Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejak si neumim predstavit, ze by do nej schvalne strcila, aby spadl ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj všem, jdu se vypsat z jedné situace co se stala před pár chvílemi.
S manželem dočasně žijeme u jeho rodičů, než se nastehujeme do novýho. Což je tak za měsíc. Mame 10 měsíčního prcka.
Prcek je teď na ťafku protoze mu rostou naráz dva zuby. Tchýně ho hlídala abych se najedla v klidu a když jsem dojedla tak jsem sla za nimi na koberec. Jenže prcek začal brečet že chce ke mě tak jsem natáhla ruce a když šel ke mě tak do něj tchýně strčila tak ze spadnul obličejem na zem. Ja řekla tchýni proč to dělá a ona se urazila, ze spadnul na koberec a ne na zem a šla naštvaná pryč a cestou nezapomněla rict ze uz se ho ani nedotkne.
Sla jsem po chvíli za ni se ji omluvit, ze jsem to tak nemyslela, nechtěla jsem ji naštvat jen jsem prostě uz videla jak prcek začne ještě víc jecet coz se teda nestalo. No jenže me nenechala ani říct celou větu, rekla ze se malýho uz ani nedotkne a at jdu pryč. Dost me to mrzí. Vim ze je to i pro tchanovce složitý ze tam jsme, pro všechny, dost věcí se snažím přejít a mávnout nad tim rukou protože nam pomahaji ale to uz nesmím říct vubec nic?
@Nicole 1234 píše:
Nejak si neumim predstavit, ze by do nej schvalne strcila, aby spadl
Neudělala to schválně to ani nepíšu
Kdyby to něj tchýně schválně strčila až by spadl na obličej, tak bych sama nechtěla, aby ho hlídala
.
@zuza92 neudělala to schválně chtela jen postrčit dopředu ale holt to nevyšlo
No, urážlivá je teda slušně. Asi ji to samotnou mrzí, že malej spadl, a vyčítá si to. Až vychladne, řekla bych jí, že jsem to nemyslela zle - jen jsem se lekla, aby se mu něco nestalo a nebolelo ho to. A že vím, že to myslela dobře.
Nevím za co bych se měla omlouvat a jestli se urazila tak si to musí dořešit sama se sebou. Do dítěte strčí a já se jí ještě budu omlouvat. To se měla omluvit ona. Ty se jí omluvíš tak se teď ona bude cítit v právu a o to déle bude uražená ![]()
@Nicole 1234 píše:
Nejak si neumim predstavit, ze by do nej schvalne strcila, aby spadl
No já bych pochopila ze ho jakoby neodhadnutou silou popohnala at si teď jde k máme. Mohla byt naštvaná a přehnala to se stouchnutim.
Pro zakl.: hele mate to za par, můžete ji stvat ze tam jste nebo zase ze chcete odejít a nebude mít děcko stále k dispozici. Někde jsem kdysi četla, ze sila lasky babičky k vnouceti je skoro stejná jako mateřská. A najednou ji ‘berete dite’ když se stehujete. Muže byt naštvaná na dědu, sousedovic kočku
za me jsi udelalal vstřícný krok a omluvila se ikdyz úplně nevidím důvod. Ona sama se měla hned omluvit dítěti a zjistit škody a žádný ze přece koberec žák je to cajk
jestli ji prijde normální stouchnout ani ne roční dítě tak ze spadne, tak je vlastně dobre když na nej ani nesahne ![]()
@pikola píše:
V 10m už chodí?
proč ne, jsou rychlíci. dcera nedonošená a v 6m si začala stoupat a ani ne v 10m přešla pokoj a to tam ani nebyl koberec. Kluci dřív než v 15m tohle nezvládli ![]()
Zřejmě je to pro vás všechny psychicky vypjatá situce. Za měsíc budete ve svym. V rámci zachování dobrých vztahů do budoucna, se snaž dávat malýho na hlídání minimálně. Choďte hodně ven. Ať mají tchánovci dost osobního prostoru. Až budete každý zvlášť, vztahy se zlepší. Teď jste všichni napjatý a rozčílí vás každá drobnost.
@pikola píše:
V 10m už chodí?
Kamosce už od 9m a sousedce v 10m.
@Anonymní píše:
@zuza92 neudělala to schválně chtela jen postrčit dopředu ale holt to nevyšlo
tak proč jsi jí hned řekla proč to dělá?
tak buď ho strčila, nebo to bylo omylem a pak nechápu, proč jsi po ní vyjela a nedivím se, že odešla ![]()
@Zmatka píše:
No, urážlivá je teda slušně. Asi ji to samotnou mrzí, že malej spadl, a vyčítá si to. Až vychladne, řekla bych jí, že jsem to nemyslela zle - jen jsem se lekla, aby se mu něco nestalo a nebolelo ho to. A že vím, že to myslela dobře.
Ne to si nevyčítá, byl tam koberec nic se mu nestalo. To jsem ji rekla ale neprijala to
Ahoj všem, jdu se vypsat z jedné situace co se stala před pár chvílemi.
S manželem dočasně žijeme u jeho rodičů, než se nastehujeme do novýho. Což je tak za měsíc. Mame 10 měsíčního prcka.
Prcek je teď na ťafku protoze mu rostou naráz dva zuby. Tchýně ho hlídala abych se najedla v klidu a když jsem dojedla tak jsem sla za nimi na koberec. Jenže prcek začal brečet že chce ke mě tak jsem natáhla ruce a když šel ke mě tak do něj tchýně strčila tak ze spadnul obličejem na zem. Ja řekla tchýni proč to dělá a ona se urazila, ze spadnul na koberec a ne na zem a šla naštvaná pryč a cestou nezapomněla rict ze uz se ho ani nedotkne.
Sla jsem po chvíli za ni se ji omluvit, ze jsem to tak nemyslela, nechtěla jsem ji naštvat jen jsem prostě uz videla jak prcek začne ještě víc jecet coz se teda nestalo. No jenže me nenechala ani říct celou větu, rekla ze se malýho uz ani nedotkne a at jdu pryč. Dost me to mrzí. Vim ze je to i pro tchanovce složitý ze tam jsme, pro všechny, dost věcí se snažím přejít a mávnout nad tim rukou protože nam pomahaji ale to uz nesmím říct vubec nic?