Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj všechny, mám dotaz, je to věc, která mě trápí už od samého začátku řešení našeho bydlení
(s partnerem čekáme děťátko a teď se stěhujeme). Prostě jde o věc, že já bydlím v jednom městečku, partner v druhém ( cca 12 km vzdálenost). Když jsme řešili, kde budeme bydlet bylo jasné, že ON chce zůstat ve „svém“ městě. I proto, že tam chodí do práce a chudáček si nedokáže představit dojíždění (a samozřejmě ho maminka podporuje v názoru, že bydlet v tom „mém“ městě by byla asi chyba nebo co..). Rozhodli jsme se teda pro jeho město, překousla jsem to a řekla si, že to nějak přetrpím. Jenže nastala situace, že jeho maminka (jako ženská to špatná není, asi mě má i ráda, ale ty její názory mě někdy fakt serou (s prominutím)), nám přes známé našla pronájem, řekly jsme, že tam mrknem, ozveme se a uvidíme, jenže on byl tak šíleně nadšenej, že ho už žánej jinej byt nezajímal a vzali jsme tento. Akorát háčíček je v tom, že ten byt je jen kousek přes cestu k jeho domovu a rodičům. Jako s bydlením v jeho městě jsem se nějak smířila, ale mám strach z toho že u nás bude chtít být každý den jeho mladší sestra (na kterou fakt nemám každý den náladu) a hlavně jeho matka. Hrozně mě to deprimuje, že třeba až se mrňousek narodí, že u nás budou chtít být každý den, ale já o ně moc nestojím, budu raději v našem městě s mojí mamčou a mými známími. Jak by jste se zachovali vy? Nebo jak jim mám dát najevo, že nebudu chtít aby u nás byli pořád? Ještě mě štve to, že když bydlí jen přes cestu k nám, aby mě třeba nešmírovali, kam jdu, s kým jdu a tak…
poraďte mi prosím
nebo z toho skončím na psychině ![]()
To je tak, kdyz si udelas dite driv nez mate spolecny zivot. Jaky si to u sebe doma udelas, takovy to bude. Nejlepsi je to resit hned od zacatku.
@verunica píše:
Hrozně mě to deprimuje, že třeba až se mrňousek narodí, že u nás budou chtít být každý den, ale já o ně moc nestojím, budu raději v našem městě s mojí mamčou a mými známími.
a tvoji rodiče a tví známí jsou něco více než rodiče a známí tvého partnera???
a jinak toto máte mát vyřešené předem
máš důvody se bát nebo jsi jen paranoidní? možná bys vážně měla včas navštívit nějakého odborníka
nemyslím to ve zlém, jen se zamysli nad tím z čeho máš strach, jestli je to tchyně, nebo životní změna ![]()
Promluv si s chlapem a vse mu na rovinu rekni. Dohodente si treba i nejaka pravidla co se tyce navstev atd pokud budes mlcet a vse ceho se bojis se splni, tak to bude na reseni horsi.
Cekas dite s mamankem, s kterym jsi pred pocetim potomka ani nebydlela. Na to se snad neda napsat zadna rada. Preju hodne stesti, budes ho potrebovat.
@verunica no asi ste měli udelat kmpromis a jít uplne jinam..my šli uplne pryč ono je to lepší ty začátky si projít sami..ted po 13 letech bereme tchýni k nám, ale to už je vše težké ze začátku za náma a hlavne ona jde k nám ne my k ní..což je velký rozdíl
@verunica všechno bude nové. takže si rovnou od začátku nastav pravidla. návštěvy chtěj jen ohlášené a máš to. A šmírování…no, tak budou. Pokud nemáš nějaké postranní úmysly, pak je to jedno. S kamarádkou s kočárkem snad být viděna můžeš
Zkus v tomhle hledat to lepší - tchýně za rohem = hlídání po ruce ![]()
jinak teda moc nerozumím dohadování o dvanácti kilometrech. já se třeba nechci hnout směrem, kterým by chtěl manžel, ale to jen proto, že je to 150 kilometrů a ke svým rodičům bych to pak měla 240. takže dohadování se o dvanácti kilometrech (20 autobusem, 10 minut autem) mi připadá úsměvné ![]()
Příspěvek upraven 10.02.15 v 12:47
@verunica Dospěj, zapracuj na svém sebevědomí a ono to půjde. Dospělý zdravě sebevědomý človek umí nastavit hranice popřípadě vypakovat nezvané návštěvy včetně manželova příbuzenstva, aniž by z toho byla rodinná nenávist na život a na smrt.
@verunica Jednak řešíš věci pět minut po dvanácté a jednak mi tvoje chování příjde jako chování malé holky ![]()
Nemyslím si, že by byl rozdíl jestli tchýně bydlí o ulici dál nebo 12 km dál, pokud je vlezlá, což nevíme ( nechci křivdit ) tak překoná i těch 12 km
… problém máte spíš vy dva a to je komunikace, kompromis a tolerance k přání toho druhého.
Vytycit si prostor hned ze startu. Treba to nebude tak horke. Idealne rict partnerovi sve obavy, ze mas rada sve soukromi a klid, o denni navstevy a navstevy bez ohlaseni nestojis… totez trousit mezi reci vsem pribuznym a je to. A pripadny problem resit hned… proste dusim se, potrebuju prostor… v pripade ooobr problemu se prestehovat. Ale zase reci, ze na ne nejsi zvedava a radsi s miminem odfrcis k mamce taky neni uplne ok.
at jim nekrivdis.
Děkuju za názory
!! Každý má nějaký názor, ale možná mám strach zbytečně
uvidíme. Nic méně, přítel naštěstí mamánek není, i když to tak vypadá, dítě bylo neplánové a na potrat bych nešla a jinak..se zbytkem se musím nějak poprat, možná fakt jen přeháním ![]()
Jak píšou holky, všechno na rovinu říct příteli, nastavit si pravidla - jeho podpora je v tomhle hodně důležitá. A nedávat klíče, pokud máš obavy, že by toho zneužívali. My máme manželovi rodiče asi 10km, klíče mají, vztahy máme na jedničku. Ale jeho tátu jsem „musela naučit“ zvonit a nenakráčet si sem jak domů. Rekonstruujeme barák, dost tady pomáhal a sem tam si usmyslel, že přijede něco dělat, aniž by dal komukoliv vědět - mě, chlapovi. Nakráčel si sem, ve verandě se převlíkl a něco dělal. ANi na mě nekřikl ahoj. Něco jsem mu k tomu řekla.
Jsme naučení si volat, když mají přijet, takže přepadovky nedělají.
Příspěvek upraven 10.02.15 v 12:57
@verunica píše:
Děkuju za názory!! Každý má nějaký názor, ale možná mám strach zbytečně
uvidíme. Nic méně, přítel naštěstí mamánek není, i když to tak vypadá, dítě bylo neplánové a na potrat bych nešla a jinak..se zbytkem se musím nějak poprat, možná fakt jen přeháním
já si to hned myslela, že selhala antikoncepce. ![]()