Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn nas nevita
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.4.22 21:48
Delala to dcera dedovi, cizi ucitelka i vahala, zda ji predat, jestli je to opravdu dedecek, nevim proc to delala, kazdopadne to preslo samo. Nedelala jsem z toho aferu a jen ruzne rikala jak je deda hodny, jak diky nemu chodi po obede apod. Ale to u vas pada takove chvaleni. Asi bych to neresila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.22 22:28
Hele, já jsem teď přečetla Teorii typů od Mikový a úplně mě to dostalo. Dcera má některé podobné prvky chování, což mě trochu znejišťovalo (protože já jsem jiný typ, takže to neznám/nechápu). Typicky to lpění na „blbostech“ - měl přijít tatínek, přišli jsme oba (u nás třeba: řeknu, že půjdem nakoupit, ale pak to padne, protože zavolá muž, že nákup přinese, tak místo toho naplánuju hřiště nebo jiný atraktivnější program - dcera trvá na nákupu). Ona prostě potřebuje plány, pravidelnost, předvídatelnost, situace (ale i hry, vztahy) vyhodnocuje podle toho, co už zná, s čím má zkušenost - kteoru má zatím malou, protože jsou jí dva 
…
Na Tvém místě bych na to mrkla. Pro mě to byl fakt Aha moment. Kdybys chtěla ochutnávku, základní rozdělení typů má i na svých stránkách (ale bez té knihy se to blbě určuje, já se na to dostala přes eshop samostatne-dite.cz, kam napsala nějaké články a taky pro ně udělala takové na-první-dobrou-rozdělení. To se mi zdálo trochu lepší).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.22 14:11
@Ba-stet hele slysela jsem o ni, plus jeste Nejsou stejne. Prubezne kouknu na bazar, nejsou nikde, tak asi holt investuju a koupim novou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.22 15:00
@Zarude Mela jsem to stejně. Furt jsem koukala po bazarech, v knihovně je na ne fronta na rok. Presvedcily me ty ochutnávky zadarmo, co jsem popsala (plus na jejích strankach jsou i cele uryvky z kapitol, samozřejme spis méně zajímavé části). A říkala jsem si, ze je pak snadno prodam. Ale jsem z toho nadšena, zatim si je necham.
Ma knihy Nejsou stejné a „druhý dil“ Ani mamy nejsou stejné. Urcite doporučuji obě (ono uz to neni zas o tolik dražší). Z vice stran jsem slyšela, ze prvni dil se hur cte a ze druhy pomůže k pochopení. Ja jsem zvykla cist hodně, dobre rozumim textu, tak jsem si rikala, ze to zvladnu, ale platilo to pro me taky. Ten prvni dil jde vic do hloubky, je analyticky a nez si člověk zvykne na vsechna ta pismena a funkce, je to fakt matoucí. Ten druhy je vic po povrchu, ale clovek se zorientuje a lip se vraci k tomu prvnímu. A musim rict, ze pro me nakonec byly i zajimave „plusy a minusy“ jednotlivých typu v mateřství. Dcera mela jednu dobu šílene potíže se spánkem, kazdy mi samozřejmě radil, případně kritizoval muj přístup… tohle me zpětně uklidnilo, ze jsem to jinak resit nemohla a ze holt nikdy nebudu ten pridny, případně vyrvavaci a trestajici typ.. Ale taky jsem pochopila, proc to někdo tak ma, ze treba dokáže nechat dite 3 dny brecet, aby dosahl sveho (ukončení nočního kojení, spani ve vlastní postýlce apod).
Je to mimochodem docela dobrý pro vztahy všeobecně, i s muzem, sousedem, kolegy. Mikova ma nekolik prikladu konkrétní situace, kterou jednotlivé typy vnímají úplně odlišne. Je zajímavý si to přečíst a uvědomit si, ze ostatní to fakt vidi jinak, nedelaji naschvaly, nejsou nechapavi…
Konec reklamního okenka, prohlašuju na svou cest, ze me Mikova neplatí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj,
stejne to bylo v opacne situaci, kdy jsme byli domluveni, ze prijedeme oba, ale zasekla jsem se na veterine a tatinek jel sam, aby tam nezustal jako jediny nevyzvednuty, a s tim, ze pro me hned pojedou. To zase strasne plakal, ze tam nejsem. Jasne, tady chapu, ze se neco slibilo. Tatinka ma za pana boha, obcas me jeho chovani dost mrzi. Kazdy vecer kdyz jdeme spat mu s pusou na dobrou noc rikam, ze ho mam moc rada, a on mi casto odpovi ze ne, ze tata 
rano otevre oci a prvni koho shani je tata. Odjedou k babicce, pres videohovor se ho ptam, zda mam zitra za nim prijet - ne. Porad nekoho odstrkuje, vzdy si na nejakou dobu vybere jednu obet z rodiny a roztrubuje, ze je oskliva. Vim, ze je to jeste mrnous a neuvedomuje si vyznam toho, co rika, ale zrovna ta skolka me dost mrzi, pripadam si tam vzdy jak pitomec 
zajimal by me nazor na nasledovne chovani temer trileteho ditete.
Chodi na par hodin tydne do skolicky a vzdy, kdyz pro neho pote prijdeme, tak sice kouka, zda jsme take mezi rodici, ale zatimco ostatni deti k rodicum bezi, on predstira, ze nas nevidi a jde se schvalne nekam schovat nebo si s necim okate hrat. Kdyz ho lapim, tak uz komunikuje normalne. Jde videt, ze vylozene ceka, co bude. Jedno, jestli prijdu ja nebo tatinek. Jeste „prijemnejsi“ ale jsou jeho reakce, kdyz nastane nejake prekvapeni. Napr. situace, kdy tatinek ma volno a tudiz se domluvi, ze do skolicky pojedou spolu a v poledne ho i vyzvedne. Nedej boze, abychom se tam objevili v poledne oba. Totalne me vyrve a breci, jak kdyby se stala nejvetsi tragedie, ze tam nemam byt