Učitel a rodič

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Amelie30
Ukecaná baba ;) 1985 příspěvků 27.02.17 11:57
Učitel a rodič

Ahoj všichni, budu zpracovávat práci na téma učitel a rodič. A proto bych se ráda zeptala na vaše názory a zkušenosti ohledně tohoto tématu - spolupráce školy a rodiny, takže např. jak byste si takovou spolupráci představovali, co očekáváte od učitele a pokud je zde nějaký učitel, co očekává od rodičů a v čem jsou největší problémy. Rámcově vím, ale ráda bych toto téma více rozvedla, tak třeba mě nakopnete správným směrem. :) Díky. :)

Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.02.17 12:33

Já jako učitelka už raději neočekávám nic. Nebo někdy naopak očekávám všechno. :mrgreen: Komunikace s rodiči není lehká disciplína.
Chce to hlavně objektivitu a to z obou stran.

 
Amelie30
Ukecaná baba ;) 1985 příspěvků 27.02.17 12:54
@Anonymní píše:
Já jako učitelka už raději neočekávám nic. Nebo někdy naopak očekávám všechno. :mrgreen: Komunikace s rodiči není lehká disciplína.
Chce to hlavně objektivitu a to z obou stran.

A chodí vám rodiče na třídní schůzky? Pokud ne, v čem myslíte, že je problém? Jinak souhlasím, protože kolikrát slyším ostatní maminky, jak to a nebo to dělá učitelka špatně a pak se zeptám kamarádky, která v té třídě dělá asistentku a ona mi ten obrázek doupraví. Takže objektivita je hodně důležitá.

 
Kelsey
Hvězda diskuse 44784 příspěvků 27.02.17 13:16

Jako rodic ditete, ktere uz navstevuje skolu, pro me je dulezite, aby si me dite sedlo s tou uc. a i me, aby byla sympaticka, aby nebyl nejaky komunikacni sum. Coz se nam i splnilo, dcera ma hodnou tridni (takova cukr a bic) a v hudebce uc. ktera je zlata.
A jako zamestnanec skoly co jsem zatim nic negativniho nevysledovala, jen z doslechu od kolegyn, aby rodice nekdy ubrali ze svych naroku, kdyz zuby nehty brani dite, ty uc.to vetsinou nemysli zle, ale nektere maminy mi prijdou opravdu, jak lvici chran buh, aby se uc. skarede na jejich Ferdu podivala jinak se to hned bude resit pres reditelnu.

 
Mari.G
Závislačka 4652 příspěvků 27.02.17 13:26

Nevěděla jsem, zda mám diskuzi otevřít, abych se nerozčílila :lol:. Ale dobrý, skoro nic tu zatím není :lol:.

Já jsem učitelka 1. stupně. Poslední 3 roky ve školství mi totálně zničily zdraví, jsem teď na MD a vracet se asi nebudu - kvůli tomu, že spousta učitelů už dnes neučí, jen řeší problémy, rodiče, administrativu. Mrzí mě to, učení mě baví.

Měla jsem třídu - 31 dětí, většina závodních sportovců. Mezi sebou obrovské problémy - nadávky, naschvály, šikana, bitky (i do krve, ohrožování nožem). Vše se pořád řešilo, nenechávalo se to být, vše řešil školní psycholog, metodik prevence, výchovný poradce, vedení, PPP, dělali jsme programy atd. Za 3 roky se to nepodařilo plně zvládnout a dodnes mě to mrzí („vtipné“ ale je, že když se někdo dětí zeptal, jaká je jejich třída, bez váhání řekli, že super parta…)…Děti mě měly rády, během těch 3 let jsem byla několikrát akutně hospitalizovaná a druhý den nedorazila do práce. Pořád v nervu, kde jsem, jestli se vrátím, dostávala jsem do nemocnice dopisy atd. Takže toto v pořádku. S rodiči jsem měla podobný vztah, byli hrozně fajn. Respektovali mě (přestože jsem o dost mladší než oni), spolupracovali. Když se jim něco nelíbilo, řekli to, zeptali se. Ale slušně, soukromě a neřešili hlouposti.

Když to nějakému žákovi nešlo, řešili, jak mu pomoct a doma opravdu makali. Rodiče dětí s poruchami to brali tak, že chtějí co nejmenší úlevy v zájmu dítěte a doma trénovali, co šlo…Když jsem s nimi potřebovala mluvit, vždycky přišli a řešilo se konstruktivně. I ty horší záležitosti (sociálka atd.). Bylo vidět, že mají zájem to VYŘEŠIT a ne se jen obhajovat a kydat špínu na školu.
Měla jsem tam 2-3 výjimky, myslím, že na dnešní dobu zázrak. Rodiče mě podporovali v nejhorších chvílích v životě (potrat) a snažili se mě v práci udržet, co to šlo a dělat mi dobré podmínky. Bylo jim jasné, že když odejdu, i ta trocha spolupráce mezi dětmi se rozsype a třída bude na rozstřel.

Takto si představuji spolupráci rodičů - když mají problém, řeknou to učiteli a ne všem sousedům. Pracují s dětmi i doma (mimochodem i proto, že sami vidí, jak dítě pracuje, v čem dělá chyby).

Na třídní schůzky mi jich chodilo hodně, s přibývajícím věkem dětí ubývali, protože chodili na třídní schůzky k mladším sourozencům. Drtivá většina ale dorazila později, nebo se domluvila na jiný den soukromě. Většinou se omlouvali, pokud nemohou dorazit.

Měla jsem příšerné 3 roky, co se týče těch situací mezi dětmi, ale po třídních schůzkách jsem byla mezi kolegy jediná usměvavá a v pohodě, připravená jít na pivo :lol:.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 27.02.17 13:32
@Amelie30 píše:
A chodí vám rodiče na třídní schůzky? Pokud ne, v čem myslíte, že je problém? Jinak souhlasím, protože kolikrát slyším ostatní maminky, jak to a nebo to dělá učitelka špatně a pak se zeptám kamarádky, která v té třídě dělá asistentku a ona mi ten obrázek doupraví. Takže objektivita je hodně důležitá.

Rodičů na třídní schůzky chodí zlomek. Chodí takoví ti skalní. Někteří nechodí, pač děcka jsou bez problémů, jiní z nějakého nezájmu - je to smutné, ale někteří rodiče se o svoje děti fakt nezajímají. Pak nechodí rodiče potížistů - zřejmě se právě nechtějí postavit realitě čelem a raději se vyhýbají - v těch případech volám, obesílám poštou, mailem…
Já se snažím vše řešit lidsky. Také jsem rodič a vím, že i když mám dítě vychované a docela cepované- není bez chyby a občas také vykoná psí kousek :lol:
Prostě to chce nadhled z obou stran a hlavně pokud se rodič v řešení spojí s učitelem „proti“ dítěti s nenápadnou taktikou, lze docílit daleko lepšího výsledku, než prskat po sobě jed. To se pak zavřou dveře, rodič řekne něco o blbé krávě, učitelka o nevychovaném spratkovi a nevyřeší se vůbec nic.
Osobitou kategorii jsou rodiče, kteří nejsou schopni učitelce do očí říct, že se jim něco nelíbí, nebo o něčem pochybují a než aby problém řešili s vyučujícím, jdou do ředitelny očerňovat.

 
Mari.G
Závislačka 4652 příspěvků 27.02.17 13:33

Ale samozřejmě jsem zažila i horší chvilky, některé maminky brání dítě za cenu toho, že ono samo někoho zmrzačí atd. Od jedné maminky jsem si vyslechla, že protože jsem potratila, její syn o půl roku později někoho napadl…Souvislost to mělo zcela zkonstruovanou, totální blbost, ale už asi nevěděla, jak ho obhájit, tak uhodila na city. Bylo mi jí líto, na konci roku jsme se už jen zdravily a loučily. Ale pořád na slušné úrovni.

Kolega má rodiče, kteří ho doslova šikanují, pronásledují ho na exkurzích (jezdí autem za autobusem, dívají se, kde s dětmi přechází, čím jednou, kde svačí), obviňují ho z šikany svých dětí (přitom některé děti jsou od 2. třídy na propadnutí a on je stále drží a může se rozkrájet). Za poslední rok odešlo v mém okolí několik známých učitelů ze školství po konfliktech s rodiči. Poslední kamarádka je nyní na neschopence, zhroutila se po křivém obvinění žáka na svou osobu a akci jeho tatínka. Po 25 letech odchází ze školství…

 
Mari.G
Závislačka 4652 příspěvků 27.02.17 13:38
@Anonymní píše:
Rodičů na třídní schůzky chodí zlomek. Chodí takoví ti skalní. Někteří nechodí, pač děcka jsou bez problémů, jiní z nějakého nezájmu - je to smutné, ale někteří rodiče se o svoje děti fakt nezajímají. Pak nechodí rodiče potížistů - zřejmě se právě nechtějí postavit realitě čelem a raději se vyhýbají - v těch případech volám, obesílám poštou, mailem…
Já se snažím vše řešit lidsky. Také jsem rodič a vím, že i když mám dítě vychované a docela cepované- není bez chyby a občas také vykoná psí kousek :lol:
Prostě to chce nadhled z obou stran a hlavně pokud se rodič v řešení spojí s učitelem „proti“ dítěti s nenápadnou taktikou, lze docílit daleko lepšího výsledku, než prskat po sobě jed. To se pak zavřou dveře, rodič řekne něco o blbé krávě, učitelka o nevychovaném spratkovi a nevyřeší se vůbec nic.
Osobitou kategorii jsou rodiče, kteří nejsou schopni učitelce do očí říct, že se jim něco nelíbí, nebo o něčem pochybují a než aby problém řešili s vyučujícím, jdou do ředitelny očerňovat.

Přesně souhlasím. Měla jsem jednu maminku, co na třídní schůzky chodila. Ale když se po třídních schůzkách řešila „průserová“ situace - 11 rodičů, vedení, školní psycholog, jako jediná se omluvila, že nemá hlídání (mladšího sourozence, kterého během třídních schůzek někdo hlídat musel) a odkráčela domů. Ale samozřejmě se jí to pak vymstilo, ostatní rodiče se v situaci zorientovali, souhlasili s navrhnutým řešením a ona se jen divila.

 
králíkovna
Ukecaná baba ;) 2018 příspěvků 27.02.17 13:39

Děti nemám zatím školní a sama jsem už ze školy dlouho, ale připadá mi, že komunikace učitelů s rodiči je tak nějak na bodu mrazu. Na třídních schůzkách se zmíní lyžák, švp a známky a tradá domů. Třeba oblast sexuální výchovy byla dost opomíjená, rodiče spoléhali na to, že se všechno dozvíme ve škole, škola spoléhala na to, že tohle nám vysvětlí rodiče a nakonec jsem tyto informace zjišťovala z Bravíčka :oops: ještěže jsem pak šla na zdravku… no a další problém je ale neochota rodičů i pedagogů ke spolupráci. Rodiče často nemají, resp. nejsou ochotní si udělat čas na pohovor s učitelem a učiteli jak odzvoní, tak taky maže domů a prdí na nahánění rodiče. Samozřejmě, že takoví nejsou všichni a chyby budou na obou stranách. Nevím, děti mám zatm malé, ale předpokládám, že mi asi nebude úplně jedno, co ve škole dělají, jak jsou tam spokojení a jestli mají paní učitelku rádi. Pracovala jsem 5 let v dětské nemocnici a tak jsem si s rodiči taky užila svoje. Hrozně často jsem viděla nechuť rodiče něco měnit. Dítě má dietu - no ale tohle on vám jíst nebude, nesmíte mu dávat čokoládu a bonbóny - no ale to s ním nepohnu, to bude furt řvát, nebo musíte mu to mazat touto mastí - ale ona smrdí a on to na sobě nechce… Předpokládám, že bude li učitel chtít po rodiči, aby něco změnil, něco dítěti vysvětlil nebo něco obdobného, tak se spousta rodičů urazí, odmítá si připustit, že by něco u nich bylo špatně. Stejně tak ale pedagog by měl být schopen příjmout názor většiny rodičů ohledně postupů při výuce.

A k tomu obrázku, není dobře ani jeden, mělo by to být někde mezi a dítě by mělo dostat možnost vyjádřit se

 
Sashie
Ukecaná baba ;) 1966 příspěvků 27.02.17 13:44

Učím na 1. stupni. Od rodičů očekávám, že si budou plnit své povinnosti ohledně dítěte - zajímat se o jeho školní přípravu, pomoci při dělání DÚ, komunikace s vyučujícím. A co je nejdůležitější - očekávám, že si rodič svého potomka vychová a naučí ho základům slušného chování.
Jako učitelka potřebuji dítě provázet vzděláním, ne ho vychovávat.
Doba se změnila, rodiče často přesouvají své povinnosti na školu. Jen pro příklad, co jsem zatím musela řešit v 1. třídě a co byl problém - Že si musí dodělat část věcí v pracovních sešitech při nemoci. Při psaní a čtení musí správně sedět, chystat si aktovku, uklízet si své místo, cvičit o tělocviku (i když se mu nechtělo). Také byl problém, že nesmí mlátit své spolužáky. Měla bych to dělat tak, abych moc neobtěžovala rodiče a nemuseli se svému dítěti pomalu věnovat. Samozřejmě jsou i světlé vyjímky.
U dětí, které jsou zanedbané, musím s rodiči řešit, že ONI nebudou diagnostikovat (ono ho zlobí čtení, tak to bude mít určitě dyslexii), ale že se s ním musí připravovat. Prostě to shrnu - na většinu nebezpečných věcí si musíte udělat pořádné zkoušky. Na rodičovství stačí ta praktická a někteří mají pocit, že když jednou neuspěli, tak si prostě vyrobí další. Někteří i opakovaně. Mám jednu maminka - je jí 26, jedno dítě (8) v první třídě, druhé mezi a čeká třetí…

 
Uživatel je onlinezrcadlo
Kelišová 6875 příspěvků 27.02.17 13:56

Nejsem pedagog a děti mám ještě malé, ale znám dva pedagogy, kteří odešli cca po 10-15 letech praxe z klasického školství kvůli rodičům a komunikaci s nimi. Oba se shodli, že s dětmi si poradili, ale už je nebavilo poslouchat často protichůdná očekávání rodičů (nejčastěji „škola je zodpovědná za to, aby moje dítě všechno umělo“ a zároveň „proč tohle po mém dítěti chcete, když si to může vygooglovat, k čemu mu to jednou bude?“). Na argument „to si můžu/může najít na netu“ od dětí i rodičů už byli oba alergičtí. Jeden pedagog šel do mimoškolního vzdělávání (kde pracuje jen s dětmi, které daný obor baví a zajímá), druhý šel mimo obor a dělá k tomu univerzitu třetího věku, kde má zase důchodce, kteří jsou kupodivu lační po vědomostech (a za učitelem nechodí jeho rodiče :mrgreen:).
A moje zkušenost zatím jen ze školky je taková, že když jsem se zeptala měsíc před besídkou učitelky, jestli nepotřebují s něčím na besídku pomoct, tak na mě zírala s otevřenou pusou, že už se jim hodně dlouho nestalo, že by se rodič nabídl a zajímal. No a po besídce, kde jsem se divila, že s 3-4letými dětmi zvládly učitelky nacvičit tak dlouhé pásmo, jsem v šatně slyšela z několikerých úst rodičů „no, moc toho teda nebylo“ a „tohle moje holka už dávno uměla“ (rodiče asi nepochopili, že je něco jiného naučit něco jedno dítě, a naučit to zkoordinovaně dětí 20-25).

 
sloninka
Ukecaná baba ;) 2035 příspěvků 28.02.17 18:34
@Sashie píše:
Učím na 1. stupni. Od rodičů očekávám, že si budou plnit své povinnosti ohledně dítěte - zajímat se o jeho školní přípravu, pomoci při dělání DÚ, komunikace s vyučujícím. A co je nejdůležitější - očekávám, že si rodič svého potomka vychová a naučí ho základům slušného chování.
Jako učitelka potřebuji dítě provázet vzděláním, ne ho vychovávat.
Doba se změnila, rodiče často přesouvají své povinnosti na školu. Jen pro příklad, co jsem zatím musela řešit v 1. třídě a co byl problém - Že si musí dodělat část věcí v pracovních sešitech při nemoci. Při psaní a čtení musí správně sedět, chystat si aktovku, uklízet si své místo, cvičit o tělocviku (i když se mu nechtělo). Také byl problém, že nesmí mlátit své spolužáky. Měla bych to dělat tak, abych moc neobtěžovala rodiče a nemuseli se svému dítěti pomalu věnovat. Samozřejmě jsou i světlé vyjímky.
U dětí, které jsou zanedbané, musím s rodiči řešit, že ONI nebudou diagnostikovat (ono ho zlobí čtení, tak to bude mít určitě dyslexii), ale že se s ním musí připravovat. Prostě to shrnu - na většinu nebezpečných věcí si musíte udělat pořádné zkoušky. Na rodičovství stačí ta praktická a někteří mají pocit, že když jednou neuspěli, tak si prostě vyrobí další. Někteří i opakovaně. Mám jednu maminka - je jí 26, jedno dítě (8) v první třídě, druhé mezi a čeká třetí…

U nás ještě neustále řešíme nezaplacené obědy (z 15 - ti dětí ještě 2 nemají zaplaceno za měsíc únor a jeden kluk ani za LEDEN), nezaplacenou družinu (jeden nezaplaceno opět od ledna, je tam ráno od půl 7 do třičtvrtě na 6, žádný sociální případ), část rodičů si přeje více úkolů, aby děti procvičovaly učivo, část si stěžuje, že úkolů je moc apod. Jedná se o prvňáky.

 
Sashie
Ukecaná baba ;) 1966 příspěvků 28.02.17 18:51

@sloninka Tak já naštěstí obědy moc neřeším, ale s úkoly jsem to už taky řešila. Holčička byla extrémně pomalá a rodiče nechápou, že prostě musí občas přidat a nemůže pět minut koukat na písmenko, pak ho jednou napsat a zase koukat. Ale při komunikace jde vyřešit vše. Nejhorší je, když si rodič myslí, že on má na vše nárok a požaduje, aby se vše plnilo podle jeho představ. V podstatě bych měla mít 25 různých individuálních plánů, záznam toho, co kdo požaduje a podle toho zadávat domácí úkoly a procvičování;-)

 
Pinkie
Kelišová 5200 příspěvků 28.02.17 19:08

Jsem učitelka. Řekla bych, že ten vztah rodič-učitel se zhoršil. Chybí respekt, chybí úcta, rodiče si na učitele ve větší míře než dřív vyskakují, dovolují, „dožadují“ se neexistujících práv. Šlo to trochu do kytek. A když to nejde přes učitele, ženou to výš. Jestli je vedení měkké a chce si udržet teplé místečko, je schopno nepochopitelně potopit učitele, ačkoliv má důkazy o nesmyslnosti požadavků rodičů před očima. Pak jsou i tací, kteří stojí za učitelem, ale těch je málo.
Jsou i fajn rodiče, se kterými je radost pracovat, ale to číslo šlo rapidně dolů. Dneska je učitel často hromosvodem, na kterého se chodí rodiče vyřvat a svalit na něj vše, co sám doma nezvládl. Navíc, čím větší blbec, tím větší sebevědomí.

Zažila jsem situaci, kdy na mě jedna maminka problémového dítěte před svědky křičela, že nemám právo soudit chování jejího syna, jelikož sama nemám děti. Na mého kolegu před důchodem křičela totéž, ovšem tentokrát s tím odůvodněním, že on nemá syna (měl dceru). Syn pak nakonec po roce skončil v pasťáku. ;) Ale maminka nikdy nepřiznala, že jsem ji varovala, ať to nenechá rozjet. Nechala, neposlechla mě, já byla „ta blbá, co si na syna zasedla“.

Zažila jsem situaci, kdy mi rodiče před pedagogickou radou velmi nevybíravě vyhrožovali, že mě zničí, jestliže budu jejich dítěti navrhovat sníženou známku z chování kvůli jeho průšvihu. Taky skončil v pasťáku a z další školy ho vyhodili.

Ale učím ráda, jen je to někdy peklíčko. Ne kvůli dětem, kvůli NĚKTERÝMA RODIČŮM, co mají pocit, že když vychodili pár tříd základky, mají patent na učení a dělali by to mnohem lépe, než my. Přitom vědí prd. Ale takoví „experti“ jsou i tady.

 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

V soutěži Nastartujte se uspěl nápad na originální Priessnitzovy zábaly

V již šestém ročníku grantového programu Komerční banky a Asociace malých a... číst dále >

Články z Expres.cz

Zkušený demonstrant a tichá „rebelka“! Poznejte dvojici, která hodila kytky do koše

Občané České republiky si v sobotu 17. listopadu připomínali výročí sametové... číst dále >

Vyhrál v Milionáři, do roka vraždil: „Donutila mě Hepnarová,“ vysvětloval lesní vrah Kalivoda

V roce 2004 byla soutěž „Chcete být milionářem?“ na vrcholu popularity.... číst dále >

Články z Ona Dnes

Žena už si dvacet let nemyla vlasy a čtrnáct let je nestříhala

Frankie Cluneyová (32) z Anglie se pyšní vlnitými vlasy, které jí sahají až... číst dále >

Vánoční divočina podle Konarovské na přehlídce luxusního prádla

Jemné krajky, podvazky nebo průsvitné negližé na těle krásných modelek... číst dále >