Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ty poznámky jsou šikana. A šikana se nesmí strpět. Byla jsi za rodiči toho, kdo to psal? Měli by si to s potomkem řešit v první řadě oni. Pokud by s nimi nebyla domluva, tak do školy toho, kdo šikanuje. V klidu a racionálně, že toto se nedělá, je to sprosté a slabošské a jestli to okamžitě nepřestane, bude se to řešit důrazněji. Dcera nemusí být oblíbená, to nejsme nikdo u všech lidí, ale nesmí se nechat, aby ji kdokoliv ponižoval.
Pracovat s dcerou, aby si nebrala osobně určité věci. A zapracovat i na sobě. Pokud je dcera „uťápnutá“ a takový ten typ „mouchy sežerte si mě“, tak ty ji musíš ukázat, jak se za sebe postavit. Jedna věc je, když ve třídě někdo prohodí „Ježíš, ta má takový a makový tričko“ a něco jiného jsou veřejné nápisy před barákem. V takovým případě bych ihned, kór když víš odkud vítr fouká, informovala rodiče onoho dítka a důrazně jim dala vědět, co jejich dítě koná.
Co asi tak dcerka má teď za příklad, když vidí, že ty víš o nápisech venku, ale vlastně jsi nic neřešila, jen o tom informovala cizí lidi na emiminu
@Anonymní píše: Více
Nápisy na chodníku okamžitě vyfotit, a důrazně konfrontovat zákonné zástupce dotyčného. Současně celou věc oznámit ve škole, požádat ať škola s kolektivem pracuje (besedy, adaptační kurzy apod). Pokud nic z toho nepomůže, vše ohlásit na PČR a dát dítě do jiné školy. Samozřejmě Současně s tím vším pracovat s dcerou na zvednutí sebehodnoty.
Nedávný případ na Slovensku, kdy šikanovany chlapec skočil ze střechy školy, za podpory spolužáků, ti může být dostatečným hnacím motorem se situací pracovat.
Mám dvě neoblíbené introvertní děti. Jeden je premoudrely a chytrý jak rádio. Pomohlo to, že jsme mu našli kolektiv, kde se cítí dobře a berou ho takového jaký je.
Druhý nesnáší jakékoliv porušování pravidel, taky má potřebu vše komentovat a jsou děti, co to nesnesou. I jemu hledáme jeho kout.
Bohužel nikdy nikdo nesedne všem lidem. A ano, děti jim pořád něco říkají, ale z mého pohledu to není šikana, protože komentují jejich chování - nezaluj, nechceme to slyset, nás nezajímá to, jaký je rozdíl mezi různými druhy klokanů…
Za sebe radím najít skupinu, kde zapadne a bude spokojená.
PS: To s tím zápachem bych klidně zvážila. Ano, může to být blbé posmívání, ale v okolí máme dítě, co mým dětem smrdí, protože maminka používá Puella vůně a moje děti jsou na to silně haklive. Nic by nahlas neřekly, ale doma si stěžují a syn s holčičkou seděl v lavici a často si stěžoval, že ho z toho bolí hlava. Netvrdím, že to bude u vás, ale někdy něco nakonec je jinak, než se na první pohled zdá.
@Okta škola nebude řešit šikanu, co se děje mimo školu. Nejde o to, že by nechtěla, ale vlastně to ani nesmí. Škola smí řešit jen to, co se děje ve škole.
Jestli jsi si jistá, že víš, odkud ty urážky pocházejí, konfrontuj rodiče těch dětí (toho dítěte). Jdi tam slušně, oni třeba ani neví, co jejich miláček vyvádí. Zároveň s tím bych je upozornila, že pokud si nesjednají pořádek, budeš muset tuto šikanu řešit i jinde. S dcerou promluv, vysvětli jí, že takhle se chovají hlupáci a ujistí jí, že ti to není jedno a že budeš v této věci jednat.
Jo, tyhle introvertní děti kolikrát do kolektivu nezapadnou a pak jsou snadným terčem.
Mne neco takovyho udelaly holky na vesnici, kam jsem jezdila kazdy vikend. Protoze proste holka z Prahy. Mezi partou lidi jich bylo par, ktery me fakt nesnasely a byly na me vylozene hnusny. Kolikrat jsem radsi cely vikend byla zalezla doma. Jednou mi od jedny prisla mms s napisem na zdi v zastavce a tam moc hezky veci o mne. Pamatuju si, ze to bylo v pondeli a ja byla uplne psychicky na dne, ze to tam bude celych 5 dni, nez prijedu. Kdyz jsem prijela, vzala jsem kus cihly a pripsala tam jmena tech, ktere se na tom podilely a jeste se podepsala. Jo, zadna drsna odveta to nebyla, ale mozna jsem jim tim dala najevo, ze se z nich nepo…u a je fakt, ze mi daly pokoj.
Nicmene jedina rada ode me muze bejt ta, aby si to holcina tolik nebrala. Neukazala jim, ze ji srazej. Ja byla takova, ze jsem nikdy nechtela, aby me mama branila. Vzdy jsem si to chtela vyresit sama. Nicmene ted z pohledu mamy vim, ze za svoje dite se postavim vzdycky a minimalne bych informovala rodice.
Samozřejmě to nechci řešit jen tady na diskuzi.
Vím, kdo to byl, ale přesně nevím, kde bydlí, jinak bych se samozřejmě rozjela za rodiči. Ony děti jsem u baráku viděla a když jsem viděla ty nápisy, tak jsem volala známé, jestli někoho viděla, tak mi potvrdila, že to byly ty děti, které si myslím (sourozenci).
Dcera o tom neví, protože jsem to zneškodnila a před tím vyfotila.
Nedávno mi řekla, že jedna holka o ní řekla, že je hrozná, samozřejmě jsme to probraly, sama řekla, že jí to zas tak netrápí, jak už jsme psala, má svoje kamarádky, svůj okruh blízkých…ale spíš i já sama jako rodič to nesu hůř.
@Anonymní píše: Více
To si odvážná…já jsem se s ničím podobným v dětství nesetkala, ale i tam svoje smutky a trápení jsem si vždycky nechávala pro sebe, nikdy jsem nic se svojí mamkou neřešila…ale já se vždycky budu přát za svoje děti. Je mi z toho úplně úzko, sama pracuju ve škole a vím, jak děti dokážou být zlý, ale tohle mi přijde opravdu hnusné…vím, že to tam napsali schválně, možná i aby si to dcera přečetla, protože ji viděly, byla chvíli venku…jinak asi úplně neví, že tam bydlíme, tak by to tam asi nepsali…
@Anonymní píše: Více
Mozna kdyz jsme u tohohle tematu, tak se taky zeptam, treba nekdo odpovi, jak by se zachoval. Jde o braneni sveho ditete. Byla jsem se 4 letym synem u nas na hristi. Pripojil se tam ke 3 holkam. Ty byly vekove odhadem 5-8 let. Po chvili jsem si vsimla, ze se holky nejspis nejak proti synovi spikly. Syn za mnou pribehl, ze jsou na nej zly, ale ze chce byt na ty konkretni prolejzacce taky, jestli bych tam nesla s nim. Tak jsem sla s tim, ze do nej holky urcite prestanou vandrovat, kdyz budu bliz. Holky byly Ukrajinky, proto jsem uprimne zbystrila, protoze to neni moje jedina spatna zkusenost s nima na hristi. I pres to, ze jsem stala hned u prolejzacky, zacaly se mu vysmivat, ze sel bonzovat mame. Nechala jsem to byt. Furt jsem si rikala, ze je okriknou jejich maminky, ktere staly u prolejzacky taky. Syn si jich nevsimal a prolejzal si prolejzacku. Z niceho nic k nemu jedna pribehla a zarvala na nej, ze je blbec, otocila se na me a koukala na me s usmevem. Maminky furt nic. To uz jsem syna zacla pripravovat na to, ze pujdeme jinam. A najednou ta nejmladsi z nich zacla na syna porvavat, ze je to Rusak. Upozornuju vas, ze ty maminky se tomu zacaly smat.
Nechci tu rozvirit debatu o tehle dvou narodech, jestli jsou takovi nebo makovi, o to mi fakt nejde, ale jak byste se zachovaly vy? Ja vubec nevedela, co mam delat. Ja se doslova bala cokoliv rict. Kdyby to byli Cesi, tak bych vedela, jak se zachovat, ale takhle jsem proste syna odtahla pryc.
Je potřeba hlavně dítěti zvedat sebevědomí (zkus si zjistit, jak na to). Najít věci, které jí jdou a podporovat ji v tom. Možná i zapracovat na sobě, pokud to sebevědomí také moc nemáš. Pokud bude mít dostatečné sebevědomí, tak jí nebude vadit, že jí někdo nemusí, protože bude vědět sama, že na nikom cizím nezáleží, jen na ní samotné.
@Caridina a co bys chtěla jiného dělat? Zahájit bitku s těmi maminkami? Buď si prostě dál hraj se synem a dělej, že to nebylo na vás nebo si nerozuměla anebo prostě běžte na jinou prolézačku.
@AnastazieB jako vazne?! My se v nasem state budeme stranit a nechat si nadavat do rusaku od nekoho kdo sem privandroval?! Uprimne ac by to byly ukrajinky, tak bych je servala na 3 doby.
@AnastazieB píše: Více
Ano, to je pravda, sama moc sebevědomá nejsem a s tím, že někdo řekne něco na moji osobou jsem se naučila zpracovat až v dospělosti. Snažím se dceru podporovat a dodávat ji odvahu.
Jinak jsem tedy konfrontovala rodiče, děti tvrdí, že to neudělaly…
@Anonymní píše: Více
a ty jsi opravdu čekala, že ty děti budou tak uvědomělé, že řeknou „ano, maminko, my jsme se zachovali velice nepěkně, neměli jsme na chodník psát ty ošklivé věci a za trest budeme celý měsíc vynášet odpadky bez řečí“? Každé dítě, jako opravdu každé, se bude snažit vyjít z nepříjemné situace s čistým štítem i za cenu lži. Mirkové Dušínové jsou ohroženým druhem.
Ahoj všem, vím, že každý si rozumí s někým jiným, má jiné kamarády, že si každý nemusí sednout s každým. Ale jak se vy sami vyrovnáváte s tím, že někdo má něco proti vašem dítěti? Mám dceru 8 let, je spíš introvertní, má okruh svých kamarádek, ale teď za mnou párkrát přišla, že o ní někdo něco říkal nebo ji pomlouval…teď jsem dokonce i četla nějaké nehezké poznámky na její osobu u nás před barákem (i vím, kdo to psal) - že smrdí, počurává se…
Jak takové situace řešíte? Sama jsem se s takovým chováním srovnala až jako dospělá… Samozřejmě nechci, aby se dcera trápila a aby jí někdo trápil.