Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím
.
Má otázka do diskuze se skládá ze dvou témat:
1. téma
Chtěl bych se zeptat vás, již zkušených v manželství. Četl jsem zde v diskuzích, že máte v průměru 1×/týden sex či dokonce denně. Žijete spolu již přes 11 let a stále vám to spolu klape? Jak je to možné? To je ten sex, samozřejmě, že nejde jen o něj, tak důležitý v setrvání ve vztahu? A kdyby již delší dobu nebyl, pak se od sebe přeci vzdalujete a jste si cizejší a nakonec se rozvedete či ne? Jde mi o to, že jsou na světě tyto možnosti manželství:
1. častý sex, bez velkých a dlouhodobých hádek
2. častý sex s hádkami
3. bez sexu, každoměsíční dlouhodobé hádky
Jde mi o to, že si nedovedu představit, že by bylo možné, bez sexu s druhým, vůbec vydržet v jedné domácnosti? Znám pár, který se pořád jen hádá, sex myslím pro ně již „neexistuje“, jsou starší.
Jak jste se vůbec našli? Existuje zamilovanost, která asi tak po 2 letech vyprchá a poté je třeba k sobě hledat tu pravou cestu - pravou lásku. Poučíte mě? Jak to vidíte vy? Co pro vás sex a láska k druhému znamená? Dokázali byste nyní žít jeden bez druhého?
2. téma, kapánek složitější
Ještě bych se chtěl zeptat, jak svého partnera berete? Jako oporu v životě? Vážíte si jeden druhého? (kdo podvádí milenci apod…, toho neberu tak, že by si partnera vážil, jelikož vlastně vůbec neví, co od života chce a měl by se nad sebou zamyslet, jelikož takhle šťastný nikdy nebude, to mu/jí mohu slíbit).
Jedná se mi o to, že se do sebe zamilujete. První roky jste z partnera fascinování, jak je on ideální. Začnete se k němu velmi vázat, berete ho jako střed vesmíru, jako vaše životní štěstí. Roky ubývají a vy si navzájem začínáte na partnerovi všímat jeho nedostatky a chyby. Jste tak na sebe již vázáni, že jste nešťastní, že už to není ten „ideální“ partner, který to byl na začátku, kdy jste byli zamilovaní (neviděli či nevšímali jste si chyb a nedostatků). Tím, že jste nešťastní, tak svému partnerovi ubližujete, hádáte se a rozcházíte a chtěli byste ho dle svých představ předělat, anebo začínáte brát svého partnera skutečně nyní tak, jaký je, se všemi jeho chybami. Tedy se u vás rodí již ta opravdová pravá láska.
No a to je ten problém, protože se nerozlišuje štěstí a láska. Dobře, je pěkné, že vaším štěstím je partner, ale musíte si uvědomit, že to pravé štěstí (hluboké, trvalé) vám váš partner přeci nemůže dát, nebo ano? Proto se velká část manželů spolu hádá, protože jsou na sebe „závislí“ (nemocná láska) a nešťastní, jelikož si myslí, že je tu pro ně partner, který je má každou minutu dělat šťastnými. Ale jak si to představujete? Kupovat drahé dárky? Dělat, co vám na očích vidí?
Momentálně ještě studuji a poté budu hledat, pokud se poštěstí. Jen mám hrůzu z toho, pokud mi rozumíte, že si má partnerka bude myslet, že já jsem ten, který ji má dělat celý život šťastnou a i kdybych dělal pro ni co jí na očích vidím a co chce ona, a ona přeci jen nebyla stále šťastná, bylo by doma peklo. Chci, aby věděla, že štěstí, to pravé a trvalé, ji nemůže dát člověk čí materiální věci, oni to prostě neumí. To není ve schopnostech člověka. To jsou jen prchavé okamžiky štěstí. To se může projevit v pozdějším věku (jak to tak spatřuji ve svém okolí). Štěstí je v nás samých. Bytí. Plný stav Vědomí. Přítomnost.
Lidé totiž, jak praví Eckhart Tolle, žijí na tomto světě a „vše se pro ně později stává rutinou, jsou nešťastní“… A pak to ventilují na partnera, který za to nemůže. Tito lidé, většina z nich, nežije v přítomném okamžiku. Proto je nešťastná a neví, co se životem. Pořád se topí v minulosti, přemýšlí nad budoucností, jaké by to mohlo být, jaké to bude a to bude super, všechno bude výborné - „někdy v blízké budoucnosti“ a nežijí v přítomném okamžiku. Neodpouštějí si, vyčítají si hlouposti, které udělali… Přitom to nejlepší na světě se může přihodit jen v přítomnosti (i se svým partnerem). Budoucnost ani minulost neexistuje. Vším, co právě děláte TEĎ, vám předurčuje vaši budoucnost. Jinými slovy, jenom teď můžete být šťastni. Nikdy v budoucnu či minulosti.
Přitom se sám snažím takto žít a je to úplně o něčem jiném. Vnímáte okolí a svět novým pohledem. Již vám nic nepřipadá takové obyčejné, ale nádherné. Každá maličkost, slovo, skutek a určitě si více vážíte i partnera. Přeci nevíte, co bude zítra. Žít tak, jako by každičký den byl ten poslední. To je klíč ke štěstí. Věřím, že kdyby všichni lidé žili v přítomnosti, pak by byli všichni šťastni a vážili by si každého okamžiku života, situace i partnera.
Pro některé to může znít hloupě, když to tak čtou, ale jsem přesvědčen, že je to tak. Jen mám strach, abych dokázal partnerce dostatečně v životě vyhovět, avšak tím si právě nepokazil vztah. Mohu jí dát celou svou lásku, a to dám, ale pokud člověk nezačne uvnitř sebe hledat pravé štěstí a žít v přítomnosti, pak bude vše marné. Budou stresy, výčitky, hádky, hádky a hádky. To já již nechci. Kolem mě se všude jen hádají a já mám obavy, aby se to nestalo i v mém případném vztahu. Nikdo přeci není ideální. Samozřejmě, že hádky k životu patří, ale přeci jen nemůžou být tak časté a v takovém měřítku. Když zase vše udělám pro svou partnerku a dám ji všechno, pak si nemusí vážit nic, co pro ní dělám. Také to někdy dopadá tak, že se žena může příliš „zafixovat“ na děti. Je v pořádku, že má své děti velmi ráda, ale neměla by je mít ráda více než manžela přeci, ne? Myslím tím, aby neupřednostňovala děti nad manžela. Protože ty pak odrostou, budou mít vlastní život a nakonec jí zbude jen partner, který byl v pořadí pod dětmi. Čili z toho nakonec může vyplynout, že žena nakonec už manžela vlastně vůbec k životu nepotřebuje, tak se na něj vykašle a budou následovat jen hádky. Jak tomu předcházet?
Nyní jsem si uvědomil, že sám řeším budoucnost, i přesto, že se snažím propagovat přítomný okamžik
, tak se omlouvám. Jen jsem se nad takovými životními otázkami zamyslel a rád bych věděl vaše názory na takové situace, které vůbec nemusí nastat. Setkaly jste se s nimi? Samozřejmě, nejlepší je vlastní zkušenost, ale nyní sleduji své okolí a většinou to tak bývá.
Omlouvám se za dlouhé téma. Rád bych znal vaše názory, tipy a rady. Děkuji vám za každou odpověď k tématu. Jsem nesmírně ohromen x-letým vztahům (i s dětmi), které drží a nic na světě je nerozdělí. A kde na 1. místě je pro ně partner/ka, poté děti a až pak ti ostatní. Z celého srdce vám to přeji!!! Jste pro mě a své okolí velkou inspirací a příkladem ![]()
@niclson píše:
Zdravím.
Má otázka do diskuze se skládá ze dvou témat:
1. téma
Chtěl bych se zeptat vás, již zkušených v manželství. Četl jsem zde v diskuzích, že máte v průměru 1×/týden sex či dokonce denně. Žijete spolu již přes 11 let a stále vám to spolu klape? Jak je to možné? To je ten sex, samozřejmě, že nejde jen o něj, tak důležitý v setrvání ve vztahu? A kdyby již delší dobu nebyl, pak se od sebe přeci vzdalujete a jste si cizejší a nakonec se rozvedete či ne? Jde mi o to, že jsou na světě tyto možnosti manželství:1. častý sex, bez velkých a dlouhodobých hádek
2. častý sex s hádkami
3. bez sexu, každoměsíční dlouhodobé hádkyJde mi o to, že si nedovedu představit, že by bylo možné, bez sexu s druhým, vůbec vydržet v jedné domácnosti? Znám pár, který se pořád jen hádá, sex myslím pro ně již „neexistuje“, jsou starší.
Jak jste se vůbec našli? Existuje zamilovanost, která asi tak po 2 letech vyprchá a poté je třeba k sobě hledat tu pravou cestu - pravou lásku. Poučíte mě? Jak to vidíte vy? Co pro vás sex a láska k druhému znamená? Dokázali byste nyní žít jeden bez druhého?
2. téma, kapánek složitější
Ještě bych se chtěl zeptat, jak svého partnera berete? Jako oporu v životě? Vážíte si jeden druhého? (kdo podvádí milenci apod…, toho neberu tak, že by si partnera vážil, jelikož vlastně vůbec neví, co od života chce a měl by se nad sebou zamyslet, jelikož takhle šťastný nikdy nebude, to mu/jí mohu slíbit).
Jedná se mi o to, že se do sebe zamilujete. První roky jste z partnera fascinování, jak je on ideální. Začnete se k němu velmi vázat, berete ho jako střed vesmíru, jako vaše životní štěstí. Roky ubývají a vy si navzájem začínáte na partnerovi všímat jeho nedostatky a chyby. Jste tak na sebe již vázáni, že jste nešťastní, že už to není ten „ideální“ partner, který to byl na začátku, kdy jste byli zamilovaní (neviděli či nevšímali jste si chyb a nedostatků). Tím, že jste nešťastní, tak svému partnerovi ubližujete, hádáte se a rozcházíte a chtěli byste ho dle svých představ předělat, anebo začínáte brát svého partnera skutečně nyní tak, jaký je, se všemi jeho chybami. Tedy se u vás rodí již ta opravdová pravá láska.
No a to je ten problém, protože se nerozlišuje štěstí a láska. Dobře, je pěkné, že vaším štěstím je partner, ale musíte si uvědomit, že to pravé štěstí (hluboké, trvalé) vám váš partner přeci nemůže dát, nebo ano? Proto se velká část manželů spolu hádá, protože jsou na sebe „závislí“ (nemocná láska) a nešťastní, jelikož si myslí, že je tu pro ně partner, který je má každou minutu dělat šťastnými. Ale jak si to představujete? Kupovat drahé dárky? Dělat, co vám na očích vidí?
Momentálně ještě studuji a poté budu hledat, pokud se poštěstí. Jen mám hrůzu z toho, pokud mi rozumíte, že si má partnerka bude myslet, že já jsem ten, který ji má dělat celý život šťastnou a i kdybych dělal pro ni co jí na očích vidím a co chce ona, a ona přeci jen nebyla stále šťastná, bylo by doma peklo. Chci, aby věděla, že štěstí, to pravé a trvalé, ji nemůže dát člověk čí materiální věci, oni to prostě neumí. To není ve schopnostech člověka. To jsou jen prchavé okamžiky štěstí. To se může projevit v pozdějším věku (jak to tak spatřuji ve svém okolí). Štěstí je v nás samých. Bytí. Plný stav Vědomí. Přítomnost.
Lidé totiž, jak praví Eckhart Tolle, žijí na tomto světě a „vše se pro ně později stává rutinou, jsou nešťastní“… A pak to ventilují na partnera, který za to nemůže. Tito lidé, většina z nich, nežije v přítomném okamžiku. Proto je nešťastná a neví, co se životem. Pořád se topí v minulosti, přemýšlí nad budoucností, jaké by to mohlo být, jaké to bude a to bude super, všechno bude výborné - „někdy v blízké budoucnosti“ a nežijí v přítomném okamžiku. Neodpouštějí si, vyčítají si hlouposti, které udělali… Přitom to nejlepší na světě se může přihodit jen v přítomnosti (i se svým partnerem). Budoucnost ani minulost neexistuje. Vším, co právě děláte TEĎ, vám předurčuje vaši budoucnost. Jinými slovy, jenom teď můžete být šťastni. Nikdy v budoucnu či minulosti.
Přitom se sám snažím takto žít a je to úplně o něčem jiném. Vnímáte okolí a svět novým pohledem. Již vám nic nepřipadá takové obyčejné, ale nádherné. Každá maličkost, slovo, skutek a určitě si více vážíte i partnera. Přeci nevíte, co bude zítra. Žít tak, jako by každičký den byl ten poslední. To je klíč ke štěstí. Věřím, že kdyby všichni lidé žili v přítomnosti, pak by byli všichni šťastni a vážili by si každého okamžiku života, situace i partnera.Pro některé to může znít hloupě, když to tak čtou, ale jsem přesvědčen, že je to tak. Jen mám strach, abych dokázal partnerce dostatečně v životě vyhovět, avšak tím si právě nepokazil vztah. Mohu jí dát celou svou lásku, a to dám, ale pokud člověk nezačne uvnitř sebe hledat pravé štěstí a žít v přítomnosti, pak bude vše marné. Budou stresy, výčitky, hádky, hádky a hádky. To já již nechci. Kolem mě se všude jen hádají a já mám obavy, aby se to nestalo i v mém případném vztahu. Nikdo přeci není ideální. Samozřejmě, že hádky k životu patří, ale přeci jen nemůžou být tak časté a v takovém měřítku. Když zase vše udělám pro svou partnerku a dám ji všechno, pak si nemusí vážit nic, co pro ní dělám. Také to někdy dopadá tak, že se žena může příliš „zafixovat“ na děti. Je v pořádku, že má své děti velmi ráda, ale neměla by je mít ráda více než manžela přeci, ne? Myslím tím, aby neupřednostňovala děti nad manžela. Protože ty pak odrostou, budou mít vlastní život a nakonec jí zbude jen partner, který byl v pořadí pod dětmi. Čili z toho nakonec může vyplynout, že žena nakonec už manžela vlastně vůbec k životu nepotřebuje, tak se na něj vykašle a budou následovat jen hádky. Jak tomu předcházet?
Nyní jsem si uvědomil, že sám řeším budoucnost, i přesto, že se snažím propagovat přítomný okamžik
Omlouvám se za dlouhé téma. Rád bych znal vaše názory, tipy a rady. Děkuji vám za každou odpověď k tématu. Jsem nesmírně ohromen x-letým vztahům (i s dětmi), které drží a nic na světě je nerozdělí. A kde na 1. místě je pro ně partner/ka, poté děti a až pak ti ostatní. Z celého srdce vám to přeji!!! Jste pro mě a své okolí velkou inspirací a příkladem, tak se omlouvám. Jen jsem se nad takovými životními otázkami zamyslel a rád bych věděl vaše názory na takové situace, které vůbec nemusí nastat. Setkaly jste se s nimi? Samozřejmě, nejlepší je vlastní zkušenost, ale nyní sleduji své okolí a většinou to tak bývá.
Pokud budeš nosit domů měsíčně minimálně 50 000 čistého, nebudou žadné hádky a bude častý sex. Pochopils?
@Chauvinist já také ne. to se nedá… vzala jsem to metodou rychločtení - začátek - obodované pasáže, prostředek (pár klíčových slov) - konec…
Pokud chceš jít na to takto vědecky, hledej partnerku podle tebou předem určenych pravidel. Výška, váha, povahové vlastnosti, vzdělání…atd. Tim minimalizujes neshody ve smyslu, že si začneš s kuřačkou a budeš se ji az pak snažit přesvědčit, že kouření je škodlivé.
Co se týká lásky k manželovi je to jine než k dětem. K tem ženu pojí láska mateřská. Ze mají muži pocit, že jsou na druhé koleji plyne hlavně z toho, že dětem se musí věnovat spousta času a já moc dobře vidím ve svem povolání, jak to dopadá, když se jim ten čas a péče nevěnuje. Musíte ale pečovat i o svůj vztah, spolecne koníčky, mít na sebe čas i bez dětí atd. Když je ta snaha na obou stran, rozdělené povinnosti, když vše netáhne jen jeden, tak to většinou dobře dopadá. Držím palce. PS : Taky jsem hledala vědecky a našla. Děti vypadají zdrave a chytře…tak uvidíme zda se můj geneticky experiment povedl ![]()
Je přeci na tobě, jestli tvé ženě budeš průvodcem a ukážeš jí, jak krásné je žít v přítomném okamžiku, a že je to jediná cesta, k lepší budoucnosti. Protože přítomnost udává směr a tvoří to, co k nám přijde. Ty to víš a můžeš jí to ukázat. Pak všechny tvé obavy pozbydou smysl.
@Božislava píše:
Pokud budeš nosit domů měsíčně minimálně 50 000 čistého, nebudou žadné hádky a bude častý sex. Pochopils?
A pak že ženy nejdou po penězích ![]()
@Chauvinist píše:
Dočetl to někdo do konce?![]()
![]()
Jedním okem
.
Už v polovině bych zakladateli navrhovala koupit si místo partnerky psa. Ten ty výlevy bude poslouchat.
@TrueIsFalse píše:
A pak že ženy nejdou po penězích
Právě jsi hodila všechny do jednoho pytle
Ok, tak jsou i všichni muži kuewníci a neschopní břídilové
![]()