Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Dobrý den,
předem se omlouvám že píši anonymně…stydím se…prosím poraťe mi, stala se mi příšerná věc,od začátku…vzala jsem si loni v únoru muže,je cizinec,měla jsem ho moc ráda, ale nemohl si v ČR najít práci a začali nám finanční potíže.Máme spolu 14-ti měsíční dceru.Zjistila jsem teď, že si za mými zády začal půjčovat všude možně peníze u mé rodiny.Tyto nejspíše prohrával na automatech…Před 3 dny odjel na návštevu své rodiny do zahraničí a včera mi přišla sms, z které jsem pochopila , že už se zřejmě nevrátí, prý jsem ho dostatečně nepodporovala a on není spokojený atd. Poté si vypnul telefon a přerušil veškerý kontakt…dnes jsem se dozvěděla o těch půjčených penězích…Už jsem dospěla do stadia kdy vím, že mi bude lépe bez něj,ale pořád si to neumím představit.Naštěstí jsem nedávno začala pracovat jako OSV4 a nějaký příjem od srpna budu mít, takže teoreticky hlady asi neumřeme, ikdyž musím vyřešit hlídání pro dceru,ale to snad nebude takový problém,jsem více méně pánem svého času…potřebovala bych ale poradit v jiné oblasti…asi mi nezbývá nic jiného než se rozvést, ale vůbec nevím jak to mám udělat.Je cizinec, ale nevím přesně kde se nachází a myslím, že už mě nebude kontaktovat.Jak se to řeší a jak je to s penězmi na dítě atd. když nevím kde je a domluva je tudíž nemožná?kam mám jít a kde to případně nahlásit?Proésím poraďte, jsem opravdu v zoufalé situaci musím to řešit. Díky
Zajdi na soud. ono tam jsou úřednice, které ti poradí, jak takovou situaci řešit. A vím, že rozvést jde, i když nevíš, kde se pohybuje. Poradí ti krok po kroku co dělat, co sepsat apod. zbytek je na pracovnících a vyšetřovatelích soudu. Bude to běh na dlouhou trať, ale neboj, dobře to dopadne. Moc držím palce.
Díky,našla jsem tady i adresu nejake poradny v miste meho bydliste,ktera radi v takovych pripadech a je dokonce bezplatna.a jak je to s penezi na dite?myslite ze mam vubec nejakou sanci je pro ni od neho ziskat?a co treba spolecne dluhy?jak se tohle resi?
aspon jsem vyresila hlidani pro malou,moje sousedka je ochotna, takze aspon to je vyreseno.
Ahoj,
muj muz stale nekomunikuje,takze budu opravdu muset se k tomu nejak radikalne postavit,bohuzel ale musim byt silna a dotahnout to dokonce, neverim, ze by se mohlo neco spravit…
Ahoj Marsju, moc ti držím palce, at se ti už konečně začne vše dařit…
![]()
Děkuji moc, už bych to potřebovala.Neříká se náhodou něco o 7 kritických letech?Něco takového už jsem slyšela.Do mých 20 bylo vše celkem ok, pak se to zvrtlo…práce,vztahy…nějak mi nic moc nevycházelo…tak teď je mi 27, tak mám naději ,že by třeba to kritické období po tomhle třeba mohlo skončit…když na to tak myslím, tak se mi za posledních 7 let povedlo jenom to děťátko…tak teď jsem si našla tu práci, vyřeším tohle a třeba bude líp…doufám…
Díky za podporu
Jak se říká, každý konec znamená také nový začátek
Tak hlavu vzhůru ![]()
No to doufám…nic jiného než doufat, mi nezbývá…Je to fakt těžké, nejhorší na tom je, že nějaké problémy jsme měli, ale nikdy by mě nenapadlo, že by byl schopný nás takto dostat do problémů a opustit nás. Vše zůstalo na mě a bohužel i nějaké průšvihy co tu udělal. Prostě to je zbabělec…no ale co jiného mám dělat než jít dál…nemůžu utéct tak jako on,mám dítě, zodpovědnost…ale je mi to fakt líto, ještě si nedokážu představit jak to s námi bude a hlavně nechci aby malinká vyrůstala bez chlapské pomoci.S ním ale s největší pravděpodobností nemůžu počítat v ničem - žádná pomoc, ani finanční, ale to už bude na jiných ,aby to posoudili a případně vyřešili. Zřejmě to však po dobré nepůjde. Znám pár příkladů, kdy lidé ze vztahů samozřejmě odešli, je hloupost udržovat špatný vztah, ale čekala jsem, že budeme schopní se rozumně domluvit,jenže to asi ne.
Marsju, to se holt někdy stává. Vykašli se na něj a mysli hlavně na malou, ta je důležitá… Četla jsem tvé diskuze, tak vím, že to nemáš lehké, ale ta malá tě má ráda a hlavně tě ted potřebuje nejvíc…
Shílenko,
to je to jediné co mě teď drží nad vodou. Malinká má teď vše co potřebuje (mlíčko,plínky,jídlo…), s tím teď problém nemám, finančně na tom budu ale lépe až za měsíc, musím to nějak vydržet, v rodině si o tuhle pomoc říct nemůžu. Problém je ve mě, jsem moc hrdá, stydím se, že se mi tahle situace stala…Já jsem z úplné rodiny, naši jsou spolu 35 let, nikdo se u nás v rodině nerozvedl, mám pocit velkého selhání a vůbec nevím, jak jim to řeknu, jak se mám zachovat? Situce je to šílená, byli jsme spolu jen 2,5 roku…budu poslouchat jak mi to říkali, že si nenechám poradit, jak jsem to mohla dopustit.....atd. tohohle se bojím nejvíc…
marsju píše:
Shílenko,
to je to jediné co mě teď drží nad vodou. Malinká má teď vše co potřebuje (mlíčko,plínky,jídlo…), s tím teď problém nemám, finančně na tom budu ale lépe až za měsíc, musím to nějak vydržet, v rodině si o tuhle pomoc říct nemůžu. Problém je ve mě, jsem moc hrdá, stydím se, že se mi tahle situace stala…Já jsem z úplné rodiny, naši jsou spolu 35 let, nikdo se u nás v rodině nerozvedl, mám pocit velkého selhání a vůbec nevím, jak jim to řeknu, jak se mám zachovat? Situce je to šílená, byli jsme spolu jen 2,5 roku…budu poslouchat jak mi to říkali, že si nenechám poradit, jak jsem to mohla dopustit.....atd. tohohle se bojím nejvíc…
Já si myslím, že někdy je lepší hodit hrdost za hlavu, jsme přeci všichni lidi a nemyslím, že by ti rodiče nepomohli, kdyby věděli, že se ti nedaří dobře… A jako selhání, bych to také neviděla, stát se to může každému, aniž by za to mohl. A že budou vyčítat, no a co? Tak to říkali a co? Vůbec se toho neboj…
No já bych to pochopila, ale co oni…možná budou nakonec rádi, ale rýpat budou stejně…a na to teď fakt nemám.Mám pocit strašné prázdnoty, cítím se špatně a tohle mi nepomůže.nezbývá mi nic jiného než se tím probojovat.říkám si, co mě nezabije, to mě posílí…