Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Nechala jsem si je odoperovat ve 30 a ano, byl to masakr. Ale jsem ráda, že je mám venku. Ten zápach z pusy a věčné angíny za to nestojí!! Radím vyndat, ale pouze v celkové narkoze!!
Mojí mamce říkal doktor dlouhodobě od mala, ať mi je nechá vyndat. ale já jsem tak vyváděla, že mě jí bylo líto a nedala. V dospělosti jsem pak dělala, co jsem moha ( proplachy Betadinou, homeopatiak, otužování a podobné věci..) ale bez výsledku. Stěry, smrad z pusy a angíny ROZHODLY: Dneska nelituji!!
@anlendy. @anlendy. Ahoj, já nebyla v Motole, ale bude to prakticky stejné. Po přijetí podpis papírů, rozhovor s anesteziologem a večer čípek na vyprázdnění (jen jsem ho dostala, zavedla jsem si ho sama). Ráno jsem si sbalila věci, část co půjde se mnou na jip a zbytek zvlášť. Poté čekání na odvoz na sál a komprese nohou (punčochy nebo fáč). Těsně před převozem jsem se svlékla, na posteli jsem jela přikrytá. Na sále jsem si přelezla na operační stůl a ještě si popovídala s anesteziologem. Poté mi napíchly žílu a šla jsem spát. Po probuzení mě převezli na jip, tam zapojení tlakoměru a kontrola saturace, na chvíli jsem dostala kyslík a odplivla jsem si sliny s krví. Pak jsem už normálně ležela. Každou chvíli měřil tlakoměr a chodila sestra. Na krk se dával studený obklad. Na wc jsem šla v doprovodu sestry ještě v den operace. Hned druhý den jsem dostala snídani (převážně tekutou) a trvalo se na tom, že se musí alespoň něco sníst. Také proběhlo poučení (neohýbat se, nekašlat atd.). Po asi dvou dnech jsem šla z jip na normální oddělení. Na bolest se podával algifen v kapkách a paralen a stále probíhalo měnění chladících obkladů. Takto to probíhalo až do propuštění, to bylo cca pátý den. Žádné cévky se nekonaly, na wc i do sprchy jsem chodila sama (jen na jip ke dveřím doprovázela sestra a nezamykalo se).
Největší problém bylo jídlo a nucení ke kašli, ale dá se to zvládnout. Bolesti zesílily až doma, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout, akorát jsem potom asi dva roky nemohla ani cítit pudink. Doporučuji domů nakoupit alespoň dva obdélníkové chladící polštářky, fakt pomáhají.
Od operace jsem neměla jedinou angínu, rozhodně mi pomohla a přestože rekonvalescence byla poměrně dlouhá, nelituju a šla bych do toho znovu. Kdybys měla nějaké otázky, napiš.
Jedna blízká příbuzná byla loni. Po 8 angínách za rok neměla na vybranou. Operace proběhla v celkové anestezii, ale nikdy už prý neche zažít, to co bylo potom. Měla šílené bolesti, 14 dní téměř nic nepolkla, první dva dny nemohla jíst nic, protože mandle krvácely a hrozila jí další operace. Zhubla 8 kg, ale od té doby je zdravá. Takže sice masakr, ale s účinkem.
Já na nich byla v 16letech. Měla jsem absces a pak opakovaně šílené čepy. Fakt už jsem trpěla a operace byla vysvobození. Jen to teda není nic příjemného. Operace samotná je pohoda. Ale to hojení je dlouhé a bolí to. Byla jsem na zákroku začátkem prosince a až na Vánoce jsem se v klidu a v pohodě najedla. Ale zase jsem zhubla asi 10kilo
ale určitě toho nelituji. Připrav se prostě na to, že to bolet bude. Prášek od bolesti bude tvůj kamarád a za mixované jídlo budeš ráda. Jinak po operaci (doživotně) si dát určitě pozor na všechny nachlazení ať ti to nesedne na plíce nebo srdíčko- prostě nic nepřecházet. Ale já jsem po té operaci 10let a v pohodě. Dokonce bych řekla, že se mi zlepšili i alergie, ekzémy ![]()
Jeee takhle bych si nechala mandle taky trhat.
U mne jako 5 lete to probehlo tak, ze me privedli na misto zakroku, privazali me ruce a nohy ke kreslu, ja blbecek jeste na to se zajmem koukala, co to delaji, sestricky sladce okecavali. Pak mi rekli, ze mam otevrit pusinku, ze mi udelaji fotku krcku. Tak ja blbec otevrela, vsadili mi tam nejaky kovovy ram, uz jsem nemohla zavrit pusu, ruce a nohy privazane, takze jsem se nemohla branit a slos e na vec, bez antestezie mi rvali do krku kleste a rvali mi ty mandle ven tak, ze krev strikala. Ja rvala jako tur, doktor mi sproste nadaval, ze nemam rvat, co si to dovoluju.
Po operaci me odvedli na pokoj, ja sotva pletla nohama. Ze zakroku jsem onemnela, nemohla jsem mluvit, Nikoho to nezajimalo, jedine piti, co jsem dostala byl hrnek nechutneho caje na okraji postele. Dalsi jidlo byly prosim pekne smazena vajicka, dodnes si pamatuju. Ja stejne nemela hlad. Cele tri dny jsem nejedla a nepila, akorat ten caj jsem nejak vysrkala. Nikoho to nezajimalo, nikdo to nekontroloval. Treti den jsem uz mela uplne mimo stavy. Vzpominam si, jak jsem chodila po chotbe a cely svet se mnou plul, vsechno mi bylo uz jedno, svet byl rozmazana smouha, ja jeste furt nemohla mulvit. Za jinymi detmi chodili rodice, jenom ja jsem tam byla sama jako kul v plote. Mama se bala, ze bych ji delala sceny, kdyby tam prisla, tak tam radi neprisla vubec.
Ten pocit podrazu a traumatu byl neskutecny.
@Ivulita jeeee dekuju, konečně čtu něco, kdy si říkám, ze to snad i zvládnu
ja si říkám, ze sem si prošla velkými bolestmi krku, kdy sem brecela u každého polknuti a litovala každého sousta, které jsem měla sníst
takže ta bolest už snad horší nebude. Mne v motole řekli, ze minimálně týden si tam polezim, tak uvidíme. Nejvíc sem měla strach z nějakého cevkovani, ale jestli se nekoná, tak už se asi ani ničeho nebojím, snad jen, aby to nezačalo krvácet.
@warita moje máma taky byla při vědomi a bez jakékoli anestézie, takže u te, když jsem jen řekla, ze musím na trhání krčních mandli, tak sebou div nepraskla o zem. Porod pro ni byl procházka rozkvetlym sadem.
@anlendy. Zvládneš to určitě. Před operací jsem měla čepy a různá střídající se antibiotika skoro 2 měsíce v kuse. Operace byla vysvobození, dle doktorky byly mandle totálně na odpis. Co se týče bolesti, po probuzení to je úplně stejné, jako když se ráno vzbudíš se silnou angínou. Potom dál je bolest při polykání (zhruba stejná jako při silné angíně, jen to navíc trochu jakoby řeže) no a pak kolem toho týdne po operaci jde bolest navíc do uší (bolest asi jako u zánětu středního ucha). Určitě si najde svůj systém a bolest zvládneš, kdybys po operaci chtěla tipy, ozvi se. Budu ti držet palce ![]()