Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
stává se vám taky, že když někam jdete (restaurace, obchod), tak cizí lidi dávají vašim ratolestem lízátka, bonbony apod.?
Uvedu příklad - 1)sedíme na zahrádce u restaurace, dcera si hraje na písku, sem tam se jde kouknout za bar a vidí tam samozřejmě sladkosti a servírku nenapadne nic jiného, než jí to strčit přímo do ruky. A ne jednu - nejdřív přitáhne s lentilkama, za chvilku s lízátkem (vše vždy rovnou rozbaleno, abychom jí to nemohli vzít).
Mě by z toho prostě kleplo! Strašně mi to vadí, říkám těm lidem, ať jí nic nedávají a pořád jí někdo něco cpe. Mě se nikdo nezeptá a rovnou jí to dají a zkuste dvouletému dítěti vzít z ruky lízátko a vyhodit ho! Už nevím, co mám dělat. Asi jí napíšu na tričko nápis „Nekrmte mě“. Teď jak je hezky, jsme pořád venku a je to čím dál častější. Jak to řešíte vy? Teda jestli má někdo podobný problém…
NO, já ještě nemám tak velký dítko, takže tohle neřeším, ale musím říct, že je to peklo. Já řešila něco podobného, když jsem kojila a dávala jsem na chvíli Matýska pohlídat tchýni, tak ona mi řikala, že musí koupit nějaký ten sunar, aby mu ho dala, kdyby měl hlad. Když jsem jí řikala, že v žádnym případě sunar pít nebudu, když kojim, tak na mě koukala jako na krkavčí matku. Ted naposledy dala Matýskovi k pití takový to pitíčko od Hami a přitom já Matýska učim na vodu … A když se ozvu, jsem ta špatná! Tak nevim co na tohle pomoct, možná děti zamknout doma a nevycházet ven ![]()
Ahoj,
nastetsi dcera na sladke neni, nerikam, ze si neveme lentilku, ale lizatkem apod. ji clovek nedostane. Ale pokud ji nekdo cizi, chce cokoliv dat, tak rikam ne, ze nesmi. Defakto se mi jeste nestalo, aby ji nekdo daval nejake jidlo bez meho souhalu.
Verim, ze je to neprijemne a asi bych sla za danou osobou a rekla ji, ze si nepreji ,aby ji davali cokoliv, aniz by se te zeptali. Asi se na tebe budou koukat
, ale zvyknou si, kort kdyz te znaji a chodite te tam casto.
Hodne sil ![]()
Stává se nám to taky, ale ne tak často. Když vyloženě nechci aby se zrovna třeba patlala s lízátkem tak to jasně dám najevo a je vyřízeno. Jinak to moc neřešim. No ale když tak čtu kde všude ty sladkosti tvoje malá dostává tak bys to určo hodně omezila tím když jí nebudeš pouštět za bar
a pak do té večerky přeci taky nemusí chodit když ty jsi venku…
No jo, vžij se ale do pozice toho člověka, co tvému dítěti tu sladkost dal a měl z toho sám radost… Taky by mě mrzelo, kdybych nějakému dítěti něco nabídla a jeho matka mě zkrouhla…
Mně je to taky víceméně nemilé, ale moje holky jsou naučené, že nezačnou jíst, dokud se nezeptají mě, zda mohou, a taky vědí, že nemohou tláskat sladkosti dle libosti. U nás obvykle funguje odklad
, bonbonek si dají do kapsičky s tím, že jim ho dovolím sníst třeba po obědě, a většinou na něj zapomenou
, nebo jim ho vyměním třeba za žvejku nebo javorové lízátko.
Ach, jak ja vim o cem mluvis! Na poste postacka dava bonbon, ve vlaku pruvodci (byla s dcerkou jen babicka, takze ta neprotestovala), v detske obuvi jsou volne k dispozici bonbony atd… Desne me to stve, nastesti ve skolce respektuji me prani a sladkosti davaji me a ja pak davam s rozvahou Anie.
Co mi pomaha je nehadat se s lidma, ale vysvetlit dcerce (Ted uz 3 a pul roku), ze kdyz ji da nekdo sladkost, tak ale nevime, jak je stara, jestli neni spinava, co je v ni obsazeno (rikam, ze brisko nema rado tu chemii v nich) a rikam, ze ji sama dam nekdy sladkost, ale radeji tu nasi, nez cizi. Takze kdyz u toho jsem, usmlouvam to na vymenu za jiny, nas bonbon, co mivame doma (treba ten hroznovy cukr). Ostatni si teda take klepou na hlavu, ale me kamaradky uz to docela respektuji a kdyz neco chteji dat, tak to kupuji take ve zdrave vyzive, nebo se me ptaji, jestli to dat smi. Trosku jsem si je vychovala
. Horsi je to s babickama, tam tvrde narazim
.
Tak hlavu vzhuru, vydrzme a doufejme, ze to nase deti preziji i s nasi velkou starostlivosti ![]()
H.
Ahoj, díky za názory
hromix- ve třech letech jí to asi taky už vysvětlím, teď je to jako domlouvat se s neandrtálcem
S babičkou taky sem tam bojuju, hlavně proto, že dcera je u ní denně, bydlí hned naproti, ale už jsme ji trochu převychovali, i když to pořád není optimální.
makina - no právě, já před těmi lidmi nechci tu sladksot brát, je mi jich svým způsobem líto, že by je to mrzelo, ale na druhou stranu mě to strašně štve. A jak píšeš o tom, že jsou holky naučené - kolik jim je?
Sany - bohužel nejsem zrovna ten typ, co by za dcerou neustále lítal. Je takový průzkumnický typ, takže pokud vím, že se jí za barem na venkovní zahrádce nic nestane, tak za ní hned neběžím, abych jí v tom zabránila, totéž v té večerce - když ji tam znají. Kromě toho jsem ve 34tt - už nemám sílu za ní pořád běhat ![]()
masozravka - asi to tak budu muset začít dělat - prostě to těm lidem říkat natvrdo, ale když už to má dcera v ruce, tak je pozdě, že… A jak psala hromix - nástrahy jsou všude - bonbony v obchodě, na poště, od paní v autobuse, od babiček, od sousedů ![]()
Souhlasím se sany!
Pokud necháváš svoje dítko pobíhat po restauraci, běhat do večerky atd., rozhodně není na vině jen servírka…
Stejně tak kamarádce se to jistě dá vysvětlit, tak se ti bude chvíli smát, no a co…
Nám se to moc nestává, vlastně jen jednou paní v krámě dala T. sušenku - zabalenou.
Kamarádky tobínovi občas něco daj, ale vždycky se zeptaj (asi vvypadám nebezpečně
). A já z toho tragédii nedělám, tak prostě občas dostane sladký. CHlap mu tak občas něco dá, a já z toho nejásám. Ale říkám si - je to jeho otec, to co T. jí prostě není jen moje věc.
(ale když se občas ozvu, tak mě respektuje)
No, Markét, holky jsou opravdu o cosi starší než tvoje Viktorie, koukni na metříky, ale jsou takhle naučené od malička, že si nedovolí vzít nic, aniž se zeptají. Až je to někdy srandovní, jak se u stolu ptají, zda si můžou vzít chleba
![]()
Vás bych teda chtěla potkat.
Pokud svýmu dítěti něco dávám (sladkosti nejí, ale ovoce a zeleninu pořád) a přiběhne ke mě dítě, které na mě kouká jak pes, tak mu dám prostě taky.
Co takhle to řešit tak, abyste měli děti radši na očích? A když už u někoho stojí a někdo jim chce něco dát, tak prostě zařvěte „NE“ a je to vyřešený. Fakt si nemyslím, že je to vina jenom ostatních (krmících)!
Taky mě jímá děs, když dcera přinese od baru lízátko, ale rozhodně to považuju za svojí chybu a ne za chybu personálu. A když je malá se mnou a někdo jí chce něco strčit, tak prostě říkám, že to nejí, že je na to alergická. Tečka. Žádný jiný vysvětlování není třeba.
A teď do mě. ![]()
V mé přítomnosti se nestává, že by někdo cokoli mým dětem nabízel bez zeptání. Mladší musím hlídat hlavně proto aby všem v okolí nekradla jídlo a nesomrovala smutným hladovým pohledem. Když např. po bazéně vytáhnu krabici s hrozny, nakrájenýma jabkama nebo kukuřičnýma křupkama pro své žrouty, nabízím i přidružené smečce, pokud stíhám ptám se do pléna ostatních rodičů jestli to jejich děti smějí. Jediné co netoleruju je společné pití, každý své vlastní bacily.
Babičky jsem poučila proč nechci aby cpaly holky sladkým, předpokládám, že to respektují a nekontroluji je.
Bára
Ted jsem si vzpomněla, jak moje dítě se zoufalým pohledem hladového afričánka dostalo v řeznictví od prodavačky přímo do pusy plátek šunky a tvářilo se tak blaženě, jako by poprvé v životě jedlo maso
.
No měla jsem po té prodavačce zařvat NEEE!!???, když to byl náš oblíbený malý krám, kam chodíme často nakupovat?
No, u Adly jsem to řešila taky, u Pepi jsem méně přísná… A u Elinky budu ještě benevolentnější
Do roka to ohlídám a pak to budu jen usměrňovat… Holt to jsou ty odfláknuté mladší děti…
Sladkostmi holky necpu, ale po odpolední ovocné svačině dobrůtky dostalou (pár gumových bonbónků, lentilky, tvrdý bobbónek, lízátko nebo kousek čokolády). Jsem prostě ráda, že mi snědí ovoce. Nikdy nemáme ňaminka před jídlem a nikdy bez dovolení…
A máme rituál, že po logopedii mají velkou ňamku - samy si vyberou v obchodě zákusek a máme ho po obědě… Je to nezdravé, ale na tuty na to budou vzpomínat i jako dospělé…
L.
PS: Třičko NEKRMIT! mi přijde jako dost vtipný - ale pochybuju, že zabere ![]()
noemmi - tak to bych v tom případě musela řešit tak, že bych nikam nechodila. Dcera v restauraci nevydrží sedět hodinu s námi u stolu. Kromě toho jsem popisovala situaci, kdy sedíme na venkovní zahrádce - její součástí je i písek, klouzačka apod. Není to volné pobíhání dětí kolem, prostě 5m od písku je bar a dcera se tam občas zvědavě nakoukne. A jak píšeš že občas synovi kamarádky něco dají - u nás je to fakt tak 3-4× týdně. Jsme často mezi lidmi, přece ji nebudu držet doma…
makina - tak toho bych chtěla docílit
Viktorka se zatím neptá na nic, i když o některých věcech jasně ví, že to nesmí a nedělá je. Ale co se týče jídla, tak to zatím nechápe.
Sunnyside - asi z dcery udělám alergika na veškeré éčka
Občas to s tím zkouším na tchýni, ale moc to nezabírá. Ve smyslu „jednou za čas jí to neuškodí…“. Jo a moje dcera vždy na jídlo cizích kouká jako pes, ale přece když žebrá, tak to neznamená, že mu můžeš bez dovolení matky něco dát, ne?
Lesina píše🇵🇸 Třičko NEKRMIT! mi přijde jako dost vtipný - ale pochybuju, že zabere
![]()
NEKRMIT, NEHLADIT,NEDOTÝKATI SE DRÁTŮ NA ZEM SPADLÝCH ![]()