Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte holky, máme první miminko chlapečka cca rok a půl staré. Teď začalo období vzdoru a trošku tápeme, jak na něho, možná to neděláme správně, prosím o váš názor.
Chlapeček často dává najevo, že se mu něco nelíbí. Např. to je, že ho chceme jít přebalit a jemu se nechce, nebo mu ho něčím zkrátka naštveme, jako třeba, že mu řekneme, že něco dělat nebude a vrcholem bývá, že nás plácá rukou do obličeje, někdy je to celkem šlupka tou jeho pěstičkou, a to třeba několikrát denně. Držíme ho v rukách při přenášení, takže má celkem dobrou pozici na tu pěstičku : ))
Jenže zaprvé to občas bolí a zadruhé musíme nějak výchovně zasáhnout, aby nám naše malé batolátko brzy nepřerostlo přes hlavu, že. Plácat maminku a tatínka opravdu ne.
Můžeme na něj zvýšit hlas, ukazovat rukou že toto ne, někdy i dost důrazně, ale on z toho nic nemá, občas se tomu i směje a pokračuje dál. Za chvilku půjde možná do jesliček, už vůbec nechceme aby takhle mlátil ostatní děti.
Občas mu dáme s citem přes tlapku, ale to taky extra moc nezabírá. To bych musela hodně přidat na síle, aby si to uvědomil, ale je to ten správný přístup pro miminko 1,5 let staré?
Nebo máte prosím nějaký tip, jak k tomu dlouhodobě přistupovat? Po nějakých domluvách nebo zvýšení hlasu z toho má spíš legraci, nebo v tom pokračuje, jak jsem psala navrchu. Tip na nějaký trest, který zároveň pochopí?
Děkuji moc.
Janča
Když mu dáte " s citem přes tlapku" (ale klidně se můžeš vyjadřovat i normálně), tak jednak nepozná, že je to trest a jednak mu tím ukazujete, že někoho plácnout je v pohodě. Vy musíte prostě předvídat a zabránit. Víš přesně, u jakých situací vás plácá, takže se podle toho zařiď tak, abys měla možnost mu v tom ihned aktivně zabránit. Vysvětlování nemá žádný smysl, stačí zabránit a říct NE. Jsi prostě silnější, ukaž mu to.
Chytit za ručičku a důrazně říci ne. Případně nosit tak, aby plácnutí nemohl.
Plácání u nás zkoušela jenom dcera. Když jsem viděla, že má nachystáno, nebo už k plácnutí došlo, ruku jsem jí chytla, pohladila se jí po tváři a řekla, že se máme všichni rádi a proto jsme na sebe hodní. Pochopila rychle.
Když měla dcera období vzdoru, tak to taky párkrát zkusila.
Je důležité ručičku chytit a velmi důrazně říci ne. Za mě se v tuto chvíli nedá dělat nic jiného
, časem to dítě pochopí. Já jsem postupně začala i vysvětlovat proč se to nedělá, ale jde taky o to jak je vývojově dítě vyspělé. Dcera byla už ve 2 letech hodně sociálně inteligentní, jiné děti jsou takové třeba až ve školce. Tak hodně štěstí a netrap se tím tolik, jste určitě super rodiče. ![]()
Zabránit, aby to udělal. Chytit jeho ruce, nebo chytit jeho tak, aby na tebe nedosáhl. Vysvětlovat, že tě to bolí. A kdyby to nezabralo, tak já bych (zcela nevýchovně a proti současným trendům) plácla přes tu ruku pořádně, aby si uvědomil, co je to „bolí“. Syn měl kdysi období, že kousal. Jednou jsem mu to oplatila a byl klid.
Jojo, teď to mame taky, i stejný věk.
Děláme to tak, že ho chytne za ručičku a důrazně řekněme, že ne, to nesmí, že nám dělá au au.
Mě to už skoro nedělá, ale manželovi jo.
Když jsme takhle lehce placli do ruky, tak se naopak začal smát
Příspěvek upraven 26.03.25 v 08:09
@Janňula1989 píše: Více
Dáme, držíme… Kdo dá, kdo drží? Otec a nebo matka? Tipuju, že tatínek si myslí, že dítě je samoobslužný robůtek.
Hledat na internetu trest pro tak malé dítě mi nepřijde normálni. Pardon.
Chytit pevně tu ruku, ideálně dřív, než tě majzne, a důrazně s vážným výrazem říct NE, tohle se NEDĚLÁ! Přejde ho to, ale mlácením zpět to určitě nepochopí lépe ![]()
My jsme měli (a do jisté míry pořád máme) tento problém taky a taky mi přijde účinnější tomu dítěti v té fyzické agresi vůči rodiči zabránit (držet ruku, držet dítě…). V praxi to ne vždy úplně jde, situace bývají různé, ale opravdu některé děti reagují tak, že plácnutí rodičem (jakkoli je z mého pohledu v určitých situacích také pochopitelné a často i účinné) reagují tak, že jdou ještě víc do opozice a právě do té fyzické agrese.
@Janňula1989 píše: Více
Plácání batolete je fakt úlet. S takto malým dítětem musíš jednat jinak.
Řeknu „to se mi nelíbí“. Zatvarim se tragicky. Vezmu ji ručičku a pohladim se s ní. Pohladim ji. A řeknu „jenom malá se dělá“ už to v podstatě nedělá.
Osobně bych po každém plácnutí udělala „au“ a automaticky ho postavila na zem. Časem by pochopil, že spolu jeho plácnutí a moje položení na zem souvisí. Ale vyloženě bych netrestala. Nemá smysl trestat někoho, kdo trest ještě nedokáže pochopit.