Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
A co adopce, nepřemýšlela jsi? Udělala bys jiné rodiče šťastné ![]()
A jak hrozná představa by pro tebe a tvé okolí byla dát dítě k adopci..
jako upřímně u někoho se to změní po porodu, když uvidí své dítě, a u někoho ne..a radši aby si neměla své dítě ráda a vyčítala mu, že ti zkazilo život, ho dej někomu kdo ho bude milovat
Případně nechej dítě příteli, rozejdi se s ním a budeš zase volná..
On je to asi pořád šok hlavně když jsi dítě nechtěla zkus psychologa a nebo se třeba jen vypovídat kamarádce
@podtkan píše:
Adopce by určitě neprošla, psycholog není zase tak špatný nápad, už jsem se i koukala po netu, jestli se tomuto někdo věnuje. Ale jak jsem napsala hned na začátku, nevím, jestli to dokážu říct někomu do očí. Hrozně se za sebe v tomto směru stydím.
určitě nejsi jediná kdo z dítěte není nadšený jen to ženský neřeknou na rovinu
Nesoudím te, koneckonců jste se k tomu postavili čelem. Kojit nemusíš, když ti to vadí. A přebalovat muůže přítel
Psychologa zkus, ale roli hraji i hormony. Po porodu, až miminko podržíš, tak ho třeba začneš mít ráda a když ne hned, tak postupně. Drž se
@podtkan Nemám žádnou osobní zkušenost s psychologem, ale myslím, že by se dalo domluvit - pokud je fakt problém to říct - že mu to sepíšeš takhle jako nám, dáš mu obálku, on si to SÁM přečte a pak už se budete osobně bavit o hotové věci, to prvnotní vysvětlení bude hotové a to bys mohla snášet lépe. Ale říkám, jen můj okamžitý nápad, nevím, zda to tak chodí… ale proč by ne. Psycholog by měl mít pochopení a tipy a triky i pro tyhle stavy (kdy má pacient problém to osobně říct). Držím palce, ať se sebereš a dobře to s vámi dopadne!
@podtkan A co kdyby šel přítel na rodičovskou místo tebe? První měsíce bys musela holt přežít, ale měla bys před sebou alespoň vidinu, že Tě někdo vystřídá. A kdo ví, třeba během těch pár měsíců mateřské přijdeš na to, že je to docela fajn. ![]()
@podtkan hlavně si po porodu nevyčítej pokud to dítě nebudeš milovat na první pohled, ono to přijde jen to bude chtít spousty času
@podtkan ahoj určitě psycholog
nevím kolik roku máš a podrobnosti, ale dej tomu šanci, ono hormony dělají své i v době těhotenství i potom po porodu, každopádně adopce není zas až tak špatný nápad, ale přítel by zřejmě nesouhlasil to chápu, dala bych tomu šanci a určitě kontaktovala psychologa. Nic si z toho nedělej jen do budoucna by to chtělo více popřemýšlet nad ochranou před další „nehodou“…zbytečné komplikace a další trápení, ![]()
@podtkan Jestli tě to uklidní, já to měla (a trochu mám) naopak. Vždycky mateřský typ, od sedmnácti jsem toužila po dítěti, četla, sstudovala, byla z těhotenství meganadšená a natěšená…a teď jsem spíš trochu zklamaná. Že ta mateřská láska není až taková, jak jsem čekala, a tak… takže je určitě šance, že to bude fungovat i obráceně. ![]()
Škoda, že jsi tohle nevěděla dřív, šlo s tím ještě něco dělat- interupce. Teď už je pozdě, doporučila bych psychologa. Jinak upřímně tě chápu, jsem podobná jako ty, děti mám velice ráda, ale představa těhotenství, porodu, kojení atd. mě děsí a přijde mi to až nechutné. Proto si dávám momentálně velké bacha, abych neotěhotněla. Třeba se moje myšlení změní časem. Ale na tvém místě bych šla k psychologovi, protože už těhotná jsi. Adopce je také řešení, ale když se přítel na dítě těší, tak určitě souhlasit nebude
@podtkan ono nemá cenu se s tím trápit sama to nic nevymyslíš, chce se to vypovídat, a stejně jsou to hlavně hormony, který tě neposlouchají