Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Šikana předškolních dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.7.24 22:07
Pak jsou ti tací, jako já, co chodí na hřiště v osm ráno, kdy tam ještě nikdo není. A když houstne provoz, jdeme domů 
. Ale samozřejmě ne vždy a ne pořád a už jsem také všelijaké situace zažila. Vybavují se mi dva takoví přidrzlí kluci, nazvala bych je jinak, ale to by mi neprošlo, a ti fakt ošklivě halekali na moje holky. Nejprve jsme s nimi slušně mluvili, oni nepřestávali a vyvrcholilo to tím, že ten starší začal kopat shora do dcery, která zrovna lezla na žebříku po skluzavce. To bylo poprvé, co jsem cizí dítě vyloženě seřvala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.24 22:36
@Enitka píše: Více
To byla nadsázka, gang ve smyslu skupinka děti, které už si spolu na něco hrajou a nechtějí do skupinky infiltrovat někoho dalšího.
Prostě myslet si, že hřiště je místo, kde musí mít každý rád každého a zapojit ho, je nesmysl, hřiště je na odreagování a vybití energie, a když někdo na někoho nemá náladu, tak prostě nemá. A upřímně jsem nesnášela matky, které to na hřišti manipulovaly tímto směrem. Třeba si syn vyndal na písku svou jedinou lopatku, cizí chlapeček mu ji vytrhnul a jeho maminka „hezky si popros a chlapeček ti ji určitě půjčí“. Proč? Jako podělit se o prvky na hřišti ano, ale proč se dělit o osobní věci? To se mi vždycky chtělo říct „a můžu si půjčit váš telefon a zapařit si na něm“? Kdyz dítě mělo dvacet babovek, tak si děti poprosily, ale chtít půjčit od cizího dítěte jedinou jeho věc mi přišlo jako drzost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.24 22:40
@Anonymní píše: Více
Naše děti jsem učila, že když je někdo do společné hry nechce, musí to respektovat. Stejně tak ony, když mají rozehráno, další děti můžou odmítnout. Když se hraje třeba na babu, tak se dá přijmout kdokoliv, ale při jiných hrách je mnohdy třeba být na stejné vlně se spoluhráčem. Když jim tam do toho někdo vleze, tu hru pokazí. I mezi sourozenci to u nás platí. Nechtěj tě? Najdi si jinou zábavu. Nicméně pokud by byla třeba parta kamarádů (nebo sourozenci) a jedno dítě by bylo soustavně vyčleňováno, tak zakročím. Po cizích dětech ale rozhodně nic nechci, kromě případného slušného odmítnutí a toho, že mé dítě nesmí na hřišti omezovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.7.24 23:34
Děkuji všem za příspěvky! 
Jen prosim vážně bych ráda udržela téma jen ohledně velmi malých dětí předškolního věku, dejme tomu cca 3-5 let maximálně, to jsem zřejmě měla upřesnit hned rovnou
Jinak přijde mi, ze se nikdy neshodeme. Neříkám, ze je to špatně a nechci na nikoho útočit! Jen prostě úplně jiný názor na věc budou mít maminky průbojných děti a těch víc pasivních. Není to nic proti ničemu, jen má každý jinou zkušenost s tím pádem jiný pohled na věc.
Myslím, ze z původního dotazu je zřejmé, na jaké situace směřují a na co se ptám…
Možná me napadá jen ještě jedna poznámka. Samizrejme není možné nikoho nutit do kamarádství. Ale když se bavíme o anonymni skupince děti na hřišti, zkuste prosím maminky těch průbojných děti trošku popostrčit vaše děti, ať od sebe neodhaneji ty pasivnější děti.
Představte si, ze se třeba půlhodiny odhodlavate, abyste za dětmi šla a pak vás to dítě posle pryč, směje se vám, dělá z vás poskoka aj.
- Citovat
- Upravit
Ounou
9.7.24 08:16
@Anonymní píše: Více
Tento pohled mi přijde velmi zjedušený. Mám zkušenosti z obou stran. Syn je něco mezi-ne zcela neprůbojný, ani alfa celého hřiště. A od mala ho učím, že stejně jako on má právo hrát si, s kým chce, a půjčovat věci, komu chce, tak ostatní mají to právo také.
Stejně tak bych mohla apelovat já na tebe, ať své dítě učíš respektovat hranice ostatních. A ať mu předem neslibuješ něco za ostatní děti (např. když sebereš odvahu, určitě si s tebou budou hrát/něco ti půjčí apod.).
A když se mu někdo posmívá, že si to nemusí nechat líbit a může hru opustit. Být tebou bych potomkovi vysvělila, že když se mu někdo posmívá, není to kamarád pro něj. Ale nezaměňovala bych to s tím, že ho děti občas nechtějí do hry-fakt to není povinnost, a ani to není osobní.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.7.24 08:31
Pracuju jako učitelka v MŠ a myslím si, že dospělý by měl v tomto věku dětí určitě do konfliktů zasahovat. Děti ještě nemají potřebné zkušenosti a sociální cítění, aby si dokázaly všechno vyřešit samy a potřebují dospělého jako prostředníka. Svému dítěti bych vysvětlovala, jak se v těchto situacích bránit, zastat se sám sebe a taky, že pokud se mu styl hry nelíbí, může prostě odejít a hrát si sám nebo s někým jiným.
- Citovat
- Upravit
9.7.24 08:35
@Anonymní píše: Více
Já tě chápu. Ale tohle podle mě pochopí jen ti, kteří to zažili. Je to hrozně smutný, vidět to z pohledu mámy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.24 09:25
Je těžké přijmout to, že dítě je někde nechtěné. Jak pro něj, tak pro maminku. Nenechala bych ostatní děti se dítěti posmívat. V tom případě bych si šla hrát s dítětem sama, pokud není jiná možnost. A i bych těm jiným řekla, že přece stačí říct: „Chlapečku, my si s tebou hrát nechceme.“ Nicméně jako máma plachého dítěte vidím cestu jen v tom, že budu s dítětem na ta hřiště chodit a časem narazíme na děti, se kterými to moje najde řeč. Mně se i stalo, že moje dítě lezlo na nervy dítěti kamarádky. Nebylo možné nutit její dítě, aby si hrálo s tím mým jen proto, že se jejich maminky kamarádí. U nás je ta hranice, kdy se naše děti musí podřizovat menším dětem, přesně tam, kde to druhé dítě chápe, co se mu říká a mluví. Tzn. kolem těch tří let. Když za nimi leze dítě mladší, co absolutně nechápe odmítnutí, nemluví a je vidět, že je to nad jeho rozumové schopnosti, většinou to vyřeší tím, že ho nechávají hru narušovat a když už je to nad únosnou mez, vylezou někam, kam se za nimi nedostane. To, že se dítě půl hodiny odhodlává a pak sebere odvahu, osloví ostatní a dostane se mu odmítnutí, to mě, jako mámu mrzí, ale je to život. Přesně tohle přece prožíváme i my, dospělí. A také to těžko snášíme. Výhodu mají ti, co se naučí z toho rychle otřepat a hledat dál. U dítěte je to těžké v tom, že si potřebuje vytvořit důvěru v okolí. Hodně by pomohl stabilní kamarád. Ale to je třeba hledat, no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.7.24 10:36
@Anonymní píše: Více
Hra nebyla specifická! Jen se kluci znali a jeho ne… Sama nevím jaká reakce je správná.. situace trvala asi hodinu na hřišti. Jen jsem ho nechtěla učit, že musí vyjít všem stric na úkor svých potřeb. Cizí dítě bude happy a dva kamarádi ne, to mi smysl nedává. Prostě pokud si s klukem nechtěli hrát, kluk chtěl na skluzavku, tak mu jí uvolnili a šli jinam, nechali ho být a hleděli si zase svého. Kluka nikdo neomezoval, jen šel zase za nimi na jinou část hřiště. Jen píšu, že takhle se učí sociální interakce někdo se kamarádí víc, někdo míň a někdo vůbec… Jako v životě, nechci kluka učit, že musí vždy se vším odsouhlasit a zároveň ví, že ho někdo taky může odmítnout a taky to zažil
- Citovat
- Upravit
9.7.24 23:57
Když si chce moje dítě sjet klouzacku, stojí tam cizí a říká, To je moje, nepustím!, jdu tam a řeknu To není tvoje to je tady pro všechny, pusť Toníčka. Co si o tom myslí maminka dítěte blokujícího klouzacku je mi úplně jedno a nemám žádnou touhu s ní situaci konzultovat. Jedině kdyby blokující dítě bylo tak oprsklé, že by ani na mou výzvu neuposlechlo, hledala bych maminku (a kdybych nenašla nebo neuspěla, zvýšila bych na cizí dítě hlas, ale to je spíš teoretická úvaha).
Když si skupina cizích dětí hraje v domečku, čímž ho zcela obsadí, moje dítě se chce zapojit, ale je více či méně slušně posláno do háje, řeknu svému dítěti, ať ty děti nechá bejt, že oni si s ním hrát nechtějí (pokud to moje dítě už dostatečně nepochopilo přímo od těch dětí). Není ničí povinnost brát do hry náhodné kolemjdoucí. Mám tři sourozence hrající na hřištích své vlastní divoké a světu obvykle uzavřené hry a ne, fakt do své tlapkove patroly nemusí povinně přibrat někoho jen proto, že zrovna chce a je sice stydlivej, ale dneska se odhodlal.
Pokud je moje dítě do hry cizích dětí zapojeno, ale mně přijde, že se k němu nechovají moc dobře, zajdu tam a řeknu, Toníčku, chceš si hrát takhle a takhle, vyhovuje ti to? A pokud mu to vyhovuje, nechám to být, a pokud řekne Ne, oni mě honí a mě už se to nelíbí, řeknu mu, ať si s nima teda nehraje a radši se mnou dělá tohle a tohle. Nebo odvolám svoje dítě na svačinu. Že bych se snažila hru těch dětí řídit, to mě nikdy nenapadlo.
Pokud cizí miminko leze do hry a do staveb mých dětí a tím to boří, žádám matku miminka, ať ho přesměruje (miminkem míním dítě cca do dvou let, prostě nechápe a nemůže za to). Pokud do her a staveb leze dítě větší a nedá si říct od mých, oslovím ho a řeknu, Nedělej to, nešlapej mu do té jámy, jemu se to nelíbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
