Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, obracím se s prosbou o názor, co by mohlo být špatně. Po každém návratu domů dostane náš skoro 2,5 letý syn záchvat vzteku. Neustále opakuje brm brm nebo ťap. Při příjezdu domů autem to začíná již v autě při parkování, při návratu z procházky jakmile vypozoruje že jdeme směrem k domovu. Je pro nás teď aktuálně náročné někam jet nebo jít, protože už při odchodu ven víme co nás čeká, až se budeme vracet. Začalo to před cca 2 měsíci, po asi týdenní nemoci kdy jsme byli zavření doma. Od té doby každý návrat domů je problém. Kdyby se vztekal chvilku a v rozumné míře, bylo by to v pohodě, ale vzteká se prakticky až do “poblití”. Už jsme zvažovali jestli to nemůže být prostě tím, že se mu v bytě nelíbí, nejradši je u prarodičů v baráku se zahradou nebo na hřišti. Taky je pravda, že záchvaty jsou horší když je přetažený nebo se mu chce kadit nebo je jinak rozladěn
Dokázal by někdo poradit nebo sdělit svůj názor, jestli je to v pohodě a máme jen vydržet až ho to přejde nebo je někde problém?
Děkuji.
Doporučuju kouknout na youtube na dětského psychologa Milana Studničku, věřím, že tam najdete odpověď. V podstatě takhle malé dítě není natolik komplexní, aby měl nějaký problém s bytem. Nejpravděpodobněji mu vadí ne byt, ale nějaké situace, které nastávají při příchodu domu, např. povely (sundej si boty, převleč se, udělej toto a tamto), hádky doma, nepříjemná atmosféra. Dítě si to spojí a pak nechce domu. Pro takto malé dítě stačí příjemné prostředí a bude šťastné, pokud ale na jeho záchvat reagujete okřikováním a sami se naštvete, dítě to vycítí a akorát mu to ještě více zošklivíte. Zkuste párkrát jeho záchvat zvládnout s úsměvem bez okřikování a když doma bude pohoda, bude pohoda i s chlapcem. ![]()
To asi přejde. Ale zkusila bych ho asi něčím zabavit, uplatit aby se těšil domů. Něčím co běžně nedostává.
Zkusila bych buď motivaci. Třeba pohádku, písničku, čokoládu, malování nebo co on rád.
Pokud to nebude zabírat tak ho doma prostě nechat?! Přijít, zout boty a bez řečí ho nechat být. ![]()
U nás to v jednu dobu fungovalo.
Měli jsme to s dětmi podobně. Cesty domů byly peklo. Pamatuju, jak jsem se zaradovala, když jsem v prosinci zavedla, že po návratu z procházky se otevíral adventní kalendář. To zabralo parádně. A po vánocích nastalo peklo znovu
. Ale nakonec z toho děti vyrostly. Stejně tak byl důvod pro neutuchající řev posazení do autosedačky. U nás to bylo všechno o svobodě pohybu. Autosedačka nebo zdi v bytě - všechno je omezovalo v pohybu. Chtěly do prostoru.
A co zkusit takhle: „A doma se podíváme na… doplňte oblíbenou pohádku.“ To mu říct ještě před „záchvatem“
, hezky ho navnadit. A samozřejme po umytí a převlečení hned zapnout pohádku (třeba z internetu), příp. přitom jíst. To by mohlo zabrat.
Syn má také 2,5 roku a z procházky nebo zahrady ho tahám s brekem. Nefunguje nic…ale doma se pak během pár minut zabaví a klidní
Asi tě tím hodně naseru a vůbec ti nepomůžu ale… Ono nemusí být nic špatně. Prostě období
naše mládě dělá tohle aktuálně pokaždé když se má něco dít - jít ven, jít dom, jít se koupat, uklízet hračky, svlikat, oblíkat, cokoliv
z toho by jeden začal chlastat
Pokud ještě nemluví, je to složité, ale jinak je to období…mladší dcera je ve stejném věku, ta už tedy plynule mluví a zpívá a vzteká se teď často taky, protože ve většině situací chce jít do opozice a diskutuje ![]()
Dcera to dělala taky. Měla celkem ráda prostě změny, kdy vypadne z baráku. Pak doma byla scéna, protože byla prostě už zase doma a navíc už byla unavená…
Když jsme jeli třeba jen nakoupit, tak to tak nedělala, ale třeba návrat z výletu, hřiště a nějaké akce bylo peklo…
Ještě mě napadá, co u vás po návratu domů probíhá? Není nějaká rutina, co ví, že musí udělat a nechce?
@Anonymní píše: Více
Nemyslim si, ze to je ta správná cesta. Prece nemuze dite dostat odměnu za to, ze prijde domu…a kdyz přestane zabírat čokoláda, nebo pohádka, tak bude dostávat pokazde hračku?
@vegeta186 Kolem dvou let taky měla dcera období, že nechtěla domů. Nevýchovně jsem jí lákala na pohádku, tehdy milovala tučňáka pingu, tak jsem neříkala, že jdeme domu, ale pojď budeme koukat na pingu. Nebo cestou z hřiště domů jsme měly různé záchytné body, podívat se na kocoura který ležel za oknem, koupit pitíčko v malém krámku. Aby to nevnímala jako cestu domů.
Tohle jsme měli taky, magický bod, kde to začalo byla vstupní chodba u schodů…
Syn už má 12, teď mají sousedi cca 2 letou holčičku, hádej, kde je často s řevem potkáváme. Ano ve vstupní chodbě u schodů…
Je to období, jedno přijde, jedno odejde…