Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ufňukaná máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Billi
8.11.11 10:49
- Citovat
- Upravit
8.11.11 10:50
ALe ted už nechodí na naštěvu téměř vůbec,protože si našla milence o hooooodně let mladšího a zázračně se uzdravila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.11 10:55
Anonymní píše:Panuška píše:Čím víc zjišťuju a nabíhám, tím je to horší, ona ví, že je na mě spoleh, že to s tou případnou pomocí myslim vážně. Ty hormony, s tím souhlasím, to má určitě velký vliv a asi to prohloubilo její povahu. Když já tak nerada brečím nad rozlitým mlékem, vždy se dá něco dělat, ale ona nechce. Nechce ani na dovolenou, do lázní, k doktorovi, chce jen fňukat. Někdy ji třeba vyprávim, co jsem slyšela nebo četla, nějaká trápení lidí, mamka mávne rukou, jakože to nic… Je egocentrická, vždycky byla. Možná to zní tvrdě, ale spíš než lázně by potřebovala nějakou lekci,aby viděla co to je mít se opravdu špatně. Já jí nic špatného nepřeju, ale už fakt nevim
A co prostě jen z ní dostat z čeho je unavená a prostě se jí neptat na pomoc ale naběhnout tam. Chtělo by to zjistit pravý důvod jestli opravdu je něco s čím můžeš pomoci a nebo jen jestli jí dělá dobře vzdychat a stěžovat siPak je to spíš o tom, že tebe už to obtěžuje protože není pomoci.
S naší mámou se taky zachází jak v rukavičkách, jen nedejbůh aby jí někdo neublížil, ona je unavená životem, udřená, potřebuje odpočívat (kočár s vnoučatama vezla si třikrát v životě, protože jí bolí záda), furt někde na dovolené … a fňuká dál. Přesně. Egocentrická, všechno si přebere. Člověk jí řekne, že jí sluší, ona odpoví, že by jí to slušelo víc v tom kabátě, co jí nechce táta koupit … když se jí člověk poptá na zdraví, odpoví, odpoví, že samozřejmě dobře, protože přeci nikoho nezajímá, jak jí skutetečně je … když jí člověk pochválí jídlo, tak je to taky špatně … prostě NIKDY není nic v pořádku …
Trošku jí začínám chápat, protože v psolední době mám taky pifku obecně na lidi okolo sebe, potřebuju být chvílemi sama a pokud mi do thoto období někdo vleze a něco po mně chce, pere se to ve mně a chci být zlá. Vím to. A pokud ještě moje máma je pod vlivem hormonů, tak je mi úplně jasný, že už tu melancholii neukočíruje … ale taky nevím, jak jí dostat kamkoli, kde by jí pomohli.
E.M.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.11.11 11:07
Omlouvám se za inko, ale … však chápete… Takže např. inko 3 
Moje mamka je totiž to samé. Jsem z ní nešťastná. Ona je nemocná (srdíčko, cévy, po mozkové mrtvici,…). Ale jako vyloženě na umření není. Žije s tím už 25 let a dá se to léčit…
Jenže ona pořád jen skuhrá, fňuká, pořád au, ou, och… Bože, občas bych jí něčím praštila 
. Takže děti se na ní těší, přijedeme na návštěvu a ona jen fňuká… Z ničeho nemá radost, všechno kritizuje a nejraději pořád leží u televize. Teď je šest týdnů po operaci nosní přepážky po úraze a ona za těch šest týdnů nevylezla z postele. Občas si jde ven zakouřit a hned je zase v pelechu… Pořád se jen válí a žere… Už má skoro metrák, a já se bojím, že jednou bude fakt nemohoucí, protože se prostě neunese a na pohyb není zvyklá.
A sice je to ode mně jako od dcery blbý, ale já mám fakt strach, že se o ní budu muset starat, oblékat jí, nosit jí, umývát… Stačilo mi to těch pár dní, kdy se vrátila z nemocnice a já mám úplně rozhašený záda… Jenže jí to tak vyhovovalo, nemusela dělat vůbec nic a někdo se o ní postará… Jsem z ní nešťastná, miluji jí, ale nevím, jak jí jednou budu zvládat 
Samozřejmě má doma taťku, ale ten na tom zdravotně taky není nejlépe, je pořád v práci, protože je chce zabezpečit do důchodu a ona si furt jen stěžuje - na nás jako děti, na taťku, na doktory, no prostě na celý svět a neumí si najít nic hezkého, co by jí těšilo
- Citovat
- Upravit
8.11.11 11:40
Anonymní píše:
Holky, třeba mi poradíte jak na mamku. Kdykoliv s ní mluvím, neslyším nic jiného, než jak se má špatně, všechno je naprd, nic ji nebaví, je strašně unavená, na všechno je sama, všechno ji bolí, musím říct, že už mi to leze krkem. Když se ji zeptám s čím chce pomoct, co pro ni můžu udělat, tak nic nepotřebuje a ááách jo. Každý hovor s ní končí vzdycháním. Já vím, že má problémy, ale ona nic nechce řešit s tím, že to nejde. Je to na palici. Nenapadá vás nějakej fígl, jak na ní. Když jí řeknu přímo, že moc fňuká, urazí se a ani bych si to asi nedovolila, spíš jí nějak nastavit zrdcadlo, aby viděla, že není jediná a že tak hrozný to není…
Nečetla jsem vše. Ale přesně taková je moje máma. A je to síla Typický stěžovatelský typ 
Moje máma cca před 5 lety renovovala vnitřek domu, loni dvůr, zábradlí na zahradu schody na zahradu, nové vrata, nyní ji v září manžel namontoval nový automatický kotel. Musím teda ještě napsat, že když se narodil náš první syn, tak můj otec za 6 týdnů náhle zemřel, je tedy sama. Ale furt jí něco není dobré, vše ji bolí, na vše je sama, ještě by potřebovala nové to a to (manžel i já tvrdíme, že se už zbláznila, bylo to tam tak 40 let a najednou chce vše nové ), že ještě musí šetřit, furt kritizuje politiky, nadává, zlatí komunisti, atd. je schopná říct kotli (dříve u starého když jí bafnul), že je debil, atd. Fakt psycho. teď v neděli jsem byla v práci, máma hlídala dvojčata. Manžel jí je tam ráno odvezl, a že jí vymete kotel. Začla prý janič, že kotel je blbej, že z toho je hrozně prachu, že nutně potřebuje oddělit chodby aby jí to nešlo domů, atd Přijela jsem, matka na nervy, začla brečet, že je to hrozný ten bordel (má naklizeno, ale je fakt, že prostě saze v chodbě musí uklidit často), pak šla zatáhnout do obýváku záclonu a nechtě si shodila kytku na koberec (hlína byla suchá). No co pak nastalo Spustila šíííílenej brekot, že už nemůže, atd. Jsem jí poradila psychiatra, aby si došla pro léky Jako taky nevím co s tím, ale štve mě to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.11 11:43
Anonymní píše:
A sice je to ode mně jako od dcery blbý, ale já mám fakt strach, že se o ní budu muset starat, oblékat jí, nosit jí, umývát… Stačilo mi to těch pár dní, kdy se vrátila z nemocnice a já mám úplně rozhašený záda… Jenže jí to tak vyhovovalo, nemusela dělat vůbec nic a někdo se o ní postará… Jsem z ní nešťastná, miluji jí, ale nevím, jak jí jednou budu zvládat
Já jsem zdr. sestra a absolutně si nedokážu představit, že bych se o mámu měla starat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.11 11:58
janinkaz píše:Anonymní píše:Já jsem zdr. sestra a absolutně si nedokážu představit, že bych se o mámu měla starat
A sice je to ode mně jako od dcery blbý, ale já mám fakt strach, že se o ní budu muset starat, oblékat jí, nosit jí, umývát… Stačilo mi to těch pár dní, kdy se vrátila z nemocnice a já mám úplně rozhašený záda… Jenže jí to tak vyhovovalo, nemusela dělat vůbec nic a někdo se o ní postará… Jsem z ní nešťastná, miluji jí, ale nevím, jak jí jednou budu zvládat
Tak to mě „těší“, že nejsem sama, kdo z toho má obavy. Protože já, ač mám 3 sestry, které mají skoro dospělé děti, jsem jediná, kdo se o mámu bude muset jednou postarat. Ségry jsou prostě nevděčné lemry a mamku hodně využívaly, dokud byla ještě celkem v pohodě. Teď už využívají taťku, ale nejsou schopny to rodičům jakkoliv vynahradit. A já jim to vynahradit chci, i když z toho mám obrovský strach a hrůzu. Jen doufám, že se mamka ještě nějak vzpamatuje a půjde do sebe… I když to už je fakt asi jen nesplnitelný sen 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.11.11 12:01
Anonymní píše:janinkaz píše:Tak to mě „těší“, že nejsem sama, kdo z toho má obavy. Protože já, ač mám 3 sestry, které mají skoro dospělé děti, jsem jediná, kdo se o mámu bude muset jednou postarat. Ségry jsou prostě nevděčné lemry a mamku hodně využívaly, dokud byla ještě celkem v pohodě. Teď už využívají taťku, ale nejsou schopny to rodičům jakkoliv vynahradit. A já jim to vynahradit chci, i když z toho mám obrovský strach a hrůzu. Jen doufám, že se mamka ještě nějak vzpamatuje a půjde do sebe… I když to už je fakt asi jen nesplnitelný senAnonymní píše:Já jsem zdr. sestra a absolutně si nedokážu představit, že bych se o mámu měla starat
A sice je to ode mně jako od dcery blbý, ale já mám fakt strach, že se o ní budu muset starat, oblékat jí, nosit jí, umývát… Stačilo mi to těch pár dní, kdy se vrátila z nemocnice a já mám úplně rozhašený záda… Jenže jí to tak vyhovovalo, nemusela dělat vůbec nic a někdo se o ní postará… Jsem z ní nešťastná, miluji jí, ale nevím, jak jí jednou budu zvládat
Tak tak, taky si to nedovedu představit … M.E.
- Citovat
- Upravit
8.11.11 13:23
Ale vždyt je to jasné jak poledne.
Všechny chtějí jen vaší pozornost ( jako když fňuká a zlobí dítě).
Jsou staré, osamocené a nejdnou zjistily ,že už je DOOPRAVDY ani moc nikdo nepotřebuje..
Tak vsadily na litování se a soucit dcer 
Také píšete, že vždy byly egocentrické..No a to je další důvod nechodit okolo nich po špičkách - jste už přece dospělé, nemusíte se bát, že mámu urazíte, snad na to máte vlastní názor..
Zkuste jim jednou říci pěkně od plic, jak jsou trapné se svými bolístky a fnukáním..že u vás mají pořád dveře otevřené, můžou s vámi počítat, ale že jejich " mňoukání" už máte dost..
Ony se asi urazí a možná se ani po tom nezmění, ale vy se tím už nemusíte trápit..
doporučuji být trochu tvrdší - zkuste si představit, že je to vaše dítě.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.11 14:14
Lizbeth píše:
Ale vždyt je to jasné jak poledne.
Všechny chtějí jen vaší pozornost ( jako když fňuká a zlobí dítě).
Jsou staré, osamocené a nejdnou zjistily ,že už je DOOPRAVDY ani moc nikdo nepotřebuje..
Tak vsadily na litování se a soucit dcerTaké píšete, že vždy byly egocentrické..No a to je další důvod nechodit okolo nich po špičkách - jste už přece dospělé, nemusíte se bát, že mámu urazíte, snad na to máte vlastní názor..
doporučuji být trochu tvrdší - zkuste si představit, že je to vaše dítě..
Zkuste jim jednou říci pěkně od plic, jak jsou trapné se svými bolístky a fnukáním..že u vás mají pořád dveře otevřené, můžou s vámi počítat, ale že jejich " mňoukání" už máte dost..
Ony se asi urazí a možná se ani po tom nezmění, ale vy se tím už nemusíte trápit..
To je dobrý nápad, jen se to u rodičů trochu hůře praktikuje než u dětí. Zkus říct mámě „nedloubej se v nose“. Já se o tenhle přístup pokouším už dlouho. Ze mě se pomalu stává alkoholik, poslední dobou, než mluvim s mamkou, dám si radši panáka. Holky, co máte podobně ufňukaný maminy, co jim na ty jejich stesky říkáte? Já už fakt nevim, mám pocit, že už jsem všechno vyčerpala a tak jsem ve fázi mlčení. Pak už zbývá jen, jak píše Lizbeth „dát mámě na prdel“… zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.11.11 15:28
Anonymní píše:Lizbeth píše:To je dobrý nápad, jen se to u rodičů trochu hůře praktikuje než u dětí. Zkus říct mámě „nedloubej se v nose“. Já se o tenhle přístup pokouším už dlouho. Ze mě se pomalu stává alkoholik, poslední dobou, než mluvim s mamkou, dám si radši panáka. Holky, co máte podobně ufňukaný maminy, co jim na ty jejich stesky říkáte? Já už fakt nevim, mám pocit, že už jsem všechno vyčerpala a tak jsem ve fázi mlčení. Pak už zbývá jen, jak píše Lizbeth „dát mámě na prdel“… zakl.
Ale vždyt je to jasné jak poledne.
Všechny chtějí jen vaší pozornost ( jako když fňuká a zlobí dítě).
Jsou staré, osamocené a nejdnou zjistily ,že už je DOOPRAVDY ani moc nikdo nepotřebuje..
Tak vsadily na litování se a soucit dcerTaké píšete, že vždy byly egocentrické..No a to je další důvod nechodit okolo nich po špičkách - jste už přece dospělé, nemusíte se bát, že mámu urazíte, snad na to máte vlastní názor..
doporučuji být trochu tvrdší - zkuste si představit, že je to vaše dítě..
Zkuste jim jednou říci pěkně od plic, jak jsou trapné se svými bolístky a fnukáním..že u vás mají pořád dveře otevřené, můžou s vámi počítat, ale že jejich " mňoukání" už máte dost..
Ony se asi urazí a možná se ani po tom nezmění, ale vy se tím už nemusíte trápit..
Inko 3
Neříkám mámě vůbec nic, protože kdybych otevřela hubu, tak bych jí asi řekla něco, co si za rámeček nedá. A jelikož je to taková vyděračka citlivá, tak je mi jasný, že by mi to vyčítala do smrti… Takže jí prostě ignoruju…
Sama není, bydlí s taťkou, a v baráku zůstala ségra, navíc tam má věčně nakýblovanou sousedku, která jí v tom skuhrání ještě podporuje 
Bože, kdybych jí tak mohla něco říct… Ale ono je to u rodičů trochu jiné než u dětí. Stačilo, když jsem jí minulý víkend řekla, že se má obléknout a jít na pár minutek ven, aby se nadýchala čerstvého vzduchu… To hned byl oheň na střeše… Bych jí zlískala zadek… Škoda, že to nejde 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Proč hned deprese?
Zakladatelko, chovala se tak maminka vždycky?
U někoho je to prostě povahový rys (např. naše sousedka), ta se tak chovala údajně vždycky. Prostě byla, je a bude nespokojená. Libuje si v tom a její partner ji v tom podporuje…