Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, píšu sem o radu, uklidnění, nebo klidně i vaši vlastní zkušenost.
Moji dceři je 6 měsíců. Už od 5 měsíce s námi zacala spát s manželem v posteli. Začalo to kvůli tomu, že malá se od toho 5 měsíce v noci budila x krát s pláčem, neustále jsem k ni vstávala a byla vyčerpaná, nenaspala jsem toho moc. Já bych to třeba dospala přes den, ale mám specifické miminko v tom, že mi už od 2 mesice věku nespí přes den pořádně. Chodíme na fyzio, na pravidelné kontroly a neni to, ze by byla nemocna nebo bylo neco spatne. Má proste pres den 3 spánky a nekdy trvají jen 5 minut a nekdy kdyz se zadari tak párkrát do týdne trvá jeden spánek hodinu i dvě. Takze s tímto jsme už nějak bojovali od toho 2 mesice, ale spala ve své postýlce, jenže od toho 5 mesice se zhoršil i ten spánek noční a to uz jsem nedávala vubec. Takze jsme se rozhodli jeden den, ze si ji vezmeme k sobě do postele a to prospala naprosto celou noc a maximálně se vzbudila 1× na mleko. Jenže den co den to pokračovalo a spí s námi uz měsíc. Každý v rodině i kamarádky mi říkají, že budu otrokem a že už ji v životě neodnaučím. Takze jsem se zlekla a zkusila ted několik dni ji i pres den a v noci ucit na postýlku, vydržela jsem i několika hodinovy hystericky plac male, ale ona stejne i po 3 hodinach nedokázala usnou v postýlce. Vzdy to skonči, ze je v posteli s nami a to mame zaručené, že bude opravdu spat celou noc. Řekněte mi na to váš pohled, jestli to mate nekdo stejne, neboť ja se cítím poslední dny úplně hrozne, my s manželem jsme s tim v pohodě a jsme schopni s ni spat a vyspíme se vsichni luxusně a jsme plni energie, ale ten tlak okolí a budoucnost me děsí. Chapu, ze asi zde slíznu i šílenou kritiku, ale někomu spi miminko pres den x hodin, ale kdyz mi vubec nespí přes den a ja jsem rada ze si uvařím a najím se, tak pres noc si fakt potřebuji odpočinou, proto je to vše tak jak to je. Dekuji za kazdy komentář, ač bude dobry či špatný.
Cože to? Musíš řešit plácání okolí? Řeknu ti tajemství - nemusíš. Důležitá jsi ty, tvůj partner a vaše miminko. A že ji to už neodnaučíte? No ještě jsem neviděla aby 10, 15 nebo 18-leté dítě spalo s rodiči v posteli, protože ho to neodnaučili
Klid a fungujte tak, jak je vám třem nejpříjemnější ![]()
Je úplně jedno, jestli jiným spí ve vedlejší posteli, ve vedlejším pokoji, domě nebo ulici.. Každé dítě je jiné, některé ke svému zklidnění potřebuje blízký kontakt 24 hodin, jiné si část dne vystačí samo bez pláče. Nic není špatně, některá milují šátkování, moje dítě se kroutilo v šátku jako hadice a bylo to utrpení pro obě, v kočárku spala „jako mimino“ ![]()
No a, moji dceři je 6 let a postýlku má na okrasu, nestrávila v ní jedinou noc a je mi úplně jedno co si okolí myslí. Třeba do svých 15 naši postel opustí ![]()
co jako? Ať si to každý udělá, jak už a z vhodný.
Čisté teoreticky, kdyby vám to nevyhoví Ali tak bys mohla spát s ní a až usne odejít do ložnice. Otázkou je, jak by tohle fungovalo.
Asi do desátého měsíce jsem spala s dcerou v jedné místnosti. Pár měsíců umělá usnout sama. A pak jsem začala čekat až usne a odcházím do ložnice. Stává se, že přijde do ložnice za námi.
pokud jsem na noční, spí s manželem v ložnici. ![]()
Evidentně vám společné spaní vyhovuje, tak proč byste nespali spolu?
Vstávat xkrát za noc k postýlce, když takhle jí jen můžeš strčit prso v polospánku…
Taky mám zkušenost, že dítě spí líp, když cítí, že klidně ležím vedle něj.
@Klarakozuu v klidu, první dceru jsem si vzala do postele, když jí bylo pár dní, nedala jsem to noční vstávání, breceni. Takhle to bylo v pohodě, prso samoobsluha, spala s námi až do 4 let. Mezitím se narodila druhá dcera, ta spala dobře, takže byla v postýlce pár měsíců, pak to začalo, tak manžel postavil postel 240cm širokou a spali jsme spolu všichni, nejsme žádný hipizaci
ani bio eko, prostě nám to přišlo tak fajn. Když byl mladší dceři rok, přestěhovali jsme se do většího bytu, starší šla do svého pokojíčku a mladší u nás byla do necelých 3 let ofiko, ale dobíhala v noci asi tak do 5 let. To vlastně obě. Dneska jim je 9 a 12 a věř, že svoji postel miluji a chodí max. když je zlý sen.
Dělej to podle sebe ![]()
Nevyžádané rady jedním uchem tam, druhým ven. Druhé dítě s námi spalo v posteli od cca 2 týdnů do roka a půl a pak ještě občas i později. Dneska je jí 15 a v posteli s námi fakt nespí ![]()
Teda občas jo, když manžel není doma ![]()
Syn spal přes den převážně venku v kočárku. Několikrát denně procházka a pak spal na zahradě. V noci u nás a po druhém roce se postupně přestěhoval do pokoje. Takže postýlka byla využita jen v noci a to tak měsíc asi ![]()
Vykašli se na okolí, dělej to tak jak to vyhovuje vam…a k tomu otrkareni…Mám dvě děti, starší teď bylo 5, mladšímu budou v prosinci 4. Starší spala celkem dobře cca do doby než se narodil mladší, pak v noci plakala, měla i noční děsy (bylo jí 16m takže to k tomu věku i patří) a asi i trochu žárlila a chtěla usínat u nás v posteli..případně ji tam třeba i uspal. manzel. zatimcomja vedle kojila mladšího…no prostě cca v tom roce a půl začala spát s námi…někdy celou noc, někdy půlku noci…mládsi to měl podobně jako tvé mimčo…přes den spal hodně málo, velmi krátké intervaly..jediný delší spánek byl když jsem je dala oba po obědě do kočáru a jezdila jsem..ale musela jsem jezdit..jakmile jsem zastavila tak byl mladší vzhůru…ve 4m mi navíc přestal brát mléko (nechtěl ani mateřské postupně ani umělé) a za al se v noci budit co hodinu s tím že hodinu jsem uspávala…byla jsem totálně k. o. a kdyby si děti občas nevzal manžel nebo tchýně aspoň na pár hodin do kočáru tak jsem zkolabovala… Každopádně někdy v té době začal s námi spát i mladší…půlku noci jeden půlku druhý…postupně starší začala zase spát sama v pokojíku, pak i mladší..od 2 let mladšího jsem. uspavala oba v pokojiku a starší spala většinou až do rána tam. Mladší mezi půlnoci a 2 ráno přicházel. Napřed každý den. Teď už oba spí v pokojíku až do rána. Taky už nepotřebují abych byla s nimi než úplně usnou, ale stačí zazpívat, přečíst pohádku a pak odcházím…a to jsme se mezi tím ještě přestěhovali a už nemají pokojík společný ale každý svůj…
Jako neříkám…večer občas vypadal že se mnou pěkně mávají…ale zas aspoň jsem se vyspala…před dětmi jsem patřila k těm kteří tvrdili že dítě bude spát jediné ve své postýlce v pokojíčku, v ložnici ani omylem a nikdy v životě nebude spát s námi v posteli…no…tak se to vyvrbilo jinak..ale jak říkám…hlavní bylo pro mě v tu dobu že jsem se vyspala…a děti měly pocit bezpečí a celkem i brzy se zase přesunuly k sobě…možná i proto že tam byli dva…a že jsem je vždycky ujistila že kdyby náhodou tak můžou kdykoli v noci přijít…
Příspěvek upraven 20.10.26 v 19:46
Neřeš to tolik a udělej to, jak to vyhovuje vám. Co si o tom myslí ostatní, je úplně jedno. Do 18 let s vámi v posteli spát nebude, za to ti ručím.
Neposlouchej okolí a dělej jak ti to vyhovuje.
Já s mými dcerkami chtěla spát hrozně moc už od miminka, ale logisticky se to s dvojčaty nedělá úplně jednoduše, takže spaly v postýlkách vedle nás. Ale poslední dobou (mají 13 měsíců), když má jedna z nich v noci bdělé okno, si ji hodím k nám a přijde mi to super (teda až konečně usne, do té doby nic moc
). Ještě aby trochu vyrostly a uměly si dojít se potulit a budu v sedmém nebi. ![]()
Řeči jako „to sis ji naučila“, „budeš otrokem“ apod fakt nemusím, vždycky si o tom člověku pomyslím že asi jede studený odchov a pouštím druhým uchem ven. A je jedno o co jde, jestli o společné spaní, kojení, nošení, mazlení… Do 18 to praktikovat nebudu a děti jsou malé jen jednou, tak si všechno hezké užívám plnými doušky.
A tihle negativisti si můžou políbit šos. ![]()
Spěte tak jak to vyhovuje vám a fakt se neboj, že s tebou bude dítě spát až do puberty.
Naše děti s námi taky spí a žádní otroci nejsme. Usnou v pohodě i sami. Nemají problém spát u babičky.
Starší dva už se odstěhovali do pokojíčku kdyz chtěli. Nejmladsi spí pořád s námi v ložnici ve své posteli.
@Klarakozuu To ještě existují zaostalý lidi, kteří nechápou, že společné spaní je naprosto přirozená věc? Spali jsme společně s dětma, dcera ted stejně praktikuje s půlroční vnučkou, od narození spí společně..
Moje děti spí nejklidněji, když jsem v jejich blízkosti - ve stejném pokoji. Prostřední dcera měla období, a to jí bylo asi 7, kdy se každou noc potřebovala přitulit a třeba od 3 do 5 ráno spala namáčklá na mě v mojí posteli. Přešlo to po pár týdnech.