Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mámu si nevybíráme...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.11.11 19:55
Ach jo asi bych měla hodně velkej problém tohle zapomenout. 
Moje máma mi kdysi taky řekla dost nepěkný věci, ale u ní je to hodně ovlivněný tím, že trpí těžkýma depresema a to pak člověk řekne i to co nechce, protože z něj prostě mluví nemoc. Takže jsem jí to odpustila, i když mně to v danou chvíli hodně bolelo. Tohle nevím, navíc pokud ani tak spolu nemáte ideální vztahy. Asi bych to nechala nějakou dobu být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.11 20:01
Markéto,díky za názor. Já si občas říkám, jestli ta moje máma netrpí taky nějakou duševní nemocí, fakt co dokáže vypustit za slova Ona už je nějakých 7 let bez práce – dobrovolně odešla a už si další nehledala, řekla bych, že od té doby je to jen horší a horší, že nepřijde moc mezi lidi, když jsem jí to jednou řekla, tak ještě na mě vystřelila, že to tak určitě není, že má práce dost – okolo baráku a chalupy 
- Citovat
- Upravit
5.11.11 20:08
No mně doma po čtyřech letech taky slušně hrabalo. Byla jsem vděčná, že jsem se aspoň na pár měsíců vrátila do práce před druhou mateřskou a teď taky občas mívám stavy, že jsema si slušně na zabití 
, ale manžel má svatou trpělivost.
Ty sociální kontakty člověku začnou strašně chybět. A vždycky se chovala takhle ? A jaký byli její rodiče ? Ono dost často člověk přejímá chování, jaký viděl doma. Třeba moje máma to má hodně z babičky, protože ta jak s ní a se všema zacházela, tak z toho by měl deprese každej 
. Po pravdě mám na ní vztek doteď a to tak, že nejsem schopná jít ani na hřbitov na dušičky 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.11 20:10
To je taky hezký příběh 
Moje matka toho řekla dost, kolikrát všeho litovala apod. Ale za jednu jedinou větu jsem jí začala nenávidět, a trvá to tak už přes 4 roky… „Radši budu s penězma“… Zlatokopka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.11 20:12
Nejvíc mě vadí, že nedokáže moc podpořit. Tak např. jsem loni byla na revizi kvůli zamlk.těhotenství, řekla jsem jí to s odstupem asi tří měsíců a to ještě na mě naštvaně spustila,že jí taky nic neřeknu, nechám si všechno sama pro sebe a když jsem jí ještě řekla,že mě v té době přítel hodně pomohl, tak jen ironicky s pošklebkem ještě aby ne,když to bylo jeho 
pak jsme měli s přítelem jít na genetické testy, neboť v jeho rodimě je cystická fibroza,tak jestli není on nosičem a pokud by on byl, měla bych jít na testy taky, pokud by se ten zmutovaný gen potvrdil i u mě, tak bychom měli 25% riziko,že dítě bude mít cystickou fibrozu. Naštěstí se nic u něj nepotvrdilo, není nosičem,ač měl 50% riziko,tak už jsem nemusela jít ani já. Ale pohrdavě jen odvětila, že co jako bychom dělali,kdybychom ty špatné geny měli, to jako nebudete mít nikdy děti? Tak jsem jí říkala, že existuje umělé oplodnění, jen jsem to slovo vyslovila, další pohrdavý škleb. No a poslední „hřebíček do rakve“, co jsem se dozvěděla od táty že mu nedávno řekla, že ať nedoufáme, jestli budeme mít postižený děti, že jim je šoupneme To už se mě jednou ptala, už hned ze začátku,když se dozvěděla, že přítel má alergii a astma, tak se mě ptala a to se nebojíš,že budete mít postižený děti. Jsou přeci daleko horší nemoci, proč se takhle matka chová??? Nejvíc mě to mrzí kvůli tátovi, že díky tomu se ani pořádně nestýkáme s ním, máma s ním asi čtrnáct dní nemluvila, protože byla naštvaná,že se mě zastal,ale žijou ve společný domácnosti ,tak se nějak rozmluvili. Blbě je na tom teď i ségra, která má 11 měsíčního syna-první vnouče rodičů, protože máma nekomunikuje ani s ní, asi pro to,že se mě ségra zastala. Takže je ségra špatná, že nemá hlídací babičku ale hlavně proto, že máma ani táta neuvidí, jak jejich vnuk dělá pokroky (přitom předtím se navštěvovali často a naši ho zbožňovali). Ségra nemůže odpustit mamce, že máma řekla, že se obě (já i ségra) ozveme,jen když něco potřebujeme - ségra zrovna v tu dobu,kdy pár dní předtím byl ten konflikt, potřebovala na den hlídání..takže to je teď celý naprd.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.11.11 20:18
Máma chvíli jako malá vyrůstala s vlastní matkou a nevlastním otcem, jenže moje babička byla taková „jednodušší“, žena z vesnice, byla dost bordelářka a nevím už jak to přesně bylo,ale máma vyrůstala u svojí babičky. Pak taky už ani svoji matku tak často nenavštěvovala, máma je zase přesnej opak - všechno tip ťop uklizený, asi se v ní nějak zakořenil ten bordel z děství - babička na pořádek opravdu nebyla. Oni celkově naši rodiče se spoustou lidí nevycházejí,ani můj táta se svým vlastním bratrem nestýká, že prý zase oni nemusí jeho manželku. Máma se vlastně ani téměř nestýká se svým nevlastním bráchou. Jsou rozhádaný i se sousedy, nemají téměř žádný kamarády, nikam se nechodí bavit, žijou jen prací, okolo baráku, okolo chalupy a nedokážou pochopit, že jiní to mají jinak. Proto např. nemusí mýho přítele, který prostě není kutil, není tolik manuálně zručnej a oni myslelí,že si vyberu přítele, kterej bude jako oni, bude žít prací, předělávat různý věci, rekonstruovat, jednou třeba tu chalupu převezmeme a budeme ji pronajímat atd. Přítel má velký koníček -cyklistiku i závodně, to je podle nich ztráta času a peněz
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.11.11 20:19
Monny a za čtyři roky jsi se svojí mámou v kontaktu,bavíš se s ní nebo jsi jí to nedokázala odpustit?
- Citovat
- Upravit
5.11.11 20:21
zakladatelko 
rodiče si hold nevybíráme, i já mám matku megeru, ale hodně mi pomohlo se s ní nestýkat. Když je taková tak ať si jde po svým a ty taky. Když ji náhodou potkám, radši se ji vyhnu, abych ju nemusela ani pozdravit, je mi z ní na ty co mě tu znají tak ví. Přeju ti hodně sil, ať už do dopadne jak to dopadne
Mě všechno vynahrazuje tchýně, ta je pro mě víc než vlastní matka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.11 20:24
kdybych měla řešit všechno,co mi kdy moje máma způsobila,zblázním se z toho já ,ale i celé e-mimino.
Jsi dospělá,tak si zařid´ život podle sebe,jak je to tobě příjemné,nezatahuj do něj mámu a nehledej chyby,když víš,že by byly a jsou a budou a budeš mít svatej klid.
Jak jednoduché 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.11.11 20:24
Januliiik, no je pravda, že za poslední dobu se to tak zhoršilo, že měla pořád nějaký přípomínky, že jsem byla spíš radši, když jsem s ní nemusela stýkat. Protože většïnou jsem z toho neměla moc dobrý pocit a byla jsem akorát naštvaná, co občas dokázala říct. Zase je mi líto ztratit úplně kontakt se svou vlastní matkou, žijeme jen jednou, ale copak se tohle dá odpustit? Navíc ona je typ člověka,který prostě neuzná svou chybu, neomluví se, začít bych musela já a to se mi jaksi ekluje 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.11.11 20:27
Anonymní, ono to zase tak jednoduché není, protože díky tomu, že nebudu v kontaktu s mámou nebudu ani moc v kontaktu s tátou, nebudu k nim moc přijet a on většinou jezdí všude s ní, když jede k nám do města, bydlí deset km od nás, takže např. jako dneska,když se stavil, tak jen na chvilku a že zase spěchá, ale přitom vím,že to bylo tím,že máma čekala v autě a ani se nešla podívat na náš zrekonstruovaný byt… a hlavně si to s ní asi nebude chtít moc rozházet, takže i díky tomu např. teď, že se máma nebaví ani se ségrou, vlastně i táta za to je bit, protože nevidí vlastního vnuka
- Citovat
- Upravit
5.11.11 20:28
No jo to je asi částečně tím dětstvím ovlivněná. Bohužel s tím nic neuděláš pokud taková je celej život. Moje babička taky s nikým nevycházela, celej svět byl proti ní. Jo uznávám, že měla těžkej život, ale to jí neopravňovalo jednat s vlastním dítětem jako s nějakou onucí. Dospěli jsme k názoru, že ona ani nechtěla, aby se máma vdala a měla děti. Chtěla jí mít doma jako levnou pracovní sílu a když se máma vzepřela, tak jí v podstatě vyhodila z vlastního baráku. Dům byl mámy. Táta tam celej život nesměl, pořád na něm něco měla, nenechala na něm chlup suchej. Moje máma tím byla tak ovlivněná, že měla taky občas tendence se mnou a bratrem jednat stejně, bratr odešel z domu docela brzo, ale já jsem si to celkem doma vyžírala. Když jsem se vdala, tak mně konečně začala tak nějak respektovat jako samostatnýho jedince.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.11 20:29
Januliiik,já mám taky super tchýni i tchána,jenže jsou bohužel 80 km daleko Závidím přítelovi jeho rodiče. Jsou na jeho straně a berou ho i s jeho chybama,ty chyby prostě k životu patřej, jsou tolerantní a vědí, že je dospělej a žije si svůj život podle toho jak mu to vyhovuje a ne podle toho,jak oni si myslí,že by měl žít.
- Citovat
- Upravit
5.11.11 20:33
Anonymní píše:
Monny a za čtyři roky jsi se svojí mámou v kontaktu,bavíš se s ní nebo jsi jí to nedokázala odpustit?
Ne, absolutně vůbec nic… Je to tak lepší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Závidím všem, kteří mají krásný vztah se svou mámou. Nikdy jsem neměla takový kamarádský vztah, jak třeba jiné kamarádky. Kdysi jsem udělala strašnou blbost, kterou mi mamka nemůže odpustit a od tý doby je to ještě horší - to mi jednou ve vzteku řekla, že lituje toho, že mě porodila. Pak se vztahy jakž takž udobřily, ale stejně je matka typ člověka, který do všeho mluví, kritizuje, jen její názor je ten správný, jedině její styl života je ideální a je strašně netolerantní. V minulosti jsem narazila na partnera, který se našim nepozdával, byly kvůli tomu spory, ale já se zasekla a odstěhovala se k němu. Poté po různých peripetíích, ano uznávám, nakonec jsem si i já prozřela a zjistila, jaký to je blb a nefér člověk. Ale musela jsem si na to přijít sama!!!
Pak se naštvala a odešla pryč. Od té doby nic, nejsme v kontaktu a já mám v sobě k ní takovej vztek, nenávist, ale zároveň i nepříjemnej pocit, že už nikdy nebudu mít svoji mámu…Jaký je na to celé váš názor, odpustily byste nebo byste zpřetrhaly všechny kontakty? Omlouvám se za sloh, bylo by toho ale ještě mnohem víc, snažila jsem se to zkrátit.
Nyní mám partnera, který má také své mouchy,ale kdo ne, ale jinak to je oproti tomu hajzlíkovi nebe a dudy. jsem prostě ve vztahu spokojená. Nyní je situace taková, že se svou matkou přes měsíc nebavím a bojím se, že situace se moc nezmění. Vy byste odpustily, co mi řekla? Stalo se toto: Rekonstruovali jsme byt, takže jsme měli bydlet u rodičů na chalupě, kterou mají po rekonstrukci, jen jednu místnost ne a tam jsme měli s přítelem spát. Jenže přítel je alergik a astmatik, takže se mu v té místnosti ve 300 let staré chalupě, kde je spousta usazené plísně, prachu atd, blbě spalo. Tak jsem poprosila rodiče, jestli můžeme spát ve zrekonstruované části nahoře, kde je to o něčem jiném - nové, ubytovávají tam přes léto hosty. Původně jsem tam neměli jít proto, že údajně matka tvrdila, že tam má naklizeno a že kdyby se někdo přihlásil,ať to nemusí znova uklízet!!! Když jsem jí řekla svůj názor, že tam prostě přítel dole spát nemůže, celou noc se dusil, víte co ona na to? Že to prostě musí vydržet, že se musí překonat! Když jsem jí tvrdila, že jelikož astma,alergii nemá a že to prostě nedokáže pochopit,jak to musí být pro toho člověka nepříjemný, tak mi do očí vetřela, že ten můj přítel prostě není pro život (nutno říct, že ho nikdy neměla ráda, protože nevyhovoval jejím představám). Tak jsme se kvůli tomu chytly, řekla jsem jí, že je zlej člověk, protože jsou daleko horší nemoci a přeci kvůli tomu svýho přítele neopustím. Nakonec se mě zastal táta i ségra, který při tom byli a máma se naprdla,že jsou na mojí straně,takže do mě ryla čím dál víc, že jsem nevděčnej spratek atd. Nakonec jsem se rozbrečela, poprosila ségru o kapesník a ona mi ještě vpálila, že jsem neschopná, nic neumím,ani kapesník nemám