Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je mi lito. Ja mela nedavno taky covid, ve 39tt a tchyne i mamka mi kazdy den psaly nebo volaly, volal obden i tatka, vlastne i babicka, jak mi je a jestli nam nemaji nakoupit nebo uvarit.
Jak se k vam chovaji, kdyz jste ok? Asi podobne?
Jinak aspon, ze manzel se o tebe stara, to je moc dobre ![]()
Knourani to není ani omylem. Toto je fakt divný nezájem:( pokud máš s rodiči dobrý vztah a komunikujete, řekla bych jim až budete ok že tě to zasáhlo a mrzelo:(
Nedivim se, ze te to mrzí. My si bezne nevolame, spis účelné. Já to vykecavani nemám rada, ale když je někdo nemocný, tak jsme v kontaktu víc.
@Ananas123456 píše:
To je mi lito. Ja mela nedavno taky covid, ve 39tt a tchyne i mamka mi kazdy den psaly nebo volaly, volal obden i tatka, vlastne i babicka, jak mi je a jestli nam nemaji nakoupit nebo uvarit.
Jak se k vam chovaji, kdyz jste ok? Asi podobne?
Jinak aspon, ze manzel se o tebe stara, to je moc dobre
Manžel si vzal dva týdny dovolenou. Stará se parádně, ale když syn potřetí za sebou kašle a zvrací a já se rozdýchávám u okna, tak ho přepadává panika.
Když jsem ok, tak jsem ta, na kterou se obrátí, když něco potřebují. Ráda pomůžu, ale teď si připadám jak hodný blbec. ![]()
Zakl.
Není to žádné knourani. Ten nezájem je fakt drsný. Držte se!!
Nemám ráda, když mněě někdo otravuje, když jsem nemocná, třebaže jen účastně, když něco potřebuji, řeknu si a je mi okamžitě splněno.
Takže neotravuji ostatní. Nicméně i ti ostatní ví, že pokud budou potřebovat, mají hned zavolat.
@Anonymní píše:
Když jsem ok, tak jsem ta, na kterou se obrátí, když něco potřebují. Ráda pomůžu, ale teď si připadám jak hodný blbec.
Zakl.
Tak až po tobě budou příště zase něco chtít, aspoň víš, že přetrhnout se kvůli nim nemusíš, když ty jim nestojíš ani za zvednutý telefon. Určitě tě chápu, taky by mě to mrzelo.
Nemají třeba pocit, že covid je přece „jenom nějaká rýma“ a ty přeháníš? Teď je neobhajuju, jen se snažím najít vysvětlení. Mně když něco je, tak to máma taky častokrát bagatelizuje.
V každém případě bych jim už nevolala. Když nemají zájem, nic s tím neuděláš. Teď je řada na nich projevit zájem. Ty se soustřeď na uzdravení a brzký porod a zkus se netrápit příbuznými.
@Anonymní píše:
Ahoj, spíš se potřebuji vypsat. Vím, že svou rodinu nezměním, ale moc mě to od nich mrzí. Jsem těhotná ve 36tt. Před týdnem mi bylo strašně zle, no zkrátím to, i přes dvě očkování mám covid, syn (dva roky) ho má též. Manžel je plně očkovaný a negativní. U syna se to projevuje hrozným kašlem, ze kterého několikrát ve dne i v noci zvrací a vysokýma teplotama. Takže se starám o malého, snažím se i já odpočívat, manžel pomáhá jak může. Už mě chtěl s kašlem a horečkou vézt do nemocnice, ten kašel jsem moc neudýchávala. Rodině jsem volala hned jak jsem zjistila, že jsem pozitivní, čekala jsem, že alespoň zavolají, jak se nám daří a celý týden nic, včera odpoledne mi bylo o něco lépe a tak jsem volala sama a byl mi vytípnut telefon a večer mi přišla zpráva na whats app se synovcem ve vaně a k tomu popisek „Ještě stále koupeme“. Pak telefon opět nedostupný.
Už mi je lépe, syn dnes zatím zvracel jen jednou, ale přemýšlím nad tím, že mou rodinu vůbec nezajímáme a nestojíme jim ani za telefonát. Teď, když to tak čtu, tak to spíš zní jak kňourání malého dítěte. Možná mi napíšete, že to je jen mými hormony, ale jako rodina jsem si myslela, že držíme pospolu. Když měla mamka covid, tak jsem ji volala každý den, bála jsem se o ní, zařídila dovoz jídla. Teď se situace obrátila a jsem z nich zklamaná.
Neni to norma, kdyz jsme meli koronu tak mi obden segra vozila nakupy z pha nebo teple od mamy a volali mi kazdy den..rotumim ze ti je to lito ![]()
Jako jo, je to divný, že se nezajímají. Když jsme měli covid, psala mi máma každý den, hlavně kvůli nejmenšímu.. ten nezájem je zvláštní
taky by mě to mrzelo ![]()
@annali píše:
Tak až po tobě budou příště zase něco chtít, aspoň víš, že přetrhnout se kvůli nim nemusíš, když ty jim nestojíš ani za zvednutý telefon. Určitě tě chápu, taky by mě to mrzelo.Nemají třeba pocit, že covid je přece „jenom nějaká rýma“ a ty přeháníš? Teď je neobhajuju, jen se snažím najít vysvětlení. Mně když něco je, tak to máma taky častokrát bagatelizuje.
V každém případě bych jim už nevolala. Když nemají zájem, nic s tím neuděláš. Teď je řada na nich projevit zájem. Ty se soustřeď na uzdravení a brzký porod a zkus se netrápit příbuznými.
To si rozhodně nemyslí, děda zemřel s covidem. Původně jel do nemocnice s dušností, tam se nakazil covidem a do týdne nám zemřel. Mamka měla covid v lednu a též ji dost potrápil.
Vím, že se ozvou, až budou něco potřebovat. Pak jsou schopni volat za sebou i 10×. Moc mě to od nich mrzí, spíš to, že nemají ani zájem o vnuka.
Zakl.
Tak já jsem držkatá, já bych na tu zprávu odpověděla něco peprného. Protože normální to není, běžné rodiny se o sebe zajímají. Aspoň “formálně”. U vás neproběhlo nic.
To není žádný kňourání. Nezájem z jejich strany je divnej. Pro příště, až budou oni vyvolávat, že něco potřebujou, tak hod ignor. Už bych jim sama od sebe nezavolala.
Ahoj, spíš se potřebuji vypsat. Vím, že svou rodinu nezměním, ale moc mě to od nich mrzí. Jsem těhotná ve 36tt. Před týdnem mi bylo strašně zle, no zkrátím to, i přes dvě očkování mám covid, syn (dva roky) ho má též. Manžel je plně očkovaný a negativní. U syna se to projevuje hrozným kašlem, ze kterého několikrát ve dne i v noci zvrací a vysokýma teplotama. Takže se starám o malého, snažím se i já odpočívat, manžel pomáhá jak může. Už mě chtěl s kašlem a horečkou vézt do nemocnice, ten kašel jsem moc neudýchávala. Rodině jsem volala hned jak jsem zjistila, že jsem pozitivní, čekala jsem, že alespoň zavolají, jak se nám daří a celý týden nic, včera odpoledne mi bylo o něco lépe a tak jsem volala sama a byl mi vytípnut telefon a večer mi přišla zpráva na whats app se synovcem ve vaně a k tomu popisek „Ještě stále koupeme“. Pak telefon opět nedostupný.
Už mi je lépe, syn dnes zatím zvracel jen jednou, ale přemýšlím nad tím, že mou rodinu vůbec nezajímáme a nestojíme jim ani za telefonát. Teď, když to tak čtu, tak to spíš zní jak kňourání malého dítěte. Možná mi napíšete, že to je jen mými hormony, ale jako rodina jsem si myslela, že držíme pospolu. Když měla mamka covid, tak jsem ji volala každý den, bála jsem se o ní, zařídila dovoz jídla. Teď se situace obrátila a jsem z nich zklamaná.