Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, musím si tu trochu ulevit…. Jde o manželovu rodinu. Často mluví sprostě, hlavně tchán a švagrová - oslovují se “vole” jsou hluční, při hádkách až hysteričtí. A hlavně manželovi stále něco vyčítají, což mi vadí a mrzí mě to. Mého muže to taky mrzí, ale pry už je zvyklý, a zas tak si z toho už moc nedělá…
Před chvílí volal tchán, že švagrová brečí a je to vina mého muže… Doslova se ho zeptal, proč se chová jak “piča” (ano, vlastního syna takto oslovil). Manželova sestra je o dost mladší a žije s rodiči. Manžel si s ní volal a jen se s ní snažil diskutovat, o životě, o možnostech, co dělat, když se nedostala na VŠ, prostě jako starší bratr. Nijak ji ale neurážel ani jí nenadával. Ona na něj začala řvát, ať se stará sám o sebe… rozčilovala se a položila telefon. Nejen že tchán použil označení “jak piča” ještě vyčetl, že se manžel chová povýšeně, a švagrová se prý nikam nedostala, protože “byl silný ročník, měla smůlu, hlásilo se sem plno Slováků a za nás to bylo přece jinak.” Ale o to nejde, jsem z jejich chování často smutná, nerozumím jim, mrzí mě, když se hádají a vše špatné hází na manžela. Pokud není nějaký “problém” dá se s nimi ve slušnosti vyjít. S tchýni si někdy i prima pokecám. Jen se musí vždy našlapovat po špičkách a mívám strach, kdy se to zase zvrtne v hysterii. Už jsem z toho upřímně unavená. Ještě zmíním, že když s nimi ještě manžel bydlel, nechtěli ho nikam pouštět, protože doma byl podle nich v bezpečí.
Je toho mnohem víc, ale to by bylo na dlooouhé psaní. Nemáte někdo podobnou zkušenost? Popřípadě, jak jste takové vztahy řešili?
@KláraSou. píše:
Ahoj, musím si tu trochu ulevit…. Jde o manželovu rodinu. Často mluví sprostě, hlavně tchán a švagrová - oslovují se “vole” jsou hluční, při hádkách až hysteričtí. A hlavně manželovi stále něco vyčítají, což mi vadí a mrzí mě to. Mého muže to taky mrzí, ale pry už je zvyklý, a zas tak si z toho už moc nedělá…
Před chvílí volal tchán, že švagrová brečí a je to vina mého muže… Doslova se ho zeptal, proč se chová jak “piča” (ano, vlastního syna takto oslovil). Manželova sestra je o dost mladší a žije s rodiči. Manžel si s ní volal a jen se s ní snažil diskutovat, o životě, o možnostech, co dělat, když se nedostala na VŠ, prostě jako starší bratr. Nijak ji ale neurážel ani jí nenadával. Ona na něj začala řvát, ať se stará sám o sebe… rozčilovala se a položila telefon. Nejen že tchán použil označení “jak piča” ještě vyčetl, že se manžel chová povýšeně, a švagrová se prý nikam nedostala, protože “byl silný ročník, měla smůlu, hlásilo se sem plno Slováků a za nás to bylo přece jinak.” Ale o to nejde, jsem z jejich chování často smutná, nerozumím jim, mrzí mě, když se hádají a vše špatné hází na manžela. Pokud není nějaký “problém” dá se s nimi ve slušnosti vyjít. S tchýni si někdy i prima pokecám. Jen se musí vždy našlapovat po špičkách a mívám strach, kdy se to zase zvrtne v hysterii. Už jsem z toho upřímně unavená. Ještě zmíním, že když s nimi ještě manžel bydlel, nechtěli ho nikam pouštět, protože doma byl podle nich v bezpečí.
Je toho mnohem víc, ale to by bylo na dlooouhé psaní. Nemáte někdo podobnou zkušenost? Popřípadě, jak jste takové vztahy řešili?
To volal manzel sestře, aby ji rozdaval rady?
Takoví Homolkovi, navíc italská domácnost, divím se, že sis na ně ještě nezvykla. Oni se všichni do jednoho měnit nebudou, takže nezbývá než si zvyknout.
Jeďte si s manžele to svoje a pokud jsou vám nepříjemní, tak jedině jedním uchem tam a druhým ven.
@KláraSou. píše:
Ahoj, musím si tu trochu ulevit…. Jde o manželovu rodinu. Často mluví sprostě, hlavně tchán a švagrová - oslovují se “vole” jsou hluční, při hádkách až hysteričtí. A hlavně manželovi stále něco vyčítají, což mi vadí a mrzí mě to. Mého muže to taky mrzí, ale pry už je zvyklý, a zas tak si z toho už moc nedělá…
Před chvílí volal tchán, že švagrová brečí a je to vina mého muže… Doslova se ho zeptal, proč se chová jak “piča” (ano, vlastního syna takto oslovil). Manželova sestra je o dost mladší a žije s rodiči. Manžel si s ní volal a jen se s ní snažil diskutovat, o životě, o možnostech, co dělat, když se nedostala na VŠ, prostě jako starší bratr. Nijak ji ale neurážel ani jí nenadával. Ona na něj začala řvát, ať se stará sám o sebe… rozčilovala se a položila telefon. Nejen že tchán použil označení “jak piča” ještě vyčetl, že se manžel chová povýšeně, a švagrová se prý nikam nedostala, protože “byl silný ročník, měla smůlu, hlásilo se sem plno Slováků a za nás to bylo přece jinak.” Ale o to nejde, jsem z jejich chování často smutná, nerozumím jim, mrzí mě, když se hádají a vše špatné hází na manžela. Pokud není nějaký “problém” dá se s nimi ve slušnosti vyjít. S tchýni si někdy i prima pokecám. Jen se musí vždy našlapovat po špičkách a mívám strach, kdy se to zase zvrtne v hysterii. Už jsem z toho upřímně unavená. Ještě zmíním, že když s nimi ještě manžel bydlel, nechtěli ho nikam pouštět, protože doma byl podle nich v bezpečí.
Je toho mnohem víc, ale to by bylo na dlooouhé psaní. Nemáte někdo podobnou zkušenost? Popřípadě, jak jste takové vztahy řešili?
nijak bych to neřešila, tvůj manžel nemá co poučovat svou sestru, proč a kvůli čemu se nedostala na vysokou - ať se stará o sebe a o tebe, že se u nich doma mluví vulgárně jsi asi zjistila už dřív, ne? nebo jste se brali za půl roku od seznámení a nikdy jsi u nich nebyla?
ostatní lidi prostě nepřeměníš, změnit můžeš pouze svoje chování nebo svůj postoj, a v každé rodině je něco
@KláraSou. píše:
Ahoj, musím si tu trochu ulevit…. Jde o manželovu rodinu. Často mluví sprostě, hlavně tchán a švagrová - oslovují se “vole” jsou hluční, při hádkách až hysteričtí. A hlavně manželovi stále něco vyčítají, což mi vadí a mrzí mě to. Mého muže to taky mrzí, ale pry už je zvyklý, a zas tak si z toho už moc nedělá…
Před chvílí volal tchán, že švagrová brečí a je to vina mého muže… Doslova se ho zeptal, proč se chová jak “piča” (ano, vlastního syna takto oslovil). Manželova sestra je o dost mladší a žije s rodiči. Manžel si s ní volal a jen se s ní snažil diskutovat, o životě, o možnostech, co dělat, když se nedostala na VŠ, prostě jako starší bratr. Nijak ji ale neurážel ani jí nenadával. Ona na něj začala řvát, ať se stará sám o sebe… rozčilovala se a položila telefon. Nejen že tchán použil označení “jak piča” ještě vyčetl, že se manžel chová povýšeně, a švagrová se prý nikam nedostala, protože “byl silný ročník, měla smůlu, hlásilo se sem plno Slováků a za nás to bylo přece jinak.” Ale o to nejde, jsem z jejich chování často smutná, nerozumím jim, mrzí mě, když se hádají a vše špatné hází na manžela. Pokud není nějaký “problém” dá se s nimi ve slušnosti vyjít. S tchýni si někdy i prima pokecám. Jen se musí vždy našlapovat po špičkách a mívám strach, kdy se to zase zvrtne v hysterii. Už jsem z toho upřímně unavená. Ještě zmíním, že když s nimi ještě manžel bydlel, nechtěli ho nikam pouštět, protože doma byl podle nich v bezpečí.
Je toho mnohem víc, ale to by bylo na dlooouhé psaní. Nemáte někdo podobnou zkušenost? Popřípadě, jak jste takové vztahy řešili?
Oni by neměli být sprostí a manžel by se měl přestat taky starat, do toho do čeho mu nic není. Je to život sestry, kdyby to s ním chtěla probrat, zavolá mu sama
.
Každopádně já jsem v tomhle rázná, pokud se někdo ke mě chová hnusně, nevyhledávám ho.
Začala bych tím, ze bych přestala dávat nevyžádané rady - manžel.
Jinak nic moc řešit nema smysl, jsou prostě takoví. Manžel uz je dospělý, neměl by mít takový problém to odfiltrovat.
Nepleť se do toho, jsou dospělí a svéprávní, nezasahuj jim do toho, nejsi od oho abys to soudcovala, nejsi tam od toho aby si chránila svého muže. Nejsi jeho matka…
A teda pokdu tvůj muž volal se sestrou a dopadlo to tak že ji poučoval a vysvěltoval ji že je neschopná a co by měla dělat, tak se choval jako pyča…
@Ou píše:
Nepleť se do toho, jsou dospělí a svéprávní, nezasahuj jim do toho, nejsi od oho abys to soudcovala, nejsi tam od toho aby si chránila svého muže. Nejsi jeho matka…A teda pokdu tvůj muž volal se sestrou a dopadlo to tak že ji poučoval a vysvěltoval ji že je neschopná a co by měla dělat, tak se choval jako pyča…
No jo, když se přivdáš do cikánské rodiny, tak se pak nediv. Lepší to nebude.
Nijak. Nestarej se. S mužem sis vybrala i jeho rodinu a zcela jistě si věděla do čeho jdeš. Lidi nepředěláš, žádná zázračná rada neexistuje. Smiř se s tím.
@Ou píše:
Nepleť se do toho, jsou dospělí a svéprávní, nezasahuj jim do toho, nejsi od oho abys to soudcovala, nejsi tam od toho aby si chránila svého muže. Nejsi jeho matka…A teda pokdu tvůj muž volal se sestrou a dopadlo to tak že ji poučoval a vysvěltoval ji že je neschopná a co by měla dělat, tak se choval jako pyča…
Četlo jsi vůbec celý ten příspěvek?? Já tam tedy o tom, že by manžel říkal sestře, že je neschopná nic nečtu. A proč by jako zakladatelka neměla chránit svého muže? Tvl, co to zase plodíš?
Zakladatelko, asi jediné, co ti zbývá je nechodit hlavou proti zdi. Zřejmě ti je jasné, že se nikdo z nich nezmění. Vem to jako fakt a buď chytřejší než oni…
@anahry píše: Četlo jsi vůbec celý ten příspěvek?? Já tam tedy o tom, že by manžel říkal sestře, že je neschopná nic nečtu. A proč by jako zakladatelka neměla chránit svého muže? Tvl, co to zase plodíš?Zakladatelko, asi jediné, co ti zbývá je nechodit hlavou proti zdi. Zřejmě ti je jasné, že se nikdo z nich nezmění. Vem to jako fakt a buď chytřejší než oni…
manžel se k sestře choval povýšeně, nic mu po tom není, a mudrovat holce, která je nešťastná, že se nedostala na vš, proč se tam nedostala - povýšené je,
nemá se holce montovat do života a o jeho rady asi nestála
Jak já závidím tuhle rodinu. Bratr a bratrova družka jsou asi dvacetkrát horší než toto. A bohužel jejich dvě děti přišly o krásné dětství s prarodiči. Kvůli ničemu.
@Kittanya myslím, že tohle je podobné. O to dětství přišly jejich děti taky ![]()
@KláraSou. píše:
@Kittanya myslím, že tohle je podobné. O to dětství přišly jejich děti taky
To jo, jenže bratrova družka navíc šikanovala naše v jejich vlastní chalupě než se odstěhovali. Teď bydlí asi 200m od nich přes cestu v té samé vesnici, kde si postavili dům a naschvály dělá furt. I když už ne v takové míře. A synovec má zakázáno mj. i mávat v autobuse na babičku když jede z nebo do školy do vedlejší dědiny.
Nejhorší je, že ty děti jsou zavřené za plotem a kvůli tomu, že chodíme s mými dětmi na místní akce jako je karneval, Mikuláš, hasiči s pěnou, pálení čarodějnic, lampionový průvod,… Aby se s námi nemohly potkat.
Nedávno na pěně si myslela, že už jsme s malinkatými dětmi šli domů, tak je přivedla až večer, kdy už místní jen seděli na pivečku u makrel, aby si mohli poskákat aspoň na skákacím hradě, jenže ejhle, my jsme tu ještě byli. Takže co teď?
Synovec se šel podívat za mnou, babičkou a jeho bratrancem a strašně moc se chtěl pochlubit jak moc vyrostl a vlítla na něj s tím, že „s cizími lidmi se nebavíme“. A musel okamžitě slézt dolů.
Přitom babičku s dědečkem zbožnovali, protože naši se jim narozdíl od druhé babičky věnovali. Od druhé babičky znají akorát tablet a nakupování po supermarketech. A najednou to mají být cizí lidi.
No dělá si ostudu po vesnici sama. Ale bohužel nejvíc to odnáší ty děti. Loni dokonce vrátila Mikulášskou nadílku mému tátovi, kterou poslal po sousedce, aby teda nedělal zle. Protože děti byly opět zavřené doma místo toho, aby šli na Mikulášskou. Nakonec je na poslední chvíli někdy v osm večer odvážela autem 20km k druhé babičce. Tradiční výmluva je, že jsou nemocní. Jenže právě na té pěně se ukázalo, že minimálně ten osmiletý už jí to nežere. Podle toho co se nám snažil říct než na něj přiběhla ta fúrie. Ta šestiletá měla 2,5 roku, když se museli odstěhovat, protože naši už to psychicky nedávali. Takže ta jented brutálně zmatená.
Takže jednou jim to ty děti pěkně spočítají, bohužel ale přišli o dětství.
Takže asi tak. Kdyby byla jen sprostá, tak si můžeme pískat. Ale ona je hrozná $%&*!@.