Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Strach mít děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.4.24 05:58
Některé umíte být fakt ošklivé, jak se obouváte do zakladatelky, přitom vznesla normální dotaz s velmi rozumnou a logickou úvahou.
Tak, jak to popsala to běžné v životě s dětmi zkrátka, je, je to realita, jen popsaná z jedné strany. Nepíše tam ta pozitiva rodičovství, ty chtěla slyšet od zkušenějších.
Vždyť má naprostou pravdu, hodně vztahů a rodin s dětmi to přesně takhle má, stačí přečíst jiné diskuse.
Zakladatelko tvé obavy jsou normální a přesně takhle to s dětmi je, když se oba partneři nesnaží, aby to bylo jinak. Děcka jsou velká zkouška vztahu. Ale tím, že o tom uvažuješ, vlastně už pracuješ na tom, aby to tak úplně nebylo.
Děti jsou super a umí všechna ta negativa přebít pozitivy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Velryba černá
9.4.24 06:12
Naopak je velmi dobře, že si uvědomuješ, odkud tyhle tvé pocity a myšlenky pochází, protože jenom tak se s nimi dá pracovat. Není proč se za ně stydět.
Domnívat se však, že se podaří stoprocentní náprava, patří jedině do říše snů.
Jinak s dětmi (i maličkými) se dá ledacos, je to vlastně výhradně na rodičích, nakolik dítě včlení do zaběhnutého rytmu života. Děti jsou flexibilní, tvárné.
- Citovat
- Upravit
9.4.24 08:04
@Anonymní píše: Více
Dite je největší láska, znovu s nim objevíš cely svět. Nikdo jiny ti nebude připadat tak dokonalý, roztomilý a nemocné taky nemusí být porad, ty moje nejsou skoro vůbec.. Chapu, ze tomu nerozumíš, protože jsi nevyšla z normální rodiny. Dej tomu čas a uzij si nejdřív sama sebe, protože s dětmi se dá delat spousta věci, ale už je to víc o nich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.4.24 08:49
Ahoj holky,
Moc vám děkuju hlavně že mě většina z vás chápe a neodsuzuje. Vím že není správný se litovat ale taky už jsem přišla na to že nemá smysl potlačovat svoje pocity, protože ony se stejně potom v jednu chvíli vynoří a můžou napáchat mnohem větší škodu než když na tom člověk pracuje a hledá odpovědi na svoje otázky. Jinak partnerovi rozhodně nelžu, ví o mých pocitech, kvůli mým zdravotním problémům byl i on pro to abychom měli děti nejdříve za 2-3 roky. Určitě bych nechtěla abychom se kvůli tomu rozešli, jelikož já děti jednoho dne chci, neumím si samu sebe představit jako 40-letou single a free ženskou.
Moc mě to potěšilo že se i s dětmi dají dělat zábavné věci. Já nemám žádné velké nároky, nepotřebuju odletět na měsíc do Austrálie ani vymetat diskotéky, stačí mi třeba jezdit na kole, kreslit, věnovat se nějakým způsobem hudbě (třeba učit děti písničky by mi přišlo fajn), číst, zajít na výlet tady po Česku.. Prostě chtěla bych být nějak aktivní a ne jenom ležet doma u televize. Moc by se mi líbilo kdybyste napsaly pokud máte chuť co s dětmi děláte, hlavně těmi nejmenšími 0-4 let.
- Citovat
- Upravit
Snorlaxik
9.4.24 08:55
@Anonymní píše: Více
S dítětem 0-4 toky jsem jezdila na výlety vlakem po ČR. Prolezli jsme různé rozhledny, zříceniny, ptochszly do přírody. Nikdy mě totiž nebavilo sedět na pískovišti. Zvládli jsme pár výstav. Od cca tří let už jsme jezdili i na nějaké výlety do zahraničí. Začala jsem ho učit na bruslích, na lyžích.
- Citovat
- Upravit
9.4.24 09:03
Já jsem ti psala, že dítě je zábavné a dá se s ním dělat spousta věcí,
ale není povinné dítě mít, a není povinné ho mít ve 25, možná by ses chvíli měla těšit ze života bezdětného, a dělat věci, které jsi dříve nemohla,
já jsem začala jezdit na výlety s dítětem od 6 měsíců, do ZOO, na rodinné fesťáky, v 8 měsících jsme byli na Lipně, tam jsme si půjčili ten vozík za kolo a jezdili jsme na kolech, byli jsme na Stezce v korunách stromů- na koupání byla zima,
chodila jsem na vaničkování, pak kojenecké plavání, v létě na koupaliště, na dětské cvičení,
asi v 10 měsících dítěte jsem koupila sedačku na kolo a jezdily jsme po okolí,
v roce a půl jsme jely autobusem do Itálie, za rok zas, tam jsem jezdila i s golfáčem místní dopravou na výlety - miniatury, aqalandia, ve 3,5 letech jsme letěly z Vídně do Valencie, v Oropese jsme měly zajištěný hotel u moře,
od dvou let angličtina Helen Doroon,
s dítětem se dá stanovat, teď mám velké auto, my dvě se vyspíme v zavazadlovém prostoru,
chodila jsem na cvičení fIT Mami a na běhání s kočárem
v zimě aspoň pěšky s kořárkem 3 km na nákup
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Velryba černá
9.4.24 09:09
@Anonymní píše: Více
Skoro cokoli, chceš na výlet? Vezmi dítě s sebou. Chceš na koncert, pořid mu „hluchátka“ a vezmi ho s sebou. Chceš vyrazit na dovolenou? Vezmi dítě s sebou. Za kolo existují cyklovozíky, pro nějakou tu turistiku v horším terénu, projít si hrad, zámek, můžeš využít šátek/nosítko. Chceš k vodě, vezmeš dítě s sebou, stačí zajistit stín a pro ty o něco větší se dá koupit hromada nafukovacích pytlovin. Existují ultra lehké kočárky, které se hodí do MHD, vyneseš je sama i s dítětem uvnitř. Brala jsem děti do knihoven i kostelů, brala jsem je na výstavy. Mimino můžeš vzít i pod stan, někam do kempu, cokoli. Některá kina mívají promítání právě pro matky s malými dětmi. Já mám dojem, že v dnešní době je těch omezení naprosté minimum. Osobně jsem začala s dětmi výletit už během šestinedělí.
- Citovat
- Upravit
9.4.24 09:11
Jses mladá. Uvidíš za pár let jestli budeš chtít. A vůbec není důvod, abys byla několik let zavřená s dětmi doma. Na rodičovskou úplně normálně může chlap. Nebo se budete točit na zkracenych uvazcích a jeslích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.24 11:20
@Anonymní píše: Více
A jinak cim je dite starsi, tim vice pozornosti potrebuje a tim vice se s nim toho da podnikat, rozhodne to nekonci ve 4 letech, ale tehdy to teprve zacina - tury, poznavani mest - historie at uz u nas ci v cizine za humny, lyzovani, bezkovani v prirode, privest ho trebas do tenisu ci na fotbal, atletiku, cyklistika…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.24 11:58
Taky jsem si neužila dětství a mládí do těch cca 23-25. Můžeš klidně mít děti až kolem třiceti to není z hlediska plodnosti žádná katastrofa a pořád máš léta i na řešení případných problémů. Tak jsem to udělala já a je fakt že mezi 28-29 jsem začala cítit, že bych si dítě ve 30 uměla představit, tak od 31 už jsem ho vysloveně chtěla. Kolem 25 jsem popravdě spíš myslela, že zůstanu bez dětí - ne nějak ze zásady, ale nemyslela jsem že by se mi kdy natolik změnily okolnosti, aby to bylo realistické a odpovědné - nakonec se to stalo, ale skutečně spíš náhodou. Kdybych nepotkala manžela, myslím, že bych žila spokojeně i bez dítěte.
Taky můžeš mít jen jedno dítě, nebo mít mezi dětmi větší rozestupy, nemusíš mít klasiku po dvou letech. I když pak by tedy asi bylo lepší začít v těch 28, ale to jsou pořád tři roky cestování a užívání, uvidíš jak se pak budeš cítit.
Bylo by fajn mluvit o tom s manželem, ať jste na stejné vlně a neztrácíte čas polud byste nebyli kompatibilní.
URČITĚ se ale nenech do dítěte (nedej bože do dvou dětí brzo po sobě) donutit dřív, než budeš sama opravdu chtít. Jednak si dítě zaslouží být plně chtěné, jednak ačkoli je s dítětem i radost, JE to konec podstatné etapy života. Ne s každým dítětem se dá brzo cestovat, pracovat, atd. Etapa s dítětem je super, pokud po ní člověk touží, jinak je to jen strašná oběť. V dnešní době máme ten luxus volby, nenech si ho vzít kvůli nějaké „cobytomuřeklilidi“ úzkosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.24 12:39
@Ahep píše: Více
Trauma v dětství ovlivňuje CELÝ život, to nejsou žádné výmluvy, to za prvé.
A za druhé je vždycky lepší si tak zásadní životní krok, jak je dítě, pořádně promyslet, než se množit bez rozmyslu a zakládat zoufalé diskuze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.24 12:40
@Sunlight515 píše: Více
Máš prosím název nebo odkaz na diskuzi?? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.24 12:45
Upřímně, s tvou minulostí bych si nejprve dala pár let terapií, zažila jsi strašné trauma a jakákoliv péče (to dítě tě první roky v podstatě taky týrá, nenechá tě vyspat, to se může tak moc oživit i jen na tělesné rovině a vůlí ani láskou k dítěti to neovlivníš).
Dát dokupy sebe. Máš čas. Máš partnera. Máš zázemí.
Víc v tuhle chvíli asi neřeš.
Ano, trauma z dětství (a tím více týrání) ti ovlivní celý život. Nikdy nebudeš stejná jako netýraný člověk. Pokud budeš mít štěstí a zpracuješ to kvalitně, budeš vždy jen běhat ve svých myšlenkách a chování NAD tímto traumatem v nově naučených intencích. Ale při stresu, zátěži, nemoci snadno spadneš tam, kde jsou ty vzorce v mozku vyryty od dětství -do té vytýrané žumpy od rodičů.
Ono takový člověk má dost celý život co dělat sám se sebou a měl by si o to víc dávat pozor na kvalitní zázemí, aby ho měl a žil v něm.
A to říkám jako týrané dítě, které tolik štěstí nemělo a tyhle dráhy nad stokou minulosti buduje až nyní, když má děti odrostlé.
Děti mi zpětně například vždycky ukázaly (návratem úzkostí, strachů, strašných stavů) ty věky, ve kterých jsem byla mimořádně týrána. To tělo si to pamatovalo a vidělo to v těch dětech - ale já samozřejmě to ještě nerozklíčovala a myslela jsem si, že jsem vadná já. 
To třeba k příkladům, jak ti může takový rodič osladit CELÝ ŽIVOT.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.24 12:55
Jinak zakladatelko, jak čtu příspěvky, nepočítej s tím, že automaticky budeš s miminkem sedět v kavárně a číst si, nebo jezdit po výletech. Stačí drobnost - u nás to byl reflux- a máš miminko, které nespí déle než 40 minut v kuse ve dne ani v noci, i desetkrát za den obloukem zvrací a musíš vše neustále převlékat a prát (nejen oblečení jeho a svoje, ale taky deky, podložky, povlečení, nosítko), jediná poloha, ve které mu není špatně je na ruce, nesnese sedačku, nesnese kočár, nesnese cyklovozík, není schopné usnout mimo domov.
A to jsou zároveň drobnosti, dítě může mít i takové problémy, že budete vůbec rádi, že nejste zrovna v nemocnici nebo na vyšetření, a nějaké výlety bude poslední, na co budete myslet.
Stejně tak nevíš svůj fyzický i psychický stav po těhotenství a porodu, to je další věc. Je možné mít sluníčkové miminko ale půl roku se jen plácat v poporodní úzkosti a depresi
Nemám moc ráda tyhle příspěvky o tom, jak s dítětem je to samé žůžo a výlet. Nemusí být, fakt ne. Většina dětí je realisticky někde mezi - ani horor, ale ani žůžo. A FAKT není každé cestovní, na to fakt pozor.
Měj dítě jen pokud počítáš se všemi variantami a i tak ho chceš a stojí ti to za to.
Na druhou stranu je dost pravděpodobné, že když si teď budeš 3-4 roky užívat a cestovat, tak se toho nasytíš a sama uvidíš, že už „máš dost“ a další dovolenou už chceš trávit s veselým batoletem 
Do kterého většina i těch náročnějších miminek doroste 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Velryba černá
9.4.24 13:03
@Liberalissima do značné míry chápu, měla jsem také velmi náročné dítě. No přesto jsem se snažila s ním doma nesedět. Většina dětí je prostě v průměru.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
