Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ubližuje sourozenci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Eva2610
16.7.24 17:59
- Citovat
- Upravit
16.7.24 18:00
A jak vypadá váš den? Kolik času trávíš sama s dcerou? Brácha chodí do školy a s ní jsi ještě doma? Mě přijde z toho, co popisuješ, že vyžaduje tvou pozornost. Jak doma funguje tvůj manžel/partner? Jak dlouho už tohle chování trvá? Těch faktorů může být bambilion, proč se takhle začala chovat, ale líbí se mi tady, jak bylo výše popsáno, agresi jí nezakazoval, ale naučit jí ventilovat jiným způsobem. Nedávno jsem četla článek o tom, že jakmile se dítěti vztek a agrese začne zakazovat a negativně hodnotit, může se časem projevovat jiným způsobem (vůči sobě)…ve starším věku je to pak třeba forma sebepoškozování. Může jít jen o období, než se tvá dcera naučí s tím pracovat. Zkus ji naučit vybít tu agresi formou hry, zapojit do toho i syna, jakmile po něm půjde, začít před ní ze srandy utíkat, skákat, křičet, ať to vybije prostě jinak. Házet po sobě polštáře, já nevím. Třeba tím, že najde neškodné způsoby, jak to ventilovat, tak se to časem zlepší. Ale je potřeba zapojit nějakou míru kreativity a trpělivosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 18:02
@Anonymní píše: Více
Kdo z nás v tomhle někdy neselhal, ať hodí kamenem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
16.7.24 18:03
@Anonymní píše: Více
Ukázala jsi jí někdy sopku po výbuchu? Když jedno moje dítě ublížilo druhýmu, tak se ze mě stala taková fůrie, že pod stůl zalezl i soused…… Žádný domlouvání, žádný jakože se zlobím, ale fakt nefalšovanej výbuch a řev. Já se toho dítěte ani nedotkla, ale už se to u nás neopakovalo, protože to dítě pochopilo, že tohle bylo hodně přes čáru.
- Citovat
- Upravit
16.7.24 18:05
@Fazulina píše: Více
Ne, ukážu mu, jaký to je, když tohle dělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 18:09
@Janli píše: Více
Na moje starší dítě s kapánek opožděnou emoční inteligencí ani sopka po výbuchu nefungovala do takových jeho pěti šesti let. Mohla jsem doma řádit jak tajfun a on si asi myslel, že to je legrace. 
Jako na většinu dětí to platí, ale fakt existuje i určité malé procento těch, kde tohle nezabere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 19:11
Mě přijde, že za to nemůže. Chápu, že tě vnitřně bolí, že ubližuje synovi. A je celkem přirozený jít bránit toho komu se ubližuje. Jenže ona v sobě má nějakou tenzi, proto to dělá. A neumí to regulovat. A to, že to neumí regulovat je a bude dlouho v pořádku. Jen je potřeba se s tím naučit pracovat. Slova o zlobivé holce, odmítání, nucení do omluv ve chvíli, kdy není ještě v pohodě, to k ničemu dobrému nevede.
Ona je plná emocí a musí je očividně fyzicky dostat ven. Klidně ji můžeš pomoc a můžete se společně vykřičet, zabouchat si do polštáře. Nebo pokud dovolí, obejmi ji. Ujisti se, že se uklidnila, a pak potvrď, pojmenuj její pocity.
My jsme si se synem prošli terapii s názvem: Somatic experience a neskutečně nás to oba posunulo. Nezpracovaný emoce zůstávají v těle, projevit se to může právě agresí. Ty malé děti tuhle terapii zvládají skvěle a výše zmíněný postup je to, co nám funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 19:36
A ještě, ubližuje jenom bráchovi, nebo se to projevuje i u někoho jiného?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.24 20:10
@Lajdus píše: Více
Ano, syn chodí do školy a já jsem doma s dcerou. Myslím si, že už je to tak půl roku, co si to místo sebe začala vybíjet na něm. Nebylo to tak časté, když byla škola, pak kroužky, úkoly… Dělo se to, ale málo. Teď o prázdninách jak je mám doma oba, je to už problém. Někdy ji samozřejmě něčím vyprovokuje, někdy ji jen nechce dát to, s čím si zrovna hraje, někdy je to nechtěně (stříkne jí v bazénu vodu do obličeje), jindy si hrajem na zahradě, ona sama zakopne a chce ho zbít, syn někam doběhne rychleji (logiky), jde ho pokousat. Samozřejmě se tomu snažím zabránit co nejvíc, ale když má těch zpouštěčů tolik a někdy to ani nedá dopředu najevo… Třeba jí zrovna vadí, že zpívá. Neokřikne ho dopředu, nejdřív mu jednu lupne a pak zařve „nezpívej!“ Otec, je 5 dní v týdnu do 16h v práci, pak jsme buď všichni spolu nebo přebírá péči kompletně on a já dělám co je na baráku potřeba, protože jich mám plné kecky. 
Někdy si je rozdělíme jeden s malou do herničky, druhý se starším do kina. Malá ho má jinak strašně ráda, ptá se po něm, chce být pořád s ním, dělat všechno jako on. On s ní je taky zatím rád, má zlaté nervy, sám mi říká ať to neřeším, že mu to nevadí, dělá si srandu, že má asi vzteklinu… Oni jsou v pohodě a ja jednomu vysvětluji, že nesmí ubližovat, druhému, že není v pohodě aby mu někdo ubližoval. 
- Citovat
- Upravit
16.7.24 20:16
@Anonymní píše: Více
To chápu, že dělat celodenně rozhodčího musí být vyčerpávající. Každopádně syn je starší a pokud to neoplácí stejnou měrou, asi bych to nechala na nich. Řekla bych synovi, že tě to mrzí, že to musí snášet, že jsi tu pro něj. A zkusila bych do toho zasahovat co nejméně. Možná tím, že dostane plnou pozornost potom, tak jí to baví. Těžko říct. Kdyby se to stupňovalo, nebo už to bylo neúnosné, klidně bych zašla do nějaké poradny, nebo je spousta rodičovských linek, kde jsou psychologové a můžou erudovaně pomoci. Je vidět, že tě to trápí, nikdo z nás nemá patent na výchovu dětí, viď. A hlavně každé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup. Tak držím palce ať je brzy lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.24 20:33
Ještě jen chci napsat, že agresi se nikdo z nás nepotřebuje učit. Všichni živí tvorové ( včetně rostlin) jí máme od přírody danou do vínku automaticky. Takže dotaz, proč je dcerka taková, když Vy to neděláte, není správně položen.
Tříleté děti neumí ovládat své emoce. A dávat nabídky, co s nimi, je sice fajn, ale umím si představit, že ještě nějakou dobu to bude trvat, co to stejně nezvládne jinak - a neznamená to, že selháváš ve výchově. U mého nejstaršího syna ( ubližoval mladší sestře a mně) toto období trvalo v nejhorším od roku do tří let, ale ještě i ve čtyřech letech to bylo přítomné. Teď agresivita určitě není žádný jeho výrazný rys, naopak. Ale to, co ho k tomu v té době pudilo - velmi silné emoce vyvolané i malými podněty - to u něho pořád zůstává. Jen projevy jsou jiné.
Ani teď, v sedmi letech, nemá schopnost poradit si se svým silným afektem ( zavírá se a dvě hodiny v kuse brečí, i když ho utěšujeme) - nemyslím, že existovala jakákoliv technika nebo má reakce, která by dokázala udělat, ať v těch dvou, třech letech neubližuje svému okolí - ať vlastně usměrní svůj afekt a vyřeší ho jinak ( třeba trháním papíru). Zkoušela jsem ledacos, tehdy, bez výsledku. Neuměl usměrnit svůj afekt, jeho mozek na to neměl.
To samé nejmladší - ta zas ubližuje sobě, ale hodně, do krve, musíme ji třeba dvě hodiny držet ručičky. Některym jejím záchvatům můžeme předcházet, ale teď neexistuje technika, která by ji naučila usměrnit svůj afekt a obrátit ho jiným směrem.
U prostřední dcerky to šlo - jednoduše proto, že se už od přírody narodila odolnější a její afekty nikdy nejsou tak silné. A těžko se to pak vysvětluje maminkám, které mají děti, jako já svou prostřední, kterou vychovávat je mnohem jednodušší ( také svého času do krve kousala, ale nic nezvladatelného to nebylo. S ní nic nebylo nezvladatelné).
Ty, anonymní, máš teď už nejspíš také zkušenost, že co platilo o syna, u dcerky neplatí. Chci tě podpořit v tom, že nic nemá dlouhého trvání. Teď jste v nejhorším období, každou chvíli může být lépe. A i když to bude trvat ještě rok, neznamená to, že takovouto holčičku budeš mít, i když ji bude pět, nebo deset. Nemusíš ji teď nijak vychovat, jenom to přežít a ochránit syna - a i přes to udělat hezké dny.
Mozek tvé dcerky zraje každým dnem i když nepřijdeš na to, co s tím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.24 20:45
@Lajdus píše: Více
Nechat to na nich, to je druhý problém, bojím se, aby se to nestalo normou, protože syn jí to neoplácí vůbec, nechá se mlátit, ustoupí, hned se k ní chová zase hezky. Jeho i rozbrečí, když ségra brečí (ne jeho vinou), uplně ji žral, když byla mimino a do teď nad vším mávne rukou, že prý je to ještě miminko. Ale on byl takový vždycky i k cizím dětem, takový hodný moula, co si nechá všechno líbit. Stejné geny, stejná výchova a dva opačné extrémy. Naučit syna se bránit, bude asi stejný oříšek jako odnaučit dceru ho napadat. 
- Citovat
- Upravit
16.7.24 20:53
@Anonymní píše: Více
Otázka, jestli to odnaučit jde. Jak už bylo řečeno, ta agrese, kterou dcera projevuje nemusí být navždycky a z toho co píšeš, to tedy tvůj syn vnímá neskutečně hezky 
a vlastně má pravdu, ona je malá, tak nad tím mávne rukou, nebere si to osobně. Je citlivý. Voda a oheň. Myslím, že se možná taky časem dost dobře můžou učit jeden od druhého. Dcera jeho klid a on její průbojnost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.24 21:12
@Lajdus píše: Více
To ano, určitě to časem přejde. Jak jsem psala, syn měl kolem podobného věku, stejné období, ale vůči nám dospělým. Tam se to nějak přešlo vysvětlováním a časem to bylo zase pryč. Jenže jak je to teď mířené na dítě, ještě když má syn problém se za sebe postavit (i obecně), teď vidí, že já vidím jak mu ublíží a taky z toho nebudu dělat žádné drama, tak mi to příjde takové hloupé vůči němu. Už chápu, že žádná moje reakce asi nepohne s chováním dcery, ale jak to zase může ovlivnit jeho, že vidím, že mu ubližuje a nejsem schopná to vyřešit.
- Citovat
- Upravit
16.7.24 22:29
@Anonymní píše: Více
Ja tomu rozumím, na jednu stranu tam cítím tu velkou potřebu vše vyřesit a myslím si, že je to pochopitelný, na druhou stranu tvůj syn se bude potýkat z mnoha situacemi jak ve škole tak jinde, které za něj nevyřešíš protože nebudeš přítomna. Třeba zrovna jeho ségra může trošku naučit se za sebe postavit, nebo se vyhranit, samozřejmě s tvou pomocí nebo za tvé přítomnosti. Může se naučit způsoby, jak na ty situace reagovat. Ale zatim mi přijde, že se ten svůj způsob naučil. Já myslím, že je to hodně o tom, co při tom cítíš ty a tu potřebu jako máma tu situaci vždy vyřešit, otázka je, jestli je to opravdu nutné. A klidně bych se na to syna zeptala, jak on to vnímá, co by v tu chvíli potřeboval, jestli chce abys to řešila a případně jak. Myslím, že ti bude schopen říct jak to chce on třeba se ti v tom pak u uleví, a nebudeš mít pocit své neschopnosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Neobvinuj se kvůli tomu. To člověku tak ujede, já taky občas řeknu třeba že je protiva, protože moje dcera má teď takové samonas.raci období a když už protivná vstane a je protivná půl dne, tak jsem taky frustrovaná a prostě mi to ujede, i když vím, že by nemělo.