Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ubližuje sourozenci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.7.24 15:09
Tohle tvoje odmítání dcery je 100× horší než jedna po zadku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 15:14
Hladala bych příčinu proč se tak k bráchovi chová a v jakých situacích. Býváš u toho, když se to děje? Co když to vyvolá tvůj syn? Tříleté dítě ještě neumí problémy komunikovat, pořád jede emočně a jako zvířátko pudově. Myslím, že to tvé odmítání a hodnocení dcery jako forma trestu není řešení. Když ji za to dáš na zadek, tak jí vlastně ukazuješ, že násilí je v pohodě. Tak proč by to bráchovi příště zase neudělala. Zkusila bych s nimi trávit víc času společnou hrou, ať vidíš, co tyhle konflikty způsobuje a podle toho bych vymyslela, co se s tím dá dělat. Hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 15:22
A nemůže to dělat jako formu dožadování se pozornosti? Ví, že kousnutím nebo bouchnutím vyvolá reakci, i když negativní, a tak to dělá pořád dokola. Zkoušela jsi ji ignorovat? Samozřejmě odtáhnout, třeba i zavřít do pokoje, ale bez křiku a velkých emocí. A promluvit si o tom, až „vychladne“.
Jinak to, co děláš, mi nepřijde moc šťastné řešení (že nechceš spinkat s tak zlobivou holkou, že se s ní nebudeš bavit, když je taková…). To zavání psychickým vydíráním a může napáchat stejně škody jako fyzické násilí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 15:51
Pokud ti můžu radit, přestaň s tím psychickým vydíráním. Když už trest, tak má následovat hned za proviněním. Je mi trochu ekl z toho, že tříleté holčičce řekneš, že se s ní nebudeš mazlit, protože je zlobivá. Tohle tvoje máma dělala taky? Je to možné, moje to dělala. Nebudu se s tebou mazlit, protože nejsi hodná holčička… S dětskou psychikou to udělá strašlivé věci a dítě si to ponese do života. Že když nebude hodná, nebude ji mít nikdo rád.
Nemám problém s tím plácnutím po kousnutí. Jen by mě zajímalo, co tomu předcházelo. Proč ho kousla. Asi budeš muset být víc s dětmi, abys vypozorovala, jak se k sobě chovají. Jestli náhodou brácha něco neudělá, co to z jejího pohledu vyprovokuje.
Mám podobného syna, je mu teď 5 let. A už si spoustu věcí uvědomuje. A musela jsem zakročit, ti starší ho občas dost mastili. On pak dělal podobné kousky. Musela jsem zakročit. Pomohly rozhovory typu myslíš, že když jsi ho bouchla, tak ho to nebolí? Nebo ty jsi ji kousl, myslíš, že ji to nebolí? Vztahy jsou už bych řekla narovnané. Ale kdybych to řešila hned a lépe, mohla jsem spoustě věcem předejít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 16:20
Já neměla potíž jedno ze svých třech dětí, které jako batole bylo často k nesnesení, plácnout po zadku, docela pravidelně. Slabě, jako signál " a už dost", protože ho potřeboval každou chvilku. Běžně dětem hubuju, někdy i křičím.
Všechny z mých tří dětí někdy kousaly - a hodně - a silně- a nějaké období to trvalo. Když bych jí za to nechtěla plácnout, zatlačila bych ji jemně na čelist, ať se stisk uvolní. Pak bych ji rychle vyhubovala a dál si jí nevšímala, pečovala bych o sourozence. Každou minutu bych ji vyzývala, ať se jde kouknout, jaký kusanec udělala, ať se kouká, jak ho to bolí. Hubovala bych jí. Dávej si pozor, když děti kritizuješ, jedno, jestli tříleté, nebo dvacetileté, ať je to o konkrétní jedné věci. Co nemá dělat a co dělat má. Nikdy nekritizuj dítě jako celého člověka, nemluv o jeho vlastnostech, ale činech, které potřebuješ jinak. Nikdy neodpírej svou lásku.
Když by už pokousaný sourozenec nepotřeboval péči, šla bych za ní a pokusila se jí pomoct ustát to, že se na ni zlobím. Jinými slovy bych ji dala náruč, kde se může vybrečet, vyvztekat, že se máma na ni zlobí.
Klidně dej najevo hranice i hlasitě, ale nikdy ne dlouho. To, že jsi nazlobená dlouho, děti vnímají, že už je nemáš ráda. Časem se naučí několik věcí. Že láska druhých je nestálá a nejde se na ni spolehnout - budou se úzkostlivě bát, že už je druhý nemá rád - nemiluje. A také se naučí, že pokud nebudou hodnou holkou, nikdo o ně nebude stát. To spolehlivě zadupe vnitřní energii, tvořivost, napojení na své vnitřní potřeby. Schopnost o ně dbát. Takto ji jen naučíš chovat se tak, jak si druzí přejí. A uděláš z nich nešťastné lidi. Některé děti se na to vykašlou a raději se stanou černou ovcí, bez vědomí toho, že jsou úžasní lidé a druzí je mohou milovat.
Ani jedno z toho pro své děti nechceš.
Pamatuj, že když jim dlouho dáváš sežrat, že se zlobíš, ukazuješ jim, že už je nemiluješ. To jim nechceš ukazovat. Navíc tím ani nebudeš mít jasně hodnější děti - budou víc nešťastné, tu tenzi jako malé děti nemají samé jak zpracovat - a budou zlobit víc. Anebo když ne zlobit, začnou být úzkostné… Všechno možné, jen nebudou šťastné děti.
Dej si hranici pět minut zlobení se na nich. A pak buď u nich a pomoz jim emoce zpracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 16:20
Je super, že ji netrestáš fyzicky, ale nechápu, proč si myslíš, že psychický trest je lepší?
Víš, co to s tím dítětem udělá, než jedna po ruce??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 16:25
@terien píše: Více
Chtěla jsem napsat něco podobného. Dítěti bych do kola jasně a rázně dala najevo, že určitým způsobem se prostě chovat nebude. Syn by dostal zelenou ji po té papule v rámci sebeobrany klidně majznout.
Ale vydirani stylem „když jsi ošklivá holčička…“ nesnáším. Trest ve smyslu pocítěno důsledku svých cinnu ano, ale ne opravdu ne ve stylu, co předvádí zakladatelka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.24 17:12
Děkuji za názory, jsem ráda, že jsem sem napsala, opravdu nechci na dětech napáchat nějaké škody, jen už prostě nevím jak na ni. Chápu a pokusím se toho tedy vyvarovat úplně, ale chtěla bych upřesnit, že se opravdu nejedná o desítky minut. Je to bezprostředně po tom, co to udělá, okamžitě se chová jako by nic, odvádí mou pozornost hned jinam. Já jen říkám,,Ne, teď si nepůjdeme hrát, podívej se co jsi udělala" ano, používám to „zlobivá holka“ 
ale je to jen těch pár minut, co brácha ještě brečí a ona je jako by nic, nech ho tu, jdem si hrát. S tím spaním to tak bylo také, kousla ho v tu chvíli, řekla jsem, že si tam nepůjdu lehnout, že půjdeme spolu udělat bráchovi „hali, hali“ protože má au. Přišli jsme k jeho posteli, já ho pohladila a ona mu zase jednu flákla. 
Jí ke vzteku stačí opravdu málo, už když se teprve plazila mlátila hlavou o zem, když se naštvala. To jí vydrželo dost dlouho, teď už neubližuje sobě, ale kdykoliv se jí něco nelíbí, útočí na bráchu. On si třeba hraje, ona příjde a chce mu něco vzít, když on řekne „ne“ jde po něm. I když to řeknu já „Nechej mu to, teď si s tím hraje on“ taky ho praští. Vlastně mi dochází, že nás nebije, když ji naštveme my, taky praští bráchu, když je po ruce. Jako by to co si dřív vybíjela tím, že mlátila do hlavy sama sebe, teď přenesla na agresi vůči němu.
Edit: Nechápu proč, nikdo z nás tady vztek nijak bouřlivě neprojevuje, neřve, nikdo nikoho nebije. Syn je hodný, takže nikdy nebyla ani svědkem nějaké naší zloby/trestu vůči němu, tak proč ho vidí jako otloukánka, objekt, na kterém si vybíjí vztek. 
Příspěvek upraven 16.07.24 v 17:31
- Citovat
- Upravit
16.7.24 17:17
@terien píše: VíceČímž dítěti ukážu, že plácání někoho je vlastně ok. Trestám něco, co dítě udělá, úplně stejným činem…
Jinak radu nemám, kromě neustálého vysvětlování, hledání příčiny…
Třeba když to udělá, jít za ní a konstatovat… tys bráchu kousla, protože tě naštval… jenže jeho to bolí a není to správné… jak to vyřešíme příště?
Jinak, jsem v tomto teoretik, tohle js nikdy řešit nemusela, mám jedinacka.
Ale třeba děti od švagrové se mydlí pořád… Nevím, zda bych to dala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
16.7.24 17:28
@Anonymní píše: Více
Ano, to může být. Moje dcera, čtyřletá, má mladšího bráchu a občas, když je rozparadena, tak třeba převrati židli. Ne že by ji shodila vzteky, ale prostě jde a položi ji na zem. Jednou proběhla k bráchovi a boucha ho do zad, protože jsem ji něco nedovolila. Reakce byla taková, že to už nikdy neudělala. Vlitla jsem tam, sebrala ji ze země, odnesla a mimořádně důrazně ji řekla, že sice chápu, že je naštvaná, ale nebude bráchu mlátit. Ani nikoho jinyho. Opravdu to stačilo. Asi tím, že není zvyklá na prudké reakce, tak to nějak zabralo. Ovšem s těmi výbuchy naštvaní se pereme pořád, no.
- Citovat
- Upravit
Janli
16.7.24 17:34
@Anonymní píše: Více
Ty mluvíš na tříletou holku ve stylu “hali hali a au”? 
To snad ne…. Vždyť se to dítě má učit komunikovat normálně, ne jako retard.
- Citovat
- Upravit
16.7.24 17:43
Ano, někteří lidé jsou prostě nasiraci, ventiluji frustraci vztekem, agresivitou. Někdo zase kvůli všemi brečí, obviňuje se, hroutí sem To není až tak o tom, zda to doma vidí. Nicméně geny lopatou neumlatis. Pokud má při frustraci potřebu to že sebe dostat agresi, tak ji nabídněte jinou alternativu, než majznout někoho. Může mlátit do polštáře, skákat, dupat.
Moje dítě „uklidňuje“ trhání papíru, a to už půjde na druhý stupeň.
A nauč se používat místo vět hodnotících dítě buď věty hodnotící jeho chování, nebo možná ještě lépe „Nelíbí se mi/štve mě, když/jak…“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.24 17:48
@Janli píše: Více
No jo, to jsem fakt řekla. 
Taky, že se mu má omluvit, říct promiň, že ho to bolí a všechno to bylo zbytečné. Stejně jako to, že jsem ji k té posteli dovedla a použila ono retardované „hali hali“. Jinak 3 roky jí ještě nebyly, ale psát, že je jí 34 měsíců je taky retardované. Ale tohle je asi můj nejmenší problém. Mluvím s ní jako s dospělou, jako s 3 letou, jako s retardem, jsem naštvaná nebo chápavá… Žádný výsledek.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.7.24 17:56
@Svistice píše: Více
Děkuji, změním to na své pocity,,Jsem z toho smutná/naštvaná když…" místo komentovala jaká je… To mě teď fakt mrzí. Všem děkuji za náhled na mou chybu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Uvítala bych rady odpůrců fyzických trestů, protože sama jsem (byla) přesvědčená, že to jde i jinak. Syna (7) jsem nikdy neplácla, dceru (3) včera poprvé. Ani s odstupem, jiné řešení situace nevidím, dcera se zakousla do syna, okřikla jsem ji, chtěla vzít pryč, ale ona nic, syn řval, dcera zakousnutá.
Dostala jednu přes zadek, byla v šoku a utekla.
Je to dlouhodobý problém, dcera ho bouchá a kouše, snažila jsem se jí to vysvětlovat po dobrém, že to je škaredé, že ho to bolí. Jindy jsem se s ní za do nebavila „když je taková“. Je jí to jedno. Jediné z čeho byla smutná, bylo když jsem po jednom večerním incidentu řekla, že si k ní nelehnu, když nebude na bráchu hodná, neomluví se. No, ale stejně to neudělala. Nechci tu spinkat s tak zlobivou holkou, budeš už hodná?-Ne! Všechno marné. Vím, že to chce udělat, stojím nad ní.,,Nebouchej ho! Opovaž se!" Dívá se přímo na mě a bouchne ho (nebo ji tu ruku chytím). Je to pořád dokola, nepomáhá nic, i po tom včerejším plácnutí to za hodinu udělala znova.
Syn měl možná taky takové období, ale v té době byl jedináček a u nás dospělých se to prostě s tím vysvětlováním nějak přešlo. Teď, když se musím zastat jednoho dítěte před druhým dítětem, cítím potřebu to vyřešit rychleji, razantněji, ale jak, když ona si z ničeho nic nedělá? Nepřipustí, že ho to může bolet, že je to ošklivé, kolikrát i popře, že by to vůbec udělala.