Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ellusa píše:
V tvém případě ale ten kamarádky manžel není biootec, nebo jsem to špatně pochopila?
Jasně, neni. On to jen podepsal a v caru jsem si vybrala z katalogu dárce. Případně můžeš na netu: http://www.myspermbank.cz/cs/
@Anonymní píše:
Tak mně samotné v podstatě nic nechybí, přítele jsem už oplakala (nechal mě před rokem), vydělávám, jsem soběstačná, mám doma klid a uklizíno, ale… Ale vůbec si nedokážu takhle žít do důchodu, nemít své dítě, svá vnoučata, zůstat časem sama, muž může přijít a zase odejít, ale dítě je na celý život. A pak si zase uvědomím svoje roky, nemoci přicházejí, co když se mi něco stane, budu stará matka, puberťáka v 55, energie už nebude.. A v okolí mám několik příkladů „vymodlených dětí“, většinou to nedopadlo, buď je dítě hajzlík nebo kašle na své rodiče apod..
Ještě dodávám, ať nevypadám jako sobecká kariéristka - taky jsem si život představovala jinak, tohle nebyl můj úmysl. Chtěla jsem najít muže, který mě požádá o ruku, se kterým se budeme mít rádi a spolu založíme rodinu, 2 děti a spokojený rodinný život. Hlavně ne samoživitelka s dítětem (vyrostla jsem tak, tak to znám moc dobře). A byla bych dobrá máma. Jenže mě každý muž opustil. A dítě chci, tak co mám dělat? Buď jít do spermabanky nebo zůstat bezdětná ![]()
@Kelliee píše:
„A byla bych dobrá máma. Jenže mě každý muž opustil.“![]()
![]()
Co se ti na tom nedá? To že mě chlapi opouštěli vylučuje být dobrou mámou?
Koukala jsem na ten katolog, to je super. Nevěděla jsem, že se tam dozvíš tolik informací, myslela jsem, že tam.jsou opravdu jen zdravotnické informace třeba ten Rh Faktor, ale barva vlasů, oči, znamení, vzdělání, ani jsem nevěděla, že musí být minimálně SŠ. Myslím, že na tom není nic špatného, možná kdyby singles dovolili po dlouhém výběru a testech a prohlídek adoptovat, nedělali by toto a bylo by míň děti v DD, ale nevidím na tom nic hrozného, je to každého věc a věřím, že t, děti se mají v mnoha případech tisíckrát lépe, než z některých „úplných rodin“. ![]()
@Anonymní píše:
Cetla jsem celou diskuzi a vubec nevim, jak ja sama bych se k tomu vsemu postavila, byt 30,40 + singl. A vlastně nechapu, cim ty dotycne ty chlapy odrazuji, ze je zadny nechce.Protoze treba ja jsem vzhledove nezajimava, mam obri nadváhu a celkove nemam chlapum nic moc co nabidnout, nemam zadne konicky, zaliby, cim bych zaujala a pritom jsem tyhle problemy nikdy neresila. Do 26 let jsem si „uzivala“, nic vážnějšího nehledala, pak jsem si rekla ze nastal ten spravny cas, nasla jsem si chlapa, poridili jsme si ditko. To uz je 18 let a dneska je to z jistych duvodu zase vsechno jinak, ale i soucasneho muze jsem si nasla uplne náhodou, proste jsme byli oba ve správný cas, ne spravnem miste. A jak o tom premyslim a protoze verim na osud, tak na tom neco je. Protoze kdyby si chlapi vybirali podle vzhledu, postavy, tak bych musela byt do smrti bez deti a sama. Bohuzel hlavne bezdetne 40+ jsou vetsinou uz velmi zoufale, mam jednu takovou kamaradku, mila, hodná, hezka, stihla holka, strasne moc touzici po miminku a nemuze nikoho najit. Tedy. Ted po asi 5 letech si zacala neco s jednim chlapem z prace. Starej, bezzubej, vychrtlej, no zadny terno. Ona se na nej vrhla, hned ze chce dite, uplne si ho privlastnila, ze ani nemohl nikam s kamarady, za rodici, proste jak smyslu zbavena. A chlápek zacat vycouvavat.
Kdyz srovnam sebe a tu moji kamaradku, tak ona by musela mit na každém prste 10 chlapu. A pritom je to naopak.
Proto verim na osud. Nekdo to tam proste ma takhle nalajnovane a muze se stavet na hlavu a chlapa pro zivot nenajde. A ci bych udelala já, kdybych tak v 35 byla bez chlapa a bez ditete? Rozhodně ne umele oplodneni cizim spermatem
To fakt nikdy. To mi přijde jako totalne ujety. Ja bych se nechala uplne normalne zbouchnout a jeste bych si u toho uzivala. Protoze sehnat milence, chlapa do postele neni zadny problem pro nikoho, ani pro zoufalky
Jinak nevim no.Ve 30 mi to ale nepripada tak uplne akutni. Ale nemit po 35 chlapa, se kterým bych planovala budoucnost, zacala bych resit hlavne to miminko.
Nebo možná to není osud, ale opakovaný špatný výběr partnera. Než jsem začala chodit s manželem, tak můj vkus byl naprosto jednoznačný - charismatičtí chlapi, ovšem velmi psychicky labilní, dlouhodobě vztahově nepoužitelní. Mohla jsem vsadit boty na to, že kdokoliv se mi začal líbit, tak při bližším zjištění naprosto přesně zapadl do této kategorie. Pak se objevil manžel - moc se mi zpočátku nelíbil, připadal mi nudný, neměli jsme nic společného…nedávala jsem tomu žádnou šanci. Ale protože mě dost fyzicky přitahoval, tak jsem vydržela a najednou jsem zjistila, že by to šlo. Bylo pro mě hodně náročné srovnat se s tím, že vůbec neodpovídá mému vysněnému typu, ale je dobrý manžel a táta a máme fajn manželství. Možná by pomohla včasná psychoterapie, při níž by si dotyčná mohla uvědomit, kde je zakopaný pes. I po čtyřicítce by to možná stálo za to, i když naděje na vlastní dítě jsou dost malé, ale fungující spokojený vztah také není k zahození.
@Kelliee píše:
„A byla bych dobrá máma. Jenže mě každý muž opustil.“![]()
![]()
A co má to, že má „smůlu“ na muže, společného s tím, že by chtěla dítě? Takže pokud si ženatý chlap nakde milenku a rozvede se, tak by manželce měli děti sebrat??
@Ellusa píše:
Podle mě on nemá moc důvod po tobě něco chtít, ani tu střídavku, kdyby na věc přišlo, když se nejedná o jeho biologické dítě. U bio bych se toho obávala, ale prát se o nebio dítě, které ani nevychovává, mi nepřijde pravděpodobné. Naopak v případě, kdy bys ty změnila názor a chtěla ho zapsat do RL, tak on má celkem smůlu, navíc by dítěti vznikl i nárok na dědický podíl například. On je rozhodně v horší pozici než ty, ale byla to jeho volba, to jsou rizika, která to sebou nese vlastně už napořád. Jinak já tě rozhodně nijak nesoudím, naopak tě i chápu, a ani nepovažuji samotnou existenci otce za něco všespasitelného
, když vidím ty případy kolem kolikrát, tak si říkám, jestli by na tom ta ženská i dítě nebyly lépe, kdyby jim taková bytost do života vůbec nezasahovala
. Mám na mysli takové ty patologické otce, alkohol, gamblerství,… ale i ty, kteří dítě jen zplodili a tím to pro ně skončilo, odchod jinam, nezájem až ignorance, neplacení alimentů, aby si pak po letech vzpomněli, že mají dítě, a jak to, že je nemá rádo, bojí se jich, všechno chyba matky atd.
. Ty bych vždy fakt nejraději nakopla
![]()
.
No jasně že. To je uživatelka Jabadubadu se mě ptala, jestli manžel kamarádky, co mi souhlas podepisoval, ví, že bych po něm mohla chtít alimenty. Tak ksem se jí snažila ukázat, že i kdyby k tomu teoreticky došlo, tak i on má zbraně, kterýma se může bránit. Jasně, určitě je potřeba si dobře vybrat. Nepoprosila bych muže o kterém vím, že se mu líbím, měla bych strach, že po mě pak právě bude chtít vztah a použije hrozbu střídavé péče jako páku proti mě.
@Venetia píše:
Tomu já zase věřím, pokud máš nějaké nároky a nechceš vzít nějakého aspoň trochu akceptovatelneho, tak najít nemusíš
Mít nějaké nároky a nebrat prvního ochmelku je samozřejmostí. Ale stejně si myslím, že každý může ten svůj druhý dílek puzzle najít. A všem bych to přála ![]()
@Kfětoslava píše:
Mít nějaké nároky a nebrat prvního ochmelku je samozřejmostí. Ale stejně si myslím, že každý může ten svůj druhý dílek puzzle najít. A všem bych to přála
Prave ze kdyz vezmes prvniho ochmelku je slusna sance ze si druhy den nebude pamatovat co se stalo a nebude si cinit na nic naroky ![]()
@jaelisa píše:
Prave ze kdyz vezmes prvniho ochmelku je slusna sance ze si druhy den nebude pamatovat co se stalo a nebude si cinit na nic naroky
@Kfětoslava píše:jo jako oplodnění, jo? Já psala o šanci na nějaké soužití a rodinu. Skočit po ochmelkovi by měl být poslední pokus, pokud standartní postup nevyjde
S prej že odcházíš pryč… to ti to moc dlouho nevydrželo…
@Anonymní píše:
S prej že odcházíš pryč… to ti to moc dlouho nevydrželo…
Já odešla z diskuze s tou zmatenou paní, nevím teď nick. A ty máš něco víc na srdci nebo to je celé? ![]()
Mě zaujalo to ujišťování Byla bych dobrá matka
Ono představovat si jaké to bude a opravdu být matka je trošku rozdíl. Kolikrát trošku víc. Hele, nechceš si radši pořídit psa? ![]()
Tak mně samotné v podstatě nic nechybí, přítele jsem už oplakala (nechal mě před rokem), vydělávám, jsem soběstačná, mám doma klid a uklizíno, ale… Ale vůbec si nedokážu takhle žít do důchodu, nemít své dítě, svá vnoučata, zůstat časem sama, muž může přijít a zase odejít, ale dítě je na celý život. A pak si zase uvědomím svoje roky, nemoci přicházejí, co když se mi něco stane, budu stará matka, puberťáka v 55, energie už nebude.. A v okolí mám několik příkladů „vymodlených dětí“, většinou to nedopadlo, buď je dítě hajzlík nebo kašle na své rodiče apod..