Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bohužel skoro vůbec. Jedna je 150 km daleko, s těmi se vídáme tak 2× do roka. Druhá je 30 km daleko, tu vídáme častěji, ale žádná pravidelnost to není a vzhledem i ke korone a jejím potížím jsme se za poslední rok viděli taky tak 4× max… bohužel no, ono úplně nejde pravidelné vídat lidi, kteří nebydlí v blízkosti. Kdyby bydleli o pár ulic vedle, vidíme se x krát týdne.
My žijeme v místě, kde nemáme z rodiny nikoho. Ale praprarodiče dětí jsou docela kousek, asi 40 min. jízdy autem. Jezdíme tam cca každý měsíc až dva měsíce na víkend.
Docela ráda pořádám hromadné akce, tj. u rodičů zároveň potkáme nějakého sourozence, u praprarodičů zase rodiče apod.
Manzeluv otec s manzelkou jezdi tak jednou za sest tydnu (cca 60 kilometru od nas), moje matka chodi narazove (jdu pd kadernice, uvar mi kafe). Kdyby mamka chtela, tak si muze vzit starsiho ze skoly a stravit s nim odpoledne, ale ma rada svuj klid. Jeji program navic spociva v tom, ze kluka posadi pred televizi a snasi mu jidlo, takze jsem vlastne rada, ze tam casto nechodi. Od manzela je to zas ten druh navstevy - posadime se do obyvaku, udelej chlebicky a uvar mam kafe - okouknou deti, kterych si sotva vsimnou a zas jedou. Takze vikendy jsou pro me, manzela a deti, odmitam se vzdat volna, abych kecala v obyvaku o houne.
Když ještě moje babička žila, tak to vyšlo jen párkrát do roka, protože bydlíme 180 km a nejezdime tam tak často a babička byla často nemocná, takže stihla vidět mladšího když byl ještě mimčo a pak už ne, protože umřela..jeden děda je v LDN, druhá babička taky umřela a děda se po její smrti s nikým nechce vídat 😔 z manželovy strany nejsou žádní praprarodiče..
Rodiče ode mě a manžela netěším, na ně si ten čas vždy uděláme, ale u těch prarodičů už to jako prioritu nevnimam.. oni už jsou 80+, takže na nějaký výlet se s námi nepřipojí, je to o tom, přijet k nim a sedět v obýváku a to děti nebaví a je to na úkor třeba výletu či setkání s jejich kamarády..
Prarodiče několikrát do týdne, když jsme bydleli blízko(třeba děti vyzvedli ze zařízení a večer přivezli). Když jsme bydleli 200 km, tak co 14 dní.
Tu starší generaci prostě jednou za čas, oni už na ně neměli trpělivost, takže to bylo jen v naší přítomnosti, než že bychom jim nevěřili, ale prostě nebyli schopni uhlídat malé děti, když byly děti větší a bydleli jsme zase blízko, tak to bylo častěji, už tam děti mohly jít samy.
Jo takové to, že to nebylo o aktivitách, to bylo jasné, ale to je přesně to, co se ty děti musí naučit, že to je někdy jen ta láska a ne ta zábava, jinak z nich vyrostou malé zrůdičky a ne plnohodnotní lidé.
Příspěvek upraven 05.11.21 v 20:24
Taky mame troje prarodiče, u jednich je syn ob víkend na celý víkend, u mojí mamky je občas další víkend a ta se většinou staví chvíli odpoledne po práci aspoň jednou za týden na kafe. Manželovi rodiče jsou daleko, tam jezdíme všichni tak 2-3× ročně vždy tak na týden, oni se k nam zas 1-2× ročně na pár dní, ale zas si s dětma každý den volají přes videohovor.
Já si pamatuju, že jako malá jsme jezdili za babičkou, která bydlela 300 km daleko asi 1 - 2× do roka a druhá babička bydlela 35 km a ta přijela jednou za měsíc na víkend k nám, když mohla. Pak už jsme jezdili my za ní.
Moji prarodiče a rodiče bydlí v jedné vesnici asi 60 km od nás. Tak jezdíme každý druhý víkend a za ty 2 dny navštívíme všechny. Když o víkendu nejedeme tak se moji rodiče na hodinku v neděli v podvečer staví, když vezou sestru na vlak (dojíždí na VŠ). Musím říct, že i praprarodice mají s klukama pěkný vztah. Zvlášť jedna moje babička si to chválí jak je to fajn a ráda je vždy vidí. Jinak minulý týden zemřela moje praprababicka (měla 95 a byla až do loňského roku plně sobestacna), strašně mě mrzí, že ročního viděla jen dvakrát ![]()
Jinak tchýně bydlí za rohem, ale ta snaha tam není. Spíš mi děti pohlídá moje babička než tchýně a zvládne to lépe ![]()
Moje deti maji jednu prababicku a jednoho pradedu, snazime se jezdit cca co 2 mesice nebo i casteji (zalezi tak celkove na nemocech, v teto dobe zejmena na Covidu), precejen jim je 85… Deti jim pravidelne pisi dopisy, to oni oceni, SMS treba napsat/poslat neumi, standardni posta jim vyhovuje. A mame to cca 70 km.
@Anonymní píše:
Rodiče ode mě a manžela netěším, na ně si ten čas vždy uděláme, ale u těch prarodičů už to jako prioritu nevnimam.. oni už jsou 80+, takže na nějaký výlet se s námi nepřipojí, je to o tom, přijet k nim a sedět v obýváku a to děti nebaví a je to na úkor třeba výletu či setkání s jejich kamarády..
Jenze prave ti tu uz moc dlouho nebudou a mas velmi malo casu si je uzit (a oni vas). Co to je za hrozny nazor, ze nejsou prioritou a ze pro deti je lepsi jit ven s kamarady? Tak pro me deti bude nejlepsi naucit je ucte ke starsim lidem a mit za prioritu vztahy v rodine. Brrr…
S prarodiči se vidí velmi často Ale zadne praprarodiče nemá všem by bylo hodně přes 90 a některým už přes 100 let. treba moje babička měla mamku až v 35 a muže měla o 25 let staršího
@Dobrej_tym píše:
Jenze prave ti tu uz moc dlouho nebudou a mas velmi malo casu si je uzit (a oni vas). Co to je za hrozny nazor, ze nejsou prioritou a ze pro deti je lepsi jit ven s kamarady? Tak pro me deti bude nejlepsi naucit je ucte ke starsim lidem a mit za prioritu vztahy v rodine. Brrr…
Také mě to zarazilo a přijde mi to smutné. O praprarodice evidentne vůbec nejde, pokud už nemají co nabídnout…. Snad takových rodin není moc
My je máme skoro 500 km a stíhám tak 2× - 4× do roka, víc bohužel ne ![]()
Ahoj, jak často se vaše děti vídají se svými praprarodici, čili vašimi babickami a dědečky?
U nás to těžce nestíháme, máme 2 děti, 4 a 6 let, ráno je vezu do školky a školy, potom jedu do práce, po práci je vyzvedávám, pak jedeme domů, vyvenčit psa, dát svačinu, pak mají v některé dny kroužky, někdy musíme nakoupit, se starším se podívat na to, co zrovna berou ve škole, chystat večeři, prostě ten týden vždy rychle uteče.. o víkendu chceme být spolu jako rodina, zajet na hory, do zoo, na jarmark, nějaký výlet.. Máme 3 prarodiče- me rodiče, a od manžela jsou rozvedení s novými partnery, tak se s nimi vídáme izolovaně..pak máme každý s manželem sourozence, kteří se s námi taky chtějí o víkendu vidět a do toho bychom občas něco rádi podnikli s našimi kamarády a jejich dětmi.. Prostě na ty praprarodice už ten čas nějak pravidelně fakt nezbývá, jak je to u vás?