Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn je autista a jeho reakce se mění. Jeden den jde vesele do školky, druhý den scéna a držení se futer. Přitom pokaždé stejný průběh. Miluje děti a pořád se na hřišti mezi ně snaží vmísit. Jenže nemluví, nedokáže říct „můžu si hrát s vámi?“ Některé děti to nechápou a odhánějí ho. Včera mu jeden kluk řekl, že je de.bil, protože nerozuměl, že ho mezi sebou nechtějí. Ale jinak se chová normálně. Hraje na honěnou, jezdí s dětmi na skluzavce, někdy se pokouší s nimi mluvit… A před pár týdny zase začalo období, kdy děti plácá a postrkuje. Vrací se nám to cyklicky. Několik měsíců dobrý, pak zase vymyslí nějakou blbinu. I autista se může chovat normálně. Těch projevů je tak strašně moc a u každého jsou namíchané jinak, že na pohled nemusí být nic zvláštního vidět. Například u nás je největší problém řeč, která nenaskočila automaticky jako u jiných dětí a každé slovo je těžce vydřené. Syn je stejně inteligentní jako jiné děti jeho věku, ale chápání řeči z něj prostě toho pit-omce dělá. Ale byly doby, kdy se choval normálněji než můj normální synovec
Ten má někdy záseky, které se označují za čistě autistické, ale syn je zvládá s prstem v nose.
Příspěvek upraven 14.07.24 v 09:53
Ano, můžou být situace, kdy to nepoznáš. A hlavně, když je autista inteligentní, tak spousta věcí dokáže odkoukat a dokáže se v určité míře přizpůsobit tomu, co se od něj čeká.
@Anonymní píše: Více
Tento kluk normálně mluví i chodí do běžné ZŠ, dneska si se mnou povídal o tom, jake je nejnižší místo na Zemi a proč se tam jen tak někdo nepodívá a že to nejde bez speciální ponorky a proč tam není zamrzla voda…
Záleží i na stupni autismu. Čím těžší je, tím více je to „vidět“ a je to s nim náročnější. Lehčí autismus se da snadno skrýt za obyčejné situace a proto i to střídání, kdy to je jednou v loňské, po druhé se něco děje a už je to špatně..
Samozřejmě, můj starší se umí chovat tak, že zmátne i některé odborníky. A pak se zmíní třeba ORL a on okamžitě jde do vývrtky…
mladší je těžší autista a tam to poznáš většinu času, ale taky umí jít za ruku a usmívat se jak sluníčko ![]()
@Anonymní píše: Více
většina autistů chodí do běžné třídy. Pokud ještě nemají diagnozu, asi nemá tak silné autistické projevy.
@Anonymní píše: Více
Proč ne, autismus není postižení inteligence a mohou vést normální rozhovor. Třeba asperger mluví brzy a má hodně dobré znalosti. Ale vždyť autista vůbec být nemusí, i normální děti můžou mít záseky při zdánlivě obyčejných situacích. Že se občas chová jinak je na diagnózu málo, to bychom museli mít informace od matky, proč ona si myslí, že autista je.
@syslomil píše: Více
tak píše, že si to myslí maminka. Ale těžko říct
@vokishka píše: Více
No vždyť právě proto píšu, že by to chtělo spíš informace od ní než jenom to, že se chová jinak
Z jiných diskuzí vím, že některé matky vidí autismus i za tím, že dítě do sebe vkládá košíky nebo že se na každého nesměje jak sluníčko. Matka může mít pravdu, nebo taky ne. Těžko říct, když nemají v 10 letech diagnózu. Třeba kluka žádný odborník ještě neviděl, nebo viděl, ale autismus nepotvrdil. Nebo ho neviděl nikdo a není vůbec nic a matka si to jen namlouvá. To se nedozvíme ![]()
Příspěvek upraven 14.07.24 v 09:58
Nějaký ten autistický rys má většina populace. Takže těžko říci.
@Velryba černá píše: Více
Přesně. Já slyšela od psycholožky, že do 5 znaků je člověk ještě „normální“. Víc už je na diagnózu ![]()
@syslomil jo, v podstatě jde o to, jak moc se určité zvláštnosti nahromadí a v jaké intenzitě se projeví.
Mně takhle chtěl dg. Aspergerova s. vnutit neurolog u nejmladšího syna, no nedošli jsme ani k tomu psychologovi.
Psát tu jeho projevy nechci a nebudu, to mi nepřísluší. Ale právě mě zarazilo vyjádření maminky a na druhé straně projevy dítěte.
Jo, predstav si, ze jsou i lide, co diagnozu „ziskaji“ az v dospelosti…castecne proto, ze je to pomerne „nova“ diagnoza a castecne proto, ze autista na spektru nekde blizko normalu s nepostizenou inteligenci se to velice brzy muze naučit pomerne dobre maskovat, a to i podvedome.
Ta scena pak muze byt prave z toho, ze neco prekroci mez - to maji konec koncu i neurotypicti lide, ze dobry dobry a pak bouchnou, akorat u autistu ta hranice byva niz…staci treba blbe nasazena ponozka a je to v haji.
Mimochodem, mam syna taky zatim bez plne diagnozy, jen s „projevy,“ nekdy v horizontu roku nas ceka dalsi posudek, tak uvidime…a je „temernormalni“
Troufam si rict, ze pri kratkem kontaktu takto nekde na dovolene bys nic nepoznala. Ale reci umi vest podobne uz nekolik let a je mu cerstve 9 ![]()
Jsme na dovolené s několika rodinami, co mají podobně staré děti jako my. Letos jsme takto poprvé. Je tu s námi chlapec, kterému je 10, jeho maminka si myslí, že je autista, ale diagnózu prý nemaji. Nevím, jak to řeší nebo neřeší, je to jejich věc a není na mně, abych to soudila a řešila. V určitých případech se chová jinak, ale pak má chvíle, kdy se chová vlastně úplně normálně jako ostatní děti.
Jak už jsem psala, protože nejde o moje dítě, nechci řešit jeho chování a co dělat a nedělat, ale jde mi o jinou věc, opravdu se děti, co jsou autisté, mohou chovat jednou zvláštně a za chvíli úplně jinak a to i ve stejných situacích, kdy jednou proběhne snídaně úplně v klidu a další den bude dítko dělat scény?
Ptám se kvůli sobě, protože mě to zajímá. Jeho rodičů se ptát nechci a přijde mi to zbytečné, když nemají oficiálně nic, ale zároveň bych nerada něco placla.