Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vzdorovité dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Svetluska55
21.3.22 12:36
Tady se musíte domluvit vy dva, čili ty a přítelkyně. Děti velice dobře poznají, co můžou a u koho, dělají to ve škole, školce, u babiček..i u vlastních rodičů.
Vy musíte být jednotní, jinak toho budou děti zneužívat (ty zakazes, máma povolí).
Současně se ale hlavně musíte domluvit, jak si tvoje přítelkyně představuje tvoje působení v rodině. Pokud ti právo vychovávat děti nedá, res už jen věci, které se tě přímo dotýkají (napriklad nesahej mi na notebook). Pokud ti ale to právo udělí, nesmí ho bojkotovat.
- Citovat
- Upravit
21.3.22 12:45
@Anonymní píše:
Jenže přítelkyně ten její řev nemůže vydržet a jde jí chovat, aby se uklidnila a malá se na mě pak ksichtí, jako že vyhrála.
Ahoj, to je jako u mé sestry. Dcera 5 let a to samé. Rozešla se s přítelem a tyto stavy jsou na denním pořádku. Je to asi taková forma vyjadřování. Stačí mi jako strejdovi 2 hodiny a mám dost. Na druhou stranu se to zlepšuje a myslím, že až bude straší, tak to bude v pohodě. Ve výchově musíte být jednotní, jinak se z toho jeden z vás zblázní. Dej tomu ještě čas. Některé děti jsou fakt náročné. Otázkou je, jestli vzdoruje převážně jen tobě a ostatní ji jen rozmazlují? To je pak těžký boj, který nelze vyhrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 12:48
Na mě působíš jako lehce za hranou toho, co bych od „náhradního tatínka“ snesla - moralizuješ, vše víš nejlíp, protože už jsi své děti vychoval, máš patent na rozum, ženu jako matku nerespektuješ, děti si „srovnáváš“. Domluvte se vy dva, v klidu, bez přítomnosti dětí, pokud se neshodnete na výchově, tak ty prostě nevychovávej nebo jděte od sebe. Myslím, že situace popsaná z pohledu tvé přítelkyně, by byla diametrálně odlišná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:02
@unuděná píše:
Na mě působíš jako lehce za hranou toho, co bych od „náhradního tatínka“ snesla - moralizuješ, vše víš nejlíp, protože už jsi své děti vychoval, máš patent na rozum, ženu jako matku nerespektuješ, děti si „srovnáváš“. Domluvte se vy dva, v klidu, bez přítomnosti dětí, pokud se neshodnete na výchově, tak ty prostě nevychovávej nebo jděte od sebe. Myslím, že situace popsaná z pohledu tvé přítelkyně, by byla diametrálně odlišná
Děkuji za argumenty.
Jen bych potřeboval vysvětlit co myslíš tím moralizováním?
A co myslíš tím, že partnerku nerespektuji jako matku?
Ano, souhlasím, že spolu musíme souhlasit.
Ale nějak si nedokáži představit, jak se starat o děti, bez toho, abych je vychovával, když je mám na starost? Určitě nemám patent na rozum, ale vycházím z toho, jak vychovali rodiče mě, jak byly vychováváni moji kamarádi a moje okolí a pak z toho, co jsem za život pochytil a načetl.
Ale to se jednalo o klasické rodiny.
Děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:03
Navrhuju, aby když jste tam oba, ty i přítelkyně, a dítě se začne takhle chovat, res to po svém, ale když se jí přítelkyně bude zastávat, okamžitě se otoč a odejdi. Pusť bundu na zem a řekni, „počkám venku“ a jdi. Tíha situace bude na přítelkyni a buď ti dá časem za pravdu a budete to mít vyrovnanější, nebo tě to aspoň nebude tak štvát, protože tam nebudeš.
S přítelkyní bych to přestala slovně řešit, jedině kdyby chtěla ona, ráda bych s ní o tom mluvila. Ale nechodila bych za ní a neříkala jí „vidíš, jak je to hrozné, já jsem musel z té situace odejít, měla bys tohle a tamto…“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:10
@martas.b píše:
Děkuji za argumenty.Jen bych potřeboval vysvětlit co myslíš tím moralizováním?
A co myslíš tím, že partnerku nerespektuji jako matku?
Ano, souhlasím, že spolu musíme souhlasit.
Děkuji
Ale nějak si nedokáži představit, jak se starat o děti, bez toho, abych je vychovával, když je mám na starost? Určitě nemám patent na rozum, ale vycházím z toho, jak vychovali rodiče mě, jak byly vychováváni moji kamarádi a moje okolí a pak z toho, co jsem za život pochytil a načetl.
Ale to se jednalo o klasické rodiny.
No ale tvoje zkušenosti a informace o výchově jsou evidentně jiné, než ty, které má tvoje přítelkyně. A nikde není psáno, že její způsob výchovy je horší, než ten tvůj Takže mi přijde dost nešťastné považovat svůj styl výchovy za jediný správný a tak to podávat přítelkyni, což nejspíš děláš.
Právě si nemyslím, že by ses o ně měl v takové míře starat a vychovávat je. Pokud to ona po tobě chce, musíte oba udělat krok doprostřed a najít kompromis v přístupu k dětem. Ne, že ona se přizpůsobí tvé autoritativní výchově. Vem si to opačně. Kdybys měl v péči malé děti, našel si přítelkyni a ona se rozhodla, že je bude vychovávat vařečkou, protože tak už svoje děti vychovala, byl bys s tím v pohodě?
A taky si nemyslím, že například scéna v autě byla důsledkem toho, že jí maminka oblékla.. Prostě holka zkouší a plave v tom výchovném guláši, který předvádíte, když jste někde společně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:11
Klobouk dolů před tebou. 
Asi musíš přítelkyni zbožňovat, když takhle funguješ. Já bych si už asi po rozvodu a s velkými dětmi nechtěla komplikovat život a užívala bych si života s dámou, co je na tom podobně, tedy také s odrostlými ratolestmi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:14
A jak píše @Platanka -taky bych odcházela z konfliktů, kdy ona skáče tak, jak dítě píská. Když si to chce dělat složitější, než je nutné, ať dělá, ale ty u toho asistovat nemusíš a koukat na úšklebky dítěte už vůbec ne. Prostě to ignoruj.
Mě tohle dělala tchyně, když byly děti u ní. Byla schopná je ještě ve 4-5 letech krmit, synovi v 7 chtěla krájet řízek 
No mě by to ani ve snu nenapadlo, tak jsem vždycky radši odcházela a prostě přišla doba, kdy jí děti samy řekly, že nejsou mimina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:17
@unuděná píše:
A jak píše @Platanka -taky bych odcházela z konfliktů, kdy ona skáče tak, jak dítě píská. Když si to chce dělat složitější, než je nutné, ať dělá, ale ty u toho asistovat nemusíš a koukat na úšklebky dítěte už vůbec ne. Prostě to ignoruj.
Mě tohle dělala tchyně, když byly děti u ní. Byla schopná je ještě ve 4-5 letech krmit, synovi v 7 chtěla krájet řízek
To jsou fakt rady nad zlato. Jak má odejít z konfliktu, když má ráno malou odvést do školky a ona se zrovna zabejčí? Jako upustit v předsíni bundičku, říct jí pápá a odejít do práce? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:17
@Anonymní píše:
Zdravím diskutující,chtěl bych znát názory ostatních, kteří jsou nebo byli v podobné situaci.
Jsme oba rozvedení, já mám děti už velké. Partnerka má holčicky 6 a 4 roky. Jsme spolu 3 roky. Holek táta si je bere 1× za týden na 2 hodiny a 2× za rok na dovolenou. Takže holkám dělám víceméně náhradníhu tátu já. Což by mi nevadilo, děti mám rád, rád s nima blbnu, na bazén, na hriště, ale problém je v tom, že veškerý čas strávený s tou malou je opravdu za trest. Je v pohodě, pouze pokud je s ní někdo sám a jasně nastaví hranice. Pokud jsme všichni spolu, tak jakmile po ní něco chci, dělá naschvály.
Přítelkyně pracuje v nemocnici, dělá si praxi na atestaci a k tomu jí zbývají ještě dva roky, kde musí v práci držet hubu a krok. Změna práce u ní nepřipadá v úvahu, musela by začínat od 0.
Fungujeme tak, že ráno se o holky postarám já a odvedu je do školky. Odpoledne vyzvedávají holky babičky nebo přítelkyně. Holky nám poměrně často hlídají babičky a prababičky, které je také rozmazlují, od toho jsou babičky. Ve všední den se doma sejdeme večer.A problém je s tou mladší, je prostě ve 4 letech extrémně vzdorovitá, vzteklá až zlá. Ale pak je zase zlatíčko. Já vidím problém v tom, že dítě by mělo znát i trest a přítelkyně si myslí, že všechno má jít po dobrém. Například něco provede (kousne ségru), tak bych jí vynadal a poslal do pokoje, aby tam byla sama. Takže samozřejmě se začne vztekat a řve. Já bych jí tam nechal třeba 15 minut a až by se uklidnila, tak bych pro ní přišel a probral to s ní, jestli ví co udělala špatně, udobřil se,… Jenže přítelkyně ten její řev nemůže vydržet a jde jí chovat, aby se uklidnila a malá se na mě pak ksichtí, jako že vyhrála.
Takže ve všední den, to ráno nějak přežiju, protože je tak obden řev ( malé boty, velké boty, neche mít pásy v autě, svítí jí do očí, nesvítí jí do očí, prostě cokoli ). Musí se vyřvat a pak je zlatíčko. Večer je to tak obden klid / pohroma, ale jdou v 8 spát, tak se to dá.Když jsem s nima sám, tak si nastavím pravidla a pak je legrace. Ale společné víkendy jsou dost náročné. Jakmile má na dosah mámu nebo babičku, tak dělá naschvály. Pokud jí něco řeknu tak mě buďto ignoruje nebo udělá přesný opak. Taková příkladová situace - jsme v dětské herně, odcházíme, všechno v pohodě, já jí přinesu bundu a ona se začne kroutit a vztekat, že ode mě jí to bolí, tlačí, nebo cokoli jiného a že chce od mámy. Takže jí máma vezme a oblíkne, aby byl klid. Takže je scéna až za 5 minut v autě, kvůli něčemu jinému.
Můj názor je, že si ta malá žádá pozornost, asi jí neměla dost, protože od 1,5 roku přítelkyně pracuje, takže jí hlídala babička a pak ve školce.
Pak nějak nedokážu vysvětlit přítelkyni, že výchova je prostě dřina a kdyby to bylo moje dítě, tak jí ráno do školky nedám a nechám si jí, aby se srovnala, ale na to bych potřeboval i podporu přítelkyně, ale v této situaci mi to přijde jako boj já x ta malá…A je to tak vysilující, že v tuto chvíli řeším, že pokud se to nezmění, tak odejdu.
Takže máte někdo rady?
Tady se moc radit nedá - tohle není problém dítěte a není to ani problém „tebe a dítěte“. Je to problém tebe a tvé přítelkyně.
Vy dva dospělí musíte postupovat jasně a jednotně - ať už jakýmkoli směrem, ale ve shodě. A jestliže ta shoda není, tak se v tom dítě plácá a zcela pochopitelně zneužívá své pozice - protože to okamžitě vycítí i velmi malé dítě, že jeho „vychovatelé“ nejsou jednotní, a naučí se mezi nimi hezky bruslit.
Dokud s přítelkyní nedokážete najít společnou řeč, nic se nezlepší, právě naopak - časem se to bude stále zhoršovat, jak holčička poroste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:22
@Fee-bee píše:
To jsou fakt rady nad zlato. Jak má odejít z konfliktu, když má ráno malou odvést do školky a ona se zrovna zabejčí? Jako upustit v předsíni bundičku, říct jí pápá a odejít do práce?
On ale psal, že problém nastává, když jsou tam všichni spolu. Když s nimi je sám, je to v pohodě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:27
A jinak si až tak nemyslím, že oba rodiče musí vychovávat shodně. My to tak taky nemáme, a to jsme normální neslepovaná rodina.
Ono by to bylo i dost unikátní, kdyby se našli dva lidé, kteří na to jdou naprosto stejně. Že táta to s dětmi dělá jinak, než maminka, je zcela v pořádku. Důležité je jak to funguje, když jsou společně. Buď musí být jeden „hlavní rodič“-což myslím, že tady by mělo fungovat, jelikož děti nejsou zakladatele, a ten si děti zpacifikuje po svém. Nebo musí najít společný způsob, jak fungovat. Například při vypravování ven tatínek pobere věci, naloží je do auta, vyřeší navigaci atd., maminka nakládá děti. Příklad. Osobně bych se nevrhala do výchovy dětí ve chvíli, kdy je může vychovávat jejich vlastní máma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:29
@unuděná píše:
On ale psal, že problém nastává, když jsou tam všichni spolu. Když s nimi je sám, je to v pohodě
Tak zakladatel píše, že se ráno stará o holky on a „Takže ve všední den, to ráno nějak přežiju, protože je tak obden řev ( malé boty, velké boty, neche mít pásy v autě, svítí jí do očí, nesvítí jí do očí, prostě cokoli ).“
To mi tedy úplná pohoda nepřijde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.22 13:34
@unuděná píše:
A jinak si až tak nemyslím, že oba rodiče musí vychovávat shodně. My to tak taky nemáme, a to jsme normální neslepovaná rodina.
Ono by to bylo i dost unikátní, kdyby se našli dva lidé, kteří na to jdou naprosto stejně. Že táta to s dětmi dělá jinak, než maminka, je zcela v pořádku. Důležité je jak to funguje, když jsou společně. Buď musí být jeden „hlavní rodič“-což myslím, že tady by mělo fungovat, jelikož děti nejsou zakladatele, a ten si děti zpacifikuje po svém. Nebo musí najít společný způsob, jak fungovat. Například při vypravování ven tatínek pobere věci, naloží je do auta, vyřeší navigaci atd., maminka nakládá děti. Příklad. Osobně bych se nevrhala do výchovy dětí ve chvíli, kdy je může vychovávat jejich vlastní máma.
Ano, jak píšeš… nemusejí mít na všechno stejné postupy, stejný „manuál“… ale ve chvíli, kdy jsou spolu, tak musejí respektovat jeden druhého. Tzn. jestliže jeden něco udělá, zakáže nebo nařídí, nemůže se ten druhý začít hádat, zákaz zrušit nebo udělat pravý opak… i když s tím třeba zrovna nesouhlasí nebo by sám tu situaci vyřešil jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Zdravím diskutující,
chtěl bych znát názory ostatních, kteří jsou nebo byli v podobné situaci.
Jsme oba rozvedení, já mám děti už velké. Partnerka má holčicky 6 a 4 roky. Jsme spolu 3 roky. Holek táta si je bere 1× za týden na 2 hodiny a 2× za rok na dovolenou. Takže holkám dělám víceméně náhradníhu tátu já. Což by mi nevadilo, děti mám rád, rád s nima blbnu, na bazén, na hriště, ale problém je v tom, že veškerý čas strávený s tou malou je opravdu za trest. Je v pohodě, pouze pokud je s ní někdo sám a jasně nastaví hranice. Pokud jsme všichni spolu, tak jakmile po ní něco chci, dělá naschvály.
Přítelkyně pracuje v nemocnici, dělá si praxi na atestaci a k tomu jí zbývají ještě dva roky, kde musí v práci držet hubu a krok. Změna práce u ní nepřipadá v úvahu, musela by začínat od 0.
Fungujeme tak, že ráno se o holky postarám já a odvedu je do školky. Odpoledne vyzvedávají holky babičky nebo přítelkyně. Holky nám poměrně často hlídají babičky a prababičky, které je také rozmazlují, od toho jsou babičky. Ve všední den se doma sejdeme večer.
A problém je s tou mladší, je prostě ve 4 letech extrémně vzdorovitá, vzteklá až zlá. Ale pak je zase zlatíčko. Já vidím problém v tom, že dítě by mělo znát i trest a přítelkyně si myslí, že všechno má jít po dobrém. Například něco provede (kousne ségru), tak bych jí vynadal a poslal do pokoje, aby tam byla sama. Takže samozřejmě se začne vztekat a řve. Já bych jí tam nechal třeba 15 minut a až by se uklidnila, tak bych pro ní přišel a probral to s ní, jestli ví co udělala špatně, udobřil se,… Jenže přítelkyně ten její řev nemůže vydržet a jde jí chovat, aby se uklidnila a malá se na mě pak ksichtí, jako že vyhrála.
Takže ve všední den, to ráno nějak přežiju, protože je tak obden řev ( malé boty, velké boty, neche mít pásy v autě, svítí jí do očí, nesvítí jí do očí, prostě cokoli ). Musí se vyřvat a pak je zlatíčko. Večer je to tak obden klid / pohroma, ale jdou v 8 spát, tak se to dá.
Když jsem s nima sám, tak si nastavím pravidla a pak je legrace. Ale společné víkendy jsou dost náročné. Jakmile má na dosah mámu nebo babičku, tak dělá naschvály. Pokud jí něco řeknu tak mě buďto ignoruje nebo udělá přesný opak. Taková příkladová situace - jsme v dětské herně, odcházíme, všechno v pohodě, já jí přinesu bundu a ona se začne kroutit a vztekat, že ode mě jí to bolí, tlačí, nebo cokoli jiného a že chce od mámy. Takže jí máma vezme a oblíkne, aby byl klid. Takže je scéna až za 5 minut v autě, kvůli něčemu jinému.
Můj názor je, že si ta malá žádá pozornost, asi jí neměla dost, protože od 1,5 roku přítelkyně pracuje, takže jí hlídala babička a pak ve školce.
Pak nějak nedokážu vysvětlit přítelkyni, že výchova je prostě dřina a kdyby to bylo moje dítě, tak jí ráno do školky nedám a nechám si jí, aby se srovnala, ale na to bych potřeboval i podporu přítelkyně, ale v této situaci mi to přijde jako boj já x ta malá…
A je to tak vysilující, že v tuto chvíli řeším, že pokud se to nezmění, tak odejdu.
Takže máte někdo rady?
Díky