Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám 11 měsíční dceru (první dítě), byla plánovaná a miluju jí z celého svého srdce. Ale jsou dny, kdy bych ji nejraději někam zastrčila a předstírala, že není. Prostě mě strašně vytáčí. Mám ji neustále za zadkem, ani na záchod si nemůžu dojít v klidu, protože je hned u mě a žere toaleťák. Teď zrovna máme období budíčku v 5 ráno, což taky nedávám, protože večer chodí spát až tak 19/20, a já přes den neusnu, takže jsem celý den vzhůru a taky to moc nepomáhá mojí náladě
vím, že je to asi jenom “období”, ale já vždycky čekám a těším se, až to “období” skončí a nakonec je to další ještě horší.
To je furt nějaký plácání, škrábání, štípání, bradavky rozkousaný, a myslí si jak je to všechno strašná sranda. Snažím se jí říkat že ne, máma se neplácá, ale ve finále to dopadne tak, že jí plácnu taky a z toho si moc nevezme. Jsou dny, kdy na mě celý den sahá, že večer už nesnesu aby na mě sahal třeba přítel, protože mám těch dotyků plný zuby.
Je nějaká možnost, jak pracovat s trpělivostí? Nikdy jsem s ní problém neměla, ale skoro každý den mi ta trpělivost dojde, já na ní křičím, musím se jít uklidnit do jiný místnosti, nebo někam daleko od ní. Pak toho samozřejmě lituju, omlouvám se, že jsem křičela a cítím se jako ta nejhorší máma. ![]()
Chápu, že to dítě mě potřebuje, je na mě v podstatě odkázaná, ale někdy je toho na mě moc ![]()
Trikrat tydne vecer zmiz na kafe, cvicit. Potrebujes orazit, nic jineho nepomuze. A prestan ji placat, to je kontraproduktivni.
Zajisti si hlídání (pokud bude placené, věř, že se investice vyplatí), dej si pauzu a pak to budeš lépe zvládat. Tohle období přejde, neboj.
@VitaminC to já vím a většinou ji říkám ze nesmí plácat, ale po 50 plácnutí už prostě rupnu
vím že je to špatně, když říkám ze nesmí plácat a pak ji sama placnu.
@ReginaZ taky mě to napadlo, někam vypadnout, ale při představě, že ji nebudu mít u sebe se mi svírá žaludek
od porodu jsem vlastně nebyla nikde bez ní ![]()
Tak začni hlídáním u tebe doma a ty bud v jiné místnosti. Postupne.
@LenaHelena Takhle malé dítě ztěží pochopí, co mu vysvětluješ, jako že nemá plácat maminku. Ručičky jí chyť, zabraň tomu a snaž se odvést pozornst. U malých dětí to je docela snadné. Jinak zkus najít rozptýlení i pro sebe, pokud máš možnost hlídání, zajdi si sama aspoň nakoupit, na procházku, za kamarádkou na kafe. Časem na tobě nebude tolik viset, ale přijdou zase jiné libůstky. ![]()
KDyž mě syn začal plácat, tak jsem se od něj vzdálila. Měla jsem ho na rukou, začal mě „bít“ tak jsem ho dala na zem. Stál na zemi a plácal mě, tak jsem odešla. S tím, že plácat mě nebude ani omylem. To samé s kousáním a jinýma nesmyslama. Docela rychle to pochopil.
A jinak ti úplně rozumím. Obě děti teď na mě celé hodiny doslova visí a já už kolikrát utíkám se zamknout na záchod, abych mohla mít alespoň 5 minut, kdy se po mě nikdo nesápe. Opravu pomáhá vypadnout z domu, alespoň na hodinu.
Zapojit tatínka. Začni chvilkou třeba nákup v nejbližším obchodě. Ja chodila se psem ven, ale dělala jsem to od narození. Taky jezdil sám s dítětem ke svým rodičům jednou v měsíci na cca 4h.
@LenaHelena Rok jsi nikde nebyla bez dítěte?
Tak se nediv, že ti leze krkem. Potřebuješ čas jen sama pro sebe. I kdyby to byla hodina týdně na kafe s kámoškou. A rozkousaných bradavek se zbavíš velmi jednoduše. Přestaň kojit. Zubaté dítě už to tolik nepotřebuje.
Kromě toho, co tu zaznělo z těch praktických rad, doporučuju knížky " Maminko nekřič!" a „Aha! rodičovství“.
Já sama mám ke křiku sklony, samozřejmě jsem tak byla vychovávaná, že za každou blbost křik, plácání, malá trpělivost, a fakt mě to poznamenalo. Upřímně kromě většího odpočinku a času jen pro sebe to bude chtít i nějakou práci na sobě.
Drž si své hranice - systematicky a s klidem. Si unavená, tak ať tě odtíží tatíkek. Prcek tě plácá, tak odejdi nebo mu to znemožni. V 10m to jde docela snadno. Vysvětlování je jenom stráta energie. Když ho plácaš ty, tak mu jenom jdeš příkladem…
Jestli jste s ní 24/7, tak není divu, že se necítíte úplně ok. Píšete, že od porodu jste nebyla nikde bez ní. Jdete sama proti sobě. V tomhle věku už jsem klidně nechala dítě na víkend otci a jela si odfrknout s kamarádkami. Nejméně jednou týdně kafe s kamarádkou nebo dlouhá procházka bez dětí. Prostě pár hodin týdně, pokud nejste samoživitelka na to, abyste zrovna nedělala pro nikoho nic, je třeba si najít.
@Tofifea píše:
Jestli jste s ní 24/7, tak není divu, že se necítíte úplně ok. Píšete, že od porodu jste nebyla nikde bez ní. Jdete sama proti sobě. V tomhle věku už jsem klidně nechala dítě na víkend otci a jela si odfrknout s kamarádkami. Nejméně jednou týdně kafe s kamarádkou nebo dlouhá procházka bez dětí. Prostě pár hodin týdně, pokud nejste samoživitelka na to, abyste zrovna nedělala pro nikoho nic, je třeba si najít.
@Tofifea píše:
Jestli jste s ní 24/7, tak není divu, že se necítíte úplně ok. Píšete, že od porodu jste nebyla nikde bez ní. Jdete sama proti sobě. V tomhle věku už jsem klidně nechala dítě na víkend otci a jela si odfrknout s kamarádkami. Nejméně jednou týdně kafe s kamarádkou nebo dlouhá procházka bez dětí. Prostě pár hodin týdně, pokud nejste samoživitelka na to, abyste zrovna nedělala pro nikoho nic, je třeba si najít.
Jenze to si musíš udělat děti s normálním chlapem..
@Tofifea ono nebylo komu jí dát, tatínek pořád pracuje, babičky taky, odešla jsem bez ni sama k lékaři a to jsem byla pryč tak hodinu. Je většinou takový mamánek, že ani u táty nechce být a když se jdu vysprchovat, tak sedí za dveřma koupelny a čeká až vyjdu
na vikend to asi ještě úplně nevidím
Myslím, že všechno už bylo řečeno. Pokud tě plácá, štípe, chyť jí za ruce a důrazně řekni ne. Pokud tě kouše při kojení, řekni důrazně au a přeruš kojení. Dítě to pochopí velmi snadno. Pokud je hodná, mazli se s ní, ona to potřebuje a nejspíš si jen vynucuje pozornost. Já jsem aspoň jednou za týden vyrazila sama někam buď na nákup, nebo s kámoškou, případně na kosmetiku, ke kadeřnici a hlídal manžel nebo babička. O víkendu vzal odpoledne manžel dceru do kočáru a vyrazili na dlouhou procházku a já měla volno. V tomhle věku se mi taky osvědčilo střídat hračky, vždycky nějaké vyndat, jiné na nějakou dobu schovat, pak jí připadaly víc zajímavé nebo jsem dávala do krabice od bot nějaké věci, které si mohla ohmatat, ožužlat, pokaždé jiné, to jí taky zabavilo.