Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Sifo
Tchyně může normálně žárlit…
Počkej až uvidí mimi - buď roztaje nebo ne.
A pokud ne, tak je to přeci fuk - máš (podle svých slov) super rodinu, která se na vnouče těší a stojí za tebou!
Tak nech tchýni tchýní
nestojí to za nervy.
Asi neroztaje
,muj rikal,ze ani hlidat nechce.Ja vubec neznam takovejhle pristup od babicek.No ale co,at se treba udusi
.Kdyz jsme si o tom minule povidali,tak nic nerekla,ale pak najednou se zacala bavit o tom jak je tlusta a ze si koupila susenky bez cukru,to je fakt k nasr… a nebo k smichu,…fakt stupid ![]()
Sifo,
mám taky „lahůdkovou“ tchýni!!! Než jsem otěhotněla, tak si pořád stěžovala, že se snad ani vnoučete od svého jediného syna nedočká a že musí vozit v kočárku cizí vnoučátka! Potom to přišlo - a protože tchýně měla zrovna narozeniny a svátek (má to v jeden den:)), tak jsem poradila manželovi, ať jí tou sladkou novinku sdělí jako součást dárku.
Výsledek? Dva měsíce na mě nepromluvila!! ![]()
Potom mě začala opečovávat a hlídat a krmit vitamínama - holt inkubátor pro vnouče, tak mě musela vzít na milost:)))
Z Elišky se může poprdět … no je to baba nevypočitatelná…! ![]()
Baghira
To jo,nechapu je..Doufam,ze taky jednou nebudu takova stara zapskla baba
![]()
Sifa - nic si z toho nedělej. Já to mám skoro taky tak. Jen s tím rozdílem, že to nezajímá celou manžovu rodinu. Rodiče jsou rozvedení. Tchýně ani tchán o nenarozené dítě nemá zájem. Tchán se ani jednou nezajímal, tchýně pouze dvakrát.
Poprvé, když jsme jí na Vánoce oznámili, že v létě budeme tři, tak jen chtěla vědět, co to bude. Odpověděla jsem jí, že je moc brzo, že nevím.
Podruhé, když jsem byla tak v pátém měsíci se mě optala „co dělá Pepíček?“ (manžel je Josef, tak nevím, asi myslí, že zákonitě to bude po něm) Já jí na to řekla, a co když to bude holčička? A tím všechny debaty s tchýní na toto téma skončily.
A to nemluvím ani o švagrvé (má dvě holky 8 a 4) a tu jen taky zajímá, co to bude, jinak nic.
My jsme totiž nikomu neřekli, že budeme mít kluka.
Ale toto všechno mi vynahrazuje moje rodina, kde se na vnouče strašně moc těší. A to bude už páté v pořadí. Sledují každé kopnutí a bouli na břiše. Zajímají se jaký budeme mít kočárek a tak všechno okolo.
Nic si z toho nedelej, moje tchyne kdyz ji manzel oznamil ze cekame miminko se strasne dlouho neozvala a potom z niceho nic zacala opecovavat, porad me zve k sobe, pta se kdy se zastavime, dava rady do zivota, poskytla vybavicku na miminko (ma dvou a pul leteho chlapecka) a ja jen takhle koukam ![]()
Dobré odpoledne,
hned na začátku musím říci, že všechny jste měly pravdu. Život vedle tchyně není žádné peříčko a začínám mít pocit, že už bych jí byla schopná kopnout do prdelky. - Samozřejmě to neudělám.
Chtěla bych se podělit o několik teď momentálních zážitků, na které nevím jak vůbec reagovat.
Od začátku roku se stalo hodně našich společných událostí, které ovlivňují a budou ovlivňovat budoucí život. Kroky na které jsme pyšní a snad jednou se budeme moci otočit zpět a říci si: " Ano, žili jsme krásný život, který měl překážky, ale my je společně překonali. " Koupili jsme dům, který jsem zrekonstruovali a začali se snažit o miminko. A s Tím začal i hlavní problém s tchyní. Přítel se svěřil svému bratrovi, že pojedeme do blízkého města na spermiogram. Ten to samozřejmě vyslepičil tchyni, která okamžitě začala vyzvídat. Jak dlouho se snažíme? Že to musí být ve mně chyba, když to nejde.
Po spermiogramu se ukázalo, že ty potvůrky budou potřebovat trošičku pomoci. A tak jsme začali řešit problém. A je to tu, zdařilo se a teď jsem na začátku 14tt. Chtěla bych se dělit a sdílet radost a někomu se vypovídat i samozřejmě trápení člověk má, ale jakmile začnu něco říkat, tak jsem okamžitě přerušena. Třeba včera, jsem se zmínila o tom, že moje mamka mi koupila krém na strie a hned jsem se dočkala dvouhodinové povídky o tom jak ona měla obrovské strie a jak si to mazala a jak s nima zápasila atd. A tak je to vždy nikdy nemůžu nic říci, protože ona to měla také, ale daleko horší a vždy to zvládla bravurně. Chtěla bych, aby jednou mě nechala mluvit, ale bohužel. Teď jsme byli u našich na posledním grilování. Moje mamka mluvila o ňáké kamarádce, že její manžel chytil streptokoka a jak teď doma „umírá“, že nemůže ani dojít na WC. Hned se toho chytla tchyně a začala jak to měla taky a že trpěla, ale jak to zvládla i vařit přitom atd. No hodinu dokázala mluvit o svém zdr. stavu až tak do detailů, až jsem si říkala jestli to také nemám.
Návštěvy jsou na denním pořádku i bez pozvání, vidí, že jsem doma tak si klidně otevře branku a jde si dovnitř. V pondělí jsem byla doma a najednou koukám a ona sedí ticho v obýváku, že mě nechtěla rušit, když jsem byla v koupelně. V tu chvíli by se mě krve nedořezali. Po optání jak se dostala dovnitř, že jsou hl. dveře zamčený jen tak s lehkostí mi řekla, že viděla ze zahrady, že jsou otevřený dveře na zahradu. A že také jí trápila plynatost v těhotenství a začala jak to vyřešila. Mě bylo trapně, že ve vlastním domě si nemůžu ani ulevit v té koupelně. Několikrát jsem jí jasně řekli, že k nám bude chodit jen po optání, ale i tak si chodí. Nevím jak to vyřešit. NO je to hodně dlouhý příspěvek. Předem se omlouvám
Zamykat, zamykat, zamykat. Evidentně s ní není řeč, takže tímto bych to vyřešila. A ty klidně můžeš být doma a ona se tam nedostane. Až si začne stěžovat, tak se s ní znovu sejdete, všichni i s manželem, a znovu si vysvětlíte, že toto bude tak a toto onak. Řekni jí, že jste dospělý lidé a je potřeba se vzájemně respektovat. I když nevím zda to zabere, když to tak čtu.
Jestliže je výřečná, obrnit se trpělivostí. Holt někteří lidé takový jsou a nic s tím nenaděláš. Snaž se omezit společné návštěvy, grilování, apod. Víc mě nenapadá. Prostě to s ní asi nebude lehké. Hodně síly ![]()
Byla bych dost naštvaná a vyhodila bych ji. Vztahy by mi v tomto případě byly úplně ukradené.
Jasně bych jí řekla, že si nepřeju aby mě takto chodila obtěžovat a že nám funguje zvonek.
Dál že nestojím o každodenní návštěvy a pokud to nehodlá respektovat, tak budu všude zamykat.
@Šmoulice píše:
Byla bych dost naštvaná a vyhodila bych ji. Vztahy by mi v tomto případě byly úplně ukradené.
Jasně bych jí řekla, že si nepřeju aby mě takto chodila obtěžovat a že nám funguje zvonek.
Dál že nestojím o každodenní návštěvy a pokud to nehodlá respektovat, tak budu všude zamykat.
No jo, pokud to nejde po dobrém… ![]()
Anonymní, tvoje tchyně na mě působí jako neškodný exemplář.
Nech ji mluvit, poslouchej ji tak napůl, pak uznale pokývej hlavou a neřeš to. A doma se zamykej. Ta scéna s tím prděním je fakt vtipná, teda když se to zrovna netýká tebe.
Jsou zákeřnější tchyně, tahle si jenom nevidí do pusy a má pocit, že je nejodolnější na světě, tak ji nech při tom a bude klid. ![]()
Ona má klíče?
Jinak holt je to typ, který musí pořád žvanit o sobě.
Takže nic jí neříkat, očekávat od ní, že tebe bude poslouchat je od tebe naivní, když ji znáš.
@Hermio píše:
No jo, pokud to nejde po dobrém…
Znáš nějaké případy, kdy to šlo s tchýní po dobrém? Já moc ne
![]()
tak to je fakt moc
Přesně, na hrubý pytel hriba záplata. A tys to přešla, že Ti sedi v obýváku??
Ted me tak napadlo,ze bych se s vama chtela podelit o svuj zklamajici se zazitek.Jako prvocekajici tehulka jsem nadsena,ze se nam to bez problemu povedlo a ze cekame s pritelem mimi (on uz teda jedno ma z predchoziho manzelstvi),on ma taky radost,z my strany moje rodina taky,vsichni nacekany,probirani jmen atd.,no proste uz vsechno a z pritelovo strany,NIC.Jeho uzasna maminka nebyla schopna rict ani BLEee a kdyz pritel neco nakusoval,tak ona se jeste schvalne otocila a delala,ze nic neslysi.Ted jsme byli na oslave mych narozenin a ona byla pozvana taky.Moje babicka s mamou,samozrejme cely nedockavy az si popovidaj s pritelovo rodinou (konkr. matkou) ztuhly,kdyz se nedockali ani jednoho slovicka.Ja to nechapu…Ptala jsem se pritele proc to dela a on mi jednoduse rekl at od ni vubec nic necekam,ze pri jeho prvnim taky nemela slova.Myslite,ze je to normalni?Uz jsem skoro v 19 tt a od ni jeste nepadlo slovo.Predtim se mnou mluvila normalne,ale ted zas nemam slov vuci ni ja.Hodne me to zklamalo.Mate to taky nekdo takhle..??
