Ano je to úvod
stať a, b,c
 závěr

do nadpisu vypravování nepiš, jen to samotné téma-ten samotný nadpis

A neměl by si jí manžel napsat sám?

O tom, jak jsem četla diskusi o tom, jak se píše vypravování

Úvod: Otevření diskuse

Stať
a) přečtení diskuzního příspěvku
b) přečtení dalšího diskuzního příspěvku
c) souhlas s diskuzním příspěvkem
d) nápak, jakým způsobem budu reagovat

Závěr
Realizace nápadu, jakým způsobem budu reagovat

Mimochodem, inzerce - slohovky jsem klukům ze vsi psala za pivo 

A dala bych si pozor na pravopis, zejména na interpunkci v tvém případě. 

No docela bych mu to nejradši nechala, když čtu ty témata ale chci mu pomoci má dvkrát týdně školu pak práce a jště dělá doma. On si to bude muset přepsat na PC jako další úkol na jinou hodinu. 

Speciály
Soutěže »

Jak se píše slohová práce: Vypravování
Petra Strnadová
18. Březen 2011, 15:00
3 0 „No, to mi teda vyprávěj!“ jistě občas slyší každý z nás. A co pak děláme? Vyprávíme. Zkusme tedy slova přenést na papír. Někdy to není těžké, jen znát záchytné body. Tak se na ně pojďte podívat a pak už jen vyprávějte.

FOTO: Psaní
Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz
Ilustrační foto

Každý slohový útvar má své zákonitosti. Víte-li, že nejste zrovna mistři pera, dodržte několik rad. Hned ze začátku si jasně stanovte téma, přemýšlejte o něm a dělejte si poznámky. Až pak to napište!

Vypravování udává buď celý příběh, řadu událostí, anebo jen událost jednu samotnou. Důležité je držet se logické a časové posloupnosti.

Příběh a samotný děj může být vymyšlený. Pokud neoplýváte fantazií, není zakázáno vypravovat vlastní zážitky, podle pravdy. Ale stačí se inspirovat nějakou oblíbenou pohádkou. Ladění příběhu může být romantické, veselé, tragické, komediální. Co vám zrovna přijde vhod.

Vypravování v sobě skrývá i jiné slohové útvary. V příběhu můžeme popsat jistou osobu a hned se nám vyklube popis. Můžeme někoho charakterizovat nebo použít prostě sdělovací styl, úvahu i líčení. Vše ale v menší míře, aby vypravování zůstalo vypravováním.

Děj by měl jít paralelně za sebou. To znamená, že na začátku přiblížíme čtenáři vyskytující se postavy, prostředí a základní, prozatímní děj. Postupně vytváříme zápletku a stupňujeme napětí. Mělo by dojít ke kolizi neboli střetnutí (konfliktu) a k jeho řešení. Pokud se vrhnete do experimentu a rozuzlení prozradíte hned v úvodu, měli byste si být jisti v kramflecích. Pokud nemáte s psaním dost zkušeností, držte se raději jistoty.

Par rad zkusenejsiho pisatele zkopirovane z netu

@Klementýnka píše:
A dala bych si pozor na pravopis, zejména na interpunkci v tvém případě.

No to je pravda . Už jsem tady byla jednou upozorněná na psaní. Ale to mám z jisté sociální sítě, kde se nic takového nepoužívá a dokonce se nepíšou slova ani celá. Dám si na to pozor je fakt, že nejsem úplný češtinář.

Rodinné štěstí
Příběh, který píši, se stal devátého února. Ten den se nám narodila nejkrásnější sestřička.
Asi kolem jedné hodiny odpoledne jel strejda za mamkou do nemocnice a s Míšou jsem byla sama doma. Strašně jsme se těšily, až nám strejda zavolá. Dostaly jsme strašný hlad a tak mě napadlo, že si půjdeme něco uvařit. Dostaly jsme chuť na krupicovou kaši. Připravily jsme si věci, které byly potřeba. Začaly jsme vařit. První náš výtvor byl dokončený. Míša ochutnala. Podívala se na mě a řekla: Chutná to jako spálená guma!‘‘ Obě dvě jsme se začaly smát. A první výtvor skončil v koši. Pustily jsme se do druhého výtvoru. Po ochutnání jsme zjistily, že to chutná úplně stejně. Řekli jsme si, že si radši uděláme palačinky. Šla jsem pro ingredience, ale zjistila jsem, že nám došly vajíčka. Tak pro ně Míša šla k sousedce Julka. Když byly palačinky hotový, tak jsme zjistily, že nemáme marmeládu. Tak jsem zašla k Julce a rovnou jsem jí pozvala na pár palačinek. Julka nebyly jen naše sousedka, ale byla i mamky nejlepší kamarádka. Když jsme se najedly, Julka šla domu. Po deváté hodině nám zavolal strejda a řekl, že se Terezka už narodila. Měřila 49 cm a vážila 3 kg. S Míšou jsme byly tak šťastný, že jsme běhaly po celém bytě.
Druhý den jsme se jeli kouknout na Terezku do nemocnice. Byla strašně moc roztomilá. Nemohli jsme se dočkat, až jí přivezeme domu.

?

@nevimfgvvzuzug píše:
Rodinné štěstí
Příběh, který píši, se stal devátého února. Ten den se nám narodila nejkrásnější sestřička.
Asi kolem jedné hodiny odpoledne jel strejda za mamkou do nemocnice a s Míšou jsem byla sama doma. Strašně jsme se těšily, až nám strejda zavolá. Dostaly jsme strašný hlad a tak mě napadlo, že si půjdeme něco uvařit. Dostaly jsme chuť na krupicovou kaši. Připravily jsme si věci, které byly potřeba. Začaly jsme vařit. První náš výtvor byl dokončený. Míša ochutnala. Podívala se na mě a řekla: Chutná to jako spálená guma!‘‘ Obě dvě jsme se začaly smát. A první výtvor skončil v koši. Pustily jsme se do druhého výtvoru. Po ochutnání jsme zjistily, že to chutná úplně stejně. Řekli jsme si, že si radši uděláme palačinky. Šla jsem pro ingredience, ale zjistila jsem, že nám došly vajíčka. Tak pro ně Míša šla k sousedce Julka. Když byly palačinky hotový, tak jsme zjistily, že nemáme marmeládu. Tak jsem zašla k Julce a rovnou jsem jí pozvala na pár palačinek. Julka nebyly jen naše sousedka, ale byla i mamky nejlepší kamarádka. Když jsme se najedly, Julka šla domu. Po deváté hodině nám zavolal strejda a řekl, že se Terezka už narodila. Měřila 49 cm a vážila 3 kg. S Míšou jsme byly tak šťastný, že jsme běhaly po celém bytě.
Druhý den jsme se jeli kouknout na Terezku do nemocnice. Byla strašně moc roztomilá. Nemohli jsme se dočkat, až jí přivezeme domu.

Ale jsou tam chybky

Čistá trojka

4 - téměř bez napětí, chyby, moc krátkých vět, ale náznak vypravování tam byl