Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Setkání s bývalou nadřízenou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.11.21 12:03
Setkat bych se s ní setkala z jednoho prostého důvodu - aby mi to vše vysvětlila. Ať ti tady každý řekne, zdali by se s ní setkal či ne, záleží na tobě. Pokud jí chceš vidět, jdi za ní, popovídejte si.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silverine247
6.11.21 12:11
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o anonym, jedná se o citlivé téma…a moc tu na něj není kategorie, tak zkouším dát sem.Měla jsem ještě donedávna zaměstnání, ve kterém jsem byla několik let. Na jeho začátku jsem seděla v kanceláři s kolegyní, se kterou jsme se dost skamarádily…následně z ní udělali mojí nařízenou a vše se dá říct pár let fungovalo, jenže pak nevím, co se stalo, úplně otočila, přestala se se mnou mimořádně stýkat, řeč s ní nebyla, byla vůči mě podezíravá, seděla mi na penězích…můžu odpřísáhnout, že jsem nic proti ní nepodnikla, nikde jí nepodkopla, ba naopak, dlouho jsem na ní držela, i když zbytek oddělení už ji měl plné zuby. Vlastně bych skoro řekla, že to celé vypadalo jako počátek nějaké šikany, ale nedalo se s ní absolutně komunikovat, abychom si vše vyříkaly. Pravdou je, že vlivem tohoto jsem o ní řekla dost osklivych věcí před několika lidmi. To byla otázka půl roku a pak byla pro vlastní chybu odejita, odešla skoro beze slova.
Od té doby o ní nic nevím, už je to pátý měsíc. V tom zaměstnání už nejsem. Najednou se ale teď ozvala a chce se setkat. Vím, že jsem možná jediná, komu z bývalé práce dala vědět. Já vím, že se ke mně ve finále zachovala dost špatně a ten náš kamaradský „rozchod“ mě dost mrzel…takze vím, že bych se na ní měla vyprdnout, ale na druhou stranu ji vlastně vidět chci a opravdu ráda bych ji opustila. Vím o ní dost a je to vlastně docela dost rozbitej člověk, výchovou a tak dále a je mi jí líto a prostě mám to vše, co se stalo, nejraději hodit za hlavu a jet dál.
Co byste udělali? Mám na to setkání jít nebo jsem úplně blbá?:D dá se něco takového ještě narovnat a má to smysl dávat novou šanci?
Narovnat nevim, mozna jen potrebuje ulevit svemu svedomi. Mela jsem podobnou situaci, kolegyni kamaradku povysili, protoze se zacala kamaradit se sefem. Asi protoze vedela, ze v te nadrizene pozici nema co delat (nemela ani kvalifikaci, ani zkusenosti), tak se snazila si autoritu vydupat na silu, proste byla prijemna jak pudel, jen abysme vsichni vedeli, kdo je tady boss. No kamaradstvi znacne ochladlo. 
Ja jsem pak odesla za lepsim, mela jsem rozluckovy vecirek. Protoze jsem v muj posledni den koncila o par hodin pozdeji nez ona, ktera do te hospody sla hned po praci, byla uz znacne pod vlivem, kdyz jsem dorazila ja. Hned jak me videla brala bundu, ze jde domu. Ptam se ji co je??! A ona ze nemuze, ze se chovala jako krava ke me a ze ji to moc mrzi, slzicky… 
Tak ji rikam omluvu prijimam, kasli na to a pojd dame drink… no stejne odesla s tim, ze se potkame jindy a ze mi to vsechno vynahradi. No, uz je to 2.5 roku a schvalne jsem si delala carky pokazde, co se ozvala. A kolik myslis? Ani jednou! 
Ja bych se s ni na tvem miste sesla, jinak budes premitat coby kdyby. Treba jenom neco potrebuje a ty budes mit jasno. 
Anebo ji to skutecne mrzi, jak to mezi vami dopadlo a pokusi se to napravit. Kdyz se s ni nesejdes, nezjistis. 
- Citovat
- Upravit
6.11.21 12:12
Šla bych, ale ne z duvodu obnovení vztahu, ale abych to v sobě uzavřela, zjistila proč se stalo co se stalo, vyříkaly si vše a konec..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.21 12:17
Takové chování bych ještě uměla odpustit..
kdoví co měla v hlavě a nad sebou..
zachovala se k tobě dost hnusně, ale na rovinu bych byla i docela zvědavá co se děje a navíc pár let jste skutečně kamarádky byly, takže na tom jí dát hodinu na kafe nevidím vůbec nic špatného či nepřekonatelného.. možná se ti chce omluvit, vidí věci z jiného úhlu a chce to s tebou dát do pořádku..
taky jsem zažila s jednou s top-kámošek odloučení (našla nového partnera a přestala jsem pro ni existovat.. podotýkám, že nikoliv v pubertě, mně tehdy bylo po 30 a jí 40..).. chyběla mi.. asi dva roky jsme se nevídaly/nestýkaly, pak mně taky pozvala na kafe, měla jsem „zlomené srdce“ (možná silný příměr, ale pár let jsme spolu intenzivně trávily několik večerů v týdnu, ona byla single s pubošem a já single se psem, koukaly jsme na Sex ve městě, přespávaly u sebe a tak..)… vše jsme si vyříkaly, pochopily se, stala se skvělo a nenahraditelnou „tetou“ mým dětem, brává je často do divadla, na prázdniny a tak.. stálo za to na to kafe s ní jít a odpustit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silverine247
6.11.21 12:18
@PAN66 píše: Šla bych, ale ne z duvodu obnovení vztahu, ale abych to v sobě uzavřela, zjistila proč se stalo co se stalo, vyříkaly si vše a konec..
Presne tak, neslibovala bych si od toho, ze to vsechno zase bude jako driv. To uz podle me nejde. Ja se pred nejakou dobou rozkmotrila s kamaradkou, strasne me to zralo, mrzelo. Pak jsme si to po par letech vyrikaly a me se hodne ulevilo, nicmene lasku k ni uz se mi nikdy nepovedlo zpatky vykresat.
- Citovat
- Upravit
6.11.21 12:19
Setkala bych se s ní a viděla, o co vlastně jde. Třeba ti to vysvětlí, omluví se. Nech ji mluvit, pak ji k tomu řekni svoje a uvidíš, kam se to vyvine. Šanci bych ji dala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.21 12:34
Já bych se s ní sešla, ale někde, kde je možnost s erychle rozloučit a odejít, třeba se i sněkým domluv, že by ti zavolal, že musíš odejít.
Uvidíš, co z ní vypadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.21 12:38
Já osobně bych si šla pro vysvětlení.
Třeba se omluví, objektivně to zdůvodní.
Nemyslím výmluvy, připadně citové vydírání, nebo plané sliby.
Ale třeba fakt nějakou psychiatrickou diagnózu, léčbu atd.
Neměla bych klid, kdybych tomu nedala šanci.
Ale to jsem já.
Držím palce, ať ti to dopadne nějak v klidu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.21 12:44
Nadřízení mají svoje nadřízené…
Asi v jejím chování k Tobě nic osobního nehledej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.11.21 12:50
@ábécédé321 píše:
Já osobně bych si šla pro vysvětlení.
Třeba se omluví, objektivně to zdůvodní.
Nemyslím výmluvy, připadně citové vydírání, nebo plané sliby.
Ale třeba fakt nějakou psychiatrickou diagnózu, léčbu atd.
Neměla bych klid, kdybych tomu nedala šanci.
Ale to jsem já.
Držím palce, ať ti to dopadne nějak v klidu.
No…prave i proto mě to tam táhne. Fakt mi to přijde jako takový velmi slabý odvar nevyřešeného rozchodu…dam tomu šanci. Mne se o ní asi dvakrát nebo třikrát za poslední dobu zdálo- jak tohle řešíme:D ji se prý o mně taky několikrát zdálo. Takže to vysvětlení asi opravdu visí ve vzduchu. Díky za názory.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.11.21 12:52
@Takco píše:…no, to je taky pravda. Jako pravdou je, že vím, že jednala mimo jiné ve velkém strachu (to mělo různé duvody). Tim ji nechci omlouvat, ale je to také podstatný fakt.
Nadřízení mají svoje nadřízené…
Asi v jejím chování k Tobě nic osobního nehledej.
- Citovat
- Upravit
catch-22
6.11.21 13:01
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o anonym, jedná se o citlivé téma…a moc tu na něj není kategorie, tak zkouším dát sem.Měla jsem ještě donedávna zaměstnání, ve kterém jsem byla několik let. Na jeho začátku jsem seděla v kanceláři s kolegyní, se kterou jsme se dost skamarádily…následně z ní udělali mojí nařízenou a vše se dá říct pár let fungovalo, jenže pak nevím, co se stalo, úplně otočila, přestala se se mnou mimořádně stýkat, řeč s ní nebyla, byla vůči mě podezíravá, seděla mi na penězích…můžu odpřísáhnout, že jsem nic proti ní nepodnikla, nikde jí nepodkopla, ba naopak, dlouho jsem na ní držela, i když zbytek oddělení už ji měl plné zuby. Vlastně bych skoro řekla, že to celé vypadalo jako počátek nějaké šikany, ale nedalo se s ní absolutně komunikovat, abychom si vše vyříkaly. Pravdou je, že vlivem tohoto jsem o ní řekla dost osklivych věcí před několika lidmi. To byla otázka půl roku a pak byla pro vlastní chybu odejita, odešla skoro beze slova.
Od té doby o ní nic nevím, už je to pátý měsíc. V tom zaměstnání už nejsem. Najednou se ale teď ozvala a chce se setkat. Vím, že jsem možná jediná, komu z bývalé práce dala vědět. Já vím, že se ke mně ve finále zachovala dost špatně a ten náš kamaradský „rozchod“ mě dost mrzel…takze vím, že bych se na ní měla vyprdnout, ale na druhou stranu ji vlastně vidět chci a opravdu ráda bych ji opustila. Vím o ní dost a je to vlastně docela dost rozbitej člověk, výchovou a tak dále a je mi jí líto a prostě mám to vše, co se stalo, nejraději hodit za hlavu a jet dál.
Co byste udělali? Mám na to setkání jít nebo jsem úplně blbá? dá se něco takového ještě narovnat a má to smysl dávat novou šanci?
Setkání Ti může pomoct si to nějak uzavřít. Ale nebuď překvapená, jestli se to vyvrbí úplně jinak a třeba se naopak dozvíš, jak jsi byla špatná Ty, ona Tě v práci podporovala a nakonec ji vyhodili kvůli Tvým pomluvám a chtěla by slyšet omluvu. Nebo něco podobného.
Na setkání bych šel, zbytek by se viděl. Určitě bych nepočítal s tím, že z nás budou zase nějak blízcí kamarádi, možná trochu lepší známí.
- Citovat
- Upravit
6.11.21 13:05
Stalo se mi něco podobného, pomohla jsem nově nastoupivší holce, aby práci- dost náročnou a zodpovědnou- zvládla, zaučila jsem ji, opravovala její chyby a pak se po mých zádech vyšplhala nahoru. Vyšší místo bylo nejdříve nabídnuto mně, já odmítla, nechtěla jsem tu zodpovědnost a už vůbec jsem nechtěla být nadřízenou kolegyním, se kterýma jsem měla nadstandardní vztahy.
Místo pak bylo nabídnuto jí, ona přijala a pak vypuklo peklo, pro všechny, já jsem to vnímala hůře, proto, že jsem ji všechno nezištně naučila. Taky jsem ji brala jako kamarádku, jezdila se mnou a s mým manželem na dovolenou, pomáhala jsem jí se vším a nakonec jsem s ní po drobných naschválech. které mi prováděla a hlavně potom, co tvrdila, že ji můj muž nadbíhal, přerušla diplomatické vztahy-kulantně řečeno.
Z práce jsem odešla ze zdravotních důvodů a dnes už je to pro mne minulost.
Sama za sebe bych na takové setkání nešla, co je pryč, je pryč a něco oživovat a vyříkávat si, pro mne nemá cenu a život jde dál.
Zakladatelko, pokud cítíš, že bys tam měla jít, běž, ale možná by ses měla připravit na to, že setkání nedopadne podle tvých představ. A já ti přeju, aby ano, abys to v sobě pak uzavřela a měla to vyřešeno. Držím ti palce.
Příspěvek upraven 06.11.21 v 13:48
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.21 13:05
S člověkem, kterého semele funkce, bych si už neměl co říct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, prosím o anonym, jedná se o citlivé téma…a moc tu na něj není kategorie, tak zkouším dát sem.
Měla jsem ještě donedávna zaměstnání, ve kterém jsem byla několik let. Na jeho začátku jsem seděla v kanceláři s kolegyní, se kterou jsme se dost skamarádily…následně z ní udělali mojí nařízenou a vše se dá říct pár let fungovalo, jenže pak nevím, co se stalo, úplně otočila, přestala se se mnou mimořádně stýkat, řeč s ní nebyla, byla vůči mě podezíravá, seděla mi na penězích…můžu odpřísáhnout, že jsem nic proti ní nepodnikla, nikde jí nepodkopla, ba naopak, dlouho jsem na ní držela, i když zbytek oddělení už ji měl plné zuby. Vlastně bych skoro řekla, že to celé vypadalo jako počátek nějaké šikany, ale nedalo se s ní absolutně komunikovat, abychom si vše vyříkaly. Pravdou je, že vlivem tohoto jsem o ní řekla dost osklivych věcí před několika lidmi. To byla otázka půl roku a pak byla pro vlastní chybu odejita, odešla skoro beze slova.
Od té doby o ní nic nevím, už je to pátý měsíc. V tom zaměstnání už nejsem. Najednou se ale teď ozvala a chce se setkat. Vím, že jsem možná jediná, komu z bývalé práce dala vědět. Já vím, že se ke mně ve finále zachovala dost špatně a ten náš kamaradský „rozchod“ mě dost mrzel…takze vím, že bych se na ní měla vyprdnout, ale na druhou stranu ji vlastně vidět chci a opravdu ráda bych ji opustila. Vím o ní dost a je to vlastně docela dost rozbitej člověk, výchovou a tak dále a je mi jí líto a prostě mám to vše, co se stalo, nejraději hodit za hlavu a jet dál.
Co byste udělali? Mám na to setkání jít nebo jsem úplně blbá?:D dá se něco takového ještě narovnat a má to smysl dávat novou šanci?