Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Strach mít dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
11.12.20 13:07
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.12.20 13:14
@Anonymní píše:
Nečtu diskusi. Kamaradka byla jak ty. Cizí děti jí lezly na nervy. Já mám díte a ona se nikdy nezajímala, delala vlastně, jakoby neexistovalo. Ona je trochu takovej trochu autista si z ní děláme srandu. No a otěhotněla, porodila a vlastní dítě miluje bezpodmínečně a je to hustý, ale myslím, že je skvělá máma a hrozně jí to prospělo. Žádná deprese se nekonala. Na porod teda nadávala hrozně, to jo. Ale kojila snad rok a půl a je v pohodě. Moc bych se na tvym místě moc nebabrala. Máš taky manžela nezapomeň a ten leccos zastane. Jsi taková jaká jsi a tvůj zivot se změní k lepšímu. Nedostaneš rakovinu, nebudou ti řezat nohy, neumře ti manžel ani tě nečeká stráta střechy nad hlavou. Prostě se teď jenom na nějakou dobu upozadíš a pak se to zase vrátí do starych kolejí s tím, že budeš mít na světě dalšího clověka, kterého ty budeš milovat a on tebe.
Ano, na manžela a jeho pomoc se můžu spolehnout (aspoň teda dosud se vším vždy pomáhá - zrovna šel nakoupit a bude vařit). Ten mi hned říkal ať se nestrachuju, že všechno vezme na sebe pokud to tak budu chtít. Těší se jak bude vozit a ujišťuje mě že se postará a já budu moct chodit ráno cvičit nebo odpočívat.
- Citovat
- Upravit
11.12.20 13:23
Také mě cizí děti nezajímaly. Teď mám dceru a položila bych za ní život, je to největší poklad. Myslím, že vlastní dítě je něco zcela jiného. Jestli máš ráda sebe, budeš milovat své dítě a nic materiálního ti to nikdy nevynahradí. Mateřství a mateřská láska, těžko si to představit, začíná to, až když držíš v náručí své miminko. Držím palce, ať se v životě dobře rozhodneš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.20 16:42
Kamaradka mela podobny pristup a rikala, ze mozna deti ani nechce. Nakonec ji k tomu dotlacila spolecnost.. je to povinnost mit dite, po 13 letech vztahu se to ocekava.. par dni zpatky porodila a je stastna. Hormony ji zmenily natolik, ze sve dite miluje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.12.20 16:52
@Markétka111 píše:
Kamaradka mela podobny pristup a rikala, ze mozna deti ani nechce. Nakonec ji k tomu dotlacila spolecnost.. je to povinnost mit dite, po 13 letech vztahu se to ocekava.. par dni zpatky porodila a je stastna. Hormony ji zmenily natolik, ze sve dite miluje
Jsem ráda, že jsou i takové případy. Nevíš jak prožívala těhotenství z hlediska emocí? Byla s tím srovnaná a těšila se? U mě je ještě dost brzo, ale zajímá mě jak to mají ostatní.
- Citovat
- Upravit
12.12.20 10:19
@Anonymní píše:
Jsem ráda, že jsou i takové případy. Nevíš jak prožívala těhotenství z hlediska emocí? Byla s tím srovnaná a těšila se? U mě je ještě dost brzo, ale zajímá mě jak to mají ostatní.
Vzdycky kdyz jsem se ji ptala, tak ze zacatku rikala, ze to moc neproziva, spis takive pocity jakk budu tady v posteli s knihou jeste nekdy odpocivat sama? Pak rikala, ze to bere vsecko jak to je, nejaky rozplyvani u prvnich kopanecku neprislo.. ale pak rikala postupem casu, ze je to neco jejich spolecneho s manzelem, a ze ho proste miluje, ze je to jasne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.20 23:53
@Anonymní píše:
Ahoj děvčata,Nějakou dobu už počítám diskuze, omlouvám se pokud už opakuji podobné téma. Ráda bych slyšela vaše názory na mé pocity. Třeba jen najdu někoho, spřízněnou duši, která je na tom stejně.
Je mi 34 let, jsem vdaná. S manželem jsme 12 let, z toho 4 roky manželé. V poslední době hodně přemýšlím, zda mít dítě. Vždycky jsem tak nějak s dítětem počítala, ale až do budoucna, jednou.. až budu opravdu cítit tu touhu dítě mít. Vzhledem k věku už panikařím, léta plynou a já myslím, že ta pravá touha po dítěti se už nedostaví.
Na děti vůbec nejsem, nerozplývám se z maminek, cizí děti mě obtěžují, neumím s dětmi komunikovat a nebaví mě si s nimi hrát… můj manžel je pravý opak - děti má moc rád. I cizí děti přitahuje jako magnet. On by si děti přál, ale problém je ve mně.
Rozumově si dokážu odůvodnit proč do dětí jít - jsme finančně zajištění a oba máme dobře placenou práci, byt máme zařízený a ještě jeden pronajímáme, máme stabilní vztah atd. Můj problém je nepřiměřený strach z toho mít dítě. Ne z těhotenství a porodu, ale ze životní změny. Moje nějvětší obava je, že nevím, jestli budu mít vlastní dítě ráda, když necítím žádnou touhu po miminku a ostatní děti mi v podstatě vadí. Bojím se, že až dítě přijde, budu nešťastná.
Už nějakou dobu chodím k psycholožce, děláme i hypnoterapii, kdy si ve své mysli představím nás dva + dítě a mám u toho víceméně pozitivní emoce. Když pak dojde na rozhodnutí, jestli už zkusíme nebo raději ne, tak mě znovu přepadne strach a panika (nejím, nespím). Manžel na mě nikdy netlačil, chce abych se rozhodla sama, až budu připravená.
Připravená asi nebudu nikdy, proto jsem si řekla, že teda zkusíme, měla jsem i obavy, že v mém věku to nepůjde jen tak a pokud by byl problém, chtěla jsem mít i čas zdravotní stránku nějak řešit. Asi to má být nějaké znamení, ale z jediného styku se to stalo..
Připadám si hrozně, jak jsem to mohla dopustit? Mám strach a pocity „Co jsem to udělala?“, neměla jsem dát čistě jen na rozum a počkat, až srdce bude chtít. Ano, vím, že je to hrozné rouhání a opravdu nechci ranit ženy, které se marně snaží. Já se za své pocity stydím a moc závidím těm maminkám, co se těší a jsou vyrovnané. Já taky „chci chtít“.
Je tu někdo, kdo to měl podobně a pak se vše v dobré obrátilo?
Hele měla jsem to dost podobně, pak nám to z nějakého důvodu nešlo (doteď nevíme proč). Možná to bylo tou mojí hlavou, že jsem váhala, kdoví 
Prošla jsem si inseminaci (3× neúspěšně), kdy jsem neúspěchy i obrecela (jasně, že tajně na záchodě . Nakonec jsem si prošla i umělým oplodněním (zadarilo se napoprvé). Pořád nejsem poprdena z dětí, nesislam na ně a tak, ale na miminko se strašně moc těšíme. Teď si říkám, že jsme si ho měli pořídit i dřív, manžel chtěl už asi před třemi lety, ale já se na ot ještě necítila, chtěla jsem ještě karieru. Teď si říkám, že to byla blbost a klidně jsme do toho měli jít. Je mi teď 33.
Klidně napiš do SZ, myslím, že ti rozumím, můžeme „pokecat“ 
Edit: Ještě doplním, že strach mám pořád, ale teď z porodu a z toho, aby bylo mimco zdravé. Pak se budu bát, že ho nevychovame dobře, že to bude třeba fetak nebo vyzirka apod. Ale to je asi normální
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.20 00:18
@dama159 píše:
Také mě cizí děti nezajímaly. Teď mám dceru a položila bych za ní život, je to největší poklad. Myslím, že vlastní dítě je něco zcela jiného. Jestli máš ráda sebe, budeš milovat své dítě a nic materiálního ti to nikdy nevynahradí. Mateřství a mateřská láska, těžko si to představit, začíná to, až když držíš v náručí své miminko. Držím palce, ať se v životě dobře rozhodneš.
Taky si myslím, že to naskočí pořádně až když ho člověk dostane do náruče. Neskutečně se na to těším. A taky na to až si nás manžel poveze domů
Teď sice samozřejmě vím, že je v břiše, ale nepomazlím se s ním.
Musí to být životní zážitek, když člověk poprvé v náručí drží své vlastní dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.20 00:48
@Aneta.Berg píše:
Bud mas v sobe neco poskozeneho vlivem dlouhodobeho uzivani horm. antikoncepce, ktera tyto pocity umocnuje nebo jsi se sparovala se spatnym partnerem. Pokud bys byla s nekym, do koho bys byla blazen v ten spravny cas, tak bys po diteti touzit zacala, protoze „vyrobit“ si nekoho, kdo je napul kopii toho koho silene miluji, je neco uzasnyho. Pokud navic clovek miluje sam sebe, tak nemilovat tu minirepliku jich samych, je temer nemozne.
takže tim to je, ze si některé dělají s každým novým chlapem dite
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.20 01:05
@Aneta.Berg píše:
Bud mas v sobe neco poskozeneho vlivem dlouhodobeho uzivani horm. antikoncepce, ktera tyto pocity umocnuje nebo jsi se sparovala se spatnym partnerem. Pokud bys byla s nekym, do koho bys byla blazen v ten spravny cas, tak bys po diteti touzit zacala, protoze „vyrobit“ si nekoho, kdo je napul kopii toho koho silene miluji, je neco uzasnyho. Pokud navic clovek miluje sam sebe, tak nemilovat tu minirepliku jich samych, je temer nemozne.
Přesně tohle si myslím taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.20 01:18
Přijde mi, že tohle je hodně dáno tím, jak jsou „bio hodiny“ prezentovány jen v jedné formě a to nehynoucí touze po „uzlíčku štěstí“. Jenže ono to taky může vypadat uplně jinak a člověk to pak za touhu nepovažuje a čeká, kdy to teda jako nastane. A ono prd. U mě to bylo „co když se jednou probudím a budu si vyčítat, že jsme to aspoň nezkusili?“.
Teď, když jsem v tom, už strachy neřeším. Už jsem na tu horskou dráhu prostě vlezla a není cesty zpět, tak holt napínám síly na to, co přijde za první zatáčkou. To jde rozumově docela dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.12.20 06:37
@Kacise píše:
Přijde mi, že tohle je hodně dáno tím, jak jsou „bio hodiny“ prezentovány jen v jedné formě a to nehynoucí touze po „uzlíčku štěstí“. Jenže ono to taky může vypadat uplně jinak a člověk to pak za touhu nepovažuje a čeká, kdy to teda jako nastane. A ono prd. U mě to bylo „co když se jednou probudím a budu si vyčítat, že jsme to aspoň nezkusili?“.Teď, když jsem v tom, už strachy neřeším. Už jsem na tu horskou dráhu prostě vlezla a není cesty zpět, tak holt napínám síly na to, co přijde za první zatáčkou. To jde rozumově docela dobře
Máš pravdu, že jsem asi očekávala cítit tu nehynoucí touhu, jak píšeš. Podobně jako ty jsem nechtěla litovat později a tiše jsem začala „závidět“ těm, co se odhodlaly a jsou s dítětem šťastné. Docela mě trápilo (A trápí), že já to tak prostě nemám . Taky už jsem vlezla na horskou dráhu, tak snad vše dobře dopadne.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.12.20 23:47
Raději anonymne já děti nesnášela, vlastně mi vadí i teď, hluk, bordel, změna, atd. S manželem jsme spolu přes 12 let, nejdriv bydlení, pak svatba, pak vlastní bydlení a pak přišlo na děti a já dostala níž ns krk, rodinu chtěl a rekl, že kdyztak půjde daly pokud ja nebudu chtít, klidne v budoucnu, netlačil. Já si ale řekla, že o něm přijít nechci a není na co čekat, tricitka na krku. Vysadila jsem 15 let uzivanou antikoncepci a do ctvrt roku otěhotněla. Nechtěla jsem přijít o práci a tak jsem si „vynutila“ nekojeni a společnou péči stejnou měrou a pravidelně hlídání od babičky. Díky tomu jsem po narození nepřišla o práci, o koníčky, o přátele ani o rozum. Dítěti je teď přes tři roky a zvažujeme druhé. Svoje dítě miluju nadevše, přesto jsem doma spíš takový „tatínek“. A cizí děti pořád nesnáším takže se neboj, jen dopředu si uvědom, co vlastně chceš a jak dosáhnout své spokojenosti, protože pak bude spokojene i dítě a dela rodina..
- Citovat
- Upravit
18.4.24 22:21
@Anonymní píše: Více
Mohu se po 4 letech zeptat, jak to nakonec dopadlo? Těhotná nejsem, ale mám podobné obavy z budoucnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Krvácení mimo cyklus při braní antikoncepce
- 03.09.26
- Anonymní
Chloprothixen 50 mg
- 07.09.26
- Anonymní
Očkování živou vakcínou
- 04.09.26
- Anonymní
Menstruační problém
- 31.08.26
- Anonymní
@PaníKadrnožková Ano, vyřešila jsem to prostě rozumem i s tím, že jsem stejně měla strach a pořád mám. Teď už se tomu musím postavit čelem. Moc chci dítě milovat a být šťastná, mít rodinu. Snad to tak bude. Ty jsi teď těhotná taky? Hádám, že ne první dítě?