Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mame jeste prcka, ale kdyz jsme na hristi v herne a starsi deti tam rozkazuji, kdo kam pujde a nepujde nebo s cim si muzeme hrat, tak je strucne setru, ze je to hriste vsech/neni to jejich hracka a maji smulu. S rodicemi to neresim. A sla bych i u starsiho, kdyz vidim takove prikori. Zastanu se i cizich deti, jsem-li u toho zrovna.
To bych asi nenazvala sikanou. Děti se běžně hádají, kdo je velitel, kdo pomocník, kdo určuje pravidla, kdo honí, kdo háže… a tomu, co nedostane roli, kterou chce, se to vždy nelíbí. Pokud to jde do extremu, že jeden je kapo a rozdává role, nemění se to a velí pořád to jedno dítě, tak poucim svoje dítě, že ho nemusí poslouchat, že nemusí dělat to, co chce on. A že si klidně může hrát i s někým jiným, že sám může určit pravidla atp. Danému dítěti jsem řekla to stejný, že není zadnej ředitel zeměkoule a že se v tom reditelovani budou pekn střídat. Nicméně u nás to bylo stejně marný, kluk jak beranek v dosahu rodicu (svych i ostatnich), ale za rohem a ve skolce si zase jel to svoje… pomohlo až odstehovani daleko od onoho kluka…
@Janee19 Super, děkuji.
V těchto situacích jsem trochu bezradná, protože nechci ponižovat naše dítě, ze si situaci nevyřeší samo, zároveň bych byla ráda, aby se problematické situace naučilo řešit samo.
Přitom je těžké pouze sledovat, co se deje a nezasahovat… ![]()
Jdu a bráním ho. Toho sem si užila dost u staršího syna. Takže jsem se naučila. Nejdřív jsem nevěděla, co mám dělat. A jen koukala a mlčela, pak jsem si řekla. Sakra jsem dospělá a neumím bránit svoje dítě? A začala jsem být aktivnější. Bohužel jsem samozřejmě nebyla všude, takže syn si dost užil ve školce i přípravné třídě. Když mi už pak mnohem později pověděl, co se mu i v té školce dělo, tak jsem byla falt v šoku, čeho jsou ty malý děti schopný.
U mladšího syna zas musím dávat pozor, aby se choval hezky. Má tendence si vybírat a vyčleňovat jiné, jeho typické věty bohužel jsou:”s tebou si nikdy nebudu hrát” “ty sem nemůžeš” “to je moje”
Tohle je těžké, já jednou zažila na hřišti, že můj syn a jeho kamarád v předškolním věku si hráli. No byl tam jeden kluk bez kamaráda a oni ho k sobě prostě nechtěli a taky se mu smáli. Tak jsem vždy kluky nahnala jinam (ze skluzavky na kolotoč apod.) ať ho nechají a nesmějí se mu a on furt za nima dolejzal… No nakonec už jsem to vzdala ať jsou kluci, kde chtějí být protože to nikam nevedlo a ten třetí byl „natvrdlý“ a furt za nima. Jeho maminka mi vynadala, že ho nechtějí mezi sebe a že ho špatně vychovavam. Nějak jí nedošlo, že nežijeme v ideálním světě. Bydlí kousek od nás a v životě jsem jí neviděla s nějakou kamarádkou. Tak jsem si říkala, že dřív nebo později se s tím prostě potká každý a bude se muset popasovat, že svět není jen růžový, ani já se s nikým na sílu nekamaradim…
No, také uvažuji o tom, zda se dá vůbec použít termín šikana, pokud se jedná o mateřskou školu. Předškolní dítě (věková kategorie 3-6 let), se ještě nepovažuje za natolik vyspělé, aby vůbec chápalo význam a důsledky svého chování, aby to mohla být opravdu šikana (viz definice šikany jako nebezpečného soc. patologického jevu).
Jo, jako chápeš, píšeš, že si z něj dělají srandu, ale jakou srandu?, neuvádíš žádný příklad. Jak by ty děti mohly chápat a promýšlet, že si z něj dělají srandu. Jak by to mohlo být tak záměrně negativní nebo zlé. Ty děti se teprve učí chápat svět kolem sebe a nemají tak vyvinuté vnímání dobra a zla.
Podle dat České školní inspekce z r.2023, v uplynulých 3 letech řešilo asi 57% základních a 63% středních škol minimálně 1 případ šikany mezi žáky.
Je to tedy definované hlavně pro ZŠ a SŠ. A to se ještě jedná zejména o 2.stupeň Zš. Takže v těch MŠ je to opravdu spíše takové škodolibé dětské chování. Určitě bych to řešila s učitelkou. Na veřejných dětských hřištích je lepší to řešit s přítomným rodičem, není úplně vhodné napomínat cizí malé dítě. Já se vždy dívám, kde má rodiče a s tím problém prodiskutuju. Taky by se mi nelíbilo, kdyby mi někdo cizí napomínal moje dítě že ![]()
@Anonymní píše: Více
Samozřejmě vaši situaci chápu, ale v čem ta hra byla tak specifická nebo v čem byl „ten třetí“ tak jiný, že si nemohli hrát všichni?
Přijde mi zvláštní, že jste dle popisu příběhu vlastně přispěla k tomu, že „toho třetího“ od sebe separovali.
Prosím neberte to jako útok, jen se snažím pochopit situaci
Pravděpodobně celá věc trvala delší dobu a jen jste dala zjednodušený popis
@ZinaJudita1 Samozřejmě to chápu, ani mně by se nelíbilo, pokud by mi někdo napomínal děti, tak proto jsem založila diskuzi s dotazem, jak vy tyto situace řešíte.
Jinak zas bych nebyla tak naivní, že malé děti ve věku 3plus neumí záměrně ublížit slovem nebo fyzicky. Děti jsou velice vnímavé a ví přesně, kam „udeřit“, jak ponížit nebo zesměšnit jiné.
Nějak mě nikdy nenapadlo problémy neřešit
. Vždyť takové děti ještě řešit neumí. Klidně vysvětlím cizímu dítěti, že tohle ne, zrovna jako svému. ![]()
@Anonymní píše: Více
A dělají to stejně staré děti nebo třeba starší? Nám se to stávalo, když bylo synovi kolem dvou let. Že mu třeba holčička (cca 5) na hřišti říkala, že někam nesmí a je to jejich apod.
Normálně jsem tam došla a v klidu jsem synovi řekla, že si tam hrát může, že hřiště je všech (pokud jim samozřejmě neničil hru, nezasahoval do ní, i když nechtěli apod.). Ono to zabralo. Prostě dát najevo, že tam není sám.
Na druhou stranu bych ta děcka nenutila (ani stejně stará), ať si s ním hrají, i když nechtějí. Třeba jsou to dva kámoši, něco spolu „kují“ a třetího k tomu prostě nepotřebujou ![]()
Tohle přeci není šikana, to je prostě dětský egoismus podpořený často výchovou k jedinečnosti. Ty děti to nedělají se záměrem ponížit a rozebrat, prostě upřímně chtějí velet a domeček pro sebe. Když byl na veřejném hřišti gang dětí, moje děti jsem instruovala, že si nemůžou vynutit, že si s nimi cizí děti budou hrát a směřovala jsem je na prázdné atrakce. Když ty děti nechtěly třeba na klouzačku pustit nikoho už třeba několik minut, šla jsem jim říct, že je hřiště pro všechny a je fér se vystřídat (a bylo mi jedno, že tam mají někde rodiče), v 99% ty malé děti poslechly. Ale nedělej ze všech nekonformních situací šikanu.
@Anonymní píše: Více
prostě tak svět nefunguje, že by dvě děti dostaly příkazem s kým si musí hrát, když si s ním hrát nechtějí, to je přece absurdní,
něco jiného je, když velké děti odhánějí malého, že nesmí na kolotoč, na skluzavku, na houpačku - to bych zasáhla,
nebo kdyby tvému jakékoli děti fyzicky ubližovaly,
ale příkaz s někým kamarádit fakt nefunguje, život není vždy chumláčkový a takhle se vychovávají sněhové vločky - umetají se cestičky až do absurdna
@zrcadlo Ježíšmarjá kde to žijete? Gang dětí? Takové lahůdky se nám zatím vždy vyhnuly, naštěstí si děti buď chtěly hrát nebo si hrály samy. Takové situace jsme ještě nezažili, ale od září nástup do školky… no uvidíme.
Ale popravdě taky nevím, jak bych v takové situaci reagovala. Myslím ale, že možná by si to malá vyřešila sama. Jednou ji jeden chlapec ze vzdálenějšího příbuzenstva pořád oslovoval takovým vymyšleným patvarem z jejího jména jakože strašná sranda. Ona vždy k němu přišla a řekla, já jsem a řekla jméno. A on zase to svoje vymyšlené, tak ona zas já jsem… A úplně to slabikovala jako pro blbečka, kdyby to vysvětlovala. No takto to bylo párkrát a on potom ji začal říkat přesně tak, jak ona se mu opakovaně představovala a bylo vidět, že původně asi čekal, že bude brečet třeba a ono ne, tak ji pak úplně začal brát za parťáka a pěkně si hráli spolu.
Jedná se o mé dítě, tak proto anonymně.
Jak reagujete v případě, kdy při dětské hře předškolní děti očividně šikanují (vaše) dítě? Takové to, že ty jsi pomocník, služebník, dělají si z něj srandu, nepustí ho do domečku apod. Zároveň rodiče šikanátorů to nezajímá. Podotýkám, že tomu šikanovanému se to nelíbí.
Jak v těchto situacích reagujete? Nechci zasahovat do dětské hry a poučovat cizí, ale zároveň je dost nepříjemné sledovat, když vaše dítě je terčem posměchu… Nechci z něj přitom dělat nějakého mamánka, za kterého musí situaci řešit matka. Prostě naše děti vychováváme jinak, tak, aby se hezky chovaly i k ostatním, dělily se, neposmívaly se aj. No snad mi rozumíte
A pak přijdeme na hřiště a toto tam probíhá. Tak prosím o názor, jak dle vás správně reagovat, ať zbytečně nezraňujeme žádné děti, nepředpokládám, že šikanují záměrně, podle mě si ani neuvědomují, co dělají