Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Ahojte holky, potrebuju slyset nazor, možná vaše zkusenosti. Vlastně pisu, protože mě to trapi a nevim co s tím. Mam 1,5 rok stare ditko a mam ho teď dat na hlídání. Ani ne cely den, půl dne. Ale jsem z toho hrozne ve stresu, z cele situace. Dejou se mi hrozne scénáře v hlave, co se muže stat. Je tady nejaka maminka, která to má taky tak? Bohužel si myslim, ze jsem měla v sestinedeli problem, který jsem nechala tak a teď se mi v tomto směru vrací. Nejaka rada jak na to nemyslet?
A musíš ho dát, že to po Tobě někdo chce nebo potřebuješ Ty?
Já už to teď vnímám jinak, protože u mladších dětí pracuji zhruba od roku, ale starší děti jsem v tomto věku na hlídání nikam nedávala, pokud nebyla nutnost jednou za rok, třeba lékař, kam se mnou nemohlo. Ale mladší děti taky většinou byly a jsou se svým sourozencem. To dělá hodně. Pokud to jde, vždy preferuji mít dítě s sebou s hlídací osobou(což jde i u většiny lékařů).
Taky je důležité, kdo bude hlídat, máš k té osobě důvěru? Otec není hlídání, ten by měl být schopen se postarat jako Ty.
Pokud Tě k tomu někdo nutí, tak to zruš. Dítě je ještě malinké a nikdo nemá právo po Tobě požadovat, abys ho předala. Nemyslím si, že takové myšlenky v tomto věku musí nutně znamenat nějaký problém. Naopak, přijde mi to normální.
Já jsem úplně v klidu dítě předala, až si bylo schopnost poradit ve většině situací a říct si, co chce. A u mladších dětí tuto funkci zastával sourozenec, který zná naše prostředí a zvyky sourozence. Hlídání jsem potřebovala jen občas a většinou v našem prostředí.
Pokud potřebuješ Ty, tak se snaž srovnat si to v hlavě. Třeba lékaři musíš, abys byla zdravá i pro to dítě.
Tak proč začínáš hlídáním na půl dne? To je dost dlouhá doba na to, že dítě bylo dosud pořád s tebou. Dej ho nejdřív na hodinu a buď někde poblíž, ať máš klid. Dítě i ty si na to budete zvykat postupně.
Pokud je to prvni dite a prvni hlidani, je to dle meho nazoru dost normalni pocit. Ja mela svoje hlidane na delsi dobu asi az pozdeji, prvni rozhodne, u druheho mi to nejak splyva
ale nervy jsem mela taky. I kdyz nastupovaly do skolky, jak je clovek zvykly je mit furt u sebe a nejednou nema, tak to holt je zmena. A nejsem si jista, zda ta delka ma na to uplne vliv…Kratsi hlidani je mozna lepsi pro dite, i kdyz zalezi, vetsinou je stejne nejhorsi ten moment odlouceni a az se prekona, byvaji decka dost v pohode, kdyz maji zajimavy program.
Nicmene pokud vis, ze mas ze sestinedeli nejake sramy, ktere te vedou k vyssi uzkosti, urcite to res, cim driv, tim lepe ![]()
Příspěvek upraven 28.09.23 v 07:12
Taky by mě zajímal důvod. Jestli to nepotřebuješ, tak to zruš. Já jsem měla stres u jedněch prarodičů. Až mi říkali, že jsem přecitlivělá. Ale bylo to zkušenostmi s nimi a jejich přístupem k hlídání. Hlídání u kamarádky s jejím dítětem mi žádný stres nedělá.
Já jsem krkavčí matka, starší byla na hodinku/dvě na hlídání skoro od narození (kvůli mojí škole), kolem půl roku dávala půlden jak nic. Staršín „až“ od osmi měsíců taky půlden, od roka ve školce. Co je za mě zcela zásadní pro úspěšný průběh je to, že máš k hlídací osobě (to není otec, ten se má starat stejně jako ty) naprostou důvěru, že jsi s tím sama vnitřně v pohodě - jinak tu úzkost a stres přeneseš na dítě a je to v háji.
Tak hlídat nedávej, ono se vůbec nic nestane. Já hlídání nemám žádné. Když jsem dřív potřebovala něco zařídit nebo jsem chodila do školy, tak byl s dítětem tatínek.
Ahojte holky, potrebuju slyset nazor, možná vaše zkusenosti. Vlastně pisu, protože mě to trapi a nevim co s tím. Mam 1,5 rok stare ditko a mam ho teď dat na hlídání. Ani ne cely den, půl dne. Ale jsem z toho hrozne ve stresu, z cele situace. Dejou se mi hrozne scénáře v hlave, co se muže stat. Je tady nejaka maminka, která to má taky tak? Bohužel si myslim, ze jsem měla v sestinedeli problem, který jsem nechala tak a teď se mi v tomto směru vrací. Nejaka rada jak na to nemyslet?