Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prostě bych se odstěhovala, když s tím dřív souhlasil, tak teď by bylo pozdě kvůli němu měnit plány, je dost velký, aby pochopil, že takové zařizování není jen tak a nedá se z toho vycouvat jen z rozmaru. Viděla bych to, že se nejspíš dal dohromady s nějakou holkou nebo něco podobného a nechce proto odjet.
@Anonymní píše:
Krásnou sobotu všem, jdu se spíše vypsat, rada, co dělat, by se hodila, ale bojím se, že neexistuje. Dva roky mám partnera, který žije na druhé straně republiky. Z prvního manželství mám tři syny. 15, 11 a 6 let. Od roku nejmladšího jsem s nimi sama. Tatínek má novou rodinu a poslední čtyři roky kluky neviděl. Že začátku se občas ozval, někam je vzal, ale čtyři roky je to absolutně bez zájmu z jeho strany. Po zklamání, slzách a smutku jsou kluci už dávno ve fázi, kdy to neřeší. Vystačili jsme si sami. Žádné pány jsem jim do života nezatahovala a první byl až nynější přítel po několika měsících naší známosti. Je to skvělý chlap a cítím, že je to konečně ten pravý. Rok už za námi jezdí na víkendy, kluci ho mají rádi. Někdy kolem Vánoc jsme otevřeli myšlenku stěhování. Ptala jsem se na názor všech dětí, byly nadšené. Je to ideální doba, jelikož děti by šly i zde do jiných školních institucí. Nejstarší na střední školu, prostřední zkusit přijímačky na osmiletý gympl (pokud se nedostane, přechod z malotřídky do městské základky) a nejmladší do první třídy. Nyní jsme ve fázi, že jsou na střední školy podané přihlášky, oba starší kluky čekají přijímačky, nejmladšího zápis. Máme změněné trvalé bydliště, mám na Moravě sehnanou práci, u partnera ve firmě, mám zájemce na náš byt, souhlas od ex manžela a zkrátka je vše ve fázi, kdy čekáme na prázdniny a pak jsme připraveni se stěhovat. Bohužel nejstarší kluk začal couvat a stěhovat se nechce. Kluci trávili na Moravě u partnera beze mě jarní prázdniny, já chodila do práce. Přijeli nadšení, mají tam nové kamarády, nejstarší si dopisoval s nějakou dívkou a všichni se nemohli dočkat. Najednou ze dne na den zlom a už druhý týden nechce o stěhování ani slyšet. Jsem z toho hodně špatná. Jak by jste se k celé situaci stavěli vy?
Sehnala bych mu internát, kde by mohl bydlet a studovat, případně bych požádala otce, aby si syna vzal k sobě. Urcite bych kvůli němu nezustavala. Syn bude za chvíli dospělý a bude mít svůj život ať budeš doma a nebo na Moravě. Uvádí nějaký důvod?
Jednou souhlasil, všechno jste už zařídili, nemůže si měnit názory jak se mu zlíbí. Tohle není žádná maličkost, ale velká věc, která vás stála nějaké to zařizování a obíhání..
No to asi zalezi hlavně na jeho povaze, vasem vztahu a vzdálenosti místa, kam se stěhujete. Je to už poměrně velký hoch, tak co třeba varianta internátu a střední školy v Praze? Ale to samo jen v případe, ze by o to stál a tys věděla, ze je na to zraly a ze problem neni nějaký hlubší. Co babičky, ty bydlí kde? A jaký je jeho důvod nahle zmeny?
Tak pro něj je těžké opustit tu zajetou kolej. Je několik možností. Buď se odstěhuje taky na Moravu nebo bude na intru nebo se odstěhuje ke svému otci a za zbytkem rodiny bude pravidelně dojíždět.
Vzhledem k tomu, že je již připraveno tolik věcí, tak bych názor nezměnila.
Ale proč jste se rozhodli udělat to takto, partner má tam nějaké jeho děti?
Odstěhovat se, všechno je připraveno, syn už je velký, za chvíli půjde na vysokou a bude beztak pryč, tak vám ostatním nemá nárok ničit život
@Kelsey píše:
Tak pro něj je těžké opustit tu zajetou kolej. Je několik možností. Buď se odstěhuje taky na Moravu nebo bude na intru nebo se odstěhuje ke svému otci a za zbytkem rodiny bude pravidelně dojíždět.
Tatínkovi se do toho nechce, jinak by to řešení bylo, ale to by se ex musel chovat jinak. Navíc syn nemusí jeho novou ženu. To by dobrotu nedělalo. Intr také není moc řešení, jelikož je to opravdu dálka, doslova přes celou ČR a pátek a neděli by strávil na cestě. Moji rodiče a sourozenci bydlí 350 km od nás, blíže to budeme mít k nim z nového bydliště. Já jsem sem přišla za ex manželem, když jsme spolu čekali tohoto nejstaršího. Takže já tu nikoho, kromě kamarádek nemám. Bydlíme v bytovce na malé vesnici ve šluknovském výběžku, práce tady není nic moc, dělám ve fabrice na směny, abych uživila tři děti, chodím na přesčasy a děti jsou často samy doma. Vše je na nejstarším dítěti, já to dělám i pro ně. Nechci, aby se kluk, který jde na střední školu musel řídit podle mých směn a dost dní v měsíci trávil svůj volný čas starosti o nejmladšího bráchu. Práci na ranní tady nemůžu sehnat už čtyři roky. Na Moravě je kromě skvělého chlapa pro nás celkově více možností. Budu mít lépe placenou práci, mnohem lepší pracovní dobu, děti se nebudou tlačit v jednom pokojíčku, ale budou mít každý svůj pokoj, velkou zahradu. Kdyby si děti s chlapem nerozuměly, bylo by to vyřešené. Ale oni si rozumí, nejstarší se v něm vidí, svěřuje se mu, mají dost společných zájmů. Jenže nyní si postavil hlavu a důvod je, že je zvyklý doma a že mu budou chybět kámoši.
@Anonymní píše:
Tatínkovi se do toho nechce, jinak by to řešení bylo, ale to by se ex musel chovat jinak. Navíc syn nemusí jeho novou ženu. To by dobrotu nedělalo. Intr také není moc řešení, jelikož je to opravdu dálka, doslova přes celou ČR a pátek a neděli by strávil na cestě. Moji rodiče a sourozenci bydlí 350 km od nás, blíže to budeme mít k nim z nového bydliště. Já jsem sem přišla za ex manželem, když jsme spolu čekali tohoto nejstaršího. Takže já tu nikoho, kromě kamarádek nemám. Bydlíme v bytovce na malé vesnici ve šluknovském výběžku, práce tady není nic moc, dělám ve fabrice na směny, abych uživila tři děti, chodím na přesčasy a děti jsou často samy doma. Vše je na nejstarším dítěti, já to dělám i pro ně. Nechci, aby se kluk, který jde na střední školu musel řídit podle mých směn a dost dní v měsíci trávil svůj volný čas starosti o nejmladšího bráchu. Práci na ranní tady nemůžu sehnat už čtyři roky. Na Moravě je kromě skvělého chlapa pro nás celkově více možností. Budu mít lépe placenou práci, mnohem lepší pracovní dobu, děti se nebudou tlačit v jednom pokojíčku, ale budou mít každý svůj pokoj, velkou zahradu. Kdyby si děti s chlapem nerozuměly, bylo by to vyřešené. Ale oni si rozumí, nejstarší se v něm vidí, svěřuje se mu, mají dost společných zájmů. Jenže nyní si postavil hlavu a důvod je, že je zvyklý doma a že mu budou chybět kámoši.
Mi nevysvětluj, jak se žije na Moravě. Žiju tady celý život v různých částech. Já ti to schvaluji. Prachy si vyděláš stejné, jak vyděláš někde u Prahy, ale žít můžeš daleko levněji. No neber to. Kluk si zvykne.
Nechala bych ho vysvětlit co se děje, bez vlastních emocí, bez pocitu že tě zradil a nebo že to je konec světa.
Potřebujete oba porozumět tomu, co je za tou změou názoru, protože s tím se pak snáze pracuje. A po ošetření toho bych se přestěhovala podle plánu.
Někde tam bude nějaká úzkost, frustrace, něco takového.
Pokud máte v okolí někoho, komu syn důvěřuje, tak ho popros o pomoc, ať se ho zeptá ale bez nutnosti toho aby se obhajoval, jen aby to vysvětlil - to je v rozhovoru s tebou hodně těžká pozice, protože prostě komplikuje situaci…
Jasně, je to těžký ale jedinné co se s tím dá dělat je uznat, že i on to má těžký, ale že to zvládne, prorože prostě nic jiného na výběr není.
Příspěvek upraven 26.03.22 v 16:39
Odstěhovala bych se. Jednou se něco domluvilo, tak to platí. Všichni chcete, jen on ne, navíc mu je 15. Není o čem. Přeju ať vám to klape, nejlépe až do smrti ![]()
A nechtěl chodit s tou holkou a nakonec vyšlo, že dívčina nemá zájem? Jinak to dost nechápu. Původně jsem dočítala s tím, že nejmladší si postavil hlavu-to bych ještě možná pochopila-jako dítě.
Ale nejstarší, který by zjevně stěhováním získal to, že by měl větší volnost a nemusel se tolik starat o bráchu, když jsi na směně?
A co říct mu, že až mu bude 18, může se klidně jako plnoletý rozhodnout sám a odstěhovat se zase zpátky? Jsou to jen 3 roky, to by dal.
Ale tak, jak radí holky-vše máš zařízené, kluci si s chlapem rozumí. Otec o ně nejeví zájem, takže bych synovi řekla, že první slovo platí a druhý leze z gatí.
Že má prostě smolíka a názor změnil, až je vše zařízené, a že takhle věci nefungují, že jeden zkomlikuje život dalším čtyřem jen proto, že kámoši…
Nehledě teda na to, že odstěhovat se s dospívajícím ze šlunkovského výběžku je docela rozmná primární prevence užívání návykových látek ![]()
Krásnou sobotu všem, jdu se spíše vypsat, rada, co dělat, by se hodila, ale bojím se, že neexistuje. Dva roky mám partnera, který žije na druhé straně republiky. Z prvního manželství mám tři syny. 15, 11 a 6 let. Od roku nejmladšího jsem s nimi sama. Tatínek má novou rodinu a poslední čtyři roky kluky neviděl. Že začátku se občas ozval, někam je vzal, ale čtyři roky je to absolutně bez zájmu z jeho strany. Po zklamání, slzách a smutku jsou kluci už dávno ve fázi, kdy to neřeší. Vystačili jsme si sami. Žádné pány jsem jim do života nezatahovala a první byl až nynější přítel po několika měsících naší známosti. Je to skvělý chlap a cítím, že je to konečně ten pravý. Rok už za námi jezdí na víkendy, kluci ho mají rádi. Někdy kolem Vánoc jsme otevřeli myšlenku stěhování. Ptala jsem se na názor všech dětí, byly nadšené. Je to ideální doba, jelikož děti by šly i zde do jiných školních institucí. Nejstarší na střední školu, prostřední zkusit přijímačky na osmiletý gympl (pokud se nedostane, přechod z malotřídky do městské základky) a nejmladší do první třídy. Nyní jsme ve fázi, že jsou na střední školy podané přihlášky, oba starší kluky čekají přijímačky, nejmladšího zápis. Máme změněné trvalé bydliště, mám na Moravě sehnanou práci, u partnera ve firmě, mám zájemce na náš byt, souhlas od ex manžela a zkrátka je vše ve fázi, kdy čekáme na prázdniny a pak jsme připraveni se stěhovat. Bohužel nejstarší kluk začal couvat a stěhovat se nechce. Kluci trávili na Moravě u partnera beze mě jarní prázdniny, já chodila do práce. Přijeli nadšení, mají tam nové kamarády, nejstarší si dopisoval s nějakou dívkou a všichni se nemohli dočkat. Najednou ze dne na den zlom a už druhý týden nechce o stěhování ani slyšet. Jsem z toho hodně špatná. Jak by jste se k celé situaci stavěli vy?