Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak na rovinu, jestli jsou na scéně děti, tak bych asi byla taky opatrná. Jestli tě má rád, nějaké chození na chvíli, dokud si nebudeš jistá, vám neublíží. Takové zbrklé stěhování jsem jako dítě zažila a děkuju pěkně, nikdy více. Taky láska jako trám, (máti a její přítel), 10 měsíců normálního bydlení u něj, z toho jsme ho jako rodina omrzeli asi po dvou měsících. Pak jsme skončili na azyláku, poněvadž byt byl jeho a nám po těch 10-ti měsících skončilo přechodné bydliště.
Neříkám, že se to musí zákonitě stát i tobě, ale já osobně bych byla veeelmi opatrná…
Ahoj,
podle mě jsi udělala dobře. Instinktivně jsi odmítla společné bydlení, aspoň prozatím, i když by Ti to v lecčems pomohlo. Co kdyby se ukázalo, že soužití je špatné, co bys pak dělala? Myslím, že důležité je se nejdřív pořádně poznat a pak by se vidělo. Zvlášť, když máš děti a nemůžeš si jen tak sbalit svých pár švestek a jít si po svém.
On to chce právě jen vyzkoušet a co by udělal, kdyby zjistil, že soužití s Vámi všemi je pro něj neúnosné? Jestli Tě má tak moc rád, tak ať ještě počká, však mu nic neuteče. Jinak přeju hodně štěstí.
Taky bych se do spolecneho ziti tak nehrnula, i kdyz se to jevi jako vyhodna varianta
Je to na povaze kazdeho, nekdo neresi a netrapi ho zadne cobykdyby-stastni to lide.. kez bych to taky umela. Ja bych se toho proste bala, ta vidina neuspechu vztahu by me drzela zpatky- pro deti neni zrovna idealni casteji menit rodinne prostredi
Radeji bych teda nasla vlastni podnajem a szivala se s pritelem „externe“, vsak muzete fungovat jako rodina na dovolene. Casem by se videlo, jak to klape mezi vsemi navzajem.
Napadla mě k tomu jedna věc… Když budete každý ve „svém“ bytě, tak to přece neznamená, že u vás nemůže být třeba na víkend apod. a takhle se postupně s váma sžívat.
A když uvidíte, že vám to funguje, tak se po čase můžete sestěhovat. ![]()
Hava píše:
Napadla mě k tomu jedna věc… Když budete každý ve „svém“ bytě, tak to přece neznamená, že u vás nemůže být třeba na víkend apod. a takhle se postupně s váma sžívat.A když uvidíte, že vám to funguje, tak se po čase můžete sestěhovat.
presne s tim souhlasim. Navic je neco jineho travit spolu a s detma vikend nez rovnou z ciste vody, zvlast pokud deti svoje nema a nevi co to obnasi, cimz myslim ranni vyhaneni do skolky/skoly, vecerni zahaneni, oblikani, vareni, uklizeni. Vikendovy rezim je taky o necem jinem. Sestehovat se muzete postupne nebo naraz casem vzdycky…Taky bych s detma nebyla do spolecneho stehovani hned hrrr.
Ahoj,
holky potřebuju „slyšet“ váš názor … jsem sama s dětma, potkala jsem kamaráda co ho znám z dřívějška, momentálně je volný a já jsem do něj zamilovaná a on taky… je to mezi námi hezký, má rád moje děti, alespoň si to myslím, protože sám navrhuje, abychom někam šli všichni děti a my… no já jsem teď v takovém trablu, že si hledám byt k pronájmu, a on mi nabídl, že bychom mohli bydlet spolu všichni, jenomže já možná udělala kravinu a řekla jsem mu, že nechci aby s námi bydlel, že bych raději, abychom se poznávali a pak za čas třeba když by nám to klapalo se spolu jako k sobě sestěhovali. On navrhoval, že by zas to chtěl vyzkoušet ten život s námi… jakože tu domácnost… ale já to teda odmítla… a teď nevím jestli jsem neudělala blbost, pomohlo by mi to určitě taky i finančně.. ale jak píšu, nejsem s ním proto aby nás živil a staral se o mě..já nechci aby měl tenhle pocit proto jsem to asi odmítla…třeba ani tento pocit nemá, já fakt nevím co dělat, jestli mám ten svůj závěr vzít zpátky.. a nabídnout mu to… ? poraďte mi nebo alespoň vaše názory jak to vnímáte ?? Díky moc.