Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ulice :-)
- Fotoalbum (1312)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.6.18 17:13
@sissi001 píše:
Možná to zní drsně, ale já říkám, že dítě se má vychovávat jako pes. Miluju ho, ale musí vědět, že šéf jsem tady já.. Já jsem drsná matka, ale děti mě respektují. Na druhé straně vědí, že pokud mě budou kdykoliv potřebovat, tak jsem tady pro ně.
Jestli je někdo založením Drsoň nebo Jasoň /Měkota, Bekota apod. 
to je, bohužel, dáno už sudičkami do kolébky. Tomu se moc poručit nedá. Ségra je můj pravý opak, něco na Tvůj způsob, ale až tak moc toho se svými dvěma potomky taky nezmohla Máme nějaké zatížené geny ze všech stran. Naše mamka se pravnoučat asi fakt nedočká, a to jí moc nechybí do 9. křížku, síťovaná postýlka ještě po nás poskládaná pod gaučem, věcičky a hračky po vnoučatech na půdičce… Hlavně, že všichni viděli půl světa. Nová doba je poněkud rozvrkočila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 17:14
Ája může být Alena,Apolena,Andrea…lidi si říkají různě.Znám jednu holčičku které se doma říká Andulko a jmenuje se Adéla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 17:17
@Anna766 píše:
Vidím to podobně. Ale skoro se to tu bojím napsat.Ano já bych na potrat nešla(být Gábi)i za cenu prodeje salonu a odstěhování se někam daleko aby na mě psychohasič nemohl, nebo tak něco.
Ale potrat bych nedala no.Příspěvek upraven 20.06.18 v 17:05
Psychohasič 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 17:28
@Iv.Sa. píše:
Děkuji
Mám tu zkušenost, že jakmile se někdo více rozpovídá, kostlivec ve skříni se najde asi v každé rodině. Kdybych mohla, vyměním svoje problematické štěstí za spokojený život mých dcer a vnoučátka, která jsou zatím v nedohlednu, k tomu. To by bylo mé opravdové „račí“ duševní pošušňání
Na co mám tedy opravdu v životě štěstí, to jsou kamarádky/přítelky - Andělky. I tady vás vnímám
Pro mě je tato diskuze takové každodenní pohlazení, mám to tu moc ráda. Ztotožňuji se s tebou v tom, co píšeš. Říkám si, že mám v životě obrovské štěstí. Vyrůstala jsem v milující rodině, dodnes máme s rodiči krásný vztah, denně se vídáme /mám štěstí i v tom, že přes jejich vysoký věk jsou oba relativně zdraví a soběstační/ mám už skoro 40 let skvělého manžela, dva zdravé syny a s nimi pěkný vztah. Mám z nich radost. Ale teď je tady taky to ale. Mladší syn, takový cíťa se před lety zklamal v lásce a o dalším vztahu nechce ani slyšet, starší, mmch velice inteligentní, s mimořádnými organizačními schopnostmi, ovládá výborně šest jazyků, cestuje neustále po celém světě, žil 10 let s přítelkyní, která z toho 8 let trpěla anorexií. Krásná, inteligentní holka s VŠ titulem, žádná puberťačka./Spouštěcím impulsem snad bylo to,že se její rodiče rozcházeli - i přes to, že byla dospělá/ Byla to neskutečná hrůza pro nás pro všechny a samozřejmě hlavně pro syna. Bylo by to na moooc dlouhé psaní. Vůbec to nebylo tak jednoduché jako s Marcelkou, opakované léčby na psychiatrii, hospitalizace v nemocnici, 2× kolaps na hranici života a smrti a hlavně každodenní obrovské starosti. Přestože se jí všichni snažili moc pomáhat, nakonec zemřela. Je to rok, takže syn na další vztah také nemá ani pomyšlení. Takže vnoučátka taky v nedohlednu… Tak jsem otevřela skříň s kostlivcem a bulím tu u toho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 17:33
@Iv.Sa. píše: Částečně jsem ztratila dceru s novým partnerem, to už měla ke dvaceti, ale problematická byla od mala, po svém otci. Všude jsem slýchávala - to dítě absolutně nerespektuje svou matku… Je krásná, úspěšná, všestranně nadaná, ale nezkrotná a nespoutaná. I když jsem v očích spousty lidí osobnost /i s titulem
Já mám děti malé. Ale netuším, co bude v dospělosti. Bohužel je v okolí pár případů, kdy se to prostě nějak zvrtne. Myslím si, že mi stejně vyčtou v dospělosti nějaké věci. Nedokážu být dokonalá. Taky jsem to udělala. Jsou věci, které mi hodně vadily na rodičích. Viděla jsem věci ale jen ze své strany. Teď už to taky vidím jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 17:36
@Iv.Sa. píše:
Jestli je někdo založením Drsoň nebo Jasoň /Měkota, Bekota apod.
Kolik jim je? Znám spoustu lidí, kteří si pořídili děti později. Jeden známý ve 42 první dítě. Co není, může být. A třeba i dřív, než by kdokoliv čekal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
dagmarkaa
20.6.18 17:41
@rampepurda57 píše:
Pro mě je tato diskuze takové každodenní pohlazení, mám to tu moc ráda. Ztotožňuji se s tebou v tom, co píšeš. Říkám si, že mám v životě obrovské štěstí. Vyrůstala jsem v milující rodině, dodnes máme s rodiči krásný vztah, denně se vídáme /mám štěstí i v tom, že přes jejich vysoký věk jsou oba relativně zdraví a soběstační/ mám už skoro 40 let skvělého manžela, dva zdravé syny a s nimi pěkný vztah. Mám z nich radost. Ale teď je tady taky to ale. Mladší syn, takový cíťa se před lety zklamal v lásce a o dalším vztahu nechce ani slyšet, starší, mmch velice inteligentní, s mimořádnými organizačními schopnostmi, ovládá výborně šest jazyků, cestuje neustále po celém světě, žil 10 let s přítelkyní, která z toho 8 let trpěla anorexií. Krásná, inteligentní holka s VŠ titulem, žádná puberťačka./Spouštěcím impulsem snad bylo to,že se její rodiče rozcházeli - i přes to, že byla dospělá/ Byla to neskutečná hrůza pro nás pro všechny a samozřejmě hlavně pro syna. Bylo by to na moooc dlouhé psaní. Vůbec to nebylo tak jednoduché jako s Marcelkou, opakované léčby na psychiatrii, hospitalizace v nemocnici, 2× kolaps na hranici života a smrti a hlavně každodenní obrovské starosti. Přestože se jí všichni snažili moc pomáhat, nakonec zemřela. Je to rok, takže syn na další vztah také nemá ani pomyšlení. Takže vnoučátka taky v nedohlednu… Tak jsem otevřela skříň s kostlivcem a bulím tu u toho
To je mi moc líto
- Citovat
- Upravit
20.6.18 17:59
@rampepurda57 píše:
Pro mě je tato diskuze takové každodenní pohlazení, mám to tu moc ráda. Ztotožňuji se s tebou v tom, co píšeš. Říkám si, že mám v životě obrovské štěstí. Vyrůstala jsem v milující rodině, dodnes máme s rodiči krásný vztah, denně se vídáme /mám štěstí i v tom, že přes jejich vysoký věk jsou oba relativně zdraví a soběstační/ mám už skoro 40 let skvělého manžela, dva zdravé syny a s nimi pěkný vztah. Mám z nich radost. Ale teď je tady taky to ale. Mladší syn, takový cíťa se před lety zklamal v lásce a o dalším vztahu nechce ani slyšet, starší, mmch velice inteligentní, s mimořádnými organizačními schopnostmi, ovládá výborně šest jazyků, cestuje neustále po celém světě, žil 10 let s přítelkyní, která z toho 8 let trpěla anorexií. Krásná, inteligentní holka s VŠ titulem, žádná puberťačka./Spouštěcím impulsem snad bylo to,že se její rodiče rozcházeli - i přes to, že byla dospělá/ Byla to neskutečná hrůza pro nás pro všechny a samozřejmě hlavně pro syna. Bylo by to na moooc dlouhé psaní. Vůbec to nebylo tak jednoduché jako s Marcelkou, opakované léčby na psychiatrii, hospitalizace v nemocnici, 2× kolaps na hranici života a smrti a hlavně každodenní obrovské starosti. Přestože se jí všichni snažili moc pomáhat, nakonec zemřela. Je to rok, takže syn na další vztah také nemá ani pomyšlení. Takže vnoučátka taky v nedohlednu… Tak jsem otevřela skříň s kostlivcem a bulím tu u toho
Jejda,to je mi moc líto. Já říkám,že si každý táhneme nějakou tu kouli u nohy. Jednou budete skvělá babča. Za čas si to tady přečtete a na klíně už budete houpat nějaké vnoučátko. Dnes je to tak a zítra může být všechno jinak. Moc Vám to přeju. A oběma klukům přeji,aby potkali hodné a pohodové holky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 18:04
@rampepurda57 píše:
Ája jako jméno mi asociuje v prvé řadě Alenu nebo Alici, a taky Maxipsa Fíka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 18:16
@Sára 1 píše:
Kolik jim je? Znám spoustu lidí, kteří si pořídili děti později. Jeden známý ve 42 první dítě. Co není, může být. A třeba i dřív, než by kdokoliv čekal.
U chlapa trochu zpoždění tak moc nevadí, holky 34 + 38, svobodné a emancipované, vhodný otec rodiny v nedohlednu, i když nezájmem opačného pohlaví nikterak netrpí. Mám pocit, že ta starší už to vzdala pro svůj klid, po některých /i delších/ pokusech /a nezdarech. Mladší tak nějak podobně, ale ta to ještě oficiálně nevzdala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klopotkova
20.6.18 18:18
To je sice moc hezké, že chcete vnoučata, ale v první řadě záleží na tom, jak to cítí ty vaše děti, třeba děti nechtějí. To je velmi kontroverzní téma. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
- Film "Tajemství" STV2 - Philippe Grimbert
- Pekelná kuchyně
- Knihy - Jak mluvit, aby deti poslouchaly vs. RaR
- Poraďte krásný film pro maminku
- Pořad PROSTŘENO na Primě :-)
Užitečné odkazy
Zkušenosti a hodnocení
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
