Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Spory s bratrem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.12.22 12:10
@Anonymní píše:
Ahoj, ráda bych se vypovídala ohledně svého vztahu s bratrem, ocenila bych zkušenosti i rady a omlouvám že to bude delší, ale v tuhle chvíli se z toho chci opravdu aspoň vypsat. Mám staršího bratra o 3 roky, bratr mě bohužel nikdy moc nemusel, když jsme byli děti nechtěl si se mnou hrát, dělal si ze mě srandu, vím že to není až tak neobvyklé u sourozenců, ale já jsem z toho byla dost špatná a měla problémy se sebevědomím. Rodiče ho vždy upřednostňovali, museli si jeho lásku kupovat, když byl v pubertě bylo mu vše tolerovano, dokonce i to že při hádce s dědečkem se napřáhoval že mu jednu vrazí. Ke mně takový vůbec nebyli, jsem za to i ráda protože co by ze mě pak vyrostlo že… Jako ano rodiče to byli a jsou i pro mě úžasní, ale nějaké rozdíly pořád pociťují… Když jsem se vdávala, tak se choval hrozně, říkal ať si manžela neberu že nám dělá ostudu že je to jen blbec s učňákem, že ke mně se vlastně hodí, ale že on chudák bude mít takového švagra za trest. Je možné že to bylo smyšlené jako sranda, i tak mi to ale nebylo příjemné. Když se ženil bratr, měla jsem velkou radost, opravdu jsem za něj byla šťastná, i jsem promlouvala rodičům do duše, protože jim se švagrová ze začátku nelíbila, nebyl mezi nimi žádný konflikt a snažili se jí to nedávat najevo, já se ale bála že to může švagrová nějak vycítit. Když měli svatbu, tak jsme jim s manželem dávali 5 tisíc jako svatební dar. Oni nás ale hrozně ztrapnili, říkali že jsme jim nic dávat nemuseli, že ví že jsme chudáci. Manžel se urazil, ale já ho předčila ať si to tak nebere, že prostě oba takový jsou. Když jsem otěhotněla, tak hned zas měli kecy, jak dítě uživime, postavila jsem se jim, ale hádat jsem se s nimi nechtěla, tak kecy měli pořád, trochu jsem proto omezila kontakt. Po porodu dcery měla švagrová spoustu rád co a jak i když žádné dítě neměla, taky mi pořád shazoval moji postavu, což jsem brala dost špatně. Když dcera trochu vyrostla, tak hned byli zas kecy jak je rozmazlená, protože občas jako každé dítě pozlobí, vzteká se, brečí že potřebuje maminku… Když se rozjel covid, tak nás to s manželem úplně zničilo. Já přišla o brigády, manžel o práci, našel si sice poměrně brzy novou, ale špatně placenou, úspory pomalu docházeli. Navíc manželovi zemřel tatínek, museli jsme přispět určitou částku do pohřbu a začít se trochu po všech stránkách starat o jeho maminku. Jakmile se bratr dozvěděl že manžel přišel o práci, nabídl mu práci v jeho firmě. Manžel to ale odmítl, já jsem mu to měla trochu i za zlé, protože to byla vlastně první hezká věc kterou pro nás chtěl bratr udělat. Před 2 měsíci na narozeninové oslavy tatínka bratr a švagrová oznámili že čekají dítě. Já měla neskutečnou radost, pak ale švagrová řekla něco co mě hodně zamrzelo. Že rodiče budou mít konečně vnouče na které budou pyšní. Řekla to i před dcerou, ta z toho ještě nemám rozum, ale mám strach co bude až bude větší. Navíc si teď bratr usmyslel že u sebe budou mít rodiče na vánoce celý štědrovečerní den, předtím jsme si rodiče vždy střídali od 10 do 18 hodin. Rodiče jsou teď smutní že nebudou s dcerou, ale bojí se bratrovi něco říct.
Nechápu proč se s ním vůbec stykas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.22 12:11
@Anonymní píše:
Ahoj, ráda bych se vypovídala ohledně svého vztahu s bratrem, ocenila bych zkušenosti i rady a omlouvám že to bude delší, ale v tuhle chvíli se z toho chci opravdu aspoň vypsat. Mám staršího bratra o 3 roky, bratr mě bohužel nikdy moc nemusel, když jsme byli děti nechtěl si se mnou hrát, dělal si ze mě srandu, vím že to není až tak neobvyklé u sourozenců, ale já jsem z toho byla dost špatná a měla problémy se sebevědomím. Rodiče ho vždy upřednostňovali, museli si jeho lásku kupovat, když byl v pubertě bylo mu vše tolerovano, dokonce i to že při hádce s dědečkem se napřáhoval že mu jednu vrazí. Ke mně takový vůbec nebyli, jsem za to i ráda protože co by ze mě pak vyrostlo že… Jako ano rodiče to byli a jsou i pro mě úžasní, ale nějaké rozdíly pořád pociťují… Když jsem se vdávala, tak se choval hrozně, říkal ať si manžela neberu že nám dělá ostudu že je to jen blbec s učňákem
Asi by ses ty, tvůj manžel, i rodiče, měli naučit je oba poslat do zadele. Proč mají rodiče strach bratrovi něco říct? No jasný, protože si ho vychovali tak, že se mu nic říct nesmí. Jejich boj. Ty to ale snášet nemusíš. Omezila bych s nimi kontakt na minimum, možná i úplně. Po té větě, co švagrová řekla, by mi nestála ani za pozdrav.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
8.12.22 12:15
@arinecka No mají strach mu to říct aby se on nebo švagrová neurazili a neposlali je do háje. Bohužel já nemám povahu na to se jen přestat stýkat se svým bratrem… Vím jsem blbá, ale opravdu mi na něm dost záleží.
- Citovat
- Upravit
Tala20
8.12.22 12:17
@Anonymní píše: [spousta textu]
Tvoji rodiče jsou dospělí; sami se rozhodli kde chtějí být na vánoce. Snažíš se řešit nesmysly, které žádným problémem nejsou.
Pokud bratr i jeho manželka mají hloupé kecy, uvědom si že dva dospělé nepřevychováš. Omez kontakt s nimi na nutné minimum. Snažíš se řešit problém, který má jen toto jediné řešení.
Příspěvek upraven 08.12.22 v 13:21
- Citovat
- Upravit
8.12.22 12:18
@Anonymní píše:
@arinecka No mají strach mu to říct aby se on nebo švagrová neurazili a neposlali je do háje. Bohužel já nemám povahu na to se jen přestat stýkat se svým bratrem… Vím jsem blbá, ale opravdu mi na něm dost záleží.
To je pak ale těžký cokoliv poradit. Protože se zasekneš na stejném místě. Máš ho ráda, je to tvůj bratr. Už ale nevidíš, že on tebe moc rád nemá, a nechá svojí ženu, aby ubližovala tobě, manželovi, mluvila ošklivě o vaší dceři. Rodiče to stejný. Tak se pak nikdo nedivte, že se chovají tak jak se chovají, když jim to dovolíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.22 12:21
Musíš mít hodně malé sebevedomi a nevážís si sama sebe, jelikož normální svepravny dospělý jedinec by s takovou luzou jako je tvůj bratr se svagrovou, už dávno pretrhal všechny kontakty.
Nejpozději tehdy, jak se vyjadřoval o tvém nastavajicim! Ale ty těmto situacím tím, že je neresis, jdeš jenom naproti, nabehnes si na vidle a můžeš si za to sama, když si taková hloupá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.22 12:22
Můj bratr je taky vůl, ale jiným směrem a na rovinu ráda ho nemám, celej život poslouchám jak jsem k ničemu a to se mám líp než on. On prostě dělá velký gesta před lidma, je pro něho důležité co si myslí o něm ostatní, uznává jen své hodnoty a všechny ostatní jsou špatně atd. Nevím proč bych někomu měla dělat „fackovaciho panáka“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.22 12:23
@Anonymní píše:
@JancaS84 Je to můj bratr, mám ho ráda…
Ale on tebe ne. Jinak by se tak nechoval. Oni se nezmění, takže je to tvůj boj když si to necháš líbit 
A tvůj manžel je asi pěkný posera když mu na to nic neřekne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.22 12:24
Omezila bych stýkání s bratrovou rodinou na minimum. Myslím, že není důvod k velkému kamarádství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.22 12:24
Kontakt snížit na minimum. Co se týče Vánoc, klidně ať je má bratr na Štědrý den a vy si s nimi udělejte hezký vánoce 25, tak jako by to byl Štědrý den. Rozbroje bych kvůli tomu nedělala, možná na to i bratr čeká 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.22 12:25
@Anonymní píše:
@JancaS84 Je to můj bratr, mám ho ráda…
Tak trp, co jinyho chceš tady číst! Jsi stejná jako vaší rodiče! Chudák tvůj chlap.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.22 12:27
Copak to, proboha, nevidíš? Tvůj slavný bratr je duševní mrzák, který si musí neustále honit svoje ego tím, že někoho (Tebe a Tvoji rodinu) ponižuje.
Pokud ho máš ráda, promluv s ním v tomto stylu. Že Ti na něm záleží, ale tohle se už nebude, prostě nebude opakovat (uveď pár situací). Pokud by to nepomohlo, nestýkala bych se s ním. Nebyla bych zvědavá na to, aby se nějaký chudák hojil na mé rodině, nedejbože dětech. Nenech ubližovat sobě ani svým blízkým.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.22 12:30
@Lojzísek píše:
Copak to, proboha, nevidíš? Tvůj slavný bratr je duševní mrzák, který si musí neustále honit svoje ego tím, že někoho (Tebe a Tvoji rodinu) ponižuje.
Pokud ho máš ráda, promluv s ním v tomto stylu. Že Ti na něm záleží, ale tohle se už nebude, prostě nebude opakovat (uveď pár situací). Pokud by to nepomohlo, nestýkala bych se s ním. Nebyla bych zvědavá na to, aby se nějaký chudák hojil na mé rodině, nedejbože dětech. Nenech ubližovat sobě ani svým blízkým.
Souhlas. Její bratr je hnusný člověk. Zakladatelka by ho měla poslat do háje. Jen jí a její rodinu ponižuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Mateřská školka Velké Meziříčí, volná místa
- Knihu ve stylu Jany Bernáškové nebo Patrika Hartla???
- PAS u dospeleho - jak dal
- Na kolik let vypadám ?
- Kdo z Ulice vám přijde asexuální?
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, ráda bych se vypovídala ohledně svého vztahu s bratrem, ocenila bych zkušenosti i rady a omlouvám že to bude delší, ale v tuhle chvíli se z toho chci opravdu aspoň vypsat. Mám staršího bratra o 3 roky, bratr mě bohužel nikdy moc nemusel, když jsme byli děti nechtěl si se mnou hrát, dělal si ze mě srandu, vím že to není až tak neobvyklé u sourozenců, ale já jsem z toho byla dost špatná a měla problémy se sebevědomím. Rodiče ho vždy upřednostňovali, museli si jeho lásku kupovat, když byl v pubertě bylo mu vše tolerovano, dokonce i to že při hádce s dědečkem se napřáhoval že mu jednu vrazí. Ke mně takový vůbec nebyli, jsem za to i ráda protože co by ze mě pak vyrostlo že… Jako ano rodiče to byli a jsou i pro mě úžasní, ale nějaké rozdíly pořád pociťují… Když jsem se vdávala, tak se choval hrozně, říkal ať si manžela neberu že nám dělá ostudu že je to jen blbec s učňákem
, že ke mně se vlastně hodí, ale že on chudák bude mít takového švagra za trest. Je možné že to bylo smyšlené jako sranda, i tak mi to ale nebylo příjemné. Když se ženil bratr, měla jsem velkou radost, opravdu jsem za něj byla šťastná, i jsem promlouvala rodičům do duše, protože jim se švagrová ze začátku nelíbila, nebyl mezi nimi žádný konflikt a snažili se jí to nedávat najevo, já se ale bála že to může švagrová nějak vycítit. Když měli svatbu, tak jsme jim s manželem dávali 5 tisíc jako svatební dar. Oni nás ale hrozně ztrapnili, říkali že jsme jim nic dávat nemuseli, že ví že jsme chudáci. Manžel se urazil, ale já ho předčila ať si to tak nebere, že prostě oba takový jsou. Když jsem otěhotněla, tak hned zas měli kecy, jak dítě uživime, postavila jsem se jim, ale hádat jsem se s nimi nechtěla, tak kecy měli pořád, trochu jsem proto omezila kontakt. Po porodu dcery měla švagrová spoustu rád co a jak i když žádné dítě neměla, taky mi pořád shazoval moji postavu, což jsem brala dost špatně. Když dcera trochu vyrostla, tak hned byli zas kecy jak je rozmazlená, protože občas jako každé dítě pozlobí, vzteká se, brečí že potřebuje maminku… Když se rozjel covid, tak nás to s manželem úplně zničilo. Já přišla o brigády, manžel o práci, našel si sice poměrně brzy novou, ale špatně placenou, úspory pomalu docházeli. Navíc manželovi zemřel tatínek, museli jsme přispět určitou částku do pohřbu a začít se trochu po všech stránkách starat o jeho maminku. Jakmile se bratr dozvěděl že manžel přišel o práci, nabídl mu práci v jeho firmě. Manžel to ale odmítl, já jsem mu to měla trochu i za zlé, protože to byla vlastně první hezká věc kterou pro nás chtěl bratr udělat. Před 2 měsíci na narozeninové oslavy tatínka bratr a švagrová oznámili že čekají dítě. Já měla neskutečnou radost, pak ale švagrová řekla něco co mě hodně zamrzelo. Že rodiče budou mít konečně vnouče na které budou pyšní. Řekla to i před dcerou, ta z toho ještě nemám rozum, ale mám strach co bude až bude větší. Navíc si teď bratr usmyslel že u sebe budou mít rodiče na vánoce celý štědrovečerní den, předtím jsme si rodiče vždy střídali od 10 do 18 hodin. Rodiče jsou teď smutní že nebudou s dcerou, ale bojí se bratrovi něco říct.