkusím dám spinkat, ale strašně řve. Tak to zkouším opakovaně třeba po půl hodině, někdy ho chovám až skoro usne a opatrně ho položím do postýlky, ale jak ho položím hned řev. Přitom když ho nedávno ukládal tatínek(byla jsem na svatbě), tak hned usnul bez uspavani, jako dřív. Přemýšlím, že to asi už není spojeno s nemocí, ale prostě nechce ode mě… Upřímně už mi z toho celkem hrabe, byla jsme zvyklá večer dělat věci do práce, uklízet a pod. A teď neudělám nic, většinou to trvá až do pul 11 i déle, než se ho podaří uspat a to odpadnu i já… Nevím zda se s tím dá něco dělat, nebo prostě jen čekat až to zase přejde… Má někdo zkušenost?
Prosim anonym, nebo smazat. Synovi je 18mes. je na mne hodne navazany, casto kojim pres deny i v noci.
Hodne rad se mazna, pusinkuje, sedime a on mne chytne za ruku, kdyz stojim, prijde a opre se o mne.. nerikam, ze mne to netesi. jeho projevy lasky jsou krasne.
posledni tydny ma ale problem, ze nechce k tatkovi. Je s nim casto, vzdy bylo vsechno ok. Ted ale nechce s nim ven, kamkoliv ho bere, musim se schovat, jinak breci ze jde odemne.
Nevim, jak reagovat… natahuje ke mne ruce a mne je to lito.
Premyslim, jestli nema separacni uzkost. kdyz jsme. sami doma, nebo jsem se starsimi detmi.. vsechno je v poradku.
dekuji