Sny o mrtvém

1352
14.6.13 11:14

Sny o mrtvém

Ahoj všem! Omlouvám se za takové téma, ale už si nevím rady a třeba tady bude někdo s podobným příběhem, či jeho řešením. Je to už dávno, co mi zemřel dědeček na rakovinu a mě se o něm neustále něco zdá. Teď se mi pořád opakuje sen o tom, že nám něco zanechal (vždy se ale probudím před tím, než zjistím co a kde).. Loni touto dobou se mi zdálo, že se mě snaží nasměrovat pod nějaký křížek, kde prý zanechal něco, co nám pomůže, dnes se mi sen opakoval s tím, že existuje ještě nějaké konto na které ukládal peníze. Je pravda, že tyto sny přichazí od doby, kdy jsem začala řešit práci a to, že nemám do budoucna žádné peníze, protože mě o veškeré připravil můj bratr svýma dluhama. Divné je, že mě připravil o peníze, které jsme dostali do vínku právě od dědečka.. Začala jsem ty sny probírat s rodinou, babička se přiznala, že když děda umíral, maloval jí pytel peněz a nějakou cestu k nim, ale byl pod morfiem, nepřikládala tomu žádnou váhu. Pak se jí prý začali zdát sny, kdy jí dědeček diktoval čísla, ale ani to si babička nezapsala.. Taťkovi se ještě když žil svěřil s tím, že po sobě něco zanechá.. zkrátka nikdo tomu nikdy nevěřil až nyní, kdy se nám o tom zdají sny. Zvláštní je, že dnes, kdy se zdál sen mě, zdál se podobný i mému příteli, ten dědu nikdy nepoznal, zdálo se mu, že se bavíme o penězích, ale s mojí babičkou… Možná si teď říkáte, že mi jde jen o peníze, ale tak to není, ráda bych, kdyby se objevilo něco, co po dědovi zůstane, měla jsem ho moc ráda! Máte někdo podobné zkušenosti? Co s tím? Vkládám anonymně, nerada bych, aby se to dozvědělo hodně lidí..děkuji všem co poradí :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
82janka
14.6.13 11:19

Bohužel anonymně to není :)a třeba doopravdy někde něco je 8)

  • Citovat
  • Nahlásit
14.6.13 11:20

Zapni si anonym ;) jinak ano, dědeček vám tím chce naznačit, nasměrovat vás, že tady ještě něco je, něco kvůli čemu se drží ještě tady na zemi…zkuste si o tom celá rodina promluvit a přijdete na to, pokud dává znamení, všímala bych si všeho

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1352
14.6.13 11:29

Jéj a to jsem dávala anonymně, asi se mi to nějak zbláznilo, no to už je jedno.. Nevím na koho se obrátit.. je pravda, že mě to zajímá, ale mám pocit, že to sama nezjistím :-/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14.6.13 11:33

@ajule13 jak říkám, každému dává ve snu vzkaz, zkuste si to sepsat a podle toho pak jednat ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1352
14.6.13 11:36

@MaminkaMartinka on ale opravdu zemřel už hodně dávno.. myslíš, že by tu stále byl? Jako rodina jsme o tom už mluvili, dokonce jsme s bráchou jeli najít křížek u chalupy, kterou dědeček koupil a kam jsme celá rodina jezdila, podívat se tam, ale nic.. promlčelo se to a až teď to zase začíná, přes zimu je většinou klid..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1352
14.6.13 11:39

@MaminkaMartinka Zkusím to zapisovat, snad se to k něčemu hne.. Myslíš, že bych třeba měla vyhledat někoho, kdo se tím zabývá? Existuje vůbec někdo takový? Jinak děkuji za rady :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
334
14.6.13 11:40

POkuď se potřebuješ vyrovnat d tím co se děje, tak jsme se v psychoterapii učili zajímavý postup, musím říci, že skvěle funguje. Lehni si na místo, které je pro tebe bezpečné a dokážeš se na něm výborně uvolnit. Zavři oči a polož se sama do sebe. POté si představ plápolající táborový oheň (musíš si ho představit v bílé barvě), poté se k ohni posaď a pozvi dědečka k ohni také. Posaď ho naproti sobě aby jste na sebe koukali přes plameny a vfeď s ním rozhovor, řekni mu ci tě trápí, co si mu třeba nestihla říci…poté až mu vše potřebné řekneš (on mluvit nebude, jen naslouchat), tak mu řekni a nyní jsme mezi sebou vyrovnáni…myslím si, že se neumíš ještě s dědovou smrtí vyrovnat, nemyslím si, že by tě skrze sny směřoval k nějaké tajné pomoci…spíše si do snů projektuješ své problémy… :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1352
14.6.13 11:51

@Stigma je možné, že se s tím neumím vyrovnat, ale nechápu to.. děda zemřel na rakovinu, hodně se před trápil v bolestech a ač jsem byla malinká, přála jsem si, aby už zemřel, aby se netrápil.. Zní to ošklivě, ale už tehdy jsem věděla, že je to pro něj vysvobození.. Ale třeba se s tím opravdu nemůžu v hlavě srovnat, nechápu ale, proč by se ty sny zdály i mému příteli a babičce?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3067
14.6.13 12:48

Já tedy byla dospělá, když mi máma umřela na rakovinu, umírala těžce. Celý rok po úmrtí za mnou každou noc chodila. Nejdřív jsem se podivila, že má ležet v nemocnici, pak jsem si uvědomila, že je už mrtvá.
Pak za mnou chodila, cítila jsem, že je lehká, že není živá a chodily jsme po městě, povídaly. Vždycky jen chvíli, pak říkala, že musí jít a pomalu zmizela.

Řešila jsem to s psycholožkou, říkala, že jsem mámu nepustila do nebe, že její duše je tady, že jí musím pustit.
Při sezení jsme to s psych řešily (stručně řečeno), bylo to pro mě těžké. Ale od té doby mamka nepřišla.
Pak jsem potřebovala prodat byt, co po ní zbyl. Nešlo to. Šla jsem za kamarádkou, co vidí aury a podobné věci. Mojí mámu znala od dětství. Spojila se s ní, v tu chvíli mi vstávaly vlasy na hlavě, kamarádka přejížděla dlaněmi skrz plamen svíčky, měla ruce i nehty černé jako od hlíny. Prý na sebe nabrala moje trápení. Když jsem dala do plamene ruce já, byly čisté.

Žádala mamku, jestli byt můžu prodat, jestli ji to netrápí atd… Do dvou dnů se objevil kupec a koupil to :nevim:
To jen můj zážitek.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1352
14.6.13 12:54

@annaaaaa z toho mi běhá mráz po zádech, hrozně se mrtvých bojím, chtěla bych vědět co po mě dedeček chce, co mám udělat, ale vážně se hrozně bojím spojit se sním pomocí někoho. Jsem hodně citlivá i co se týká věcí jako vyhledávání vody pomocí proutkaření, atd. a už dříve mi bylo řečeno, že na sebe navalím uplně všechny negativa lidí a trápím se tím, že v podstatě nemůžu jít ani nekoupit, protože je tam moc lidí, co mají starosti a mě je z toho pak samotné divně ( což je asi i pravda).. Nedokážu jít ani na hřbitov, připadám si, že je tam na mě moc duší a tomuto místu se někdy i neplánovaně vyhýbám.. Vždy když se mi o dědovi zdá, jsem šťastná, protože jsem ho měla moc ráda, ale když se probudím a zjistím, že to byl sen, tak je mi z toho divně, večer se i bojím, že by se mi mohl ukázat, z té představy uplně šílím… A jak probíhalo to spojení? :think: viděla jsi jí? nebo cítila?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.6.13 13:06

@ajule13 mně umřel děda před skoro 10 roky. Bylo to celkem rychlé, cca 14 dní po objevení prvních problémů. Zdědila jsem po něm dům, kde teď bydlím se svou rodinou. Celkem pravidelně se mi zdá, že se děda vrátil a chce zpátky dům. Ale celou dobu si uvědomuju, že už nežije. Mojí mamce se zase po smrti její mamky, mojí babičky, zdávalo, že babička přišla, otevírala prázdní skříně a strašně se divila, že už všechno vyhodili a prý ve snech brečela a mamka z toho byla nešťastná.
Před 9 lety náhle umřel můj táta. Pohřeb neměl, protože to bylo příliš rychlé, mamka se zhroutila a já neměla sílu ho organizovat - bylo mi 19 let. O něm se mi zdává častěji a úplně jiný druh snů. Když zemřel, tak se mi o něm zdálo a ve snu žil. Později se sny změnili a pravidelně ho mám někde potkat a vím, že když ho tam potkám, tak je to jediná šance ho vidět, protože jinak není. Většinou je to ztížené tím, že musím doplavat na ostrov, někam - daleko dojet, když tam dojedu, tak mě přímo zahrne pocit štěstí a radosti a jsem s ním dokud se neprobudím. Případně jsme někde spolu, ale máme omezený čas. Občas se v těchto snech zjevuje i děda.
Ještě mě napadá, měl tvůj děda pohřeb? Někde jsem četla, že takové sny jsou často, když se se smrtí nevyrovnáš, protože není nijak uzavřená.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
14.6.13 13:12

@ajule13 když umřel táta, tak se to stalo doma v obýváku. Dlouho, opravdu dlouho jsem ho tam cítila a v noci jsem se tam bála chodit. Pak jsem se odstěhovala a jsem ráda, i když nevím, kolik jsem si pomohla, u nás doma - v domě po dědovi - v ložnici pro změnu umřela babička, ale tu jsem skoro neznala, tak je to asi lepší, protože nic necítím. Navíc jsme přehodili ložnici s obývákem, což jsem ráda. Akorát teda sleduju dítě, protože věřím, že děti mohou vidět a čekám, kdy a jestli babičku uvidí, ale říkám si, že to je jeho prababička, tak by to snad mělo být v pořádku.

  • Citovat
  • Nahlásit
334
14.6.13 13:19

@ajule13 Moje babička vždy pravila, že je netřeba se bát mrtvých, ale živých. V rodině máme problém se senzibilitou či jak to nazvat. Mám to po babičce…jsme jediné dvě v rodině, které momentálně tohle mají a nikomu bych to nepřála…pro ukázku zde napíšu pár příkladů.

Poprvé se mi to stalo, když mi bylo šest let. V noci jsem se probudila a šla mamince říci, že ke mě přišel můj dědeček a dal mi pusu na čelo, pohladil mě a odešel. Maminka mě ujistila, že to byl jen sen a že mám jít spát. Ráno babička volala, že děda v noci zemřel. Bydleli od nás cca 400 km.

Když mi bylo asi šestnáct, tak se ve vedlejší dědině stala tragická nehoda, při které zahynuli v autě čtyři lidé, dva z nich jsem znala. Když jsem projížděla asi týden po nehodě okolo toho stromu, tak se mi v hlavě promítl obraz trosek auta, bot na cestě a rozmetaných těl (nic hezkého, dvě těla byla vymrštěna do stromů a roztrhána). Brala jsem to jako nějakou sugesci, do té doby než mi brácha, který dělal u Policie ukázal fotografii z místa nehody (proto abych si nikdy nesedla z nikým opilým do auta)…ta fotografie byla jako bych si jí vytiskla z mysli, vše sedělo do posledního detailu…

Na studích jsme měli v bytě ducha. Běžně se stávalo, že se zde odemkly dveře, vrznuly a nikdo nevešel. V noci byly slyšet podpatky, které klapaly po parketách…atd.. Ducha jsme si se spolubydlícími familiérně pojmenovali. Já jsem přišla na jméno Emilka. Vždy, když klaply dveře, tak jsme řekli „vítej doma Emilko, dáš si kafe“ a dělali jsme si z toho prču. Do té doby než jsem potkala na schodech sousedku, která byla již starou paní a v domě bydlela snad sto let. Ptala se mě na to jak se nám tam bydlí (já se jí omlouvala za občasné párty a hluk). Zmínila jsem se jí, že nám tam straší, spíše ze srandy. O ona hned spustila příběh o tom, že v našem bytě bydlela paní, která přišla ve válce o manžela a syna a doma se poté oběsila. Koukala jsem ná ní jak blázen, ale potom co řekla větu „jj chudák Emílie“ jsem málem omdlela…

Naposledy se mi to stalo asi před dvěma lety. Splala jsem u své babičky, která ale hrozně chrápala a já nemohla spát, tak jsem si vzala peřiny a odstěhovala se do kuchyně na gauč. Nemohla jsem zde usnout, měla jsem pocit divného vzduchu a jakoby mě někdo pozoroval. Do rána jsem oči nezamhouřila. Ráno jsem to říkala babičce a ta mi řekla, že ještě předtím než se do bytu nastěhovala ona s dědou, tak se zde stala nehoda, kdy z kuchňského okna vypadlo tříleté dítě a srazilo si vaz. Nedalo mi to a šla jsem na místní matriku, kde jsem zjistila, že v tu noc to bylo padesát let od této události.

To jsou asi takové nejvýraznější věci, které se mi staly,,, ale skoro každý den se mi stávají maličkosti, které jsou v rozporu s normálním vnímáním…ptala jsem se na to mého učitele z VŠ, uznávaný český psycholog a říkal, že někteří jedinci jsou na to citliví a že s tím bohužel nelze nic dělat… :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1352
14.6.13 13:21
@Anonymní píše:
@ajule13 mně umřel děda před skoro 10 roky. Bylo to celkem rychlé, cca 14 dní po objevení prvních problémů. Zdědila jsem po něm dům, kde teď bydlím se svou rodinou. Celkem pravidelně se mi zdá, že se děda vrátil a chce zpátky dům. Ale celou dobu si uvědomuju, že už nežije. Mojí mamce se zase po smrti její mamky, mojí babičky, zdávalo, že babička přišla, otevírala prázdní skříně a strašně se divila, že už všechno vyhodili a prý ve snech brečela a mamka z toho byla nešťastná.
Před 9 lety náhle umřel můj táta. Pohřeb neměl, protože to bylo příliš rychlé, mamka se zhroutila a já neměla sílu ho organizovat - bylo mi 19 let. O něm se mi zdává častěji a úplně jiný druh snů. Když zemřel, tak se mi o něm zdálo a ve snu žil. Později se sny změnili a pravidelně ho mám někde potkat a vím, že když ho tam potkám, tak je to jediná šance ho vidět, protože jinak není. Většinou je to ztížené tím, že musím doplavat na ostrov, někam - daleko dojet, když tam dojedu, tak mě přímo zahrne pocit štěstí a radosti a jsem s ním dokud se neprobudím. Případně jsme někde spolu, ale máme omezený čas. Občas se v těchto snech zjevuje i děda.
Ještě mě napadá, měl tvůj děda pohřeb? Někde jsem četla, že takové sny jsou často, když se se smrtí nevyrovnáš, protože není nijak uzavřená.

Pohřeb děděček měl, občas se mi o něm zdávalo před cestama, měla jsem někam jet sama autem a zdálo se mi o dědovi, jakoby mě upozorňoval, vždy nakonec jel se mnou taťka, protože na tyhle věci poměrně věříme a měli jsme strach, že by se něco mohlo přihodit, sen, kdy jsem věděla, že je mrtví a brala to jako poslední šanci dozvědět se něco o tom, co mi vlastně chce říct jsem měla až teď… moje babička se se smrtí nemohla vyrovnat do teď se k ní vrací… prý jí ve vztahu nějak ublížil a ona se s tím nemůže vyrovnat a furt se jí to teď vrací i děda se prý chce vrátit domů.. jednou jí říkal nějaká čísla, ale o tom, že něco zanechává se zdává jen mě.. ( když nepočítám ty čísla u babičky)a dneska i mému snoubenci.. a jak jsi se s tím vypořádala?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat