Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
@katalyzator
Ono se to hrozně jednoduše říká, ale horší je pak se chovat
.
Výsledky budu mít v pondělí…
@katalyzator
Tak naděje umírá poslední.
Takže do pondělí máme naději…
@Klaudinka88 píše:
To asi každý.
Ale nějak to dopadne.
To dopadne. Aspoň bude jasno, zmizí napětí a zas to půjde dál. Pondělí je cobydup. Jinak to soustředění na to hlavní
, na mimino, tak můžeš počkat až příroda spustí hormonální program naplno nebo se tomu dá i aktivně pomoct. Záleží.
Třeba se aktivně nesnažit tu chuť najít… resp. aktivně dělat něco jiného
@Klaudinka88 píše:
A jak se tomu aktivně dá pomoct, když nemám chuť?
princip je převést nějaké abstraktní mimino na Tvoje konkrétní miminko, způsoby jsou různý, podle toho jaká jsi. Někdy je to velice konkrétní a fyzické. Nebo můžeš počkat až dítě ucítíš, ono Ti podá o sobě velice brzo zprávu. Prostě teď o něm víš, ale nejste ve spojení.
Ta nechuť se týká čeho konkrétně?
@veri3110
Tomu moc nerozumím
..
Nechuť spočívá právě v tom, že se bojím, že skončím sama s mimčem…Ikdyž je to moje chyba tak si nedokážu připustit to, že v sobě opravdu to miminko nosím…Už jsem celkem daleko víš, už jsem ve 21tt a pohyby (ikdyž ne kopání) cítím…a nějak to ignoruju…
@katalyzator píše:
Třeba se aktivně nesnažit tu chuť najít… resp. aktivně dělat něco jiného
Nevím, jestli máte zkušenost s něčím podobným…Ale není to tak jednoduché.
Možná, jak řekl onen člověk, který je možným otcem-nic není jednoduché…NESOUHLASÍM, ujet a nic neříct bylo jednoduché, schovávat se v koutku a doufat, že se to jeho netýká, jedonoduché…Postavit se k tomu čelem?…Hmmmm
@Klaudinka88 píše:
@veri3110
Tomu moc nerozumím..
Nechuť spočívá právě v tom, že se bojím, že skončím sama s mimčem…Ikdyž je to moje chyba tak si nedokážu připustit to, že v sobě opravdu to miminko nosím…Už jsem celkem daleko víš, už jsem ve 21tt a pohyby (ikdyž ne kopání) cítím…a nějak to ignoruju…
dík za odpověď. Tak nechuť není spojená přímo s miminkem, ale s tou představou, myšlenkou matky samoživitelky s miminkem? To je dobrý, zdravý, málokdo má jako životní program vychovávat dítě sám.
K tomu soustředění - den má 24hodin, 8 hodin spánek to máme dalších 16 hodin na chuť i nechuť. Můžou jít nějaký čas spolu. Já prostě věřím na aktivní rozhodnutí, takže zhruba takhle. Prostě se rozhodnu, že 20min denně věnuju své chuti na mimino. Teď nemyslím, nějaký nablbý juchání, ale těch 20 minut věnuju povzbuzení chuti, těch 20minut věnuju jen miminku. a jak? Tady se právě dostáváme k tomu, jaká jsi, co je pro Tebe důležité. Třeba moje kamrádka je rozený praktický, činný organizátor - takže pro ní se její dítě zhmotňovalo tak, že připravovala byt např. v 5.měsíci těhotenství oplocovala knihovnu, aby nepopadaly knížky na dítě, na dítě které bylo v břiše
. Další známá je taková pohybová, tak ta věnoval svému dítěti tanec. Někdo si zas sahá na břicho nebo jde na těhotenský tělocvik. Prostě něco co je Ti blízké. Já jsem třeba docela vizuálně založený člověk, tak já si našla jak dítě v tom tt vypadá a představovala si ho ve mně a pak jsem si vůbec rozjela fantazie, imaginaci nebo jsem čuměla na jiná už narozená mimina a hned jsem viděla to svoje. Pak jsem z toho měla několikrát sny a dítko pak fakt vypadalo jak v tom snu. Někdo předčítá, píše deníčky, dopisy…to je jedno, najdeš svoji cestu. K tomuhle žádnýho otce, chlapa nepotřebuješ to je jen mezi Tebou a Tvým dítětem, navážeš s ním spojení, zatím o něm jen víš…
Držím palce
Jo, tomu plně rozumím…a snažím se.
Jenom vždycky kdž cítím třea pohyb si pak v hlavě i řeknu-jejda, měl u toho být i ten tatínek přece
.
Je můj problém to, že se nedokážu smířit s tím, že budu TŘEBA sama.
Od pondělí právě začínám plavat abych doma neumřela…a během pondělí se dovím vlastně i výsledek toho všeho a budu vědět kde vlastně můžu chystat postýlku, jestli sama nebo s přítelem atd…