Studijní výsledky

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Anonymní

31.7.21 18:39

načítám...

@Ba-stet píše: [Moc tomu nevěřím, spíš bych řekla, že si to už ani neuvědomuješ. Tady jedeš už druhou stránku hejtů, ještě jsi o sobě nenapsala jedinou hezkou věc. To jsi opravdu tak hrozný člověk? Jak Tě berou ostatní (kromě toho, co Ti řekl, že jsi úplně blbá?). Kamarádky, kolegyně, rodina…?
Moje máma taky neumí zpívat ani malovat, neumí jezdit na kole, inlinech ani lyžích (ale zaplatila lidi, co mě to naučili). Přesto si myslím, že je skvělá a naučila mě hrozně moc - předala mi finanční gramotnost (víceméně ), střízlivý a praktický úsudek, víru, že nic není tak horké, jak se uvaří a přesvědčení, že jsem skvělá a dokážu všechno, co budu chtít. Vůbec to není málo
Ta paní na hlavu je divná. Trochu se stydím to napsat, ale je koučka a trochu ezo - což je něco, k čemu mám bytostný odpor. Šla jsem k ní na doporučení švagrové, když jsem měla potíže v práci. K mojí úlevě na mě žádné ezo cancy vůbec nezkoušela, ale rozebraly jsme to a naučila mě určitá mentální cvičení, která docela úspěšně používám doteď (hlavně jak neplýtvat energií a jak odfiltrovat lidi, co pruděj). Od tý doby jsem tam poslala kde koho z okolí a každýmu zatím pomohla vyčistit hlavu. Moc neumím říct jak, mně konkrétně třeba neřekla vlastně nic, co bych nevěděla, nebo jsem neprobrala s kamarádkama, ale řekla to tak, že jsem od ní odcházela naprosto lehká, v pohodě a situace v práci se úplně vyřešila (ona byla poslední věc, co jsem hodlala zkusit, než dám výpověď). Je teda soukromá, ale stačí tam jít jednou, žádný vysedávání co týden X měsíců. Nechci na ni dávat kontakt veřejně, aby to nevypadalo jako reklama, ona by o to asi taky nestála. Ale kdybys to chtěla zkusit, napiš mi SZ. Jak říkám, je divná, ale pomáhá.

Věř mi, že o sobě nic špatného nahlas neříkám. Ale u dětí mi nervy párkrát ujely. Nikdo mě v ničem nechválí. Kamarádky na mě kašlou a často ani neodpoví na zprávu - nemají čas, protože narozdíl ode mě mají vše v rodině v pořádku, o děti postaráno, věnuji se jim. Nic výjimečného o sobě opravdu nevím.
Jak se vyřešila situace v práci? Zrovna teď tam řeším to, že mám plné zuby kolegyně a některých věcí, které nejsou fér. Nechce se mi tam kolikrát jít. Jenže já nemám ráda změny a hlavně nevím, jestli by ta změna byla k lepšímu. Přece jen mám určite výhody a můžu kdykoliv cokoliv s dětma (občas jsou řeči, ale vstříc mi vychází). Něco jsi po její navsteve změnila? Chovala ses jinak? Jak dlouho jsi tak byla? Já na ezo taky vůbec nejsem. Odkud je tady asi nenapíšeš? Já stejně nikam daleko nepojedu.

Citovat
Upravit

Ba-stet

18177

12163

31.7.21 20:14

načítám...

@Anonymní píše:
Věř mi, že o sobě nic špatného nahlas neříkám. Ale u dětí mi nervy párkrát ujely. Nikdo mě v ničem nechválí. Kamarádky na mě kašlou a často ani neodpoví na zprávu - nemají čas, protože narozdíl ode mě mají vše v rodině v pořádku, o děti postaráno, věnuji se jim. Nic výjimečného o sobě opravdu nevím.
Jak se vyřešila situace v práci? Zrovna teď tam řeším to, že mám plné zuby kolegyně a některých věcí, které nejsou fér. Nechce se mi tam kolikrát jít. Jenže já nemám ráda změny a hlavně nevím, jestli by ta změna byla k lepšímu. Přece jen mám určite výhody a můžu kdykoliv cokoliv s dětma (občas jsou řeči, ale vstříc mi vychází). Něco jsi po její navsteve změnila? Chovala ses jinak? Jak dlouho jsi tak byla? Já na ezo taky vůbec nejsem. Odkud je tady asi nenapíšeš? Já stejně nikam daleko nepojedu.

V práci šlo o to, že jsem měla náročnou a nepříjemnou šéfovou, s kolegyní jsme byly jak v Ďábel nosí Pradu. Dávala nám téměř nesplnitelné úkoly, které jsme často splnily (a to se bralo jako samozřejmost) a někdy ne (a to byl průšvih, ve kterém nás vymáchali i kolegové). Ale zároveň jsme tu práci milovaly a neuměly si představit, že se jí vzdáme. Pracovní úkoly mi zabraly hodně času a byla jsem skoro furt ve stresu. při představě, že něco nesplním jsem se úplně rozklepala. Do toho jsme si spolu s kolegyní furt stěžovaly, že nás neocení, že se nám tohle povedlo, a támhleto se prostě nedalo a tím jsme si tu toxicitu ještě zvyšovaly. No, když to takhle píšu, sama sebe nechápu :oops: A s tou ženskou jsme to probraly, ona mi dala trochu jiný náhled na šéfovou i na práci a naučila mě právě ta cvičení, abych nevydávala energii na marné boje. Protože ono je to tak, že nemůžeš změnit lidi kolem sebe, ale můžeš změnit, jak na Tebe působí. Pak jsem tam vzala mámu, která měla nějaké trable a zase - ona jí dala nějaké otázky, na které, když si máma odpověděla, viděla, že to není tak horký, naučila ji takové cvičení, jak odfiltrovat nějaké nepříjemné chování (protože druhého máma prostě převychovat nemohla, ale musela s ním vycházet) a bylo jí líp.

Jinak ona je z Prahy, ale vím, že v lockdownu ordinovala i po skypu, tak by to možná šlo online, ale jistě to nevím. Trvá to většinou 1,5hodiny, jedna kamarádka tam byla skoro dvě hodiny, dýl nikdo, aspoň, co vím.

Nevím, co by Ti poradila, ani co byste řešily, ale podle mě není problém v dětech, ale v Tobě. Když to přeženu - když se nemáš ráda (a nedokážeš se ocenit) Ty sama, proč by to měl dělat někdo jiný…?

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

31.7.21 21:01

načítám...

@Ba-stet píše:
V práci šlo o to, že jsem měla náročnou a nepříjemnou šéfovou, s kolegyní jsme byly jak v Ďábel nosí Pradu. Dávala nám téměř nesplnitelné úkoly, které jsme často splnily (a to se bralo jako samozřejmost) a někdy ne (a to byl průšvih, ve kterém nás vymáchali i kolegové). Ale zároveň jsme tu práci milovaly a neuměly si představit, že se jí vzdáme. Pracovní úkoly mi zabraly hodně času a byla jsem skoro furt ve stresu. při představě, že něco nesplním jsem se úplně rozklepala. Do toho jsme si spolu s kolegyní furt stěžovaly, že nás neocení, že se nám tohle povedlo, a támhleto se prostě nedalo a tím jsme si tu toxicitu ještě zvyšovaly. No, když to takhle píšu, sama sebe nechápu A s tou ženskou jsme to probraly, ona mi dala trochu jiný náhled na šéfovou i na práci a naučila mě právě ta cvičení, abych nevydávala energii na marné boje. Protože ono je to tak, že nemůžeš změnit lidi kolem sebe, ale můžeš změnit, jak na Tebe působí. Pak jsem tam vzala mámu, která měla nějaké trable a zase - ona jí dala nějaké otázky, na které, když si máma odpověděla, viděla, že to není tak horký, naučila ji takové cvičení, jak odfiltrovat nějaké nepříjemné chování (protože druhého máma prostě převychovat nemohla, ale musela s ním vycházet) a bylo jí líp.
Jinak ona je z Prahy, ale vím, že v lockdownu ordinovala i po skypu, tak by to možná šlo online, ale jistě to nevím. Trvá to většinou 1,5hodiny, jedna kamarádka tam byla skoro dvě hodiny, dýl nikdo, aspoň, co vím.
Nevím, co by Ti poradila, ani co byste řešily, ale podle mě není problém v dětech, ale v Tobě. Když to přeženu - když se nemáš ráda (a nedokážeš se ocenit) Ty sama, proč by to měl dělat někdo jiný…?

Kolik to stálo? Já mám momentálně problém s kolegyni. Něco zvládám odfiltrovat a neřešit, ale jsou věci, které mě spolehlivě naštvou. Pravidelně mě vytáčí, kdyz nepracuje poměrně dlouhou dobu a zároveň ale poukazuje na každého, kdo si udělá jakoukoliv pauzu, podívá se do mobilu na zprávu… Často si do mě zareje, co ona dělá líp a já špatně - z jejího pohledu. Je hodně negativní a mně to vadí - já se chci zasmát a pracovat a ne nadávat na lidi, které neznám a na jakékoliv blbosti. Šéf mi říkal, ze se bál, jak spolu budeme vycházet a že mě obdivuje, jak s ní jednám a jsem trpělivá. Ale už mi ta trpělivost dochazi.

Nedělám pro nikoho nic, takže mě nemá kdo oceňovat. Párkrát jsem udělala akci pro děti z okolí a nedočkala jsem se ani poděkováni. Kdyz jsem viděla, že u někoho jiného je to jinak, tak jsem se na to vykašlala a už nic nedělám, i když jsem to měla původně v plánu. Děti chválím a oceňuji, co udělají, jak jsou šikovné, krásné, chválím je, kdyz se jim něco povede. Asi mám v sobě, že mě nikdo moc nechválil, tak to dělám jinak.

Citovat
Upravit

Ba-stet

18177

12163

31.7.21 21:33

načítám...

@Anonymní píše:
Kolik to stálo? Já mám momentálně problém s kolegyni. Něco zvládám odfiltrovat a neřešit, ale jsou věci, které mě spolehlivě naštvou. Pravidelně mě vytáčí, kdyz nepracuje poměrně dlouhou dobu a zároveň ale poukazuje na každého, kdo si udělá jakoukoliv pauzu, podívá se do mobilu na zprávu… Často si do mě zareje, co ona dělá líp a já špatně - z jejího pohledu. Je hodně negativní a mně to vadí - já se chci zasmát a pracovat a ne nadávat na lidi, které neznám a na jakékoliv blbosti. Šéf mi říkal, ze se bál, jak spolu budeme vycházet a že mě obdivuje, jak s ní jednám a jsem trpělivá. Ale už mi ta trpělivost dochazi.Nedělám pro nikoho nic, takže mě nemá kdo oceňovat. Párkrát jsem udělala akci pro děti z okolí a nedočkala jsem se ani poděkováni. Kdyz jsem viděla, že u někoho jiného je to jinak, tak jsem se na to vykašlala a už nic nedělám, i když jsem to měla původně v plánu. Děti chválím a oceňuji, co udělají, jak jsou šikovné, krásné, chválím je, kdyz se jim něco povede. Asi mám v sobě, že mě nikdo moc nechválil, tak to dělám jinak.

Stojí tisícovku na hodinu. Ranec, no. Ale zatím opravdu každému pomohla (teda jedna moje kamarádka z ní byla trochu na rozpacích, protože jí řekla věci, které asi úplně nebyla připravená přijmout). A fakt stačí jít tam jednou. Promysli to, no.

Já Tě rozhodně nechci tlačit do nějaký změny nastavení, jen mi přijde hrozně smutný, když o sobě někdo píše tak ošklivý veci :nevim:

načítám...
Citovat
Zmínit

Dollorres

6396

5785

31.7.21 22:18

načítám...

Hloupá určitě nebudeš. Kdybys byla, takhle sebekriticky a do hloubky bys neuvazovala.
Já ti celkem rozumím v tvých pocitech.
Někdy je mám taky. Mám je naštěstí jen minimálně a nějak extra mě neovlivňují. Klidně ti řeknu, z čeho to ke mě někdy pramení.
Syn chodí do školky, kde se to zrovna sešlo. Většina ve 4 letech čte, krásně kreslí. Umí nějaké ty operace s čísly.
Vypadalo to jak většinová norma, ale není. Jen se sešla celkově nadprůměrná třída.
Navíc s rodiči, co celkově soutěži o cenu génia a matky roku. Máme i školkovou skupinu, tam se v době lockdownu triumfovaly i samy matky. Kdybych se měla srovnávat jen na základě tohohle, jsem břídil. A syn je už předem odepsaný.
A líná opravdu nejsi, když vidím, co všechno děláš. Naopak mi přijde, že by ti trocha pohodlnosti prospěla. :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

1.8.21 13:44

načítám...

@Dollorres píše:
Hloupá určitě nebudeš. Kdybys byla, takhle sebekriticky a do hloubky bys neuvazovala.
Já ti celkem rozumím v tvých pocitech.
Někdy je mám taky. Mám je naštěstí jen minimálně a nějak extra mě neovlivňují. Klidně ti řeknu, z čeho to ke mě někdy pramení.
Syn chodí do školky, kde se to zrovna sešlo. Většina ve 4 letech čte, krásně kreslí. Umí nějaké ty operace s čísly.
Vypadalo to jak většinová norma, ale není. Jen se sešla celkově nadprůměrná třída.
Navíc s rodiči, co celkově soutěži o cenu génia a matky roku. Máme i školkovou skupinu, tam se v době lockdownu triumfovaly i samy matky. Kdybych se měla srovnávat jen na základě tohohle, jsem břídil. A syn je už předem odepsaný.
A líná opravdu nejsi, když vidím, co všechno děláš. Naopak mi přijde, že by ti trocha pohodlnosti prospěla.

Bohužel se mi seknul internet a můj chytrý dlouhý příspěvek mi zmizel. Myslím, že hodne lidí, kteří nejsou moc chytří, si to uvědomují. Určitě nejsem jediná. Moje dítě začalo kreslit až jako předškolák, pismenka a čísla ho nezajímají. Když byl lockdown, tak já měla potíže udělat aspoň nějaké úkoly a rodiče mladších dětí si žádali o úkoly a dělali je všechny. Takže ve vaší třídě bych dítě fakt nechtěla. Je teda fakt, že tam je hodně sikovnych děti a mezi nimi nemá šanci. Každopádně včera jsem skoro celý den nic nedělala. Nevím, z jakého mého příspěvku jsi usoudila, že něco dělám a mohla bych byt pohodlnější. To opravdu ne. Napr. místo, abych se včera věnovala dětem, tak jsem si dočetla knížku.

Citovat
Upravit

Anonymní

1.8.21 13:45

načítám...

@Ba-stet píše:
Stojí tisícovku na hodinu. Ranec, no. Ale zatím opravdu každému pomohla (teda jedna moje kamarádka z ní byla trochu na rozpacích, protože jí řekla věci, které asi úplně nebyla připravená přijmout). A fakt stačí jít tam jednou. Promysli to, no.Já Tě rozhodně nechci tlačit do nějaký změny nastavení, jen mi přijde hrozně smutný, když o sobě někdo píše tak ošklivý veci

Nepíšu o sobě ošklivě věci. :nevim: Akorát jsem konstatovala realitu. A té kamarádce pomohla? Já určitě nejsem připravena na to dělat nějaké změny.

Citovat
Upravit

ZuzaM

6445

6173

1.8.21 14:03

načítám...

@Anonymní píše:
Jenže mně škola nešla spíš až na střední - na základní škole mi to šlo na začátku samo, bavilo mě to, byla jsem soustředěna, pořádná, neustále chválena. Co se týká přijímaček na střední školu - matematika, čeština - plný počet bodů, žádná chyba, první místo (a to jsem věděla, že spousta lidí tam je opravdu chytrá narozdíl ode mě - taky to někam dotahli). A pak totální sesup - projevil se můj problém cokoliv si zapamatovat, naučit. Teď už dávno nejsem poradna, mám ve všem nepořádek, jsem chaotik, nemám žádnou disciplínu a ničím tím děti. Zatím je ve škole jen jedno na prvním stupni - matematiku nechápe, problémy s angličtinou. Ve školce si taky učitelky často stěžovaly na mladší dítě, že je dítě pomalé, nezvládá to, co ostatní, nechápe pokyny, neudělá to. Co se týká online hodin, tak jsem viděla všechny děti ze třídy a jen jsem zírala, jak jim to opravdu jde - většině. Znám dost děti i osobně a fakt jsou šikovné. Na co sáhnou, to jim jde. A co o mi jde? Aby se děti školou netrápily, aby jim to šlo (mně se spoustu let zdály sny o škole - 15 let po škole jsem se budila, že zase nic neumím u testu, zkoušky), aby si pak našly dobrou práci, vydělaly si dobře peníze, aby neskončily někde u pasu na směny frustrovaní z monotónní práce…

Dětem můžeš zařídit doučování. Matematiku je potřeba dobře vysvětlit, může to dělat i nějaký vysokoškolák, co bude chodit k vám domů. Jinak jsou děti holt asi po rodičích, některé prostě nejsou extrémně chytré a učení jim nejde samo, bohužel se obávám, že když ty sama neumíš udržet řád, máš ve všem chaos a nejsi systematická, děti se to neměly kde naučit. Na druhou stranu nemusí skončit u pásu, je spousta možností. Netlačila bych na nějaké extra vzdělání, kde by skončili v kanceláři, účetní ani překladatel z nich holt nebude, ale z kluka, pokud je aspoň trochu šikovný, může být šikovný řemeslník, kterých je málo a vydělají si velmi slušně, z holky kosmetička, kadeřnice, manikérka, může být svou vlastní paní a nemusí se trápit v práci, která jí nebaví. Zkusila bych podporovat tu zručnost, zvlášť pro kluky je spoustu kroužků. Doporučila bych aby děti hodně četly, hodně s nimi mluvte, hrajte různé hry na procvičení paměti. Při učení chce najít systém, který jim vyhovuje, někomu vyhovuje si učení přepisovat, líp si to zapamatují, některým když to slyší, můžou si to nahrávat a pak znovu pouštět. Být tebou objednám se s dětmi do poradny, jestli nemají nějakou dyskalkulii, dysgrafii, u vás to vypadá na dyskalkulii.
https://www.mojezdravi.cz/…ni-2330.html