Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Teror ze strany příbuzných
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.1.17 07:54
Teror ze strany příbuzných
Rodiče byli rozvedení a už jako malá sem od matky poslouchala ze sem cely otec, ze lituje ze me kdy měla, ze me nenávidí za to ze sem ji zničila život. Když sem byla starší výčitky se ztupňovaly, byla sem neschopna, nepotrebna a podobně, samozřejmě nechyběli ani denodenni hádky a bytky ( pamatuju si par případu kdy jsem zkoncila zkopana na zemi nebo kdy na me matka vzala i nůž ). Když mi bylo 15 a poznala sem svého současného partnera hned se mi žilo lip zažívala sem štěstí, pochopení a podporu které sem ty roky tak dlouho postrádala. Jenže pak přišla další rada vycitek, bytek a přidalo se i to co trvá do dnes a vyloženě me to ničí. Ta jedna jediná věta která mi dokáže nehorázně ublížit " Nemá tě rád a nikdy ani neměl, opustí te protože pro něho nejsi dost dobra, zaslouží si lepší. Opustí te a najde si jinou a na tebe se vykašle. Ale vis co to je to co si zaslouzis za to ze si mi zničila život."
Dal už sem to nezvladala a v 17cti se odstěhovala k příteli a snažila se svoji rodinu odstřihnout. To se mi nepovedlo a skoro každy den sem měla za dveřmi svoji matku která řvala a delala scény na cely barák, to se naštěstí ustálilo jak mi bylo 18. Ta největší rána ale přišla když sem jednoho dne přijela na návštěvu za babičkou na kafe a tak a místo toho sem dostala jen kázání, a milion vycitek a samozřejmě nechybělo ani to jak me přítel brzy opustí. Přerušila sem školu a odstěhovala se s přítelem do jiného města.. Ale všechno tohle mi nedá spat, mam stále deprese.
Potrebovala sem se vypovídat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.1.17 08:00
@Nikulik98 Tak snad už budeš jen štastná, za to jak jsi trpěla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
16.1.17 08:02
Na tvém místě bych rodině v žádném případě nedala ani přibližné souřadnice k tvému nynějšímu bydlišti a vyhledala psychologa, aby ses z toho mohla pořádně vypovídat. A teda, nebudu tě konejšit, jak to není možný, s přítelem se samozřejmě rozejít můžete, a proto se starej, abys v takovém případě byla schopná jít někam bydlet sama. To znamená mít stálou práci a z ní mít bokem rezervu, ze které bys byla schopná zaplatit kauci za byt a to nejnutnější 
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
16.1.17 08:07
Rodiče si nevybíráme. Měla jsi smůlu. Jestli nebudeš mít žádné vzdělání, budeš se muset pořád na někoho spoléhat a to nedělej. Hlavně si dokonči vzdělání, jestli to jen trochu půjde. Přeju hodně štěstí v životě.
- Citovat
- Upravit
16.1.17 08:42
Najdi si psychologa ať se ti to lépe zvládá. Dodelej si školu a najdi si práci. Prozatím třeba aspoň brigádu ať máš nějaké peníze. Šetři a dělej si rezervu. Nikdy nevíš co se stane. Málokomu tyhle první lasky vydrží. I když samozřejmě výjimky se najdou. Teď jde o to aby ses postavila na vlastní nohy. Získas si tím i sebevedomi a důvěru v sebe. Rodinu bych odstřihla aspoň do doby než se dostaneš z nejhoršího a budeš si věřit. Pak tě ani takové řeči nerozhodi. Ať se ti teď už daří jen lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.1.17 08:45
Ahoj, měla jsem to hodně podobné, jen otec žil s námi a vracel se v noci opilý, vytáhl si mne z postele a dělal, co se mu zlíbilo. Někdy mne topil, jindy jsem musela vytřít po kolenou část domu, pak pít ten sajrat z kýblu (to mi bylo asi 9). Prý, kdybych vytřela včas, byla ta voda čistá… Matka jak přes kopírák. Utekla jsem v 16, bydlela na sqattu.
Hele, musela jsem si najít psychologa i psychiatra, totéž radím Tobě. Ve škole si domluv individuál, mně ho dali, i když nevěděli úplné souvislosti. Na konec jsem vystudovala i VŠ. NEBOJ, BUDE LÉPE, ale měla bys podstoupit tu terapii. To je nyní nejdůležitější, potom se Ti začnou otevírat dveře, v které nyní ani nedoufáš.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.1.17 08:50
Začni to řešit teď. Moje mamka měla něco podobného, ale bez fyzického násilí. Dnes je máme k 60ti a defacto se těší až její máma nebude na světě. O babičku se jakž takž starám já. Ani sama babička si není schopna přiznat chybu, kterou uznalo celé příbuzenstvo.
Nenech to dojít do stádia, kdy budeš vydeptana dospělá žena s komplexem své matky a nedej bože to preneses v jakékoli míře na své dítě. A věř mi, že se to někde projeví.
Jinak držím palce!!!
- Citovat
- Upravit
16.1.17 09:26
@Nikulik98 Tvůj příběh je smutný a sama nejlíp dokážeš posoudit, zda máš sílu (a má cenu) udržet nějaký alespoň minimální kontakt se svou rodinou, nebo se úplně odstřihnout a žít si už jen svůj život.
Hodně štěstí a hodně sil k dobrému rozhodnutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 09:31
@Nikulik98 píše: Ale všechno tohle mi nedá spat, mam stále deprese.
Udělala jsi dobře, že jsi se odstěhovala. Přeju ti, ať se ti daří už jen dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 09:40
@Tunrida píše:
Na tvém místě bych rodině v žádném případě nedala ani přibližné souřadnice k tvému nynějšímu bydlišti a vyhledala psychologa, aby ses z toho mohla pořádně vypovídat. A teda, nebudu tě konejšit, jak to není možný, s přítelem se samozřejmě rozejít můžete, a proto se starej, abys v takovém případě byla schopná jít někam bydlet sama. To znamená mít stálou práci a z ní mít bokem rezervu, ze které bys byla schopná zaplatit kauci za byt a to nejnutnější
Souhlas- odříznout, neinformovat, nesvěřovat se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 09:41
@Anonymní píše:
Ahoj, měla jsem to hodně podobné, jen otec žil s námi a vracel se v noci opilý, vytáhl si mne z postele a dělal, co se mu zlíbilo. Někdy mne topil, jindy jsem musela vytřít po kolenou část domu, pak pít ten sajrat z kýblu (to mi bylo asi 9). Prý, kdybych vytřela včas, byla ta voda čistá… Matka jak přes kopírák. Utekla jsem v 16, bydlela na sqattu.
Hele, musela jsem si najít psychologa i psychiatra, totéž radím Tobě. Ve škole si domluv individuál, mně ho dali, i když nevěděli úplné souvislosti. Na konec jsem vystudovala i VŠ. NEBOJ, BUDE LÉPE, ale měla bys podstoupit tu terapii. To je nyní nejdůležitější, potom se Ti začnou otevírat dveře, v které nyní ani nedoufáš.
Panebože, tak tohle mě úplně rozbrečelo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 09:43
@Anonymní píše:
Ahoj, měla jsem to hodně podobné, jen otec žil s námi a vracel se v noci opilý, vytáhl si mne z postele a dělal, co se mu zlíbilo. Někdy mne topil, jindy jsem musela vytřít po kolenou část domu, pak pít ten sajrat z kýblu (to mi bylo asi 9). Prý, kdybych vytřela včas, byla ta voda čistá… Matka jak přes kopírák. Utekla jsem v 16, bydlela na sqattu.
Hele, musela jsem si najít psychologa i psychiatra, totéž radím Tobě. Ve škole si domluv individuál, mně ho dali, i když nevěděli úplné souvislosti. Na konec jsem vystudovala i VŠ. NEBOJ, BUDE LÉPE, ale měla bys podstoupit tu terapii. To je nyní nejdůležitější, potom se Ti začnou otevírat dveře, v které nyní ani nedoufáš.
To není možné, že tohle někdo dokáže dítěti udělat
Hrozné, co holky prožíváte..určitě jste o to lepší maminky(a jestli ještě nejste, tak budete)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 11:35
Strašná matka, vůbec se ti nedivím, že máš deprese. Zajdi si k nějaké terapeutce. Matku neposlouchej je to zoufalec, co si sám neví rady se svým životem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 12:28
@Ajuše našla bych si psychologa ale sezení si kvůli finanční situaci nemohu dovolit. Takže vlastně netuším jak postupovat dal 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.17 12:32
@Nikulik98 píše:
@Ajuše našla bych si psychologa ale sezení si kvůli finanční situaci nemohu dovolit. Takže vlastně netuším jak postupovat dal
Odkud jsi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
