Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Strach mít děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.4.24 05:31
@Ahep píše: Více
Já mám tři děti do třiceti let. A všechny byly extrémně náročné jako miminka. U třetího se hroutím z té rýmy. Protože prostě je malý a je to šíleně náročné. Plus mu to přináší další a další komplikace. Velká část dětí není prostě napohodu. Moje děti jsou naprosto skvělé třeba od dvou let. Ale ten první rok je s nimi masakr. Bez velké podpory manžela bych to nezvládla. @Liberalissima máš pravdu. Někdy je to mateřství neuvěřitelně těžké. Ale prostě to za to stojí.
Ale my třeba teď u třetího máme opravdu šílené období. Jsem totálně vyčerpaná. Každopádně vztah s manželem to naopak posílilo. Nějak nás to semklo. U prvního dítěte jsme měli velkou krizi. Teď je to můj velký parťák. Ten náš vztah udělali děti lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.24 05:50
Aktivity s dětmi.
U miminek do toho roku to může být náročnější. Tam fakt záleží jaké to dítko je. Ale teď třeba jsme byli s desetiměsíčním v zoo a bylo to s ním úplně skvělý. Ale hrozně mi pláče v autě, je často nemocný, takže se s ním necestuje úplně dobře. S ním jsem teď byla fakt pár měsíců jen doma. Ale už se to lepší. Teď jsem ho třeba vzala se staršími dětmi na cvičení a hrozně se mu tam líbilo. Je společenský 
od té doby co mi pak začali děti běhat, tak už s nimi jde fakt všechno. Jen jim ten výlet musíš přizpůsobit. Třeba je fajn najít restauraci s dětským koutkem, občas někde nějaké hřiště. S dětmi jde udělat i túra my jezdíme třeba s klukama na zemědělské veletrhy a úplně to milují. Se dvěma dětma jsem i hodně šila. Hrozně je bavilo, že něco tvořím. Třetí je právě náročnější, takže u toho jsem musela stroj uklidit. Ale vrátím se k tomu. Vůbec se nebojím, že bych o ty koníčky přišla. Kolo jde v pohodě. Nejstarší jezdil jak drak na odrážedle od roku a půl. Co u nás moc nešlo je plavání. Prostě se děti do tří - čtyř let vody báli. Neměli k tomu důvod, ale koupat do rybníku/ bazénu by se nešli. No tak holt se k moři nejelo a raději jsme udělali výlet po Česku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.24 13:17
A vy jste tohle s partnerem nikdy neprobírali? To je docela důležité téma (jestli mít děti, jestli se na to cítíš nebo ne) než se člověk vrhne do svatby, ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.24 06:34
Za mě, mít děti není povinnost. Já to brala tak, že to buď bude nebo nebude. A tak to šlo a porodila jsem v průběhu let dvě zdravé děti a ještě jedno cizátko mám v pěstounské péči. 
Život mi tím neskončil. Prostě jen nabral jiný směr a jsem za to nesmírně vděčná. Neumím si bez nich představit život. S původním partnerem už nejsem. Rozešla jsem se s ním v lednu. Prostě život dostal jiné grády. Krásné grády.
Prošla jsem si i poporodní depresí a i za tu jsem moc vděčná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.24 06:43
@Anonymní píše: Více
Přečti si něco o syndromu týraného dítěte (CAN). Máš prostě následky z dětství. Děti odlož a začni chodit na nějakou terapii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.24 06:49
@katyi píše: Více
Paní má následky z dětství. Nemůže momentálně dát dětem to, co sama neměla a do teď z toho má psychické následky. Ona ty děti třeba podvědomě chce, jenže se jí to propojuje se špatným dětství, takže vzniká strach, jestli to zvládne, dále se jí to propojuje s tím, že péče o někoho, je její zneužívání, což tak u ní asi bylo a dále s tím, že to vše hezké, co by měla dát dětem, ona nikdy neměla, takže vzniká deprese atd. Je toho prostě moc. Nemá základ pro zdravý start. Bude třeba, aby jí někdo pomohl a vyrovnala se s tím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.24 17:46
@Kipa22 píše: Více
To je možné, ale na tohle jsou odborníci a né my. Musí si buď přiznat, že něco není ok a vyhledat odbornou pomoc a nebo si to nepřizná, děti mít nebude a třeba ji to tak bude vyhovovat. Upřímně, žít život ve strachu celý život musí být nátěr. Divím se, že o tom někdo ví a nic s tím nedělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.24 21:19
Být na tvém místě, zakladatelko, tak bych se na děti vyprdla. Splní se přesně, co píšeš a čeho se děsiš.
Taky jsem děti nechtěla, ale nějak jsem podlehla tlaku okolí a iluzi, že s vlastním dítětem je to jine, není. Nesnáším být matkou. Člověk nemá chvilku pro sebe. Nesnáším své reakce vůči dítěti. Nesnáším svůj momentální život. Hlídání nemám žádné, malá je neustále nemocná, už přes dva roky jedeme v módu 2-3 dny ve školce, 2-3 týdny doma. Díky tomu nemám práci, muž si nemůže dovolit být doma. A to ještě pocitej s tím, že ty nemoce jsou naprosto super, třeba roupi, které nás skoro stopro jistotu, že je chytneš taky a čeká tě nonstop kolotoč ptaní, žehlení, vyvaření. Když skončí roupi, začne zánět spojivek, ty si ho dáš že solidarity taky a ještě se.5× denně Hadaš s malým uvrestenym dítětem, že se musí kapnput do ocicek. Je to vysilující kolotoč běs světla na konci tunelu. Kdybych se mohla rozhodnout znovu, žádné dítě bych si nikdy nepořídila. Cca tak 3× do týdne toho opravdu lituji a považuji to za životní chybu. Jako dítě jsem si prošla psych. I fyz. tyranim ze strany své matky. Nechci být stejná jako ona, ale vidím, že vychovávám dalši zmrzacenou duši a nenávidím se za to. A ještě to ani nikomu nemůžeš říct, jelikož, tě každý automaticky označí za zrudu. Takže začni poslouchat sebe a co cítíš a neudelej stejnou chybu. Nestojí to za to.
- Citovat
- Upravit
13.4.24 22:26
@Anonymní píše: Více
A nechceš to řešit v nějaké psychoterapii? Takto opravdu budeš opakovat chování své matky a budeš se ke svému dítěti chovat stejně, jako se ona chovala k tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.24 22:37
@Kipa22 na terapie jsem docházela a docházím. Padlo na to dost peněz, ale změnit mě to nedokázalo. Terapie nejsou zázračné. Buď to v sobě máš nebo ne. A některé ženy prostě nemají být matkami a měly by si to přiznat, než udělají chybu.
- Citovat
- Upravit
13.4.24 22:51
@Anonymní píše: Více
Hele, ale nevzdávej to. Jak je dítě starší, tak si i to z terapií může ve větším klidu sednout na úrodnou půdu. Až jí bude 8,9 roků, tak už to třeba nějak dáš, a vztahy vylepšíte. Měla jsem to podobně, s tím teda, že jsem se zapírala na úkor svého zdraví, chyby jsem taky udělala, pak hodně ve školním věku (šikana, nechala jsem se zastrašovat učitelkama, matkou, otcem při rozvodu, apod…, neochránila děti tak, jak jsem měla), ale postupně jsme si to s dětmi vysvětlili, jsou rozhodně silnější osobnosti než já, byť to stále nemáme jednoduché a normální rodinou jsme teda nebyli.
Terapie jsem nastoupila až v době, kdy děti dospívají.
A je to takovej nářez, že vím, že bych to při malých dětech nebo 24 hodinových mentálních směnách ostražitosti nedala. Na terapii potřebuješ čas, zpracovat si to a tak.
A bohužel taky musím říct, že jsem udělala chybu. Nejprv jsem měla mít terapie, potom děti.
To týrání se zarývá fakt hluboko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.24 23:04
Za me logické obavy, ktere jsem mela taky a s vekem a zkusemostmi z rodin okolo spis sílí nez naopak… detstvi jsem mela normalne, jen meli rodiče mene penez a ja velke sny, ktere jsem si mohla zacit plnit az po osamostatneni. Deti nemam, je mi 33. Nasla jsem si starsiho muze, co uz dite ma (skoro dospele) a jsem spokojena tak. Cestujeme, sportujeme, uzivame si zivota. Běžná realita rodin s detmi, co vidim okolo, by me zabila. Pohodu vidim jen v par rodinach, kde je dite nenarocne a na maximum se zapojuje i zbytek rodiny a hlavne muz.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.4.24 23:19
Kdo rika, ze s detma je zivot lepsi, ten nezazil uzasne obdobi bezdetnosti. Ten klid, pohoda, svoboda, cestovani, kultura, kamaradi. Svoje deti miluju, ale zpetne bych nesla do dvou. Jeste jedno dite je dost pohoda a klid. Dve a vic je peklo. Vecne nekdo neco chce, prekrikuji se, mlati se a perou. Jak mi driv neujely nervy, tak bohuzel po narozeni mladsiho uz byly skoro nervove kolapsy.
A vsechno, ceho se bojis, je pravda. Nemoci, rvani, ztrata svobody, minimum casu na muze. Pokud nemate hodne penez a placene hlidani.
A to sem deti chtela. Rozhodne pockej. A neutesuj se obrazkama rodin, co cestuji. Netusis, co je za tim. Realitou se nikdo nechlubi.
- Citovat
- Upravit
14.4.24 00:59
@Anonymní píše: Více
Takto ale své dítě zničíš, jako ničila tebe tvá matka. Ty už dítě máš. A pokud nechceš opakovat stejné chování, budeš s tím muset něco dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.24 02:03
Zakladatelko, nenutila bych se teď do dětí, jen kvůli tlaku společnosti, že je ten správný čas. Ty obavy jsou oprávněné a ty máš nárok na to si po tom všem špatném prostě vydechnout. Ono je dobré si to taky všechno aspoň trochu srovnat v hlavě a vstřebat ještě před dítětem. Hele ale reálně tady máš dalších 10 let na to mít děti. Ono se to hodně může změnit i s věkem. Já měla obavy trochu jiné než ztrátu svobody, spíš jak to vůbec zvládnu tu péči o malého bezbranného tvora. Padla třicítka a najednou ta touha je mnohem větší než strach z neznáma. Určitě doporučuju psychoterapii, tak jako ostatní, ale vůbec si nenechej namluvit, že je s tebou něco špatně nebo že bys neměla mít děti vůbec. On prostě ten správnej čas třeba ještě jen nepřišel. Každý nemusí mít děti ve věku 25 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
